Akame ga Kill! - Chapter 2

Je krásné ráno. Pro Tatsumiho na něm nebylo vůbec nic krásného. Nad dvěma náhrobky, které na sobě mají vytesaná jména jeho zesnulých přátel, se utápí ve svých vzpomínkách a lituje každého kroku, který učinil mimo svou vesnici.

Po chvíli tam přichází Leone a popadá ho za košili, aby ho dotáhla do jejich tajného úkrytu. Byla to krásná bílá kamenná pevnost uprostřed lesa. Leone se rozhodla, že mu osobně představí všechny členy týmu.

Prvním z nich měla být Sheele. To byla mile vypadající dívka s brýlemi na nose. Za nimi zářily dvě velké fialové oči snoubící se svou barvou s dlouhými vlasy s ofinou. Na sobě nosila šedé šaty a dlouhé rukavice stejné barvy.

Dnes sedí u stolu v jídelně a čte knihu. Zvedá k němu pohled od rozečtených řádků. „Stále si se nerozhodl, jestli se k nám přidáš?“

„Přesně tak,“ pokrčí rameny Leone. „Sheele, nechtěla bys ho trochu povzbudit?“ Přátelsky udeří Tatsumiho do zad.

Ten se jen nespokojeně zamračí.

Sheele si ho prohlédne. „Teď když víš o umístění naší základny… Tak když se k nám nepřidáš, budeš zabit,“ spustí chladným tónem. V její tváři je stín. Myslí svá slova zcela vážně.

Tatsumi zbledne děsem. „Tohle mě povzbudí leda tak k slzám…“ zajíká se.

„Měl bys to pečlivě zvážit,“ pokračuje Sheele stejným tónem jako před tím. Posune si brýle na nose a zvedne při tom knihu výš.

Tatsumi si tak může přečíst její titulek. „Sto způsobů jak vyléčit lidskou hloupost?“ Tatsumi se znovu zajíká. „Tady je to plný podivínů.“

Po dřevěné podlaze se rozezní kroky. Do místnosti vchází ten zahalený muž v plášti. Zastavuje se, když vidí trojici.

„Rei-san!“ zajiskří oči Leone a zamává mu. „Tak jsi zpět… Počkat!“ zaráží se najednou. „Co tu vlastně děláš? Není ti moc podobné zdržovat se v pevnosti.“

„Odevzdávám informace z průzkumu,“ odpovídá ve stručnosti tlumeným hlasem pod šálem.

„Ah, jistě,“ pokývá hlavou Leone. „Alespoň ti můžu představit tady nováčka, i když se ještě nerozhodl,“ pokračuje a strká Tatsumiho blíž k němu. „Jmenuje se Tatsumi a má docela tuhý kořínek, nemyslíš?“

Rei přimhouří oči, ale nic nenamítá. Zvedá pohled opět k vysoké Leone. „Raději bys ho měla přesvědčit, aby se k nám přidal. Nejsem tu od toho, aby ode mě někdo dostal povolení, a pak se vykrucoval. Řekla jsi, že s tím souhlasí,“ spustí velmi vážným tónem.

Leone zbledne v obličeji. I když s tím mužem mluvila dost neuctivě, je znát, že k němu chová respekt. „No, za to se omlouvám. Nechtěla jsem tě naštvat nebo tak. Vždyť víš…“ podrbe se nervózně na hlavě a snaží se celou situaci zahnat do outu. „Bylo to spontánní rozhodnutí.“

„Následky si poneseš sama,“ dodává a bez dalšího zdržování odchází pryč.

Leone si odechne, že je pryč, ale v její tváři je stále nejistý výraz.

„Kdo je sakra tenhle chlap?“

„Chlap?“ zaráží se Sheele a pohlédne na něj fialovýma očima skrz brýle.

„Co? Je to příliš neslušné? Myslel jsem…“

„Sheele chtěla jen říct, že jako zástupce by si ho měl oslovovat uctivěji,“ vyhrkne rychle Leone a hlasitě se zasměje. „Třeba alespoň… Rei-kun.“ V tu chvíli se otáčí směrem k Sheele a vesele na ni mrkne.

Ta na ni ovšem tupě zírá.

Jejich rozhovor ovšem přerušuje hlasitý dívčí křik. „Počkej chvilku, Leone! Proč si ho vzala do našeho úkrytu?“

„Protože je jedním z nás… a taky jsem dostala povolení od Rei-san. Je to správný chlapák,“ zasměje se a pěstí drkne do Tatsumiho hrudníku.

 Mine na ni chvíli zamračeně hledí, ale pak jen mávne rukou. „Já jsem ho ještě neschválila,“ vrací se k tématu a přikračuje k zelenáčovi blíž, aby si ho pořádně prohlédla.

Tatsumi zbledne. „Co to má být?“

Mine se po chvíli zírání uraženě otočí s rukama na prsou. „Neprošel. Nevypadá to, že by si byl schopen bojovat po boku profesionálů, jako jsme my. Už jen podle tvého obličeje.“

Tatsumi se naštve. Celé jeho tělo se začne klepat vzteky. „Cos to řekla?! Ty…!“

„Neber ji vážně,“ konejší ho vysmátá Leone. „Mine se takhle chová ke každému.“

Leone vytáhne nováčka na cvičiště. Byl to prázdný kus půdy na zadním dvorku.

