Naruto (4) - Chuninské zkoušky, část 1. (část 1/2)

„Tak jste se dočkali. Já provedu první test v Chuninské zkoušce. Mé jméno zní Ibiki Morino,“ prohlásí ten habán s jizvami po celém obličeji. Má na sobě dlouhý černý kabát a tak nějak celkově vypadá dost děsivě.

Rozhlédnu se kolem sebe a zdá se, že nejsem jediná, která na něj zaraženě civí. Najednou se proktorův prst hrozivě zvedne a ukáže na naši partu.

„Vy ze Zvučné vesnice, nejste tady, abyste si dělali, co se vám zachce.“

Nervózně polknu, ale Zaku a Kin se potutelně pošklebují. Přijde jim to snad vtipné? Mě tedy ne. Odhlédnu se za sebe na Kabuta, který se sotva drží na nohou s bolestivým výrazem ve tváři. Je to asi trochu nevhodné, ale jeho tvář je bez brýlí skutečně velmi hezká.

„Klidně vás hned můžu diskvalifikovat,“ pohrozí znovu proktor.

„Omlouváme se. Jen jsme až moc rozrušení, protože jsme tady úplně poprvé a hold ti nejmladší mezi námi se neumí dost dobře ovládat,“ pronese Zaku a stiskne mě pevně kolem ramen.

Čeho se tím snaží docílit? Chce snad poukázat, že já jsem ten důvod všeho rozruchu? Ten hajzl! Myslím, že jsem na něj až příliš mírná.

Otáčím se směrem k Sasukemu, který se na mě dívá zamyšleným pohledem. „Co se tu děje? Vždyť to on a ta vysoká holka to všechno začali. Proč se snaží vinu hodit na Nalu? A proč si to ona nechává líbit. Hm, chápu, nemůže se jim tu postavit přede všemi. Vypadalo by to, že spolu nespolupracují a nevychází spolu.“

Na proktorově tváři se objevuje úšklebek. „Je čas říct vám pravidla. Nesmíte se hádat ani bojovat bez zvláštního povolení od zkoušejícího. A i když dostanete povolení, tak je přísně zakázáno udělat cokoliv, co by vedlo ke smrti vašeho protivníka. A ten z vás kdo si myslí, že může neuposlechnout moje pravidla, bude vyřazen. Jasné?“

Slyším, jak se Zaku vedle mě směje. „Tenhle test je jednodušší, než jsem si myslel.“

„Neraduj se předčasně,“ zatvrzuji se a pevně stisknu pěsti.

Otáčí se ke mně a zamračí se. „Ty se radši starej o to, jak nám být, co nejvíc nápomocná, jasné? Zatím si jen ke škodě. Mistr by byl zklamaný.“

Smutně sklopím pohled do země. Je mi jedno, co si o mě myslí Kin a Zaku, ale pokud jde o mého mistra, musí být na mě pyšný. Je to jediná osoba v mém životě, která si mě alespoň trochu váží. Je to to nejcennější, co mám.

„Tak teď jsme připraveni začít s prvním testem výběrové Chuninské zkoušky. Předložte vaše žádosti, abyste mohli dostat,“ spustí a natáhne před sebe ruku, ve které svírá bílé čtverečky s čísly, „takovouhle cedulku s číslem. Označuje místo, kde budete sedět. Po té rozdáme papíry určené pro odpovědi v tomto testu.“

„Test? Papír?“ Slyším za sebou tlumený Narutův hlas.

Otáčím se na něj a v jeho tváři spatřuji neurčitý výraz. Co se mu děje? Své pohledy mu věnuje i ještě oslabený Kabuto a Sakura, která ho podpírá.

„Papír?“ zopakuje znovu Naruto.

Jeden ze zkoušejících, který stojí za panem Morinem, vytáhne obrovský štos bílých papírů a usměje se na nás. V tu chvíli Naruto vyskočí s vyděšeným výrazem.

„Písemný test?‘“ začne vyvádět.

Ha, no jistě. Mohla jsem tušit, že písemka nebude pro někoho s Narutovým intelektem to pravé ořechové. Popravdě se také trochu bojím. V naší třídě jsem sice s vědomostmi byla nejlepší, ale pravdou je, že jsme nebyli úplně nejsilnější ročník. Pokud tam bude něco opravdu těžkého… Ale myslím, že i tak to zvládnu. Horší to bude se Zakuem a Kin. Ti nikdy schopností učení neoplývali. Z jejich pohledů si hodlám odhadnout, že doufají, že něco vymyslím. Proč nemůžeme být jako všechny ostatní týmy?

Následujeme muže v černém plášti do místnosti s několika dlouhými lavicemi a spoustou židlí. Podle svého čísla odhaduji, že je to záměr, aby členové jednotlivých týmů od sebe byli co nejdál. Hm, alespoň mě nebude Kin a Zaku rozptylovat, když budu přemýšlet nad odpověďmi a také nad tím, jak jim pomoci.

Já mám číslo čtyřicet osm. To je někde támhle vzadu. Oh, je to jen dvě řady před Kabutem. Nemůžu se zbavit toho pocitu viny vůči němu. Ten jeho odtažitý pohled, když jsem mu šla na pomoc, mě bude strašit ještě dlouho. Hm, není první, kdo se na mě tak díval. Kin a Zaku se na mě takhle dívají stále. Asi není žádná možnost, že by mě někdy mezi sebe přijali. Už od raného dětství si přeji někam patřit, ale jsem jen vyvrhel.

