Bleach (3) - Quincy vs. Prázdný

„Už je to týden, co se neozvala,“ stěžuje si podezíravě Ichigo, když kráčí vedle Rukii do školy.

Ta otevře svůj mobil a pohlédne na displej. „Podle toho vysílače, co jsem jí vpravila do ruky, pořád někde běhá. Asi hledá další vodítko,“ řekne zcela klidným hlasem a zase telefon zaklapne. „Nedělala bych unáhlené závěry.“

„Nemám z toho vůbec dobrý pocit,“ mračí se dál nespokojeně Ichigo. „Říkala přeci, že nás bude pozorovat.“

„Možná si to rozmyslela, když si dokázal porazit toho prvního bez nějakých větších obtíží,“ pokrčí rameny.

Ichigo jen poraženě vydechne. Otevírá dveře do třídy. V tu chvíli tuhne na místě on i Rukia.

„Co se tady děje?“ ptá se zaraženě Ichigo a přichází blíž k hloučku spolužáků, kteří se tlačí jeden na druhého.

V tu chvíli slyší z davu Keigův hlas. „Hikari-san, a jak dlouho bude tenhle výměnný pobyt probíhat?“

„Hikari-san…?“ zhrozí se Ichigo a vráží do hloučku. Jeho tvář je ještě zděšenější, když spatřuje na lavici sedět jemu známou tvář. „Co tady sakra děláš?!“

„Ah, Ichi,“ usměje se na něj roztomile a vyskakuje na nohy, aby ho náležitě přivítala. „Není skvělé, že nás přiřadili do stejné třídy?“

„'Ichi'? Ty ho znáš?“ posmutní Keigo. „Ichigo zná každou novou holku ve škole dřív než já. To není fér.“

„No, jasně,“ usmívá se Naomi a dává mu ruku kolem ramen. Pevně se tiskne prsy na jeho hrudník.

Keigo jen smutně svěsí ramena. „Vy spolu chodíte?“

Ichigo vyděšeně vytřeští oči.

„Já a Ichigo?“ zasměje se pobaveně Naomi. Směje se dlouho a nahlas.

Ichiga to trochu podráždí. „To už by stačilo,“ rozlobeně ji bere za nadloktí a vytahuje ji na chodbu. „Co tu sakra předvádíš?“

„Máš s tím problém?“

„To teda mám! Proč tu vůbec si?“

„Řekla jsem, že vás budu hlídat, a tak to dělám. Kolikrát jste utekli ze školy, abyste šli lovit nějakého Prázdného? Vím, že si jednoho třídy A porazit dokázal, ale jak se říká: ,První vyhrání z kapsy vyhání‘. Je tu ještě spousta věcí, které musíš vypilovat,“ napomene ho důrazně. „Myslím, že to oceníte i vy. Nebyl to váš úmysl mít mě pod kontrolou?“

„Jsi snad úplně mimo? Vždyť tě tu může někdo poznat!“

„Jek klid. To jsem už zařídila.“

„Fajn,“ rozhodí rezignovaně rukama Ichigo. „Dělej si, co chceš. Ale aby bylo mezi námi jasno, tak já tvůj kamarád nebudu, jasné?“

„Je to k nevíře, ale víš, že mi na tom absolutně nezáleží?“

Ichigo jen mávne rukou a vrací se zpátky do třídy.

Mezitím ve třídě všichni debatují o nové spolužačce.

„Rukio, ty ji taky znáš?“ zeptá se zvědavě Mizuiro.

„No,“ znervózní. Pořád neví, co si o celé situaci myslet. „Trochu.“

„Ah, je tak krásná,“ rozplývá se Keigo. „Nevíš, jestli s někým chodí?“

„Nemyslím si,“ vydechne nejistě.

„Říkala, že se jmenuje Naomi Hikari-san?“ zamýšlí se Mizuiro. „Odkud to jméno znám? A ten obličej… Keigo, nepotkali jsme tu holku už někde?“ zeptá se zadumaně a obrací se na něj.

Ten ovšem hledí na Naomi se slinou u pusy, když se také vrací do třídy. Mizuiro jen pokrčí rameny a dál povědomost dívky neřeší.

Po chvíli vchází do třídy i učitel. „Dobré ráno třído, přivítejte naši novou studentku Naomi Hikari-san,“ představí ji s úsměvem.

Naomi se vesele rozhlédne kolem sebe a usmívá se. Ichigo je vzteky bez sebe. Snaží se dívat jinam.