„Zdejší cvičiště je dobré na odbourání stresu. A ten muž, který vypadá jako někdo, kdo páchne potem, je Bulat,“ objasňuje Tatsumimu a ukáže směrem k černovlasému muži, který kolem sebe mlátí dlouhou holí. Je hodně vysoký a mohutný. Vzhledem k tomu, že je svlečený do půlky těla, je jasné, že by na něm mohli učitelé anatomie ukazovat lidské svaly. Kromě toho bylo jeho bojové umění skvělé.

„Úžasné… Je ve skvělé formě,“ žasne Tatsumi s pootevřenou pusou.

Bulatův poslední úder do země je tak silný, že odpor vzduchu příchozí dvojici rozvíří vlasy do všech stran. Bulat si jich konečně všímá. Vzpřímí se a mile se usměje jejich směrem. V jeho krásné tváři září dvě velké modré oči.

„Ty musíš být ten chlapec z dřívějška,“ odtuší hlubokým, ale příjemným hlasem. Pohledem zavadí o vzrůstově dost menšího Tatsumiho.

„Jak víš, kdo jsem?“ zaráží se hnědovlasý mladík.

„Co? Aha, takhle mě vlastně vidíš poprvé,“ zasměje se. „Jsem ten chlap, co měl brnění. Ale jmenuji se Bulat. Rád tě poznávám,“ dodává a natahuje k němu ruku na zpečetění seznámení.

Tatsumi se mile usměje a také mu podává svou ruku. Dobře si vzpomíná na obrovského muže ve stříbrném naleštěném brnění.

„Nápodobně.“

„Je to gay,“ odtuší neslušně Leone.

Tatsumi při těch slovech ztuhne.

Bulat se pobaveně zasměje. Nesměle se podrbe druhou rukou na hlavě. „Ale no tak. Špatně si to vyloží…“

Tatsumi zírá na tu usměvavou tvář a přemýšlí o tom, jak je možné, že takový kus chlapa je gay. V tu chvíli mu to dojde. Je to kus chlapa. To bohatě stačí. Ve chvíli uvědomění mu přijde jeho ruka o něco více horká a ten úsměv na jeho tváři mu připadá laškovný.

„On to ani nepopírá,“ orosí se mu čelo.

Jejich další zastávka byla u jezírka, kam se chodí každý den mýt. V křoví leží mladík se zelenými vlasy a dalekohledem namířeným k jezírku.

„Už je skoro čas na koupel Leone-sama. Nenechám se odradit nebezpečím, pokud je to za cenu, že uvidím ta prsa!“ vyhrkne nadšeně a pečlivě šteluje dalekohled, aby mu neunikl ani jediný detail, až přijde na věc.

V tu chvíli se za jeho postavou objevuje stín. „Tak co kdybych ti zlomila dva prsty?“ zavrčí vztekle Leone.

Zelenovlasý chlapec jménem Lubbock okamžitě ztuhne děsem. Dalekohled mu padá do trávy. Ve chvíli, kdy se otočí a spatří zlověstný pohled dopálené Leone, začne hlasitě křičet a pokouší se o útěk. Leone ho tvrdě udeří do zad a nohou ho přišpendlí k zemi. Ruku mu ohne za záda a bere si do parády dva prsty na jeho levé ruce.

„Tobě už není pomoci, Lubbocku!“ zlobí se. Nebylo to poprvé, co se jí pokoušel šmírovat, aby viděl její velká prsa. Nebylo ovšem ani poprvé, kdy se snažil šmírovat jakákoliv prsa, která se v pevnosti zdržovala… snad jen kromě těch Bulatových.

„Sakra! Ještě to můžu zvládnout!“ křičí odhodlaně Lubbock i přes všechnu bolest, kterou mu Leonino sevření způsobuje.

„Takže teď tvé rameno,“ zatvrzuje se a zatáhne za jeho ruku o něco víc. Následně se obrací směrem k překvapenému Tatsumimu, který jen zírá na probíhající překvapení. „Mimochodem tenhle idiot se jmenuje Lubbock.“

Začíná se stmívat a Tatsumi má dnešního dobrodružství už tak akorát. Leone ho bere na pláž.

„Teď ti představím-“ spustí.

„To už stačilo,“ vyhrkne zoufale Tatsumi a zastavuje tak její myšlenku. Se sklopenými rameny pokračuje s nohama zabořenýma do písku. Má pocit, že v pevnosti není nikdo normální.

Leone se nad jeho reakcí hlasitě zasměje. „ Teď je na řadě krásná slečna. Máš se na co těšit. Vidíš, támhle je Akame. Není roztomilá?“

Ukáže směrem k velkému ohni, nad kterým se opéká pták monstrózní velikosti. Naproti němu sedí drobná dívka v černých šatech s vlasy stejné barvy. Je k nim otočená zády a sedí na malé dřevěné stoličce.

„Ona jí Zlého ptáka? To ho sama chytila?“ vydechne překvapeně. Takového ptáka by stěží chytil on a to už se nazabíjel spousty mystických příšer.

„I když na to Akame nevypadá, tak vyrostla v divočině,“ osvětluje mu Leone.

„Měla by sis také dát, Leone,“ zamumlá Akame a hodí za svá záda kus masa, který padá Leone přímo do náruče.

„Díky!“ zasměje se spokojeně blondýnka.

Akame upřeně pohlédne svýma velkýma červenýma očima do Tatsumiho obličeje. „Už ses rozhodl k nám přidat?“

„Ještě ne…“ mračí se na ni Tatsumi. Nemůže z hlavy vyhnat jejich střet.

„Tak se s tebou nemohu podělit,“ otočí se k němu opět zády.

