Naruto (2) - Seznamování s nováčky (část 2/3)

"To se ti ta holka vážně tak líbí?" pokrčí nechápavě rameny Neji. Jeho dívky nezajímaly a už vůbec nechápal, jak se jimi může Lee zabývat zrovna v tak důležitý moment jako byly Chuninské zkoušky.

"Podle mě je opravdu roztomilá," zaculí se mile Tenten.

"Je krásná! A navíc se chová úplně jinak než jiné dívky v jejím věku," zvolá potěšeně Lee. Jeho tváře jsou rudé už jen při myšlence na ní. "Myslím, že se jí taky líbím."

"Hm, to určitě," odfrkne si podrážděně Neji.

"Copak, Neji? Snad nežárlíš," zasměje se pobaveně Tenten.

"Co? Proč bych měl žárlit? Nijak mě ta holka nezajímá."

Hodlám se na chvíli připojit ke svým dvou společníkům. Myslím si, že by nás ostatní týmy neměly vidět rozdělené na moc dlouho. Mohlo by to vypadat, že spolu nevycházíme. Moje plány ovšem narušuje náhlé otevření dveří. Mezi nimi se objevuje trojice dalších geninů. Ha, je mezi nimi i ten nafoukanec s chladnýma očima, kterého jsem potkala dnes ráno na schodech. Přichází s dalším chlapcem a dívkou jeho věku. Tak přeci jenom se také účastní zkoušek? Hm. Ten blonďatý kluk vedle něho vypadá dost praštěně a to děvče na něm může oči nechat. To je mi teda tým.

Zašklebím se sama pro sebe a sleduji jejich vyděšené pohledy. Očividně jsou na zkouškách poprvé stejně jako já. Asi nečekali takovou účast.

"Co to má být?" vydává ze sebe ten blonďatý kluk s modrou čelenkou na čele oblečený do oranžové kombinézy s modrými pruhy. Myslím, že se asi moc často nečeše, když vidím jeho rozcuchané vlasy.

"To je ona." Cítím oči toho černovlasého chlapce na mém obličeji. Hmouří je na mě. Takže si mě očividně také pamatuje. V to doufám. Však ještě uvidí, že není dobrý nápad být na mě hrubý. Oplácím mu stejným pohledem.

"Teda… je tu dost narváno," utrousí děvče s růžovými vlasy po pás, které přišlo v jejich doprovodu. Na sobě má červené šaty s bílým znakem na zádech. Ve vlasech má uvázanou modrou čelenku se znakem listu.

Můj pohled není jediný, který je zabodnutý přímo na ně. Rozhlížím se kolem sebe a všímám si, že ostatní adepti na ně koukají dost nevrle. Hm, ani se jim nedivím. Přišli pozdě a ještě dělají rozruch. Všichni v místnosti jsou už dost podráždění a netrpělivý.

"Nenapadlo mě, že budeme mít tolik soupeřů. Jestli je děsivý vzhled jednou z těch zkoušek, tak mě tedy rozhodně porazí." To děvče nad něčím očividně bloumá. Její nervózní polknutí je slyšet až ke mně. Hm, takovou tady brzo převálcují, i když… neměla bych jí předčasně podceňovat. Přeci jen je mi jistým způsobem podobná. Taky na první pohled nevypadám nijak děsivě. Třeba ještě překvapí.

"Ahoj," ušklíbne se mým směrem ten černovlasý kluk v modrém triku. Trochu mě to zaráží. Má sice v očích stále ten arogantní pohled, ale jeho vystupování je zcela jiné, než před tím. "Neměl jsem příležitost se představit. Jsem Sasuke Uchiha. Chtěl bych se omluvit za to, jak jsem byl dnes ráno nepříjemný."

Civím na něj s otevřenou pusou dokořán a nejsem jediná. To děvče v červených šatech, co přišlo s ním, na něj hledí stejným pohledem. "Co? On tu holku zná? Hm, vždyť se na ní podívej, Sakuro! Je strašně ošklivá. O takovou by jistě Sasuke nemohl mít zájem."