O přestávce k její lavici přichází prostoduchá Inoue. Slušně se ukloní na pozdrav a zvedne krabičku se svačinou. „Dobrý den, Hikari-san, vzhledem k tomu, že jsi tu nová, tak jsem se chtěla zeptat, jestli nebudeš chtít obědvat s námi?“ zeptá se roztomilým hlasem. „Já jsem Orihime Inoue a jsem také kamarádka Kuchiki-san a Kurosakiho-kun.“

Naomi na ni chvíli překvapeně hledí. Trvá to delší chvíli, než se probudí ze šoku. „Ah, Inoue-san, omlouvám se, ale musím odmítnout.“

„To je škoda,“ posmutní Orihime.

„Už jsem na oběd pozvaná z jiné třídy,“ vyhrkne. Vstává a bere si své věci, aby rychle zmizela ze třídy.
Vychází na střechu. Je tam úplně sama. Vítr si pohrává s jejími dlouhými purpurovými vlasy. Sleduje z té výšky město a hlavou se jí honí nešťastné vzpomínky na minulost. Najednou se znovu otevřou dveře a v nich stojí černovlasý kluk s brýlemi. Naomi k němu trhne překvapeným pohledem. Chlapec má vážný výraz. Přes jedno rameno má přehozenou tašku a v druhé ruce drží malou krabičku. Bez povšimnutí pokračuje k lavičkám. Naomi se za ním otočí. Všímá si, že je tu také sám. V ruce má otevřenou knihu a během čtení upíjí pomocí brčka z krabičky. Naomi k němu přikračuje blíž. Zastíní mu tak oči. Chlapec zvedá svůj vážný pohled k ní.

„Kde se to dá sehnat?“ zeptá se již bez přetvářky a ukáže na malou krabičku, kterou drží chlapec v ruce.

Ten jen nezaujatě sklopí pohled zpátky do knihy. „V automatu.“

„A to je kde?“ zeptá se ho znovu.

Chlapec jen ukáže směrem ke dveřím do budovy.

Naomi se ohlédne tím směrem. Bez dalších otázek to jde prozkoumat.

Na půli cesty ji chlapec osloví. „Ty jsi tu nová?“

Naomi se otáčí zpátky.
Chlapec hledí přímo na ní. Staví se na nohy a knihu si strká do tašky. „Zavedu tě tam,“ odtuší bez toho, aby čekal na odpověď.

„Nepotřebuji tvoji pomoc,“ odsekává se zamračeným výrazem.

„Teď už chápu, proč jsi tu sama,“ odtuší jako poznámku k její nepříjemné povaze. Ale navzdory tomu přikračuje ke dveřím a jako pravý gentleman je dívce otevírá.

Naomi si opět vybavuje ty bolestivé vzpomínky. Teď v ní nebudí žádné pocity, nebo si to nechce jenom přiznat. Je sice Prázdná, ale mohla by se alespoň pokusit s lidmi vycházet. Možná by se už necítila tolik… sama. Tady může být, kým chce.

Při té myšlence zatne čelist a sklopí pohled do země. Její ruka vystřeluje směrem k chlapci. „Mé jméno je Naomi Hikari.“

„Hikari?“ zaráží se chlapec, ale jen na chvíli. Podává ji svou ruku se slovy: „Já jsem Uryu Ishida.“

V tu chvíli Naomi vytřeští oči. Znovu pohlédne do jeho tváře. Uvědomuje si, že tohle jméno dobře zná. Ishidové patří k velmi slavnému klanu Quincy, který se živil lovením Prázdných pomocí speciálních světelných luků a šípů. Jejich metoda byla účinná, ale následky fatální. Duše Prázdného se rozplynula a nedostala se ani do Pekla ani do Soul Society. Prostě se rozplynula v nicotě. Velmi se lišili od shinigami a proto byli zneškodněni. Uryu musí patřit k posledním z toho klanu. Možná je i úplně poslední.

„Co se stalo?“ zeptá se zmateně Uryu a přimhouří podezíravě hluboce modré oči.

„Nic!“ vyhrkne Naomi a rychle vymaňuje svou ruku z jeho dlaně.

„Necítíš tu něco divného?“ zeptá se Uryu a nasaje okolní vzduch.