„To je mi fuk…“ mračí se dál Tatsumi. „Už se mě dvakrát pokusila zabít. Ona a ten chlápek Rei… Nemám ty dva rád!“

„Dneska ti to sluší,“ pronese Leone směrem k Akame a přikročí k ní o něco blíž.

„Šéfka se vrátila,“ osvětluje jí důvod Akame. „To byl důvod návštěvy Rei-sama.“

„Šéfka?“ nakrabatí nechápavě čelo Tatsumi.

Leone obchází obrovského ptáka na roštu. Za ním sedí na dvou dřevěných stoličkách ten zahalený muž jménem Rei a vedle něj žena s krátkými bílými vlasy a fialovýma očima. Nejvýraznější na ní je její pravá ruka, která vypadá jako by byla mechanická.

Leone se radostně zasměje, když ženu uvidí. „Šéfko!“

„Ahoj!“ usměje se na ni žena a zamává jí svou mechanickou rukou.

„Vítejte zpátky! Přinesla jste nějaké dárky?“ vyzvídá s natěšeným výrazem Leone.

„Ještě před tím, Leone…“ spustí žena a stále se na ni mile usmívá. „Podle všeho jsi před třemi dny překročila časový limit pro danou práci,“ spouští. Její hlas tuhne a její mechanická ruka se začíná klepat vzteky. Naproti tomu je její úsměv stále milý a přátelský.

„Sakra!“ pomyslí si Leone a její oči se rozevřou děsem. Dobře ví, že má problém. Rychle se rozbíhá co nejdál od ní.

Šéfka, jejíž jméno je Najenda, za ní doslova vystřeluje svoji zelenou mechanickou ruku a daří se jí chytit za krkem. Hned potom ji k sobě začne přitahovat zpátky. Leone hlasitě křičí.

„Není dobré, když si boj s nepřáteli příliš užíváš. Toho zlozvyku by ses měla zbavit,“ zatíná čelist Najenda. „Proto jsem pro tebe vymyslela skvělý trest. Celý nadcházející týden budeš v péči Rei. To už tě naučí.“

„Ne! Prosím, cokoliv jiného!“ žadoní Leone zoufalým tónem.

„Copak je ten chlap tak hrozný?“ zamýšlí se Tatsumi a nenápadně na něj pohlédne.

Ve světle ohně je jeho tvář z poloviny ponořená ve stínu. Od druhé půlky se odráží zlatá záře plamenů. To ozářené oko se hodně mračí a zle hledí na Leone válející se v písku. Asi se ho její poznámka dotkla.

V tu chvíli se to oko obrátí přímo na Tatsumiho. Ten rychle uhne pohledem jinam, aby se vyhnul očnímu spojení. Ty oči barvy burgundského vína mu naháněly strach. Byly tak chladné a bezcitné. Nikdy nezapomene na ten okamžik, kdy se do nich díval a ostří meče jejich vlastníka se blížilo k jeho krku. Věděl, že je mrtvý. Viděl v těch očích, že se před ničím nezastaví, že mu nedělá problém zabít.

Za svůj život byl vděčný jen Leone a Reiově rychlým reflexům.

„Každopádně, kdo je ten mladík?“ zeptá se Najenda a svýma očima pohlédne na zamyšleného Tatsumiho, který se snaží svůj pohled skrýt před terčem jeho myšlenek. Následně pohlédne na zahaleného muže po svém boku. „Rei?“

Ten jen dlouze vydechne. „Myslím, že je na Leone, aby ti to vysvětlila,“ odpovídá ve stručnosti. Tatsumi si všiml toho, že jako jediný šéfce tyká. Asi tu bude mít velké slovo.

„Šéfko, má pozoruhodný talent,“ spustí pozitivním hlasem Leone a rychle se vyšvihne na nohy vedle Tatsumiho. Její ruka přistane na jeho rameni.

„Hej, nech toho!“ odbíjí ji Tatsumi a stále se ještě neodvažuje zvednout svůj pohled od písku pod jeho nohama. Ne, když je Rei hned vedle Najendy.

„Je nadějný?“ zeptá se znovu směrem k zahalenému muži.

Rei přikývne s krátkým zamručením.

Leone se mile usměje. „Určitě,“ odpovídá jistým hlasem a silně chlapce udeří do zad. „No tak, dej tomu šanci. Dobře?“

„Mám to brát jako práci na částečný úvazek?!“ rozčiluje se Tatsumi a svůj hněv směřuje směrem k ní.

„Rei, sežeň ostatní. Chci od tebe hlášení společně s více informacemi o tomhle mladíkovi,“ pronese vážným hlasem šéfka.

Jak bylo požádáno, tak Rei vykonal. Po odevzdání všech informací se společně sešli v hlavním sále pevnosti, kde bylo velké zelené křeslo, do kterého si šéfka sedala.

Tatsumi se cítil trochu jako v soudní síni, když stál uprostřed místnosti přímo naproti ní a všichni ostatní stáli v půlkruhu kolem něj.

„Chápu. Rozumím této situaci,“ přikyvuje Najenda. „Tatsumi, chtěl by ses přidat do Night Raidu?“ Natahuje k němu svou mechanickou ruku a na její tváři se zračí ten milý úsměv, kterým se ho pokouší přesvědčit.

„Jsem mrtvej, když odmítnu, že?“ odtuší nešťastně Tatsumi.