Z mého přemýšlení mě vyruší nepříjemné bodnutí v zádech. Je to Zaku, který mi ryje loktem do páteře. „Doufám, že máš nějaký dobrý plán, jinak si mě nepřej. Za to, co si dneska předvedla, si to už stejně schytáš, tak to nedělej ještě horší.“

Otáčí se ke mně zády a odchází na své místo. Teda… musím říct, že oba jsou na mě přísnější a nevrlejší než obvykle. Asi na ně opravdu působí ten tlak zkoušek. Jen nad tím zakroutím hlavou a sedám si na své místo. Na stole přede mnou leží papír, dvě tužky, guma a cedulka s číslem lavice. Měla bych už začít mapovat situaci. Zaku si sedá na židli na jedné hodině ode mě. Kin sedí na šesté hodině.

Pod okny a vlastně podél celé místnosti sedí spousta zkoušejících. Hm, zajímalo by mě, proč. Všichni jsou oblečení v totožném oblečení. Mají na sobě šedé kombinézy, obvázané kotníky, modré body a na čele modrou čelenku se znakem listu. Na klíně nebo v rukách mají černé desky a tužku.

Dva z nich poznávám. Ten s obvazem přes nos a černými rozcuchanými vlasy je Kotetsu Hagane a ten vedle něj s hnědými vlasy přes oko je Izumo Kamizuki. Oba dva jsem potkala při vstupu do vesnice. Vypadali jako veselá kopa, ale tady se tváří dost morbidně. Hm, zajímalo by mě, co to má všechno znamenat.

Na páté hodině sedí Naruto a vedle něj ta roztomilá dívenka jménem Hinata. Naruto se tváří dost zoufale. Doufám, že se z toho nesloží. Sama na sobě poznávám nervozitu. Přála bych si být klidná jako ten rudovlasý kluk, který sedí hned vedle mě. Patří k té trojici z pouště. Jeho oči jsou tak ledově vyrovnané. Nehne ani brvou.

Najednou se pohne a tváří se obrátí ke mně. Huh. Zase mě z něj mrazí v zádech.

Raději svou pozornost obracím zpátky k Narutovi. Ten nad něčím očividně přemýšlí, když se zoufale rozhlíží kolem sebe. Ozve se hlasité plácnutí, když si na hlavu položí své dlaně. Je v koncích. Nějak mě neuklidňuje pohled na jeho nervózní vystupování.

Možná bych se přeci jen měla víc soustředit na toho rudovlasého a pochytit od něj trochu té vyrovnanosti. Pomalu svou hlavu otáčím zpátky k němu. Jeho pohled je stále upřený do mého obličeje, ale přesto to vypadá jako by mě přehlížel. Takhle to taky nebude fungovat. Nahání mi hrůzu a tím mě znervózňuje ještě víc.

Tiknu pohledem ke Kin. Také mě v davu vyhledala. Její temné oči mě pečlivě pozorují, ale už na mě nekouká tak zle jako před tím. Pokusím se na ni pousmát, aby viděla, že se nezlobím, že na mě byli se Zakuem tak hrubí, ale ona se jen zamračí a otočí se ke mně zády. Hm… asi to je jen moje naivní představa, že by mě mohla mít někdy ráda. Jediný na koho se můžu spolehnout je můj mistr. Kdyby tady byl, jistě bych se se vším dokázala poprat mnohem lépe. Smutně vydechnu do prázdna.

Můj pohled zaznamenává Sakuru, která sedí jen pár lavic za Narutem. Pozoruje ho s potutelným úsměvem a také o něčem přemýšlí. Dokonce se po chvíli nahlas zasměje. Má to být snad výsměch Narutovu neštěstí? Hm, asi je to pěkně škodolibá malá holka. No, vzhledem k jejímu předešlému chování, bych se ani ničemu nedivila. Neumí si vážit skutečných přátel.

Slyším žuchnutí. Naruto se složil na lavici. Je v pořádku? Asi ano. Zvedá svůj pohled do tváře té roztomilé dívenky vedle něj. Jen co svoje oči upřel do její roztomilé tvářičky, zčervenala jako rajče. Ah, také bych si přála, aby mě někdo takhle miloval. Hah, když si neumím najít ani přátelé, jak bych chtěla hledat lásku? Ale jak už jsem řekla na začátku, ne že bych nad tím nějak moc přemýšlela. Jsem na to ještě dítě.

Proktor se staví k tabuli a bere do ruky bílou křídu. „Je tu pár pravidel, která bych vám chtěl více objasnit. Na pozdější dotazy vám nikdo neodpoví. Tak se ujistěte, že vše chápete.“

Proč se Sakura tváří tak překvapeně? Tady v Konoze jsou asi na své ninji jinak velmi mírní. Bylo přeci hned jasné, že nás neposadí před test s tím, že si můžeme dělat, co chceme, a pak nás všechny pošlou na další část. To by jinak zcela postrádalo smysl… ale stejně jsem docela zvědavá, co si na nás přichystali.

Morino začíná psát. „Takže začneme prvním pravidlem. Všichni dostanete na začátek celkem deset bodů. Bude na vás, jak s nimi naložíte. Dostanete totiž na vyřešení deset úkolů. Každý za jeden bod. Bodování této zkoušky je totiž založeno na principu odečítání bodů. Za každou špatnou odpověď nebo nevyplněnou otázku vám bude odečten jeden bod. Když budete mít tři špatné nebo žádné odpovědi, nakonec vám zůstane sedm bodů a tak dále…“ vysvětluje podrobněji.