Naomi rychle ustoupí o krok dál. Tuší, že právě vycítil její životní sílu. To by mohlo přinést jen problémy. Rychle vchází do dveří a sbíhá schody dolů bez rozloučení. Vbíhá do třídy. Aniž by ho upozornila, popadá Ichiga naštvaně za ruku a táhne ho ze dveří.

„Co to sakra…?!“

Keigo a Mizuiro za nimi překvapeně hledí.

Mezitím se Ichigo na chodbě z Naomina sevření vyprošťuje. „Co máš za problém?“

„Proč si mi neřekl, že na školu chodí Quincy?!“ mračí se.

„Co? Myslíš tím Ishidu?“

„Takže o tom vážně víš?!“

„Nechápu, o co jde…“

„Jde o to, že loví Prázdné a já jsem Prázdná, ty imbecile,“ zlobí se. „Mohl si mi to říct, když jsem sem přišla.“

Ichigo se znechuceně stáhne. „A proč bych ti to měl říkat? Pro mě za mě, ať tvou duši klidně zničí. Jsi mi ukradená.“

„Vážně. Tvoje hloupost nebere konce,“ zasměje se. „Jsi arogantní malý fracek. Myslela jsem, že ti víc záleží na ostatních než jenom na sobě.“

„A co má být zase tohle?“ rozhodí nechápavě rukama. „Předvádíš mi tu nějaké morální zásady…?“

„Kašlu na nějaké vaše morální zásady. Mluvím o faktech. Viděl si, co předvedl Sukuizu. Tak si přestav ještě dva takové… možná horší. Teď zrovna někde požírají nebohé duše a já jsem možná jediná možnost, která vás k nim může zavést. Tobě ale záleží jen na tom, abych zmizela z tvého života, protože se cítíš ublížený, protože tebou pohrdám!“

Ichigo ji vztekle popadá za zápěstí a přiráží jí ke zdi. V jeho úzkých hnědých očích se odráží čistá nenávist. V těch jejích je to samé.

Ze třídy akorát vychází Keigo a Mizuiro bok po boku. Oba zaraženě pohlédnou k dvojici v kompromitující poloze, kdy se Ichigo sklání k drobné postavě Naomi a jeho tvář se zdá být nepřiměřeně blízko té její.

„Tak je to potvrzené,“ sklopí sklesle ramena Keigo. „Chodí spolu.“

„Proč se tu předvádí tak veřejně?“ mračí se Mizuiro. „Chudák Rukia,“ povzdechne si. Všichni si do této chvíle mysleli, že Rukia je Ichigova přítelkyně. Došli tedy k závěru, že se museli rozejít a Ichigo si našel novou dívku, kterou je právě Naomi.

Keigovi oči náhle zazáří. „To tedy znamená, že je Rukia volná. Její zlomené srdce musí z jejich rozchodu pukat. Určitě se bude chtít někomu vyplakat na rameno,“ s ďábelským úsměvem si promne ruce. V jeho hlavě se zrodil nápad, že on by mohl zastoupit vrbu, které se Rukia svěří se všemi problémy, a pak by se jeho šance u ní mnohonásobně navýšily.

Mizuiro jen vydechne. „Keigo, jsi vážně ztracený případ.

„Vážně tě nenávidím, 'Hikari-dono'!“ zatíná čelist Ichigo.

„U mě je to stejné, poskoku,“ zatvrdí se Naomi.

Jejich pohledy jsou zakousnuté do sebe. Dívají se vzájemně do očí a čas kolem nich, jakoby se zastavil. Ichigo drtí její zápěstí, ale Naomi se nepokouší vyprostit.

V tu chvíli kolem nich prochází dvojice studentů, kteří se na ně zamračí. Jeden z nich strčí do Ichiga. „Nechte si to na doma.“

V tu chvíli ztrácí rovnováhu a padá přímo na Naomi. Jeho tvář se tiskne k té její. Oba dva chvíli překvapeně zírají. Po chvíli ticha se Naomi vymaňuje ze sevření a tvrdě do Ichiga strčí.

„Nedotýkej se mě, ubožáku,“ zamračí se a odchází do třídy.