„V tomto případě ne,“ usměje se na něj znovu Najenda a stahuje svou ruku dolů. „Ale to neznamená, že tě můžeme nechat jít. Zaměstnáme tě v naší dílně. Každopádně nebudeš zabit, když odmítneš. Když tohle víš, tak jak zní tvá odpověď?“

„Já…“ vydechne nejistě. Sám neví, jak by se měl rozhodnout. Tahle situace pro něj není v žádném případě výhodná. Pevně sevře pěsti. „Měl jsem dojít do říského hlavního města a získat zde jméno, abych mohl pomoci své vesnici od bídy. Ale hlavní město bylo…“

„Tatsumi, na venkově je bída a utrpení, protože je hlavní město plné úplatků,“ spustí chápavým hlasem Bulat. Stojí kousek od něho v černém upnutém tričku a černé kožené bundě. Na nohách má natažené bílé džíny se zeleným páskem. Ruce má založené na své velké hrudi. „Copak nechceš vyřešit původ těch problémů? Jako muž?“

„Původem byl Bulat zkušeným vojákem říše,“ spustí znovu Najenda, aby mu objasnila, jak to že toho tolik ví. „Ale když zjistil, že tu probíhá korupce, přidal se k nám.“

„Naším úkolem je odstranit zlo z hlavního města,“ pokračuje Bulat. „Je to mnohem lepší než pracovat pro ty méněcenné.“

„Ale… Zabíjení špatných lidí tenhle svět nezmění, nebo ano? Tímhle tempem nebudou místa jako je má vesnice zachráněna,“ zoufá si.

„Chápu. Takže si pro Night Raid ještě vhodnější.“

„Proč bych měl?“

„Daleko na jih od hlavního města je tábor proti-říské jednotky, armády povstalců,“ spustí Najenda.

„Armáda povstalců?“

Najenda přikývne. „Armáda povstalců začala jako malá, ale vyrostla z ní obrovská organizace. Potřebovali vytvořit skupinu, která bude mít na starosti tajné operace, jako jsou vraždy a získávání informací. Tou skupinou jsme my, Night Raid. Nyní pouze vyvražďujeme tamější havěť. Až se sjednotíme, využijeme zmatku, abychom se dostali ke zdroji korupce, k předsedovi vlády, a zabili ho vlastníma rukama.“

„Zabili ho vlastníma rukama…“ znejistí Tatsumi.

„Až se nám to podaří, tato země se změní.“

„A bude se tato nová země o své obyvatele dobře starat?“ zeptá se.

„Samozřejmě,“ ujišťuje ho šéfka.

„Chápu. To je skvělé,“ zaraduje se. „Takže to vaše zabíjení je vlastně hledání a eliminace špatných lidí. Jinými slovy jste vrazi spravedlnosti!“

Při jeho vzplanutí pozitivních emocí všichni překvapeně utichnou. Po chvíli hrobového ticha se většina začne smát a ukazovat si jeho směrem.

„Co je? Co je tu k smíchu?“

„Nic!“ vykřikne dosud tichý Rei. Jeho hlas je hrubý na naštvaný. Přetíná tak hlasitý smích a smazává ho všem z tváře.  „Tohle není žádná zábava. Není to také nic, pro co by ses měl tak nadchnout. Vražda je vražda, i když se nám může zdát, že je ve jménu spravedlnosti. Pro nás je tento způsob života jen jednou možností, kterou jsme si zvolili. I když to děláme pro lepší budoucnost lidí tam venku, není tu nic, za co bychom měli být obdivováni.“

Leone se ušklíbne. „Přesně jak Rei-san říká, Tatsumi. Dopouštíme se vraždy bez ohledu na to, jak to překroutíš.“

„V něčem takovém nehledej spravedlnost,“ odtuší Sheele.

„Kdokoliv z nás může za naše činy zemřít,“ dodává Bulat.

„Ah, tak naivní,“ posmívá se mu Mine. „Ten nebude připraven se k nám přidat ani za sto let.“ Mávne nad ním rukou a chystá se k odchodu.

„Počkej chvilku,“ zastavuje ji.

Mine na něj pohlédne protivným pohledem.

„Já…“

„Každý z nás má svůj důvod bojovat,“ spustí znovu Najenda. „Ale všichni jsme připraveni. Máš to stejně jako my?“

„Budu odměněn, že?“ vydechne nejistý Tatsumi.

„Samozřejmě. Pokud se budeš snažit, jsem si jistá, že zachráníš svojí vesnici.“

„Jdu do toho!“ vyhrkne odhodlaně a zvedá pěst vzhůru. „Nechte mě se přidat k Night Raidu!“

„Víš, že se možná nebudeš moci vrátit do své vesnice?“ zeptá se ho Mine pohrdavým tónem.

„To nevadí, pokud budou moci všichni ve vesnici žít šťastný život,“ usměje se spokojeně na její poznámku.

„Je rozhodnuto,“ usměje se Najenda. „Vítej do života plného krveprolití, Tatsumi. Pokračování odložíme na večer. Akame, budeš mít na starost Tatsumiho trénink tento týden. Když začne být přítěží, můžeš ho zabít.“

„Dobře. Chápu,“ odtuší Akame svým osobitým tónem bez známky nějaké emoce.

„Co myslí tím, že to chápe?“ zamrazí ho v zádech.