Je celkem zábavné sledovat Naruta, jak každou chvíli mění obličej. Teď se tváří dost zamyšleně a rukou se drbe na bradě. Pochopil vůbec, co tím pan Morino myslel?

„Druhé pravidlo,“ pokračuje Ibiki. „To jestli projdete, závisí na bodovém zisku celého vašeho týmu.“

Tak samozřejmě i tohle jsem očekávala. Zatím jsme tu vedeni jako tým a ne jako jednotlivci, takže záleží na prospěchu celého týmu. To není zase tak zlé. Překvapuje mě, že to všechny tak zasáhlo. Jejich tváře se roztáhly do překvapených obličejů. Amatéři. Vidím, že Zaku a Kin jsou stále klidní a dokonce se pobaveně šklebí. Hm, asi na mě pořád dost spoléhají. Aby se potom moc nedivili. No, Zakuovi výhružky beru dost vážně, takže něco vymyslet prostě musím.

Sakuru to očividně zasáhlo až příliš. Poraženě praští hlavou o stůl. Ha, asi příliš nevěří v Narutovy schopnosti. Tohle dokážu pochopit. Zašklebím se sama pro sebe.

„To-to není fér!“ začne ječet přes celou třídu. „Proč je to založeno na konečném bodovém zisku celého týmu?!“

„Ticho!“ okřikne ji přísný proktor. „Mám k tomu velmi dobrý důvod. Teď mě nechte pokračovat.“

Sakura s jeho odpovědí asi není příliš spokojená, ale nezbývá jí nic jiného, než se poraženě posadit zpátky na své místo.

„Teď vám řeknu klíčové pravidlo: Jestli některý ze zkoušejících v této místnosti odhalí, že někdo z vás jakkoliv podvádí nebo dělá něco velmi podobného, tomuto provinilci odečte dva body z vašeho skóre za každé odhalené podvádění. Takže v momentě, kdy budete po páté odhaleni, budete automaticky diskvalifikováni a okamžitě vykázáni z místnosti.“

Aha, a jsme u toho. Ale stejně mi tu něco nehraje. Není to tak přísné pravidlo, jak se všem ostatním může zdát. Pochopila bych, kdyby nás při načapání okamžitě vykázali, ale takhle… Hm, stačí, když použiju obyčejné ninjutsu Odraz zrcadla jako jsem použila ráno u Sasukeho. Obšlehnu pár odpovědí, na které nebudu znát řešení, a pak jen použiju svoje senzibilní schopnosti, abych svoje myšlenky přenesla ke Kin a Zakuovi. I kdyby mě při té technice chytli, byly by to jen dva strhnuté body z celkového skóre. Samozřejmě by bylo nejlepší, kdybych znala odpověď na všechny otázky jen ze své hlavy, ale myslím si, že to nebude tak snadný test. Budu se snažit použít zrcadlo jen jednou, takže nejdřív vypíšu všechny odpovědi, co znám, pak chvíli počkám, až někteří budou mít většinu testu hotovou a najdu si někoho, kdo vypadá chytře… hm… a zbylé odpovědi opíšu. Měla bych to zvládnout na jeden zátah, abych omezila možnost přistižení a tím pádem odečtení více bodů.

Sakura se zdá být ještě vyděšenější, než před několika okamžiky. I tohle se dá pochopit. Naruto nevypadá jako odborník v nenápadnosti. Když ho chytí u podvodu a on bude mít sepsanou jen jednu odpověď, dostane se dokonce do mínusu. Ha.

„Držte si v paměti, že každý nápadný akt podvádění povede k vaší vlastní zkáze.“

Ibiki se pokouší být hrozivý, ale odvažuji se říct, že tohle zvládnu bez problému. Maximálně ztratíme dva body. Pochybuji, že Kin a Zaku podniknou nějakou akci. Ale stejně bych jim to měla říct hned na začátku, aby nezkazili můj plán. Spojím se s nimi hned, jak začne test.

„My budeme sledovat každý váš pohyb,“ pronese tajemně Kotetsu. Měla bych k jeho slovům větší respekt, kdybych ho neviděla, jak vyvádí s tím jeho kamarádem. Jsou to jen pózy, ale rozhodně je nebudu podceňovat. Oči můžou mít bystré a můžou překvapit. Vsadím se, že většina z nich budou senzibilové tak jako já.

„Opravdu chcete dosáhnout dalšího stupně? Abyste byli chuniny, musíte být velmi vynalézavým ninjou.“

Výborně, pane Morino, teď jste mě podpořil v mé hypotéze. Plán mám tedy jasný. Myslím, že to zvládnu. Ach, kdybych alespoň nebyla tak nervózní. Očividně v tom nejsem jediná, takže ty přísné oči kolem nás určitě budou mít dost práce i s těmi ostatními, než aby si všimli mojí nenápadné, ale přesto efektivní techniky.

 Vidím, jak se Sakura zmítá ve vlastních černých myšlenkách. Asi už pochopila, že to není tak vtipné a jde do tuhého.