Rukia překvapeně hledí na rozzlobenou dívku, která si sedá na své místo vedle ní. Nechtěla zasahovat do jejich rozhovoru, a tak za nimi na chodbu nepřišla. „Stalo se něco, Hikari-san?“

Naomi jen vydechne. Její duše je prázdná, takže ani její nahněvání netrvá dlouho. Sesune se na lavici a lehá si na pravou tvář, aby mohla hledět na Rukiu. „Proč jste mi neřekli, že je tu Quincy?“

„Nechápu to,“ kroutí hlavou Rukia. „Ichigo mě ujišťoval, že o tom víš a podnikla jsi všechna opatření.“

Dlouze vydechne. „Ten poskok je vážně osina v zadku.“

„Měla jsem tušit, že ti o tom neřekl ani slovo,“ zlobí se Rukia sama na sebe.

„To je v pořádku,“ mávne rukou Naomi. „Pokusím se rychle vypátrat toho dalšího Prázdného. Bude lepší, když to všichni budeme mít už rychle za sebou.“

Po vyučování Naomi odchází ze školy sama. Bloumá ulicemi města a přemýšlí o tom, kde by měla shánět další informace. V tu chvíli jí pohltí silná energie. Někde blízko je opravdu velké množství Prázdných. Pro Naomi to je možné znamení dalšího výskytu Prázdného třídy A. Bez dlouhého přemýšlení vybíhá tím směrem. Energie ji zažene až k vysokému domu. Nad ním je hluboká mezidimenzionální průrva, ze které se valí jeden Prázdný za druhým. Jsou většinou typu D. Naomi je jasné, že se neudělala sama. Někdo ji musel úmyslně vytvořit. Rozhlíží se po střechách domů, když konečně naráží na dva chlapce. Zamračí se, když spatřuje tvář Ichiga a Uryu. Vchází do domu a rychle vybíhá schody na střechu.

„Sakra! Co tu vy dva děláte?!“ zakřičí na ně.

Uryu má v ruce svůj světelný luk a střílí jednoho Prázdného za druhým. Ničí tak jejich duše a ty nikdy nenajdou klid.

„Teď to dokážu cítit,“ zaráží se Uryu s pohledem zabodnutým do její tváře. „Ty jsi jednou z nich.“ Jen co dokončí svou větu, namíří jedním šípem přímo na ni.

Ichigo rychle skáče mezi ně s pohledem upřeným do Uryovi naštvané tváře. Uvědomuje si, že všechno, co mu dnes řekla, byla pravda. Nesmí být sobecký. S její pomocí možná opravdu dokáže zachránit spoustu životů. Nerad si to přiznává, ale potřebuje ji stejně, jako ona potřebuje jeho. Uryu se ovšem nedá zastavit. Natahuje tětivu. Ichigo s překvapeným pohledem uskakuje jeho ráně. Naomi se nehne z místa. Jen mávne rukou a šíp před její tváří mizí jako pára nad hrncem. Její tvář je plná temnoty.

Uryu překvapeně rozevře oči dokořán. Jeho šípy fungují jako naváděcí rakety. Vždy si najdou svůj cíl. Nemohou prostě jen zmizet. „To není možné.“

„Sakra, Ishido, po ní nestřílej!“ lamentuje Ichigo.

„Cože?“ šlehne k němu překvapeným pohledem.

Naomi se konečně dává do pohybu. „Zatracený Quincy! Zešílel jsi?!“

Ishida s překvapeným výrazem uskakuje dozadu. Obrací se na Ichiga. „Nenech se zmást jejím vzhledem. Je to Prázdný!“

„Zahoď ten luk, Ishido-san,“ zamračí se zlověstným pohledem. „Nebo tvou ruku oddělím od těla.“

„Co to…?“

Najednou se Naomi rychle přemístí přímo před něj. Popadá ho za jeho ruku s lukem a než se Ishida stačí rozkoukat, kroutí mu s ní po směru hodinových ručiček. Uryu v bolestech ruší světelný luk.

„Ishido, já vím, kdo to je, ale teď jde o něco jiného, než lovení Prázdných.“

Naomi se nakloní nad Uryovu zmučenou tvář bolestí a pobaveně se zašklebí. „Na mě tvoje šípy nezaberou, pokud bych sama nechtěla. Postarám se o to, aby sis s tou rukou už nikdy nezastřílel.“ Její pohled potemní. Kroutí jeho rukou ještě silněji.

„Hikari-dono, přestaň!“ zakřičí na ní Ichigo a popadá ji za ruku, aby ji zastavil.

Naomi ještě chvíli hledí temným pohledem do Uryových modrých očí. Naposledy pevně stiskne a nakonec ho skutečně pouští a ustupuje.

