Bleach (2) - Prázdný třídy A

„Prostě jí nevěřím!“ reptá Ichigo při cestě na předem domluvený sraz s Naomi.

„Já taky ne,“ přitakává Rukia a pečlivě si prohlíží displej telefonu. „Podle radaru by tam měla být jen ona.“

„Hm…“

„A ještě bych tě chtěla požádat o jednu věc.“

„O co jde?“

„Nech mluvit jen mě, ano?“

Ichigo zůstane překvapeně civět.

Rukia pokračuje dál v cestě.

Ulice před školou se zdá být prázdná.

„Hm, tak kde je?“

„Nevím, podle tohohle by měla být přímo tady.“

„Dle toho, že jste sem nakonec dorazili, soudím, že jste se rozhodli mi pomoci,“ zasměje se Naomin hlas a ona sama seskakuje z lampy.

Ichigo se instinktivně rozmáchne mečem jejím směrem. „Sakra! To jsi mě vyděsila! Málem jsem tě zabil.“

„To ani v nejmenším,“ zasměje se pohrdavě Naomi a se znuděným výrazem odstrkuje jeho meč od svého obličeje.

„Vidím jí tři vteřiny a už mi leze krkem,“ zuří sám pro sebe Ichigo, ale rychle stahuje svůj meč od její ruky. Nerad by ho zase hledal po všech čertech jako minulou noc. Ještě teď nechápe, jak ho mohla pouhým dotykem přenést tak daleko.

„Takže?“ přikloní se směrem k Rukie.

„Ano, ale nejdříve bychom se chtěli dohodnout na nějakých podmínkách.“

„Samozřejmě, ale než s tím začneme, nebylo by od věci se představit. Jen ze slušnosti.“

Rukia přikyvuje. „Mé jméno je Rukia Kuchiki.“

„Těší mě, Kuchiki-san, mé jméno je Naomi Hikari.“

„Hm, a moje jméno je…“ spustí odstrčený Ichigo.

Naomi zvedá ruku před jeho obličej na znamení toho, aby mlčel, a dál se dívá pouze na Rukiu. „Jaké jsou tedy vaše podmínky?“

„Hej, ty mrcho! Okamžitě mě přestaň ignorovat!“ rozohní se Ichigo. „Měla by sis uvědomit, že beze mě nebude žádná dohoda! Mé jméno je Ichigo Kurosaki!“

Naomi se k němu otočí. „Skončil si?“ zamračí se a opět se otočí k Rukii. „Jaké jsou ty podmínky?“

„Ta hnusná mrcha mě už vážně sere. Měli bychom jí zabít už jenom kvůli tomu arogantnímu chování.“

Rukia jen bezradně vydechne. Tohle jejich neustávající špičkování do budoucnosti nepřinese nic dobrého. Snaží se to ignorovat a vrací se zpátky k věci: „Tak za prvé: Do ruky ti implantuju tenhle čip podle, kterého budu vědět o každém tvém kroku," spustí a ukáže malou černou destičku, která ležív její dlani. "Slouží to hlavně pro případ, že by si chtěla pláchnout," dodává a opět ruku zavírá. "Za druhé: Pokud nám jen na malý okamžik přijde nějaká situace podezřelá, nebudeme déle váhat v tom tě zneškodnit. Za třetí: Ukaž nám svou skutečnou podobu.“

„Hm… Ty dva první body pro mě nejsou moc výhodné, ale jsem ochotná s nimi souhlasit, pokud splníte vy moje podmínky.“

„Mluv.“

„Za prvé: Budu mít zcela volný pohyb, kde budu chtít, během volného času mezi misemi. Za druhé: Chci se účastnit i vašich vedlejších misí, abych mohla zhodnotit vaše kvality. Za třetí: Budu ho sama osobně trénovat,“ zamračí se.