„Další pravidlo,“ zvedne hlas Ibiki. Co? To ještě neskončil? „Pokud kdokoliv z vašeho týmu bude mít konečný počet bodů rovný nule, tak bude celý váš tým diskvalifikován.“

Heh, tak tohle jistě musí být velká rána. Stačí mi sledovat Sasukeho a Sakuřin vyděšený výraz. O Narutovi nemluvě. Očividně vypadá, že je mu hodně zle. Neměla bych mít radost z cizího neštěstí, ale když oni jsou všichni tak strašně vtipní. Možná Naruta zachrání to, že vedle něj sedí Hinata, která je do něj totální blázen. Možná když bude dost nenápadný… Heh, možná.

„Cože?!“ vyjekne nahlas Sakura.

Naruto podle jeho výrazu myslí na nejhorší. Tohle pravidlo je skutečně rána pod pás, ale samozřejmě ho chápu. Nemůžou přeci pustit celý tým, když se za jeho postup zasloužila jen jeho část. Očividně se v tomhle testu nahlíží na kvalitu celého týmu jako celku a ne jen na jednotlivce. Je to trochu pod pásovka z toho důvodu, že pokud pouze jeden z týmu bude mít kvality hodné chunina, je mu to k ničemu, pokud zbytek týmu je nekvalitní. I když na druhou stranu, proč by o našich kvalitách měl rozhodovat nějaký hloupý test? Dle mého názoru by neměl být tak těžký. Znalosti nejsou všechno a v povolání chunina jde hlavně o tu praktickou část.

„Na papíře najdete napsaných devět úkolů. Desátý úkol bude zadán během posledních patnácti minut. Na dokončení testu máte hodinu. Začněte!“

A je to tady. Rychle si projedu písemku očima. Většina těchto úkolu je opravdu extrémně těžká. To přeci nemůžou myslet vážně. No, bez podvádění to určitě nezvládnu a pravděpodobně ani většina ostatních. Měla bych se hned spojit s Kin a Zakuuem a sdělit jim svůj plán. Tak jdeme na to. Hezky udělat pečeť nenápadně pod lavicí. No, i když teď to bude možná příliš nápadné. Než ostatní začnou podvádět, jistě chvíli počkají, než najdou jiné řešení. Ale na to taky možná spoléhají i zkoušející a jejich ostražitost teď nebude tak velká. Mistr přeci vždycky říkal, že jsem nejlepší v nenápadnosti. Jistě si toho nevšimnou a Kin a Zaku budou alespoň klidnější, když jim řeknu svůj plán, a neudělají tak nějakou neuváženost.

Nádech. Výdech. Nádech. Jdeme na to. Mám veliké štěstí, že mě můj mistr naučil tuhle techniku. Tedy spíš mi jen podstrčil pár svitků klanu Yamakana… Mayanaka… Kayakana… Sakra! Už nevím, jak se jmenovali. Nemůžu si pamatovat všechno. Důležité ale je, že tam byla spousta užitečných technik pro senzibila, jako jsem já. Je málo ninjů, kteří mají sklony k tomu stát se jimi. Já jsem jediná v naší vesnici, ale to je možná tím, že jsme tak malincí, jak už říkal Kabuto. Dle mého názoru jsem tuto techniku, kterou jsem našla právě uvnitř těch svitků, zvládla na jedničku. Tentokrát nejsem domýšlivá. Tahle technika spočívá v tom, že se spojím s těmi, se kterými chci, a ti poté uslyší moje myšlenky ve své hlavě a já zase jejich. Má samozřejmě i svá rizika a to taková, že vyžaduje velké soustředění a úplný klid. Naštěstí je teď v místnosti doslova hrobové ticho, jak se všichni snaží něco vymyslet. Spojení se také může zhroutit, pokud je napojeno mnoho osob, ale dvě jsou ještě snesitelné. Kdyby se mi alespoň tolik netřásly ruce!

„Kin-senpai? Zaku-senpai? Slyšíte mě?“

„Nalo?“ ozývá se hlas Kin. Takže už jsem navázala spojení. Musím ho udržet dost dlouho, abych jim vše vysvětlila, ale ne zase tak dlouho, abych nebyla nápadná a zbytečně nespotřebovala spoustu čakry.

„Tohle musí být opravdu rychlé. Nechci, aby mě zpozorovali. Takže vám ve zkratce vysvětlím svůj plán. Pokusím se vyřešit, co nejvíce otázek a vy udělejte to samé. Ale jenom ty, u kterých si budete jisti. Pak chvíli počkám do doby, než ostatní budou mít snad už většinu hotovou a použiju svoji techniku Odraz zrcadla. Zjistím si zbylé odpovědi, a pak se s vámi znovu takhle spojím a předám vám ty, které budete potřebovat.“

„Ale co když tě chytí při podvádění?“ zeptá se Kin.

„Buďte v klidu. I kdyby mě chytili, ztratíme tak dva body. To by nemělo být zlé. Co na to říkáte?“

„Hm…“ zamručí souhlasně Zaku.

„Dobře,“ odkývá Kin.

Odpojuji se. Natahuji ruku po tužce a nenápadně se rozhlédnu kolem sebe. Zdá se, že si mě nikdo ze zkoušejících nevšiml. Super. Mou pozornost opět upoutává Sakura. Zdá se, že je v koncích z Narutovy neschopnosti.

Jak je na tom asi Sasuke? Hm, jeho výraz je stejně zamyšlený a nespokojený jako ten Sakuřin.