Když si všimne mého pohledu otočeného k ní, její tvář se mění z překvapené na zuřivou a rázem si naštvaně založí ruce na prsa a uraženě zvedne hlavu s podrážděným zafuněním. Jen se zašklebím, a když se dostávám ze šoku, vracím se duchem zpátky k Sasukemu. Snaží se hrát nějakou hru? Tak si zahrajeme.

Takže Uchiha. Co mi to jen připomíná? "Mé jméno je Nala… prostě jen Nala. Odpouštím ti," pokrčím rameny a kývnu k němu hlavou.

"Sasuke-kun, kde jsi byl?!" ozve se za jeho zády a než se naděje jedno z děvčat mu visí za krkem a pevně ho k sobě tiskne.

Sasuke se tváří dost podrážděně a snaží se z dívčina náručí vymanit, ale nedaří se mu to. Děvče se na něj stále lepí. Všímám si opětovného podrážděného výrazu té dívky s růžovými vlasy. Hm… Tak takhle to je? Všechny dívky se o něj perou a nedají mu pokoj? Teď už jeho reakci chápu. Asi si myslel, že jsem jednou z nich.

Jen se sama pro sebe zašklebím a ustoupím krok dozadu. Sasuke se na mě podívá ztrápeným pohledem. Tahle scénka mě opravdu pobavila.

"Ahoj, ty jsi Sasukeho kamarádka?" ozývá se za mými zády milý hlas.

Otáčím se za sebe a spatřuji toho blonďatého kluka s neučesanými vlasy a velkýma modrýma očima.

"Já jsem Naruto Uzumaki," zasměje se. "Nechci se chlubit, ale jednou se stanu Hokagem."

Pobaveně se zasměji. Má asi hodně vysoké sebevědomí, ale zdá se být milý na rozdíl od jiných. Mile se na něj usměji a odvětím: "Ahoj, moje jméno je-"

"Nala," dodává spěšně. "Slyšel jsem."

"Ty jsi…" chci započít nějakou srozumitelnou konverzaci, ale z toho mě vyrušuje ten protivný hlas blonďaté dívky, která se stále lepí na Sasukeho záda.

"Teda… nemáš ponětí, jak moc jsem doufala, že se tu objevíš," spustí a radostně se směje. Jako by si ani neuvědomovala, jak to je Sasukemu nepříjemné. Tohle jistě nebude jeho děvče. "Chyběly mi tvoje zamyšlené pohledy."

Najednou ta dívka s růžovými vlasy vyletí a ukazováčkem ukáže přímo té blondýnce do obličeje. "Hele, ty chudinko, nech ho být. Ten je můj," začne křičet.

Hm, ale ze Sasukeho reakce bych neřekla, že by snad tahle byla jeho dívka, a jestli ano, tak ho upřímně lituji. Znovu se musím sama pro sebe zasmát.

"Ha-ha, slečna velký čelo. Tebe sem pustili? Pořád máš na čele ty velké vrásky," oplácí jí děvče ve fialovém oblečení.

"Moje čelo z toho vynechej!" ohrazuje se ta druhá.

Její čelo je opravdu velké, ale to je další věc, kterou máme společnou. Naštěstí pro mě to moje zakrývá ofina z mých purpurových vlasů sčesaná trochu na stranu. Blonďatá holka na ni vyplazí jazyk. Tahle hádka mi přijde velmi ubohá. Možná bych se od nich měla vzdálit, aby si ostatní nemysleli, že jsem tak tupá jako ony… i když to by možná mohlo hrát v můj prospěch. Odněkud k nám přichází párek divných kluků. Jeden je hubený s culíkem černých vlasů trčícím na hlavě a se znuděným výrazem a ten druhý je tlustý a nese si v rukách pytlík brambůrků, které opravdu nahlas přežvykuje.

"To jste vy. Věděl jsem, že to nebude nic moc, ale netušil jsem, že to bude až tak ubohé," utrousí ten se znuděným výrazem a změří si trojici, co přišla do místnosti jako poslední.