„Pamatuješ si mé jméno?“ zeptá se po chvíli a na její tváři se opět objevuje ten hravý úsměv.

Uryu nechápe, co se děje. „Naomi Hikari-san…“ vydechne.

„Jsme prakticky ze stejného vrhu,“ zašklebí se. „Copak si nestudoval historii svého klanu? Byly tu dvě větve. Jedni byli Ishidové a druzí Hikariové. Všichni Quincy,“ připomíná mu. „To je důvod toho, proč na mě tvoje moc nepůsobí. Moje duše – i když Prázdná – ji stále vlastní.“

„Co je tohle za nesmysl?!“ rozčílí se Ishida, když se probouzí z prvotního překvapení. S naštvaným výrazem pohlédne na Naomi a stále si při tom mne pohmožděnou ruku. „Poslední toho jména zemřel ještě před tím, než se můj otec narodil.“

„Vypadám, že jsem snad živá? Prosím, nebuď takový hlupák jako on,“ ukáže Ichigovým směrem.

Ten se na ni zlověstně zamračí, ale vzhledem k dané situaci mlčí. Ishida jen nevěřícně hledí do její tváře. Nedokáže uvěřit jejím slovům.

„Copak? Zdá se ti neslýchané, aby se z Quincyho stal Prázdný? Je to ironie, co?“ zašklebí se pobaveně Naomi.

„Nevěřím…“

„Tak by si měl,“ krčí rameny. „Okamžitě zavři tu bránu a nech poskoka, ať to tady vyklidí. Nebo poznáš, co doopravdy znamená hněv Quincy.“ Naomi se obrací se svým potemnělým výrazem zády a odchází pryč. Pro jistotu počká dole na chodníku, jestli ti dva udělali to, co po nich chtěla.

Když je už konečně klid a nebezpečí zažehnáno, unavený Ichigo schází dolů.
Naomi tam čeká se založenýma rukama na hrudi. „Hotovo?“

„Ty jsi pořád tady?“ zamračí se znechuceně. Nemůže vyhnat z hlavy ty dnešní poznámky. Leží mu pořádně v žaludku a každou minutou je to horší a horší. Pohled do její tváře celý tenhle proces jen urychluje.

„Někdo na tebe musí dávat pozor. Kromě toho se tohle vlastně docela hodilo. Mohla jsem si tě prohlédnout v akci.“

„Šťastná?“

Naomi se jen zamračí a srovnává s ním krok. „Co ho vedlo k takové hlouposti?“

„Můžeš se ho zeptat sama. Ještě teď sedí na střeše s hlavou založenou v dlaních a vážně nechci vědět, nad čím přemýšlí.“

„Ptám se tebe.“

Ichigo jen poraženě vydechne. „Snažil se dokázat sám sobě, že je lepší než já… než jakýkoliv shinigami. Myslím, že jeho hrdost utrpěla dost a už s ničím takovým nepřijde.“

„Copak si neuvědomuje, že je tím zabijí?“

„Asi mu je to jedno jako všem Quincy před ním,“ krčí rameny Ichigo.

Naomi jen vydechne. „Jo, Quincy byly odedávna parta tupců. Byl to taky jeden z důvodů, proč jsem spáchala sebevraždu. Toho roku jsem se poprvé dozvěděla o tom, že žijí Prázdní. Zvláštní je, že mě ani na chvíli nenapadlo, že moje kroky povedou k tomu, že se stanu jednou z nich…“

Ichigo se zamračí. „Mě tvoje životní příběhy nezajímají.“

„Vážně nechápu, jak s tebou může Rukia vycházet.“

„Už jsem si všiml, že si dost nechápavá. Nemám tě rád, proto se k tobě chovám tak, jak se chovám,“ zamračí se jejím směrem.

„Dobrá,“ pokrčí rameny s nezaujatým výrazem. „Alespoň se nebudu muset přetvařovat.“

Dalšího dne Naomi do školy přišla znovu.

Orihime s tím přihlouplým úsměvem opět přikračuje k její lavici. „A co dnes, Hikari-san? Nechtěla bys s námi obědvat?“

„Jsi moc hodná, Inoue-san, ale dnes zůstanu ve třídě. Nevypracovala jsem domácí úkol na angličtinu, tak to zkusím dohnat.“

„Ah, dobrá,“ vydechne sklesle Orihime a odchází za svými kamarádkami.