Ale teprve sledování Naruta je skutečný zážitek. Nikoho tak nervózního a vyděšeného jsem ještě neviděla. Na tváři se mu objevuje křečovitý úsměv. Mermomocí se snaží vymyslet nějaký plán. Hm, zdá se, že z prvního návalu zoufalosti se už dostal. Odvážně bere papír do rukou a pročítá si otázky. „Jenom nesmím zpanikařit a projít si všechny úkoly. Pak se musím zaměřit na nějaký jednoduchý a vypracovat ho určitě správně. Zvládnu to! To si pište. První úkol tedy je…“

Zabořím se očima do svého papíru. Kódovaná zpráva je první úkol. Výborně. Zdá se být celkem jednoduchý. Nevím, jak to vidí ostatní, ale já jsem ve škole v dešifrování excelovala. Takže tohle bych ještě se svými vědomostmi mohla zvládnout…

„Tak to je pěkně těžký. Kruci. Hm, hm. Tak co ten další úkol? Druhý úkol je…“ třese se nervózně Naruto.

Sasuke také cestuje svýma černýma očima po papíře. „Parabola B na obrázku představuje maximální možnou vzdálenost, kam je nepřátelský ninja A schopen dohodit shuriken, když stojí na vrcholku sedmi metrového stromu. Jaké jsou charakteristické rysy ninji A, které můžete zjistit z eliptické dráhy shurikenu? Navíc zjistěte pravděpodobnou vzdálenost dohodu stejného shurikenu hozeného ze země. Napište podklad k vašemu výpočtu.“

Huh, tak dobrá. Uznávám, že už začíná přituhovat.

„Tohle vyžaduje kombinaci výborných schopností chápání stejně tak i analýzy teorie kinetické energie a dalších fyzikálních znalostí,“ zamýšlí se Sakura. „Tohle je na Naruta fakt moc. Na rozdíl ode mě jsem si jistá, že ne moc dalších lidí bude schopných odpovědět. Je to až moc těžké.“

„Dobře, další,“ nevzdává to Naruto.

„Jestli jsou všechny úkoly takhle obtížné…“ začne pochybovat Sakura.

Naruto propadá dalšímu návalu zoufalosti. Na rozdíl od něj se Sasuke začíná usmívat. Hm, že by na něco přišel? Naplňuje mě to alespoň trochou klidu. Určitě za tím vším je něco víc, než jak se to všechno tváří, ale pochybuji, že bude i Naruto stejně důvtipný. Chudák. Začíná mi ho být skutečně líto.

„Tak jsem skončil. Sakra,“ panikaří Naruto. „To snad ne! To snad ne! Co budu dělat? Co budu dělat?!“ Zrovna když se mu něco honí v hlavě, Morino k němu šlehne pohledem. Naruto vyděšeně zkolabuje. Vsadím se, že po tomhle pohledu ho na nějaké podvádění přešla chuť. Jsem ráda, že sedím někde uprostřed. Kdyby nějaký zkoušející měl sedět hned na metr ode mě, asi bych se nedokázala ani hnout, aby mě neviděl při podvodu.

Naruto je na tom stále hodně špatně. Asi ještě nepřišel na to, jakou technikou by tahle pravidla obešel… nebo zatím ani nepřišel na to, že se ta pravidla dají obejít bez větší úhony.

Ach, zakroutím nechápavě hlavou. Sice si docela fandím, ale ta nervozita mě stále neopouští. Je totiž lehce namíchaná se vzrušením, když pomyslím na to, co mě čeká, kdybychom to zvládli. Jednou pro vždy bych se mohla zbavit té protivné dvojice!

„Jsme obklíčeni zkoušejícími. Je to jako by předpokládali, že budeme všichni podvádět. Zapisují si úplně všechno, co vidí,“ probírá si své myšlenky v hlavě Sasuke a zaměří se na jednoho ze zkoušejících, který si zrovna něco zapisuje. „Někoho museli zrovna načapat. To znamená, že mu odečtou dva body. Jen mu odečtou body. Zatímco když tě odhalí při podvádění, tak tě obvykle zlikvidují. Konečně mi to došlo. Tohle není jen obyčejný školní test. Skutečným cílem tohoto testu je zjistit, jak dobří jsme při získávání informací, aniž by nás někdo chytil. Ninja musí prohlédnout všechny triky. Skutečná otázka v tomto testu je, jak lstivý budeme při získávání odpovědí. Chtějí, abychom byli vynalézavými ninji, kteří se nenechají chytit při podvádění. To vysvětluje proč místo toho, aby nás vyloučili, nám jen odečtou dva body, když nás chytí při podvodu. Takže ve skutečnosti se netestují až tak naše znalosti, ale spíše naše schopnosti získávat správné informace a nenechat se chytit dozorci ani těmi, od kterých opisujeme. Jen doufám, že jsem to odhadl správně, až se tím budu při zkoušce řídit. To dává smysl. Naruto, naše životy na tom závisí. No tak!“

Kdybych byla sázecí typ, tak bych si klidně vsadila, že se Naruto každou chvílí složí a odnesou ho na nosítkách. Celý se klepe nervozitou a jeho obličej má barvu nebe.