Najednou se Naruto stojící vedle mě vzedme a ohradí se proti tomuhle chlapci s posměšným tónem v hlase. "Tak všichni tři poskokové jsou tady."

"Hele, víš co, ty ubožáku? Nestojíš mi za to," zamračí se na něj ten hubený kluk s culíkem.

Naruto se jen zašklebí a skloní se k mému ramenu, aby mi něco pošeptal. "Tenhle kluk se jmenuje Shikamaru Nara," spustí s pohledem upřeným směrem k tomu hubenému. Změřím si ho očima. Nosí ochranou čelenku uvázanou na nadloktí stejně jako já… ne, má ji jen připevněnou na rukávu své bílé bundy, kterou má přehozenou přes síťované triko. Na nohou má obyčejné šedohnědé kalhoty. "Pořád si stěžuje, ale nikdy nic neudělá," šeptá mi Naruto dál do ucha. Hm, ani jsem nemusela nic udělat a ostatní na sebe donáší informace přímo ke mně. Vychází to lépe, než jsem čekala. "Podle mě je to nejlínější kluk v akademii. Ten vedle se jmenuje Choji Akimichi," pokračuje a ukáže na toho tlusťocha. Ten vypadá teprve směšně. Má na sobě zelenou košili a pod ní bílé triko s červeným znakem (asi jejich klanu). Kolem krku má obvázanou bílou šálu… hm, řekla bych, že mu slouží asi jako bryndáček. Jeho čelenka vypadá jako modré spoďáry, ze kterých mu trčí hnědé vlasy. "Měl by se jmenovat spíš kombajn," utrousí nezdvořile Naruto do mého ucha. Musím se zasmát, protože mi skoro čte myšlenky. "Myslím, že kdyby mohl, tak si klidně sní vlastní hlavu."

Zatím to nejsou příliš hodnotné informace, ale líbí se mi Narutův přístup. Je to sice hlupák, ale je opravdu milý a svým způsobem zábavný. Obracím svůj pohled zpátky k té blonďaté dračici, co se sápe na Sasuskeho. Konečně ho pouští a doráží na dívku s růžovými vlasy.

"Promiň, ale Sasuke je jenom můj!" zakřičí a znovu na děvče vyplázne jazyk.

"A co tahle?" zašeptám směrem k Narutovi.

"Hm, to je Ino Yamanaka. Ta je fakt otravná," zamračí se. "A nejenom proto, že je zblázněná do Sasukeho stejně jako Sakura."

"Sakura je ta s těmi růžovými vlasy?"

Naruto přikyvuje a zamračí se ještě víc.

"Nežárlíš tak trochu náhodou?" utrousím pobaveně.

"Co?! Na Sasukeho?! To nikdy!" zamračí se ještě víc a zakládá si ruce na hruď.

Jen se pobaveně zasměju. Myslím, že jsem uhodila hřebíček na hlavičku, ale nebudu ho dál pošťuchovat. Stejně z něj další informace nedostanu. Chtělo by to někoho, kdo je o něco víc inteligentní. Ale zdá se, že někoho takového v těchto řadách opravdu nenajdu. Možná by to mohl být někdo z té trojice, co k nám přichází. Jsou také z Listové. Je mezi nimi děvče s krátkými modrými vlasy. Má oči stejně bílé jako Neji z klanu Hyuga. Pravděpodobně budou příbuzní. Ti dva kluci vedle ní nevypadají o moc chytřejší než ti ostatní, které jsem už poznala. Jeden z nich má tvář schovanou za obrovským rolákem své šedé bundy a ten druhý má… na hlavě malého bílého pejska? Huh, podle červených trojúhelníků na jeho tvářích bych řekla, že bude z klanu Inuzuka. O nich mi dal mistr také spousty svitků. Vlastní psy a s nimi mají spojené své útoky.

"Ale, ale… to se podívejme. Vypadá to, že starý gang je zase pohromadě," pronese posměšně ten kluk se psem na hlavě.