Leone se hlasitě zasměje a vezme ho kolem ramen. „Snaž se, abys neumřel.“

Tatsumi se mračí a hledí do tváře rudooké krásky. „To s ní budu muset spolupracovat?“

„Leone,“ ozve se za jejich zády tlumený hlas. Muž v kápi k dvojici přikračuje blíž. „Nechal jsem ti něco v pokoji.“

Leone na něj pohlédne a zamračí se. Tiskne se k Tatsumimu blíž a pošeptá mu do ucha: „Ale mohl si skončit mnohem hůř. Já budu týden pod dozorem toho otrapy.“

„To je Rei-kun, tak špatný?“ nakrabatí čelo Tatsumi a hledí na muže, který v tichosti stojí na místě.

Všichni ztuhnou na místě a začnou civět. Všichni kromě Leone, která se začne nahlas smát.

„Rei-kun?“ vydechne Akame nechápavě.

„Kdepak. Říkala jsem přeci, že je Rei-san dobrý chlap!“ směje se dál Leone a rukou mu buší do zad. Následně se vzpřímí a otře si slzy. Její pohled míří do zaražených tváří ostatních.

V tu chvíli se začnou smát i ostatní kromě Akame, která stále zaraženě hledí do Tatsumiho tváře.

„Rei-kun...?" zopakuje znovu jakoby sama pro sebe.

„Jo, to je pravda!“ zakřičí Lubbock. „Tohle bude ještě zajímavé. Co si o tom myslíš ty, Rei-san?“

Rei jen poraženě vydechne. „Zítra v šest tě budu čekat na cvičišti, Leone. Celou noc budu přemítat o tom, jak ti ten náš společný čas ještě zpříjemním.“ Odchází.

„Urazil jsem ho? Bylo mi jasné, že říkat mu –kun bude neslušné.“

„To není tvoje vina, takový už prostě je,“ krčí rameny. „Nikdy se s námi moc nebavil.“

„Leone,“ vydechne jejím směrem Akame. „Stejně si myslím, že bude lepší, když mu bude říkat Rei-san.“

„No dobrá,“ mávne rukou Leone.

Akame jen poraženě vydechne.

„Rei-san je zástupcem naší šéfky. Jezdí s námi na většinu skupinových misí,“ promluví Bulat.

„Zastupuje tam tak moje místo a dohlíží na čistý průběh akce,“ dodává Najenda.

„Jak jsi dnes mohl slyšet, tak pro nás sbírá informace,“ pokračuje Leone. „Je náš nejlepší průzkumný agent, takže většinu času tráví mimo pevnost.“

Tatsumiho trénink ovšem vůbec nebyl zápas o život. Místo předpokládaného bojování s tajemnou Akame, zastal místo v kuchyni.

Stojí u plotny se zástěrou a zamračeným výrazem. Na pánvi se restuje zelenina.

„Ty ještě nemáš hotový můj přídavek?“ mračí se Mine od stolu.

„A mě taky,“ usměje se jeho směrem Bulat.

„I mě,“ přidává se Lubbock.

„Prosím,“ ozve se tenký hlásek Sheele.

„Je to, jako bych tu byl jen na vaření!“ mračí se rozčíleně Tatsumi a vehementně míchá zeleninu v pánvi. „Hm, zajímalo by mě, proč Leone nepřišla na snídani…“

V tu chvíli se ozve hlasitý ženský křik a dupot. Po chvíli do jídelny vběhne dívka z Tatsumiho myšlenek. Ten na ni překvapeně pohlédne.

„Rei-san, ušetři mě!“ žadoní. Zmiňovaný ještě ani není poblíž. „Přísahám, že jsem se snažila! Celou noc jsem nezamhouřila oči.“

V tu chvíli se za její postavou s vyděšeným výrazem objevuje stín. „Disciplína, Leone. Po nesplnění úkolu nastupuje trest.“

„Pokud budeš vzdorovat, bude to jen horší,“ řekne s klidným výrazem Mine.

„Mnohem horší,“ zdůrazňuje Bulat.

„Nechceš přeci, aby Rei-san udělal tamtu věc,“ zašeptá tajemně Sheele, jako by nechtěla, aby ji Rei slyšel.

Už tak děsem roztřesené Leone se rozevřou oči hrůzou. Pomalu se otočí obličejem k zahalené postavě. „Tak dobře,“ vyhrkne roztřeseným hlasem a nepravidelnou chůzí míří ke dveřím.

Rei ji bez jediného slova následuje ven.

Překvapený Tatsumi se rozhlédne po tvářích všech u stolu. Zdá se, že to nikoho nerozhodilo. Všichni se tváří jakoby tohle bylo na denním pořádku.

„Co jste mysleli tou věcí?“

„Ale nic.“

„To nechceš vědět.“

„Není to žádná velká věc.“

Odbijí ho rychle všichni u stolu a dál si hledí snídaně. Tatsumi cítí, že mu tají něco velkého, ale dál se po tom nepídí. Však jednou pravda vyjde najevo.

„Hm, teď s tím Reiem nechci mít nic společného ještě víc.“

Týden plynul den po dni, ale Tatsumimu vůbec neutíkal. Jako obvykle i dnešek trávil v kuchyni po boku Akame. Společně teď loupou ovoce a připravují salát k večeři.

„Sakra!“ lamentuje protivný Tatsumi a kroutí s jablkem ve své ruce. „Měl bych být vrahem, ale místo toho den co den jen vařím.“

„S tím nic neuděláš,“ krčí rameny Akame a sahá pro borůvku, kterou si strká do pusy. „Konec konců já tu mám na starosti jídlo.“

Tatsumi na ni pohlédne. Akame do sebe souká jednu bobuli za druhou.