Oproti tomu Sasuke už konečně nabývá opět svého sebevědomého dojmu. Přišel na to. „Už jsem si jistý, že jen testují, jaké jsou naše schopnosti o získávání informací. Tím pádem to pak ale znamená, že tu je někde falešný účastník testu, který nám poskytne všechny odpovědi.“

Na chvíli se odvážím podívat znovu k tomu klukovi z pouště. Taky něco začal dělat. Kolem jeho levé ruky se začínají vznášet obláčky prachu… ne, počkat, je to písek. Hm, zajímavá technika. Co s tím asi vymyslí? Jeho partner s fialovými barvami na obličeji ho také pozoruje.

Na opačné straně místnosti sedí ten hnědovlasý kluk, co má na hlavě malého pejska. Ten tiše poštěkává pokaždé, když k němu ten chlapec zvedne hlavu, načež se začne rozhlížet. Hm, jsou docela nápadní, ale dozorci nic neříkají. Hah, tak v tomhle případě bude moje technika zrcadla prakticky neviditelná a to mě o něco více uklidňuje.

Zdá se, že Zaku se také rozhodl pro náš postup něco udělat a nenechávat to jen na mě. Hm, to mu není moc podobné, ale s jeho technikou, dokázat rozluštit kódy pouze z rytmu tahů, co ostatní píší, by mu to nemělo v tomhle případě dělat takové problémy.

Ten kluk se zahaleným obličejem, co tak vehementně zachraňoval brouka před rozšlapáním tím tlusťochem, asi používá drobný hmyz, aby mu nosil zprávy. Tomu říkám dobrá a nenápadná technika. Pěkné. Další, koho si všímám, je ta hnědovlasá slečna v růžovém kimonu, co je s Leem v týmu. Na prstech má prakticky neviditelná vlákna čakry, kterými řídí zrcadla na stropě tak, aby v nich byl vidět vyplněný test někoho jiného. Je to trochu okatější technika, ale zdá se, že ani toho si zatím nikdo nevšiml. Hm, i u tohohle týmu platí spolupráce. Tenten nastavuje zrcadla tak, aby si je mohl přečíst i Lee.

Co jsem věděla, jsem již vyplnila. Asi bych už také měla začít se svou technikou. Tak tedy. Znovu pokud možno nenápadně schovám ruce pod lavici a udělám pečeť.

„Odraz zrcadla.“

Výborně. Už ho vidím. Tak teď už si ho jenom nastavit tím správným směrem. Hm, tamhle ten kluk vypadá, že tomu testu skutečně rozumí. Tak se na to podíváme. Skvělé. Teď už můžu klidně opisovat. Zrcadlo zmizí, až když použiju techniku Uvolnění.

Většina už tedy vymyslela nějaký plán, ale Naruto se zdá být stále v koncích. Zdá se, že mu Hinata něco šeptá. Tedy, že by ho nakonec skutečně osvítil Bůh v podobě té stydlivé dívky z klanu Hyuga? No jistě. Posouvá test k němu blíže, aby se do něj mohl podívat. Naruto, teď platí pořekadlo, že máš víc štěstí, než rozumu. A to doslova. Hi-hi.

Po chvíli už se začne naklánět, aby opsal alespoň jednu z jejích odpovědí. Najednou se odnikud vyřítí rychlý kunai, který proletí Narutovi přímo kolem hlavy a zabodne se do testu chlapce z Listové, který sedí přímo za ním. Naruto vyděšeně odkloní hlavu.

Ten chlapec překvapeně vstává ze židle. „Co to bylo?“

Kotetsu se na něj potutelně usměje. To on po něm hodil ten kunai? Zdá se být skutečně ostřejší než by do něj řekla. „Oba členové týmu společně s ním okamžitě opusťte třídu. To je definitivní.“

„Ale… ale… ale…“ snaží se najít ta správná slova postižený chlapec.

Páni. Tak tedy musím uznat, že tohle je docela kruté. A opravdu mi tímto gestem srazili morálku. Cítím, jak se ve mně cosi převaluje. Hm, je to strach z toho, že mě chytí při podvádění. Měla bych rychle všechno dopsat a zrušit tu techniku, než si toho někdo všimne.

Oslovení chlapci vstávají ze svých míst a se sklopenými hlavami odchází pryč z místnosti. Tak už to začíná. Tohle první vyhnání spustí tu spoušť. Všichni teď budou nervóznější a to znamená, že budou dělat víc chyb.

„Číslo 23: diskvalifikován.“

„Číslo 43 a 27: diskvalifikováni.“

Jak jsem předpokládala. Ovšem jeden z vyřazených kluků se staví a začne rozhazovat rukama. Podle jeho čelenky bych řekla, že patří k ninjům z Písečné. „Tak počkat. Máte nějaké důkazy, že jsem podváděl? Chtěl bych je vidět. Je mi úplně jedno, že je vás tady tolik. Nevěřím, že dokážete zpozorovat všechno, co děláme.“

Najednou proti němu startuje jeden z dozorců. Tenhle ninja má obvázanou horní půlku hlavy a s ní i oči. Přes obvaz má uvázanou modrou čelenku se znakem Listové. Hm, také bych tomuhle klukovi nevěřila, že něco vidí. Jenže je také dost dobře možné, že patří mezi senzibily stejně jako já. A takové schopnosti nedokáže nezkušený kluk z Písečné tak snadno obejít. Hm, možná už přišli i na moji techniku. Měla bych si pospíšit. Tenhle dozorce přiráží nespokojeného kandidáta ke zdi.