Ichigo rychle pochopil, o kom je řeč. „No tak to teda v žádném případě! Já s touhle ženskou nestrávím ani minutu navíc!“

„Nebude to potřeba, pokud mi v boji prokážeš, že na to máš i bez mého tréninku. Uvědom si, že tohle jsou Prázdní typu A a ti se s tebou nebudou mazlit jako ti odpadlíci typu D nebo C. Jestli do toho skutečně jdeš, tak si uvědom, že jde i o tvůj život. A já jsem Prázdný jako oni s mnohem lepším rankem, takže ať chceš nebo ne, můžu ti předat spoustu užitečných informací, jak přežít. Tak zavři tu svou chlebárnu a sleduj, jak se baví dospělí. Třeba taky něco pochytíš. Tohle je moje čtvrtá podmínka: Tenhle spratek mě bude oslovovat se vší slušností.“

Ichigo hned sklapne.

Naomi se opět otočí k Rukie. „Kuchiki-san, můžu se spolehnout, že všechny mé podmínky splníte?“

Rukia jen smutně vydechne. „Ano. A naše třetí podmínka?“

Naomi poodstoupí krok dozadu. „Chci vás jen předem upozornit, že to není nic hezkého.“

„Nic hezkého na tobě není ani teď,“ zabručí Ichigo sám pro sebe se založenýma rukama na prsou.

„Sklapni, poskoku!“

„Mrcha!“ zasupí už jen sám pro sebe.

Naomi opouští svoji lidskou schránku a zjevuje se její skutečná podoba Prázdného. Rysy jsou velmi specifické – maska na obličeji, rudé zářivé oči, černé tělo a díra v hrudníku. K tomu všemu se kolem jejího celého těla vznáší jakýsi černý oheň, jehož odstředivá síla rozfoukává její purpurové vlasy do všech stran.

„Být v této formě s vámi dvěma je dost nepříjemné, protože oba moc hezky voníte, takže až se vynadíváte, můžete mi říct?“

„Mě to stačí,“ přikývne Rukia, když se probouzí z úžasu. „Přesně jak jsem si myslela. Její forma nevypadá jako klasická forma prázdného. A ten oheň…? Uvolňuje tolik duševní energie, že je vidět a její vlasy v ní vlají nahoru jako při silném odporu vzduchu. Nevěřila jsem, že někdo takový může skutečně existovat.“

Naomi se vrací do umělého těla. „No, už jste spokojeni? Můžeme tedy vyrazit na lov nějaké obludky?“ zašklebí se.

„Ty-ty…“ ukáže na ní Ichigo prstem a přemýšlí jaká slova použít.

Naomi naštvaně založí ruce na prsa. „Zapomněl jsi na čtvrtou podmínku, nebo co?“

„Ticho! Co jsi sakra zač? Tvoje tělo mělo tvar jako obyčejné lidské tělo! Nikdy jsem takového Prázdného neviděl! A co byl ten oheň, který obklopoval celé tvé tělo?“

„Takže sis toho všiml? Hm, já bych to moc nerozebírala.“

„Ale já bych to tedy chtěl rozebírat!“

„Ach jo!“ zamračí se ještě naštvaněji Naomi. „Možná tomu nebudeš věřit, ale já si tenhle osud nezvolila. Chtěla jsem zemřít jako prostý člověk a dojít tak klidu. Když jsem se začala proměňovat v Prázdného, bojovala jsem s tím, co mi moje duševní síly stačily. Tohle je výsledek. Možná proto se také dokážu tak ovládat a rozumně uvažovat. A ten oheň, jak ty říkáš, je moje duševní energie.“

„Proto radar ukazoval, že jde o něco pořádného. Její duševní síla je neskutečně velká,“ doplňuje Rukia pro objasnění.

„Hm, tak už můžeme konečně vyrazit?“

„Mám ještě jednu otázku, pokud se můžu zeptat, Hikari-san?“

Ichigo na ní vyvalí obě oči. „Hikari-san? Co to je kurva za přístup? Proč je k ní tak slušná?“

„Jistě. Ptej se.“

„Kdo ti dělal tohle tělo?“

„Ah, to není vůbec důležité. Hm, nebyla to vůbec levná záležitost. To vám teda povím. Některým obchodníkům prostě stačí před nosem zamávat tučnou peněženkou a udělají pro vás cokoliv, ať jste kdokoliv. Někdy dokonce i něco navíc,“ Naomi shlédne na svá prsa. „To nebylo součástí dohody. V boji je to dost nepraktické. Mám takový pocit, že můj stvořitel byl trochu úchyl a taky se to na mě poznamenalo, ale nejen fyzicky.“ Nasadí laškovný úsměv.

