Od dost kruté recenze na
"Padesát odstínů šedi" se zase dostáváme k jedné mé oblíbenkyni.
Kniha se jmenuje "Metro 2033"
a je od spisovatele Dmitryho
Glukhovskyho. Tak jako obvykle vám na úvod napíši, jak jsem se ke knize
vlastně dostala. Metro mi do rukou nejprve přišlo ve formě hry. Svého času jsem
bývala opravdu zapálenou hráčkou PC her a u počítače jsem dokázala strávit
neskutečné množství času. Tahle hra měla za vinu nespočet probděných nocí a
vzteklého bití do klávesnice. :D Nicméně do teď říkám, že je to jedna z
nejlepších her, co jsem měla možnost hrát. (Když teď o tom tak píšu, mám chuť
si ji zase zahrát. :D) Nebylo proto divu, že když jsem se dozvěděla, že
existuje i kniha, musela jsem hned běžet do knihkupectví a pořídit si jí.
Takže jak jsem již psala v úvodu,
hra ve mě zanechala opravdu hluboký dojem. Prostě já tyhle postapokalyptické
příběhy miluju! Nebylo proto divu, že hned jak jsem knihu otevřela a přečetla
pár prvních stránek, byla jsem okamžitě vtažena zpátky do příběhu.
Příběh se odehrává v blízké budoucnosti na území Moskvy... vlastně pod ní. Co mě na příběhu nejvíce uchvátilo byla ta realističnost. Co by se asi stalo, kdyby ve světě vypukla apokalypsa a jediným možným obyvatelným místem by se stala spleť podzemních tunelů? Lidé by si v metru zabrali nebo vybojovali svá území. Jejich hranice jsou hlídány a vstup je většinou možný s pomocí pasu. Stanice mezi sebou obchodují, bojují nebo uzavírají společenství. Liší se politickým nebo ideologickým zařízením. Takže po této stránce má za mě autor velké plus, protože to dokázal skvěle zakomponovat do života lidí pod zemí. To se mi velmi líbilo.
Dalším kladným bodem je, že když procházíte s Arťomem metrem, tak můžete nahlížet do podrobné mapy, díky které se nikdy neztratíte. :D Je to skutečně velmi užitečná část knihy, i když se to nemusí tak zdát.
Kniha ve mě nechala i emocionální nádech. Z knihy je cítit ta ponurost a tíživá atmosféra. V ten okamžik, kdy Arťom prochází temnými tunely ovšem vypouští na povrch i hluboké myšlenky o smyslu lidské existence, které mohou na čtenáře působit poněkud zdlouhavě.
Nejvíce ze všeho se mi ovšem líbil samotný vznik tohoto díla. Podíleli se na něm jeho vlastní čtenáři (mnohdy i odborníci), kteří na internetu pomáhali spisovateli román vypilovat do posledního detailu, aby byl co nejreálnější.
Příběh se odehrává v blízké budoucnosti na území Moskvy... vlastně pod ní. Co mě na příběhu nejvíce uchvátilo byla ta realističnost. Co by se asi stalo, kdyby ve světě vypukla apokalypsa a jediným možným obyvatelným místem by se stala spleť podzemních tunelů? Lidé by si v metru zabrali nebo vybojovali svá území. Jejich hranice jsou hlídány a vstup je většinou možný s pomocí pasu. Stanice mezi sebou obchodují, bojují nebo uzavírají společenství. Liší se politickým nebo ideologickým zařízením. Takže po této stránce má za mě autor velké plus, protože to dokázal skvěle zakomponovat do života lidí pod zemí. To se mi velmi líbilo.
Dalším kladným bodem je, že když procházíte s Arťomem metrem, tak můžete nahlížet do podrobné mapy, díky které se nikdy neztratíte. :D Je to skutečně velmi užitečná část knihy, i když se to nemusí tak zdát.
Kniha ve mě nechala i emocionální nádech. Z knihy je cítit ta ponurost a tíživá atmosféra. V ten okamžik, kdy Arťom prochází temnými tunely ovšem vypouští na povrch i hluboké myšlenky o smyslu lidské existence, které mohou na čtenáře působit poněkud zdlouhavě.
Nejvíce ze všeho se mi ovšem líbil samotný vznik tohoto díla. Podíleli se na něm jeho vlastní čtenáři (mnohdy i odborníci), kteří na internetu pomáhali spisovateli román vypilovat do posledního detailu, aby byl co nejreálnější.
Moje hodnocení: 4/5
0 comments:
Okomentovat