"Ahoj, Naruto," špitne to děvče z klanu Hyuga.

Naruto se k ní obrací a v tu chvíli děvče rudne jako rajče. Tak přeci jenom i někdo tak hloupí jako Naruto má svoji obdivovatelku? A ještě k tomu z tak slavného a váženého rodu tady v Konoze. Svým způsobem mě tihle lidé fascinují. Jsou tak rozmanití a jiní než chladní lidé v Otoze.

Naruto se opět sklání k mému rameni. "Tohle je Hinata Hyuga. Je fajn, ale nechápu proč je vždycky tak stydlivá a v rozpacích, když se na ni třeba jenom podívám," spustí nechápavě. "Je to divné."

Jen se zasměju sama pro sebe. Naruto je opravdu něco!

"Ten s tím psem na hlavě je Kiba Inuzuka a to mrně je Akamaru," pokračuje a zamračí se. "Zapomeň, co jsem říkal o Ino. Tenhle kluk je ze všech nejotravnější. Myslí si, že je tááák dobrý…" zakroutí znuděně hlavou. "A tady tenhle je Shino Aburame," ukáže k chlapci se zahalenou tváří. "Je… jenom divný. Tak trochu záhadný, ale to neznamená, že by nebyl taky otravný."

Nahlas se zasměju. "Je tu někdo, kdo ti nepřipadá otravný, Naruto-kun?"

Zamyšleně si poklepe na bradu. "Sakura je v pohodě," zčervená.

Jen pobaveně zakroutím hlavou

"Tak vy taky?" spustí Shikamaru se znuděnou tváří. "Všichni tu jsou kvůli té pitomosti."

"Jo, jsme tu všichni," pokývá hlavou Kiba a na tváři má arogantní úsměv. Cožpak tu jsou všichni tak namyšlení? Huh, asi jsem se přistihla, že jim to jejich sebevědomí docela závidím. "Všech devět začátečníků. To bude zábava. Alespoň pro ty z nás, co jsou dost dobří, aby to zvládli. Že jo, Sasuke?"

Všichni obracíme své oči k jmenovanému. Pohlédnu do jeho tváře. Je také velmi sebejistý, ale zatím jsem nepostřehla, že by to dával nějak přehnaně najevo. Zdá se, že on je tady jediný, kdo to má v hlavě alespoň trochu srovnané.

"Hm, dej si pozor, aby ses nepřecenil," zpraží ho svou poznámkou.

"Jen počkejte," odfrkne si namyšleně chlapec z klanu Inuzuka. "Totálně vás rozdrtíme. Trénovali jsme jako šílení."

"A co myslíš, že jsme dělali my? Hráli na schovávanou?" ohradí se podrážděně Naruto. "Netušíte, co znamená opravdový trénink."

"Oh, Kiby si nevšímej," spustí ten tenoulinký hlas drobné Hinaty. "Jistě tím nemyslel nic špatného."

Narutův pohled opět patří jí. Jak jsem očekávala, ta zčervená jako dozrále jablko a schová se za Kibovo rameno. Ten k ní šlehne nechápavým pohledem. Hm, je celkem zajímavé je takhle pozorovat. Možná to nakonec bude k něčemu prospěšné. Pochopit jejich osobnosti by mi mohlo ve zkoušce opravdu pomoci. Obracím svůj pohled k Zakuvi a Kin. Oba se na mě dívají zamračeným pohledem, ale myslím si, že už i oni pochopili, jaké jsou mé úmysly. Oba velmi dobře vědí, že nepatřím k lidem, kteří by vyhledávali společnost jiných lidí. Byla jsem tak vychovaná svým novým mistrem. Akamarovo štěknutí mě vrací zpátky mezi sebranku z Konohy.

"Hm, a ty jsi kdo?" zamračí se na mě Kiba.

V tu chvíli se ke mně obrátí pohledy všech.

"Uh, já?" zaráží mě. "Já jsem Nala."