„Vzala sis na starosti jídlo, abys mohla vše ochutnávat, co?“

„Tak to není,“ namítá a cpe do pusy další a další bobuli.

„Tím si mě ani trochu nepřesvědčila.“

„Takové oblečení se opravdu hodí k nováčkovi, jako jsi ty,“ směje se Mine, když spolu s Bulatem, Sheele a Lubbockem prochází kolem kuchyně. Její posměšky jsou mířené na modrou zástěru, kterou má Tatsumi přivázanou kolem pasu.

Opět dokázala Tatsumiho svou poznámkou rozžhavit do ruda. „Co jsi to řekla?!“

„Ahoj Tatsumi!“ směje se na něj Bulat a snaží se tak zahnat negativní vibrace mezi ním a dívkou s dvěma culíky.

„Bulate, co…?“ zaráží se Tatsumi, když čtveřici vidí v plné zbroji. „Vy někam jdete?“

„Ano, dostali jsme naléhavý úkol,“ přikyvuje mu na odpověď Bulat.

„Úkol? A co já?“

„Nováček může zůstat doma. Prostě si dál krájej okurky a tak,“ směje se nahlas Mine.

„Proč mě tolik otravuje?“ pění opět Tatsumi. „Nikde tu nevidím Rei-san. Nejde s vámi?“

„Rei-san má teď dost práce s tím, aby mučil Leone,“ namítá Bulat poněkud nejistě.

„Myslím, že jí to neuškodí,“ zašklebí se Lubbock. „Musí na ní být po tom všem naštvaný.“

„Mučil?“ zaráží se Tatsumi.

Bulat se zasměje. „To jsi mi špatně rozuměl, Tatsumi. Říkal jsem učil,“ opravuje se a nervózně se poškrábe na hlavě.

„Tohle začíná být divnější a divnější.“

„Zvládneme to i bez něj,“ odbíjí ho Mine. „Stejně jako bez tebe,“ dodává opět pichlavou poznámku a znovu se hlasitě zasměje. „Zatím,“ mávne a odchází následovaná ostatními.

Tatsumi opět zuří.

Tatsumiho další náplní dne bylo lovení ryb s Akame u krásných vodopádů nedaleko skrýše. Akame v tom vynikala, ale Tatsumi poněkud zklamal i přes jeho velké nadšení pro celou věc.

Teď se skleslou hlavou sedí u večeře.

„Takže nakonec Tatsumi chytil jenom dvě ryby…“ prohlíží si chudou večeři Najenda.

Ryby byly sice velké, ale jejich malé množství zvládne sotva nasytit dnešních pět strávníků. Kdyby tu byli ostatní z týmu, večeře by byla velmi chudá.

Rozráží se dveře a do místnosti vběhne udýchaná Leone. Je celá špinavá a pod očima má velké kruhy, jakoby celý ten týden, co trávila v Reiově nápravném (m)učení, nespala a snad ani neměla čas se umýt. Se vzteklým výrazem práskne dlaněmi do stolu. Její pohled je zaražený do obličeje šéfky. „Já končím!“

„S čím přesně?“ zeptá se nezaujatě Najenda.

„S Reiem-san! Už s ním nebudu trénovat ani minutu!“

„Dnešek byl posledním dnem tvého trestu,“ krčí rameny Najenda. „Myslím, že je opravdu konec.“

Leone si dlouze oddechne a sedá si k večeři. „Mám takový hlad! Tohle je všechno?“

Tatsumi zahanbeně sklopí hlavu.

„Doufám, že sis z toho vzala ponaučení, Leone,“ pokračuje dál šéfka.

„To rozhodně. Slibuji, že už budu hodná.“

„Dobře,“ směje se vítězně Najenda.

V tu chvíli se otevírají dveře a do místnosti pomalou chůzí vstupuje Rei opět zahalený v plášti s rouškou přes pusu.

„Ah, Rei, pojď a přidej se k nám,“ zve ho s milým úsměvem ke stolu šéfka.

Rei nic neříká a sedá si vedle ní.

„Dobrý večer, Rei-sama,“ odtuší směrem k němu Akame se zdvořilým tónem v hlase. Chovala k němu skutečný respekt.

S plným žaludkem se i na obličeji Leone objevuje úsměv. Spokojeně si pohladí břicho a pohlédne na Tatsumiho. „Hej, slyšela jsem, že jsi ze sebe strhal oblečení a zakřičel jsi: Jdu na to!,“ směje se pobaveně. Naráží na jeho dnešní lov.

„Jsi stále dost naivní,“ odtuší Akame.

„Sakra! Nikdy nevím, co si zrovna myslí. Vážně ji nemám rád,“ mračí se směrem k ní.

„Tak, Leone, poslechneme si výsledek tvé práce, na které jsi celý týden pracovala s Reiem.“

Leone dlouze vydechne. „Stálo mě to hodně úsilí,“ posteskne si, když se vrátí k sedmi dnům pekla. Pokládá na stůl obrázky dvou mužů. „Tentokrát jsou naším cílem Ogre z říské policie a obchodník s naftou Gamal. Podle naší klientky Gamal podplácí Ogreho ve velkém. Pokaždé, co spáchá nějaký zločin, Ogre vymyslí snůšku lží, aby mohl obvinit někoho jiného. Spousta lidí byla křivě obviněna a odsouzena k trestu smrti.“ Leone položí na obrázky měšec peněz. „Tohle je platba.“

„To je relativně dost,“ žasne Tatsumi.