Oba dva na ni civí, až jim nevěřícně cuká obočí.

Naomi rychle nasazuje zpátky svůj vážný výraz. „To je asi tak vše, co k vaší otázce můžu dodat.“

Rukii se rozpípá její radar na Prázdné. Okamžitě ho bere do ruky.

„Hah, výborně. Máme to ale štěstí.“

„Jdeme,“ zavelí a Rukia a vyráží.

„Hej, Naomi, tak pojď. Na tohle si přeci čekala, ne?“ otáčí se za ní Ichigo.

Naomi stojí stále na místě se založenýma rukama, jakoby se nechystala nikam jít. „Ne, nikam nepůjdu, dokud se nezačneš řídit podle podmínky číslo čtyři, poskoku.“

„Ty mi říkáš poskok a já bych k tobě měl chovat nějaký respekt?“ rozohní se naštvaně Ichigo.

„Schopnostmi jsem o několik tříd výš než ty,“ oplácí mu stejným ohněm. Vypadá to dost komicky, protože jinak je Naomi o několik centimetrů menší než Ichigo který se na ní právě dívá ze shora. „Na místě bych tě rozmáčkla jak švába a z tvé zanpaktou bych si udělala párátko. Tak mě neštvi!“

„Ty…“ Ichigo už se připravuje k boji.

„Tak jdete?!“ zavolá na ně zezadu nedočkavá Rukia.

„Pořádně si rozmysli, jaké oslovení teď použiješ,“ zamračí se. „Nikam nepůjdu, dokud to neřekneš správně. Nevím, jak to vysvětlíš svojí nadřízené, protože to ona na ta pravidla kývla.“

„Rukia není žádná moje nadřízená, ty mrcho!“

„Fajn, řekl sis o to.“

„Co se tady děje?“ zeptá se naštvaně Rukia a směřuje svůj hněv směrem k Ichigovi.

„Co? Nic jsem neudělal. To jen tahle mrcha nechce spolupracovat.“

„Hikari-san, co se stalo?“

„Kuchiki-san, Tenhle spratek nechce splnit pravidlo číslo čtyři.“

„Ah, Ichigo, copak neumíš mluvit? Prostě to řekni a jdeme.“

„Ale…“

„Ichigo!“ zařve znovu přísným hlasem.

„Hikari-san…“ zašeptá.

„Ne, ne, ne…“ zakroutí nesouhlasně hlavou Naomi. „Copak si myslíš, že jsi na stejné úrovni jako Kuchiki-san? Řekni. To. Správně!“

„To už si ze mě děláš srandu! Sis ze svého tehdejší života asi přitáhla nějaký komplexy, když se chováš takhle!“

„Když se chováš takhle…“ natáhne poslední slovo Naomi a podívá se tázavě na Ichiga.

Ten poraženě svěsí ramena. „Hikari-dono.“

„Výborně. To bude stačit. Bude to s tebou asi těžké, ale jednou se třeba někam dostaneme. Nejsi zrovna nejbystřejší,“ zasměje se Naomi a poplácá ho po tváři. „Tak šup, jdeme.“

„Nenávidím vás obě, 'Hikari-dono'!“

„Možná by sis měla také něco takového zavést, Kuchiki-san,“ spustí vesele směrem k ní. „Myslím, že se k tobě jako k jeho nadřízené také chová dost neuctivě.“

„Sakra! Buď už zticha!“ okřikne ji naštvaně Ichigo.

„Ha-ha. Mě to takhle vyhovuje,“ zasměje se Rukia na její poznámku.

„Jsi velmi mírná,“ zakroutí nechápavě hlavou Naomi.

„Už mě zase totálně ignorují.“

Během několika minut se dostávají na místo. Trojice je skrčená za zdí a hledí na jednoho prázdného typu C, jak řádí na dětském hřišti. Snaží se dohonit jednu čistou duši, která stále ještě bloudí v tomhle světě.