"Ale ty přeci nepocházíš z Listové, tak co tu děláš?" pokračuje s podezíravým výrazem ve tváři.

Možná jsou to hlupáci, ale každé nevhodně použité slovo by mohlo prozradit moje úmysly. Sakra. Vyrušil mě z mého přemýšlení, že nevím, jak zareagovat.

"Já…" vydechnu nejistě. Snažím se najít nějakou vhodnou výmluvu.

"Hej Kibo, nech jí být a raději se představ! Jaké jsou tvoje způsoby?" zamračí se na něj Naruto a tím mě zachraňuje. Jeho ruka mě popadá kolem ramen, až se prolomím v zádech. Je opravdu neohrabaný, ale v tuhle chvíli jsem mu vděčná.

Mile se usměji, ale ten kluk z klanu Inuzuka se na mě pořád mračí. Potom pyšně zvedne hlavu. "No jo, nevěděl jsem, že ji znáte. Já jsem Kiba Inuzuka."

"Ahoj Kibo," zamrkám řasami. Snažím se vypadat roztomile, ale opravdu si netroufám odhadnout, co si o mě asi myslí. "Máš krásného pejska."

"Ah, to je Akamaru," zasměje se a nervózně se podrbe na hlavě. Mám ho! "Pozdrav, Akamaru!"

Ozve se roztomilé zaštěkání.

"Ahoj Akamaru," usměji se na něj mile.

"Je docela hezká, ale to mě neobalamutí. Pokud budeme stát proti sobě, nemá šanci. No, ale mohl bych na ní být zatím milý," přemýšlí Kiba. "A tihle dva, co tu jsou se mnou, se jmenují Shino Aburame a Hinata Hyuga."

"Ahoj," spustí dvouhlasně.

"Já jsem Ino a tihle dva jsou Choji a Shikamaru," přidává se blondýnka ve fialovém.

"Představování je ale otrava," zamračí se chlapec jménem Shikamaru.

Jen se uculím. "Ahoj všichni."

Všímám si toho baculatého kluka, že se našeho představování nijak neúčastní. Místo toho pozoruje malého Akamaru hladovýma očima. Na co asi myslí?

"Akamaru je vykrmený." Přikračuje krok vpřed, ale najednou se před něj staví chlapec se zahalenou tváří. Myslím, že jeho jméno bylo Shino. Tlustý chlapec se na něj zaraženě podívá. "Co děláš?" ptá se.

Společně shlédnou na zem, kde akorát prochází malý černý brouk.

"Pozor. Nechtěl jsem, abys ho zašlápl," řekne Shino svým hlubokým hlasem.

"Proč? Schováváš si ho na oběd?"

Ah, téhle konverzace mám už plné zuby. Jsou skutečně všichni tady taková děcka? Ach jo… Už začínám chápat, proč mě mistr přiřadil ke starším žákům, ale ani věk nemohl ovlivnit společné smýšlení. Pořád mám pocit, že jsem o krok napřed. Asi jsem hodně domýšlivá… Nalo, měla by ses chovat slušně. Ať jsou tihle lidé jacíkoliv, jsou k tobě milý a docela rychle tě přijali mezi sebe. Přistihla jsem se snad, že bych si přála patřit mezi ně? Můj intelekt by možná poklesl, ale… Už to děláš zase! Tvoje mysl je tak arogantní, i když se na povrchu tak nechováš. Vždyť je ani pořádně neznáš. Možná je načase se vzdálit. Víc informací z nich už asi nedostaneš.

"Hele, mládeži. Možná byste se měli trochu ztišit," spustí příjemný mužský hlas. Otáčím svou hlavu jeho směrem. Přichází k nám atraktivní chlapec, tak kolem dvaceti let. Má šedé delší vlasy svázané v culíku. Své černé oči skrývá za oválnými brýlemi. Má na čele také čelenku Listové, ale jeho oblečení není tak pestré jako oblečení ostatních. "Totiž bez urážky, ale vy jste ti začátečníci, že jo? Čerství absolventi akademie. Být vámi nedělal bych ze sebe velké hvězdy. Trochu uberte. Tohle není školní výlet."