„Cítila jsem bolest,“ posteskne si Leone. „Pravděpodobně kvůli těm penězům zaprodala své tělo.“

„To snad ne,“ vyhrkne nevěřícně Tatsumi.

„Ověřila jsi to?“ zeptá se Najenda.

„S Rei-san jsme to ověřovaly na vlastní oči. Oba jsou vinni.“

Najenda vytahuje z plechové krabičky jednu černou cigaretu a zapaluje si ji. „Dobře. Night Raid tento případ přijímá. V nové zemi nepotřebujeme žádný bezcenný odpad. Měli bychom udělit boží trest.“

„Obchodník Gamal by neměl být oříšek, ale Ogre bude nelehkým protivníkem. Bojovník Ogre je vysoce zkušený šermíř, jehož se bojí i kriminálníci. Obvykle má kolem sebe své lokaje, takže je málokdy sám. Ještě k tomu je opatrný. Když přijímá úplatky, pozve Gamala do své kanceláře. Když není ve službě, popíjí na hlavní třídě,“ objasňuje situaci Leone.

„Vypadá to, že budeme moci zasáhnout jenom, když nebude ve službě,“ odtuší Tatsumi.

„Ale policie je v okolí paláce ostražitá. Třeba pro Akame nebo Reie by to bylo příliš nebezpečné, jelikož jsou jejich tváře známé,“ upozorňuje Najenda.

Leone hlasitě vykřikne a staví se na nohy s rukou vztyčenou vzhůru. „Já ještě nejsem na žádném plakátu!“

„Zvládneš to?“ zeptá se nejistě Najenda.

Nepodceňovala její schopnosti, ale věděla, že Leone nebyla známá, protože v Night Raidu byla (když nepočítá nově příchozího Tatsumiho) nejkratší dobu a nevykonávala ještě žádnou samostatnou misi.

„Čím silnější je nepřítel, tím víc se těším,“ zvolá sebejistě Leone.

„Proč nepočkáme na Mine a ostatní?“ zeptá se Akame.

„Ale vždyť nevíme, kdy se vrátí, ne?“ namítá Tatsumi.

„To nevíme,“ souhlasí Akame.

„Tak to musíme zvládnout sami,“ praští rukou do stolu.

„Říkáš, že porazíš Ogreho?“ zeptá se ho pobaveně Najenda.

V tu chvíli Tatsumi ztuhne a překvapeně na ni pohlédne. „No…“

„To byla docela velká slova,“ zasměje se na něj Leone. „Měl bys za ně převzít zodpovědnost.“

„Takový úkol je pro tebe nemožný,“ podceňuje ho Akame.

„Ale s mečem jsem celkem zkušený…“ namítá nejistě Tatsumi.

„Myslím tím, že nejsi schopný ho zabít,“ osvětluje mu Akame svou prvotní myšlenku.

„Já to prožil…“ zamýšlí se. Vzpomene si na chvíli, kdy chladnokrevně popravil Ariu, dívku, která se postarala o to, aby jeho přátelé zemřeli krutou smrtí.

„Svůj meč si použil z čiré nenávisti. Říkáš, že dokážeš bez váhání zabít člověka, ke kterému necítíš osobní zášť?“ zeptá se Rei, který byl do teď zticha.

„Když tu teď sedíme, možná někoho křivě obviňují, že? Pokud je to tak, zvládnu to!“ vyhrkne rozhodně. „Berou lidem jen tak jejich milované. Nechci, aby si tím někdo musel projít.“

Najenda típá cigaretu do připraveného popelníku před ní. „Tak je rozhodnuto. Tatsumi, uskutečni své rozhodnutí. Zabij Ogreho.“

Leone ho plácne do zad. „Hezky řečeno, Tatsumi! Skvělé rozhodnutí.“

„Leone a Akame se postarají o obchodníka s ropou,“ dodává šéfka.

„Rozumím,“ přikyvuje Leone.

„Rozkaz.“

„Rei, pro tebe budu mít speciální úkol, o kterém si ještě promluvíme,“ promluví směrem k zahalenému muži.

Ten jen souhlasně zamručí. Tatsumi si všiml už dřív, že slovy skutečně šetří.

Akame vstává od stolu a odchází.

Tatsumi se za ní ohlédne se sebevědomým úsměvem. „Jaké to bylo, Akame? Jakmile se něčeho chytnu, beru to vážně.“

„Až dokončíš úkol a podáš hlášení, budeš považován za užitečného. Momentálně tě tvá povýšenost leda tak zabije,“ odtuší nezaujatě Akame.

„Sakra! Zvládnu to, ať se stane cokoliv. Získám jejich úctu.“

„Tohle je hlavní třída. Zapamatoval sis mapu?“ zeptá se Leone, když mu ukazuje ulici plnou lidí. Ona jako jediná mohla Tatsumiho dovést až na místo, aby nepadli v podezření.

Čeká ho jeho první skutečná akce ve jménu Night Raidu. „Ano, mám ji v hlavě.“

„Tatsumi, řeknu ti něco o minulosti Akame. Když byla ještě malá, koupilo hlavní město ji a její sestru. Ona a další děti v podobných podmínkách, byly nuceny do výcviku pro vrahy a byly přímo trénovány k zabíjení. Ona tu krutou zkušenost přežila. A hlavní město v ní vidělo vraha, který je schopen splnit každý rozkaz. Nicméně když Akame postupně plnila úkoly, začala cítit temnou stranu hlavního města. Jendou byla jejím cílem naše šéfka. Ta ji nakonec přesvědčila přeběhnout a přidat se k armádě povstalců, která bojuje za dobro občanů. Až později Rei-san přesvědčil šéfku, aby ji vzala do našeho týmu, proto mu je teď Akame tak zavázaná a oslovuje ho –sama. Do té doby jí již zemřela většina přátel, se kterými vyrůstala… Věřím, že tomu rozumíš.“

„V základě říkáš, že jsem na profesionálního zabijáka příliš samolibý,“ zakroutí pusou Tatsumi.