Ichigo se už chystá k výpadu.

Naomi ho popadá za rameno a stahuje zpátky za zeď. „Co to sakra děláš?!“ vyhrkne nechápavě.

„Chtěla jsi vidět, jak bojuju, tak ti to chci ukázat,“ odsekne podrážděně.

„Bože! Ty jsi takový idiot!“ vyhrkne hlasem plným zoufalosti. „Slovo strategie ti nic neříká? Co takhle plán? Techniky? Rozmyšlení situace?“

„Na to, že jsi Prázdná, to máš až příliš promyšlené.“

„Na to, že jsi měl zastoupit shinigami, to nemáš promyšlené vůbec!“ oplácí mu stejnou mincí. „Kuchiki-san, to ses vážně nesnažila tohohle hňupa něčemu naučit?“

„Snažím se o to každý den, ale není to tak lehké.“

„Chápu,“ svěsí ramena.

„Myslím, že máme velký problém,“ vydechne vyděšeně Rukia a hledí při tom na display svého mobilu.

„Co se děje?“

„Zdá se, že je jich tu víc, než jsem původně předpokládala.“

Rukia otočí displej směrem k dvojici.

Naomi překvapeně rozevře oči. „To není možné.“

„Co? Ty o tom něco víš?“ zeptá se Ichigo.

Naomi neodpoví na jeho otázku a bezmyšlenkovitě vybíhá z úkrytu přímo mezi všechny Prázdné, kteří se tam namnožili. V tu chvíli to spatří. Ve velkém roji je obrovské černé monstrum s dírou v hrudi. Jeho maska je zelená s modrými pruhy. Naomi na něj zděšeně hledí. Ostatní Prázdní si jí nevšímají, protože dobře vědí, že je jednou z nich.

Po chvíli k ní přibíhá i Ichigo. „Co se děje?! Neříkala jsi něco o rozmýšlení?!“

Naomi ho rychle strhává do uličky, aby si ho ostatní Prázdní nevšimli.

„Tak co se děje? Jdeme je zmlátit!“

„Tohle je špatné!“ vyhrkne Naomi. „Na tohle ještě nejsi připravený. Nečekala bych, že bude tak blízko…“

„Kdo?“

„Tohle je jedinečná příležitost, ale je to příliš riskantní,“ mluví sama pro sebe. Pevně svírá Ichigova ramena, ale její pohled hledí někam skrz něj.

„O čem to sakra mluvíš?!“ rozohní se naštvaně Ichigo a vymaňuje se z jejího sevření.

V tu chvíli si získává její plnu pozornost. „Je tam Sukuizu, první z Velké trojice,“ vydechne. „Respektive tohle je jeho doba krmení.“

„Velká trojice?“

„Tak se nazývají ti tři, o kterých jsme spolu mluvili včera.“

„Takže v tom roji je jeden Prázdný typu A?“

Naomi přikyvuje. „Tohle je moc zlé. Nejsi ještě připravený s ním bojovat, ale na druhou stranu se tahle příležitost naskytuje jednou do roka. Nečekala jsem, že to bude tak brzy.“

„Nečekala?! Říkala jsi, že to máš promyšlené!“

Naomi jen vydechne. „Sklapni! Snažím se vymyslet, co s tím uděláme.“

„Ty o mých kvalitách nevíš vůbec nic. Zvládnu to,“ přesvědčuje ji Ichigo.

Chvíli jen hledí do jeho hlubokých hnědých očí. Rozhoduje se, jestli mu bude věřit nebo ne. Nemá ho sice příliš v lásce, ale na druhou stranu je její jedinou nadějí. Netuší, jestli by se jí podařilo přemluvit jiného shinigamiho, aby jí pomohl v jejím plánu. On a Rukia byli jediní za poslední desetiletí. Nemůže si dovolit přijít o tuhle příležitost.

„Nech ho jít,“ vyhrkne a přiráží Ichiga ke zdi, aby mu zabránila v útoku.