Zdá se, že v Konoze žijí i inteligentní lidé. Jako by mi mluvil z duše. Musím se pousmát. Jeho pohled šlehne ke mně právě v ten samí moment, co jsem udělala svůj úšklebek. Tak divně na mě hledí. Možná si myslí, že se mu posmívám, ale není to pravda. Jeho tvář je velmi hezká. Jako bych ji už někde viděla dřív, ale to není možné, protože on je odsud a já nikoho z Konohy dřív neviděla. Skláním svůj zahanbený pohled do země.

Blonďatá Ino na něj okamžitě vystartuje. Hm, ta holka má opravdu živelnou povahu. Kdybych si tu měla vybrat přátele, asi bych si lépe rozuměla s Hinatou nebo Tenten. Ale no tak, Nalo, nad tímhle nepřemýšlej. Tvůj domov je Skrytá zvučná a tví přátelé jsou… polknu.

"A kdo se tě ptal? Kdo vlastně jsi?" spustí Ino svým ječákem.

"Jmenuji se Kabuto Yakushi," ušklíbne se a rozhlédne se po místnosti. "Myslím, že jste udělali dojem."

Společně s ostatními se podívám směrem jeho pohledu. Všechny oči lidí v místnosti jsou upnuté přímo na nás. Jsou plné zášti. Jejich podráždění z nadcházejících zkoušek se jen prohloubilo díky vystoupení těchto arogantních děcek.

"Vidíte ty hochy?" pokračuje Kabuto a kývne směrem k partě mužů s čelenkami, na kterých je znak padajícího deště. "Jsou z Deštné vesnice. Dost chytlaví. Jako všichni tady," zašklebí se znovu. Muži, o kterých mluvil, mají opravdu vražedné pohledy mířené přímo na nás. Lhala bych, kdybych nepřiznala, že se trochu bojím a moje sebevědomí utrpělo smrtící ránu. Byla jsem skutečně velmi domýšlivá. "Tyhle zkoušky všechny znervózňují. Rozhodně byste se je teď neměli snažit rozčílit. Nevíte, jak to tady chodí. Jak byste také mohli. Jste teprve začátečníci. Jste jako já… kdysi dávno."

Nemůžu se na jeho tvář vynadívat. Řekla bych, že podle ostatních dívek, není tak hezký, jak si o něm myslím, že je, ale je na něm něco… Ne, můj typ by to rozhodně nebyl. Na to mi jeho tvář přijde až příliš známá a budí ve mně zvláštní pocity. Je na mě taky trochu starý. Heh, jako kdybych já snad myslela ve svém věku na chození s kluky.

"Kabuto. Jmenuješ se tak, viď?" zeptá se Sakura.

"Jo," přikyvuje.

"Ty u téhle zkoušky nejsi poprvé?"

"Ne… po sedmé," zamumlá.

Hah, moje první uchvácení je tatam. Asi není dostatečně výkonný nebo inteligentní, aby zkoušku vůbec dokončil. Pochybuji, že by ho nezvolili už dávno chuninem, kdyby pokaždé zkoušku dokončil. Nakonec by se smilovali, kdyby ukázal, že má dostatečný zápal. Všímám si, že mladý Nara také na Kabuta civí jako z jara.

"No, konají se dvakrát do roka. Takže jsem tu čtvrtým rokem."

"Teda… veterán," rozplývá se Sakura. Nechápu, jak z toho může být tak nadšená. Musí to být hrozný hňup, když tu byl už tolikrát. Opravdu by mě zajímalo, jestli se mu podařilo alespoň jednou zkoušku dokončit až do konce. "To už musíš být zkušený expert."

"Jo, tak trochu…" zamručí nejistě.

"Jaký expert? Vždyť ještě neprošel," vypustí mou myšlenku napovrch Shikamaru.

