Pán much - William Golding

Takže terčem mojí další recenze bude kniha od Williama Goldinga jménem "Pán much" (Lord of the Flies), kterou jsem vám slibovala ve své minulé recenzi (Rick Yancey - "Pátá vlna"). Rozhodla jsem se, že tu budu střídat moderní literaturu a staré klasiky. Důvod, proč jsem tuhle knihu vlastně četla, byl zcela náhodný. Našla jsem ji v seznamu četby k maturitě. Na internetu jsem si přečetla několik slov o knize a námět mě okamžitě zaujal. Rozhodla jsem se ji zařadit do svého seznamu dvaceti knížek k maturitě a do teď toho nelituji. Tato kniha ve mě jako jedna z mála zanechala opravdu "něco". To "něco", co čekáte, že ve vás kniha skutečně zanechá; hledáte to. A já to našla právě v tomto díle. Abyste chápali, o čem tu mluvím a co to pomyslné "něco" vlastně je, přečtěte si celou recenzi níže.

 Takže hned na začátek bych chtěla vypíchnout to, jak autor bravurně popisuje lidský sklon ke zlu a k sebe destrukci. Mnoho lidí stále stojí za tím, že to tak není, ale já tomu věřím stejně jako pan Golding. Samozřejmě, že on se spíše soustředil na nastínění politické situace, kdy totalita a fanatismus poráží demokracii a zdravý lidský rozum. Nicméně hlavní poselství je jasné. Možná právě proto ve mě celá knížka budila hluboké emoce. Soucítila jsem s postavami a s celou situací, která v příběhu vyvstala. Když jsem četla řádek za řádkem, nabíhala mi husí kůže! A to je ono. To od knížky očekávám. Potřebuji číst něco, co ve mě vyvolá skutečné emoce. V tomto případě nebyly nijak pozitivní, ale to se od takového příběhu dalo čekat. Možná mě to tolik děsilo i z toho důvodu, že celým příběhem vás provází partička dětí. Ano, dětí. Dětí, které dokázaly být tak kruté a bezcitné, že byste ani na malý okamžik neuvěřili, že jsou skutečně ještě dětmi.

Jen, co jsem knihu dočetla, s vytřeštěnýma očima jsem vydechla... ne oddechla jsem si. Tak moc mě zamrazilo, když jsem si pročítala poslední stránky a pomýšlela jsem na to, že všechny věci, které se během jejich času stráveném na ostrově udály, vyšly z iniciativy dětí. Všechno dělaly jako dospělí. Tak kde se stala chyba? Jeden rušivý element dokázal dobrou myšlenku obrátit úplně naruby. Jeden, který dokázal snadno a rychle zfanatizovat většinu pro vlastní představu vlády. V očích té většiny to byla ta lepší vláda; v očích ostatních jen diktátorství.

A úplně nejhorší jsou poslední stránky. Soucítila jsem s hlavním protagonistou, z kterého se jako mávnutím kouzelného proutku stala jen lovná zvěř. Probíhala jsem s ním houštím a už jsem ani nedoufala, že ho někdo zachrání. A pak to přišlo a on byl zachráněn. Ale i v tu chvíli jsem měla husinu a mráz se mi proháněl v zádech. Neulevilo se mi. Pořád se mi v hlavě honila ta myšlenka, kam by to celé spělo, kdyby se záchrana neoběvila a jak děsivě reálný se celý příběh zdá.

Název díla již nemohl být výstižnější. Pán much je totiž v knize obluda, která chlapce děsila, ale nakonec se ukázalo, že se nejedná o nic jiného než zlo v lidech a náš strach z něj. Autor se pokoušel naznačit, že v každém z nás se skrývá démon, kterého se děsíme.

Skvělé popsání postav se postaralo o to, že již po pár stránkách jsem Jacka nenáviděla a fandila jsem Ralphovi. Jak jsem četla dál a dál, byla jsem víc a víc naštvaná, že Ralph očividně proti Jackovi prohrává, a nedokázala jsem pochopit, jak mu to mohlo i po všech těch hrozivých činech vycházet.

Z každého řádku jsem vycítila to varování před sebezničením samotné civilizace, které se v knize rozléhalo v rozmezí jednoho ostrov s pár přeživšími chlapci. Podle mě je tohle dílo nadčasové a znovu musím vypíchnout to, jak se autorovi podařilo popsat lidskou podstatu tíhnout ke zlu, a jak to všechno může skončit. Všichni bychom se nad tím měli zamyslet.

Dílo mohu jedině doporučit. Nejen z důvodů, které jsem již popsala. Kniha je mimo jiné velmi čtivá a příběh je napínavý do posledního řádku. Popsání charakterů je naprosto perfektní, takže skutečně nemám, co vytknout. Dle vlastního názoru bych řekla, že je román vhodný pro čtenáře, kteří u čtení dokážou přemýšlet v symbolické rovině. Jedině tak z knihy budete mít stejný - NEZAPOMENUTELNÝ - zážitek jako já.

Pokud jste někdo studentem střední školy a máte tu možnost si tuto knihu vybrat k maturitě, jako jsem měla já, tak jen do toho. Sama lituji jen toho, že jsem si ji nakonec nevytáhla.

Moje hodnocení: 5/5