„Cože?!“ vyhrkne překvapeně do její tváře. „Zbláznila ses?“

„Je kolem něj příliš Prázdných typu D a C. Nemůžu si dovolit tě ztratit.“

Ichigo chvíli nehnutý hledí do její tváře. Náhle se objeví hluboká vráska na jeho těle. Vší silou se vymaňuje z jejího sevření. Je to asi způsobené tím, že je tolik zaražená celou situací, že její stisk není tak pevný. Ichigo od ní rychle odskakuje a vrhá se do víru Prázdných.

„Ty idiote!“ zakřičí na něj do roje.

„Sklapni, 'Hikari-dono'!“ vyhrkne posměšně a máchá mečem mezi všemi těmi prázdnými, co mu síly stačí. „Raději mi řekni, co mám dělat. Byla jsi to přeci ty, kdo říkal, že ví, jak na ně a naučí mě to. Tak je tu pravý čas na to učit mě v praxi!“

Naomi jen nevěřícně vydechne. Ohlédne se za rameno, kde se Rukia stále sklání za zdí. Bez své moci je bezmocná.
Naomi k ní rychle přibíhá. „Jaký je stav?“

„Řekla bych, že je jich tu tak kolem dvaceti.“

Naomi na nic nečeká a znovu přibíhá blíž k roji. „Poskoku! Teď mě dobře poslouchej. Sukuizu je teď ve stádiu hibernace, ale přes jeho štít se k němu nedostaneš. Všichni ti Prázdní, co tu kolem něj poletují, doplňují jeho energii. Celé měsíce sbírali lidské duše, aby ho jimi mohli nakrmit.“

„Takže tenhle Sukuizu zotročuje ostatní Prázdné, aby mu lovili duše? To je zatím to nejujetější, co jsem se o vás dozvěděl.“

„Na tom teď nezáleží. Musíš zabít všechny, co jsou kolem něj. V tu chvíli zastavíš přísun energie a dostatečně ho oslabíš na to, aby si ho porazil!“

„Přesně to jsem měl v plánu,“ vyhrkne Ichigo a drtí masku dalšího Prázného. „Na to jsem ani nepotřeboval tvoje velectěné rady.“

„Poslouchej mě!“ zakřičí ještě hlasitěji, aby jí přes všechen ten ruch mohl slyšet lépe. „Až se Sukuizu probudí z hibernace, tak bude vážně hodně vzteklý. I když bude slabý, tak to s ním vůbec nebude jednoduché. Nepodceňuj situaci! Uvědom si, že i ty budeš zesláblý z boje s ostatními.“

„Tak co kdyby si přestala kecat a trochu mi pomohla?“

„Nemůžu. Jak jsem ti už řekla, je to jen na tobě. Moje moc by je zničila a já potřebuji-“

„Aby přišli do Pekla. Jo, to už jsem slyšel,“ odsekne Ichigo a dál pokračuje v ničení Prázdných.

Naomi ustupuje. Je stále dost otupělá z toho, že tu narazili zrovna na tohoto Prázdného. Pravděpodobnost byla velmi malá.

„Hikari-san?“ vyechne Rukia, která teď stojí za jejími zády.

„Tohle je špatné… Tohle je vážně špatné… Nejsem připravená se s ním znovu vidět…“ běduje sama pro sebe a nevěřícně kroutí hlavou.

Rukia si konečně uvědomuje důvod jejího rozrušení a na nic se neptá.

Ichigo skoncuje i s posledním Prázdným. Nohama přistává na silnici a bedlivě pozoruje monstrózní příšeru obalenou v modrém štítu, který náhle opadne. V tu chvíli se Prázdný hlasitě rozeřve, že vysklí všechna okna v blízkosti.

„Co se to děje?!“ řve a rozhlédne se kolem sebe. Jeho pohled padne na Ichiga, který stojí před ním v bojové pozici. „Shinigami?“ vydechne překvapeným tónem. Po chvíli ticha se hlasitě rozesměje. „Snad si nemyslíš, že mě dokážeš porazit, ty spratku?“

„To se ještě uvidí,“ zatíná čelist Ichigo. Pevně uchopí svou zanpaktou a vyskakuje proti němu.

Prázdný se jen ožene a odpálí ho daleko od sebe. Ichigo se zády zarazí do jednoho z domů a spadne na zem. Kdyby to bylo jeho skutečné tělo a nejen duše, všechny jeho kosti by byly zlámané na padrť.