Kabuto očividně znervózněl. S přihlouplým ale zároveň trochu roztomilým úsměvem si dá ruku za hlavu a rozpačitě se začne drbat. "Ha-ha, inu říká se do sedmice všeho dobrého. Ha-ha."

Ten jeho nejistý smích mu nežeru. Ale očividně to není až takový hlupák na rozdíl ode všech, které jsem tu už potkala a seznámila se s nimi. Znamená to tedy, že Chuninské zkoušky jsou skutečně těžké? Možná jsem je trochu přecenila a ani moje síla na to stačit nebude. To je poprvé za dlouhou dobu, co si nejsem jistá svými schopnostmi. Mistře, kéž byste tu byl dnes se mnou a dodal mi trochu odvahy.

"Takže všechny ty řeči, jak je ta zkouška těžká, byly pravdivé," vypouští z úst mou další myšlenku Shikamaru.

Hm, možná to nebude takový tupoun, jak jsem si myslela. Rozhodně mu věci dochází rychleji než ostatním. Nejspíš mě trochu zmátl ten jeho nezaujatý výraz, ale… i tím je mi dost podobný. Taky nejsem nijak nadšená z toho, že se musím zkoušek účastnit… I když upřímně… Začínám být poněkud nadšenější, potom co se doslýchám o jejich obtížnosti.

"Bože, to bude otrava," zakončuje svou myšlenku Shikamaru.

"Přijde ti na tom něco vtipného?" zamračí se Kabuto.

Překvapeně na něj vyvalím oči. Jeho vážný pohled míří ke mně. Asi si všiml mého úšklebku, který se mi objevil na tváři, když mi tělem proběhlo vzrušení z obtížnosti zkoušek. Sakra, jak se mám teď zachovat? Tváří se opravdu vážně a všichni ostatní na mě překvapeně civí. Nemám ráda tolik pozornosti. Měla bych teď z pusy vypustit něco arogantního a namyšleného jako všichni tady… nebo bych měla být sama sebou?

"Upřímně," spouštím nejistým hlasem, ale v tu chvíli spatřuji Sasukeho pohled, který mě nějakým zvláštním způsobem zbavuje nervozity, "nemám ráda násilí. Dobře vím, že jednou ze zkoušek bude úmyslně ublížit někomu jinému a děsím se toho, ale když si teď naznačil, že zkoušky jsou tolik obtížné… vlastně víc, než jsem očekávala, nabilo mě to vzrušením a nemůžu se dočkat, až ukážu, co umím, i kdybych měla prohrát. Možná nejsem tak dobrá jako vy ostatní. Možná nejsem ani tak dobrá, jak si sama myslím. Možná mě přeceňuje i můj mistr, ale ukážu tady všem, co dokážu."

Sasuke se usměje. Všichni ostatní na mě chvíli mlčky civí. Dokonce i Choji při mém proslovu zapomněl ujídat ze svého pytlíčku brambůrků. Možná jsem to přehnala a neměla jsem být tak upřímná. Co si teď o mě budou myslet? Ukázala jsem jim své slabiny? Kin a Zaku mě za to zabijí.

"Ts," vysměje se mi Kiba. "Co taková hubená holka asi může umět? Nechtěj stát třeba proti Chojimu. Ten by tě rozprášil jako pytel s peřím."

Pohledem šlehnu na jmenovaného. Choji je opravdu hodně velký. Jistě mu to bude pomáhat v jeho osobních technikách (technikách klanu Akimichi). Pokud bych stála proti němu, asi by bylo nejlepší použít rovnou genjutsu. Na tajjutsu, což je bojová technika na blízko většinou za pomoci nějakých ručních zbraní jako jsou kunaie nebo vrhací hvězdice, jsem opravdu levá. Nejenom že by on ublížil mě, ale i já bych pak mohla ublížit jemu, kdybych použila nějakou ze svých technik ninjutsu. Ale tyhle myšlenky jsou pouze v mé hlavě. Nahlas je říkat nebudu. Jen ať jsou dál tak domýšliví. Ještě ani netuší, čeho jsem schopná.