„No, pokud dnes uspěješ, porozumíš tomu.“

„Hej, Leone, co dala šéfka Reiovi-san za speciální úkol?“

„Nevím,“ krčí rameny. „Je to její zástupce. Mají mezi sebou spoustu věcí k řešení. Tohle by teď měla být tvoje poslední starost.“

„Já vím, ale… když jsem viděl, jak tě jeho trénink zničil… no, prostě jsem myslel, že on není zrovna dobrý chlap.“

Leone se usměje. „Je ten nejlepší. Někdy je trochu tvrdý, ale má k tomu své důvody. Můžu si na něj stěžovat, jak chci, ale stejně jako Akame nebo kdokoliv jiný mu jsem velmi vděčná.“

„Dobrá,“ vydechne. „Tak do práce.“

Tatsumi vzal své slovo velmi vážně a i když to nebyl lehký úkol, zbavil se Ogreho podle slibu, který Night Raidu dal. S tím vítězným úsměvem na tváři předal své hlášení. Ani netušil, že ho po celou dobu jeho výkonu sledoval temný stín na střeše.

„Chválím tě za úspěšné zabití cíle,“ usmívá se na něj mile Najenda, když se část týmu opět schází v hlavní hale. Sedí v křesle a Tatsumi stojí naproti ní. „Dobrá práce.“

„Děkuji,“ raduje se Tatsumi s úsměvem a hrdě zvedne hlasu. „Tak co myslíš, Akame? Podal jsem hlášení a dokončil úkol. Zvládnul jsem to bez škrábance. No tak alespoň mě uznej.“

Jmenovaná k němu přichází blíž. Je už tak blízko, že to narušuje jeho osobní prostor. Její rudé oči upřeně hledí do těch jeho. V tu chvíli jeho tvář nabere načervenalý odstín a znervózní. Akame rychlým gestem stahuje jeho košili.

„Co to…?! Co to děláš?!“ začne trojčit Tatsumi, když si uvědomí, co se stalo.

„Leone… Rei-sama… šéfko… Podržte ho.“

Leone ihned přiskakuje na pomoc jako její pravá ruka. Byla pro každou špatnost. Na její tváři se zračí šibalský úsměv. Přikračuje i šéfka, která ho bere za ruku z druhé strany. Rei se celé šarády účastní jen z dálky.

Akame využívá momentu překvapení a stahuje mu i kalhoty.

„Ne! Co…? Co je to?!“ zmatkuje Tatsumi a snaží se vymanit ze sevření žen.

Akame si ho pečlivě prohlíží. Následně se vzpřímí a dlouze vydechne. „Díkybohu.“

V tu chvíli Tatsumi spatří něco, čeho nebyl svědkem za celou dobu, co je tady. Na její líbezné tváři se objevuje úlevný úsměv a její tváře naberou rudou barvu.

„Můj kamarád jednou zemřel, protože byl moc hrdý, aby přiznal zranění, které bylo otrávené,“ spustí Akame tónem, jaký u ní ještě nikdy neslyšel. „Jsem ráda, že nejsi zraněn. První mise mají vysokou úmrtnost. Vedl sis dobře.“

Podává mu ruku na důkaz skutečného uznání. Tatsumi na ni ještě chvíli překvapeně hledí. Následně jí podává tu svou.

„Děkuji…“ vydechne stále překvapeným tónem.

„Akame na tebe byla tvrdá, protože nechtěla, abys umřel,“ osvětluje mu Leone.

„Vaření je založeno na komunikaci. Umění zabíjet se učí lovením kořisti. Copak ti nedošlo, že to vše bylo částí tvého tréninku?“ zeptá se ho Najenda.

„Opravdu?“ vyhrkne překvapeně a trochu se zardí, že mu to nedošlo dřív. „Promiň mi, Akame. Špatně jsem to pochopil.“

„V pořádku,“ usmívá se dál. „Prostě jen zůstaň naživu, Tatsumi.“

„Jo. Doufám, že spolu budeme moci spolupracovat, Akame,“ usměje se na ni i Tatsumi.

„Na čem přesně spolu chcete spolupracovat bez oblečení?“ směje se na něj šibalsky Leone.

„To vy tři jste mě tu vysvlékly!“ rozčiluje se na ni.

„Dobře. Od teď tě bude trénovat Rei. Snaž se,“ rozhoduje šéfka.

Leone se zasměje a naklání se k němu blíž, aby mu mohla svá slova zašeptat do ucha. „Jde to od desíti k pěti, co?“

Tatsumi tuhne a ztrácí se mu barva v tváři. Pohlédne na zahaleného muže, který se založenýma rukama stále stojí na svém místě. Momentálně je jen pár metrů před ním. Jeho výraz je tvrdý a zdá se, že se dokonce mračí.

„S ním?!“ vyhrkne.

„Žádný strach, nezabije tě, když ho k tomu nepřinutíš,“ ujišťuje ho Leone a stále se pobaveně chichotá.

(Pokračování příště)