„Tak poslouchej. Všichni zkoušející jsou členové elitního týmu. Všichni jsme prošli velice důkladným výběrovým procesem. Ani jedno jediné mrknutí vašich očí nám neunikne. Tohle je náš důkaz: Nemůžeš popřít to, co jsi udělal.“

A máš to, chlapečku. No, vsadím se, že tohle vystoupení nesnížilo morálku jen mě. Doufám, že to alespoň na chvíli odvedlo pozornost i některých dozorců. Hm, naštěstí už mám všechno hotové. Už jenom poslat zprávu všem ostatním.

„Uvolnění.“

Uf, zrcadlo je pryč a můžu se konečně nadechnout. Nechytli mě a ani jsem si nevšimla, že by mě někdo zapisoval. I když tím si samozřejmě nemůžu být stoprocentně jistá. Tak a teď předat všechny informace Kin a Zakuovi, ale předtím bych si chtěla ještě s někým promluvit…

„Kabuto-san?“

„Co to je? To je hlas v mé hlavě?“

„Neboj se. To jsem já. Nala. Jsem senzibil. Sice v tom mám ještě mezery, ale ,Technika přenosu mysli‘ mi celkem jde.“

„Proč mi to na sebe prozrazuješ? Mohl bych to použít proti tobě.“

„Já vím, ale… chtěla jsem se tím omluvit za to, co ti provedl Zaku-senpai. Občas je trochu zbrklý. Vím, jakou bolest ti to způsobilo.“

„Hm, chceš říct, že ti to udělal taky?“

„Eh, ale jen jako součást tréninku. Ale to je jedno. Chtěla jsem ti říct, že kdyby si potřeboval pomoci s jakoukoliv otázkou tak se můžeš obrátit na mě. Asi je to jen malá kompenzace, ale nic lepšího mě teď nenapadá.“

„Hm, nepotřebuji žádnou kompenzaci. Jsi hodná, ale já už to mám skoro celé hotové vlastním přičiněním.“

„Dobře… Ale i bez těch brýlí ti to opravdu sluší. Tak hodně štěstí.“

Hlavou se nakláním na stranu, abych alespoň na okamžik viděla Kabutův výraz. Jeho oči jsou zabodnuté do mých zad. Mračí se. Hm, asi se na mě stále zlobí. Ach jo.

„Nala ze Zvučné… hm… Kdybys jen tušila… Musel bych tě zabít,“ zatíná pěsti Kabuto.

Konečně si nacházím Kin a Zakua.

„Slyšíte mě oba?“

„No konečně, už jsem si myslela, že ses na nás vykašlala. Máš ty odpovědi?“

„Mám je všechny. Použiji teď přenos obrazu, ať to máme rychleji.“

Přenos obrazu myslí je jakési spojení Techniky přenosu mysli a Odrazu zrcadla. Spočívá v tom, že to co vidím já, pošlu do mozku někoho dalšího a on to uvidí na tak dlouho, jak dlouho budu chtít. Na tuhle techniku jsem přišla sama svým dlouhým tréninkem, ale je poněkud náročnější, a pokud jí držím příliš dlouho, vybírá si svou daň. Při téhle technice je potřeba hodně chakry a plné soustředění.

„Hej,“ slyším zašeptání po svém levém boku.

Rychle ruším svou techniku. Přišli na mě a teď poletím? Otevírám oči. Ne, to na mě mluví ten rudovlasý kluk z pouště.

„Hm?“ hlesnu a bedlivě pozoruji, jestli nás někdo nevidí.

„Teče ti krev z nosu,“ zamračí se a nenápadně mi po lavici přisune kapesník.

„Děkuju,“ vyhrknu a rychle si ho přiložím k nosu. Do háje! Dneska jsem to tu trochu přehnala. Všechen ten stres a plýtvání chakrou… snad Kin a Zaku stihli opsat všechny odpovědi včas. Tohle je maximum, co pro ně můžu dnes udělat. A jak se s tím asi vypořádal Naruto? Vsadím se, že se vyděsil a teď si nebude chtít od Hinaty odpovědi opsat. Nervózně se rozhlíží kolem sebe. Vidí jednoho ze zkoušejících, jak si něco zapisuje do svého papíru, a pak se podívá přímo na něj. To ho opět velmi rozhodí. Uh, je to ztracený případ. Takhle tu zkoušku nikdy nesplní. Musí doufat v zázrak.

Směje se na Hinatu. Takže by nakonec na něco přišel? Odklání hlavu na druhou stranu. Pitomec. Vidím ten jeho zoufalý výraz velmi dobře. Jenom se před ní přetvařuje. Tenhle prostě nemá šanci.

U Sakury jsem si zatím nevšimla žádné neuváženosti. Myslím, že musí být opravdu chytrá. Alespoň co se školy týče. V normálním životě se chová jako husa.

Támhle je ten kluk s byakuganem. Hm, to se pak zkouška dělá skoro sama, když má někdo oční techniky, ale příliš nenápadné to také není. A když už mluvíme o očních technikách… Pozoruji chvíli Sasukeho. Jeho oči najednou naberou rudou barvu. Huh, to je sharingan? No jistě. Klan Uchihů. O nich jsem už přeci také četla. Páni, Sasuke musí být opravdu nadaný, když ho už dokázal probudit. Pokud to dobře chápu, tak teď skvěle využije techniku kopírování. Pokud mu nevidí do obličeje, tak to není zase tak nápadné. Ale jeho výraz je opravdu velmi šťastný jako by právě narazil na zlatou žílu. Jeho pohled míří k jednomu z kluků před ním, který píše jako zběsilý.