„Ha-ha, ubožáku!“ směje se pobaveně Prázdný. Otáčí celé své tělo s dlouhými chapadly směrem k dívkám. „Uh, není tohle ta šereda Naomi?“

Její tělo se třese. S vytřeštěným pohledem sleduje, jak se k nim Sukuizu sune.

„Jsi stejně ubohá, jako když jsem tě viděl naposledy. Hnusná a bez špetičky vkusu,“ pošklebuje se a stále se sune blíž. „Pohltím tvoji duši a bude od tebe klid jednou pro vždy. Celý svět mi poděkuje.“

„Drž se dál!“ vykřikne Rukia.

Její hlas probouzí Naomi z jejího transu.

Sukuizu na ni pohlédne. „Nepovídej, že sis našla kamarády mezi shinigami? Jak hluboko si ještě mohla klesnout?“ pošklebuje se dál. „Upřímně doufám, že tě tohle bude bolet víc, než pozření tvé bezvýznamné duše,“ dodává a v tu chvíli jeho chapadlo vystřeluje proti Rukii.

Ta se nemá jak bránit. V okamžiku, kdy už chapadlo téměř dolétlo až k ní, se zastavuje. Rukia překvapeně zvedne pohled. Spatřuje Naomi, která před ní ochranářsky stojí s roztaženýma rukama do obou stran. Její hlava je sklopená, takže všechny její vlasy jí spadaly do obličeje, který teď není vidět. Její tělo se třese.

„Hikari-san…?“ vyhrkne s překvapeným pohledem, když spatří černý konec chapadla, jak ji protíná skrz na skrz. „Ale proč…?“

„Protože…“ vykašle ze sebe. Její hlas se třese stejně jako její tělo. „Jste moje… poslední… naděje…“

V tu chvíli Sukuizu se smíchem vytahuje své chapadlo z jejího těla. „Jsi tak ubohá! Mohla jsi mi to chapadlo useknout, ale ty se mi prostě nikdy nedokážeš postavit! Ubožačko!“

Její kolena se podlomí a ona kleká na chladný beton. Rukia k ní rychle přibíhá a bere ji do náruče.

„Tak tě teď dorazím!“ zavrčí Sukuizu a chystá se k dalšímu úderu. V ten samí okamžik se vrací na scénu Ichigo. Odsekává mu jedno z chapadel a pln nové energie se do něj pouští. Netrvá to ani moc dlouho a daří se mu zasadit poslední ránu, kterou ho pošle rovnou do Pekelné brány, kam patří. Když se zavře a zase zmizí, po ulici se rozlehne naprosté ticho.

„Proč musí spát zrovna v mojí posteli?“ zamračí se Ichigo, když už jsou zpátky u něj doma.

Rukia mu pomohla Naomino tělo nepozorovaně protáhnout oknem. Svlékla ji a uložila ji do jeho postele. Teď oba dva stojí nad jejím spícím tělem a pozorují ji.

„Protože nevíme, kde je její postel,“ odpovídá Rukia na jeho otázku. „A já žádnou postel nemám,“ pohlédne směrem k šatníku, ve kterém už několik měsíců přebývá. „Takže z toho vyplývá, že to musí být tvoje postel.“

„Kam na ty kraviny chodíš?“ zamračí se na ni nechápavě a zakládá si ruce na hrudník. „A proč je nahá?!“

„Její tělo má obrovskou díru v hrudníku. Takhle nemůže chodit po městě. Potřebuje nové věci, aby si mohla dojít tělo opravit. Měl by si jí přinést něco od tvých sester.“

„Dost pochybuju, že by Yuzu nebo Karin měly něco, co by přetáhla přes prsa.“

Rukia poraženě sklopí ramena. „Dobrá. Zítra se zeptám ve škole Inoue-san, jestli by jí něco nepůjčila.“

„Až zítra?!“ vytřeští oči Ichigo. „To tady bude nahá celou noc?! A kde budu spát já?!“

„Buď v klidu,“ ozve se vyrovnaný ženský hlas.