Kousek za mnou sedí taky ta uřvaná blondýna. Hm, klan Yamanaka. Něco mi to říká, ale asi jsem o nich nikdy nic nečetla. Zajímalo by mě, jak ona ošidí tenhle test. Pochybuji, že by byla nějak významně chytrá. Její pohled míří přímo do zad Sakury. „Sakuro, už si skončila? Jediné dvě věci, které máš a já ne jsou tvoje velký čelo a tvoje inteligence. Měla bys být velice poctěna, že na tebe používám tuhle techniku. Technika přenosu mysli.“

Ta z ničeho nic jako kdyby usnula, a padá na lavici. Hm, určitě v tom je nějaký trik, ale ani já nemůžu přijít na to jaký. Pěkně, Ino. Sakuřino chování se trochu změnilo. Směje se a pečlivě si celý svůj test od začátku pročítá.

„Sakuro, jen si na chvíli vypůjčím tvoje tělo. Určitě ti to nebude vadit, že jo?“ směje se Ino v Sakuřině hlavě. „Musím to udělat opravdu rychle. Ještě se musím s těmihle odpověďmi podělit se Shikamarem a Chojim.“

Zase začíná ta bláznivá vyřazovací mánie, kdy všichni zkoušející začnou vyřvávat různá čísla. Doufám, že já už můžu být v klidu, pokud Zaku a Kin neudělají žádnou hloupost.

„Číslo 59: diskvalifikováno.“

„Číslo 33: diskvalifikováno.“

Pohledem ještě jednou zapátrám ke Kabutovi. Hm, zdá se, že ještě stále něco zapisuje do svého testu. Proč si ode mě nevzal všechny odpovědi? To je opravdu tak hrdý? Nic jsem mu přece neprovedla. Jen se snažím omluvit za celý tým. Podle mě ho docela rozrušuje to, jak vyřazené týmy odcházejí.

„Už bylo diskvalifikováno 13 týmů.“

„Číslo 39: diskvalifikováno.“

„Číslo 41: diskvalifikováno.“

„Číslo 35 a 62: diskvalifikováno.“

„Já nepodváděl!“

Ah, zase nějaký ňouma, který se s nimi chce hádat? Ale no tak! Jako by to snad mělo nějakou cenu.

Sleduji pana Morina, jak zamyšleně prochází před tabulí. Jeho podle si teď vyhledal toho rudovlasého kluka z pouště, co sedí vedle mě. „Tohle dítě… vůbec na něj ten okolní rozruch nepůsobí. Zdá se, že je mu to úplně lhostejné. To je na genina velice pozoruhodné.“

Sleduji jeho techniku. Poletující písek kolem jeho ruky se teď zhmotnil a vytvořil… oko? Fuj. Posílá ho někam pryč. Asi jeho pomocí vidí. Hm, takže funguje na podobném principu jako moje technika Odraz zrcadla, jen je o hodně nápadnější. Ale musí se mu nechat, že si uměl udělat dobrou alternativu, i když se nenarodil s vrozenou schopností Gurosanu jako já. Taky to nebude žádný hlupák. To se mi líbí. Najednou se začne hlásit ten kluk v kapuci s fialovým líčením na obličeji, co patří k týmu tohohle červenovlasého kluka.

„Promiňte.“

„Co je?“

„Potřebuju na záchod.“

Klasická procedura při něčem takovém je, že kandidáta, který potřebuje na toalety, svážou v řetěz a odvedou ho tam osobně. To samé dělají také s tímhle klukem, ale ten zkoušející, co ho poutá, vypadá dost divně.

„Budu ti tam muset poskytnout svůj doprovod.“

„ To je v pohodě,“ směje se ten kluk.

Hm, to je opravdu dost podezřelé. Nejspíš mám pod nosem nějaké nekalosti, ale moje smysly jsou už příliš opotřebované množstvím vypotřebované chakry, že už neprohlédnu jejich lsti tak dobře jako před tím. Potřebuji si odpočinout. Rychle zvedám ruku nad hlavu.

„Morino-sensei, prosím, můžu už odevzdat svůj test?“

Všichni při této větě na mě hodí tázavé pohledy dokonce i zkoušející. Co je? Snad jsem toho zas tak moc neřekla.

„To už to má hotové? Páni, je opravdu dobrá. Ani jednou jsem si nevšiml, že by podváděla. Ale jak by takhle rychle vypočítala všechny odpovědi? Je vážně dobrá!“ žasne ve svém duchu jeden z nich.

„Pokud jsi už hotová…“ odsekne Ibiki.

„Ano, jen… není mi moc dobře, tak jestli si můžu skočit někam pro pití a omýt si obličej?“

„Jistě. Nech svůj test lícem dolů na lavici a pojď sem.“

Udělám přesně tak, jak mě pan Morino navedl. Otočím svůj test a přicházím ke katedře.

„Izumo, ty jí doprovodíš, aby nedala nějakým způsobem zprávu svým týmovým partnerům.“

„Ano, pane,“ přikyvuje Izuma a vstává ze své pozice.

„Před poslední otázkou, ať jste zpátky.“

„Jistě,“ přikyvuje Izuma a doprovází mě ven.

(Pokračování příště)