Oba dva překvapeně šlehnou směrem k posteli. Naomi na ní sedí s odhaleným hrudníkem a hledí na ně těma prázdnýma očima.

Ichigova tvář okamžitě zrudne a odkloní se. „Sakra tohle nemůžeš dělat!“

Naomi jen dlouze vydechne. Sebere bílou košili, která leží u skříně. Očividně patří Ichigovi. Natáhne si ji přes hlavu a přikračuje směrem k židli.

„Nehodlám se tu zdržet,“ dodává vážným tónem. „Skutečnou újmu utržila jen moje tělesná schránka. Moje duše je úplně nedotčená.“

Oba dva na ni opět pohlédnou.

„Co se stalo se Sukuizem?“ zeptá se nejistě.

„Ichigo ho porazil.“

Naomi pohlédne na jmenovaného. Ten se na ni mračí.

„Dobrá,“ přikyvuje. „Brzy se zase ozvu s novými informacemi,“ dodává a natahuje si na sebe dámské džíny, které našla přehozené přes opěradlo židle. „Ty kalhoty brzy vrátím, Kuchiki-san.“

„Vždyť ani nepatří jí,“ zamračí se Ichigo. Byly jeho sestry Karin, tak jako většina oblečení, které na sobě Rukia nosila. „A co moje košile?“

Naomi ho ovšem ignoruje. Přechází k oknu a vyskakuje ven.

„Vážně ji nesnáším!“ vrčí vztekle Ichigo.

„Zachránila mi život,“ vydechne Rukia.

„To ještě nic neznamená,“ zamračí se na ni. „Sama řekla, že nás potřebuje. Je jen sobecká.“

„Mohlo jí to zabít a z dohody by nebylo nic,“ pokračuje Rukia. „Proč tolik riskovala?“

„Nejsme tu od toho, abychom chápali všechno, co si Prázdní usmyslí.“

„Hm…“ posteskne si Rukia.

„Kdo to je, Rukio?“ zeptá se vážně Ichigo.

„Co tím myslíš?“

„Něco víš, že ano? Když se nám ukázala ve své skutečné podobě, tak si jí okamžitě začala oslovovat příjmením. Všiml jsem si, že je na ní něco zvláštního, ale pořád je jednou z nich, ne?“

„Ano, to je,“ přikyvuje Rukia. „Ale vzhledem k jejím schopnostem není na místě chovat se k ní nezdvořile,“ pokračuje. „Patří také na seznam nejhledanějších zločinců třídy S. Nejdřív jsem si tím nebyla úplně jistá, ale když ukázala svou podobu, tak to vím určitě.“

„Třídy S, říkáš?“ mračí se. „Tak to znamená, že zabila už spoustu lidí, ne?“

„Všehovšudy tři.“

„Cože?“ vyhrkne překvapeně. „Takže nakonec mluvila pravdu? Ale proč je na ní vypsaný tak vysoký rank? Vždyť i třídy D mají na svědomí víc životů.“

„Jestli si dával dobrý pozor, tak se kategorie neudělují jen podle počtu obětí, ale hlavně podle schopností daného Prázdného,“ objasňuje mu Rukia. „Žádný shinigami ji nikdy nedokázal chytit a to už jich za svého bytí potkala dost. Nikdo její schopnosti nedokázal přesně popsat, ale všichni se shodli na tom, že po jejich setkání je jejich vlastní zanpaktou přestaly poslouchat.“

„To ale nedává smysl…“

„Prázdní mívají různé schopnosti,“ pokračuje Rukia. „Ostatně by to vysvětlovalo, jak se jí podařilo zastavit tvůj meč holýma rukama, a pak ho ještě nechala přemístit jen pouhým dotekem.“

„Když o tom tak mluvíš, tak jsem možná na okamžik měl pocit, že zanpaktou poslouchá rozkazy někoho jiného…“ zamýšlí se Ichigo.

„Tohle všechno vysvětluje její velkou duševní sílu. Nedokážu si ani představit jak velká asi je, když si dokáže podmanit kontrolu zanpaktou pouhým dotykem. Některým shinigami to může trvat třeba celý život.“