Naomi jen sklopí pohled zpátky do papírů. Nejedná se ovšem o úkol na angličtinu. Jsou to všechny její dosud nashromážděné informace o výskytu Prázdných typu A, Suu a Daunroda.

„Kde se schováváte?“ promítá si ve své hlavě.
Její výraz je velmi zaujatý. Soustředí se na ně tolik, že si ani nevšimne, že k její lavici přistoupil někdo další.V ten okamžik před ní tato postava na stůl položí pitíčko v krabičce. Naomi zvedne pohled do Uryovi vážné tváře. Jeho nádherně modré oči se mračí za hranatými brýlemi přímo na ni.

Jeho gesto přiláká pozornost i Keiga. Ten s vytřeštěnýma očima začne bušit do Mizuira, který sedí před ním a z tašky vytahuje krabičku z obědem. „Vidíš to?“ šeptá. „Co to má znamenat?!“

Mizuiro pohlédne směrem jeho zájmu. „To je Ishida-kun z vedlejší třídy,“ pronese nezaujatě Mizuiro. „Asi chce, aby s ním Hikari-san poobědvala.“

„Sakra! Jak to můžeš říct tak klidně? Takže to znamená, že s Ichigem nakonec nechodí a tohle je její kluk?! Tohle by si přeci nikdo nedovolil!“

„Myslím, že až moc času věnuješ pozorování Hikari-san. Někdo by to mohl brát jako trestný čin.“

„Máš pravdu, Mizuiro, nevzdám to a budu se o ní ucházet,“ vyhrkne rozhodně Keigo.

Mizuiro jen poraženě vydechne. Očividně ho celou dobu vůbec neposlouchal.

„Nebudu tvůj kamarád,“ řekne Uryu. Tahle věta je jí povědomá. Poslední dobou jí slýchá velice často.

Naomi se jen ušklíbne. „To ve vaší řeči znamená: ‚Promluvme si.‘?“

Ishida jen mlčky přikývne.

„Dobrá,“ vydechne znuděně Naomi a bere pitíčko do ruky.

Vstává ze svého místa. V tu chvíli si všímá Keigova zaujatého výrazu. Zdá se, že ho něco trápí. Naomi si byla od začátku vědoma toho, že se mu líbí. Na její tváři se objeví prohnaný úšklebek. Bere Uryu za ruku, aby to Keigo viděl.

„Tak jdeme,“ usměje se na něj a rychle ho táhne ze třídy ven, než si stačí uvědomit, co se děje.

Keigo je nešťastný. Takový byl Naomin záměr. Její duši Prázdné naplňovalo to, když mohla druhým způsobovat bolest. Takový už Prázdní prostě jsou. Ať se její schránka tvářila sebepřesvědčivěji o opaku, její nitro lhát nemohlo.

Na chodbě se zamračený Ishida vytrhává z jejího sevření. „Co to děláš?“

Naomi se jen pobaveně ušklíbne. „Půjdeme na střechu?“

Počasí ještě stále není tak hrozné, aby se nedalo jíst venku. Ishida si sedá na lavičku. Naomi zaujímá místo hned vedle něj.

„Dobrá tedy,“ nadechuje se.

Naomi mezitím nezaujatě zapichuje brčko do krabičky a usrkává z ní pomerančový džus.

„Jsi Prázdná,“ ukončuje svou prvotní myšlenku.

Naomi se jen pobaveně zašklebí. Lokty se zapře do lavičky a nohy vyhazuje do Ishidova klína. „Zapomněl jsi dodat, že opravdu atraktivní Prázdná.“

Uryu překvapeně zvedne hlavu a svýma modrýma očima shlédne na nohy, které leží v jeho klíně. Následně jeho zamračený pohled pohlédne do její pošklebující se tváře. „Proč tohle děláš?“

„Protože můžu,“ usměje se znovu a sedá si tak, aby její tvář byla blíž k té jeho. „Jak už si pochopil, nejsem ta nejhorší Prázdná, kterou si mohl potkat… Tedy co se pojídání duší týče. Nicméně v jiných ohledech je vážně hodně špatné, že jsi narazil zrovna na mě.“

„Snažíš se tu se mnou flirtovat?“ zamračí se ještě víc.

Naomi se pobaveně zasměje. Najednou se začne smát tak moc, že se rukou musí chytit za břicho. Shazuje své nohy dolů z jeho klína a s tím pobaveným pohledem se znovu zahledí do jeho nechápavé tváře. „Možná.“

Uryu jen znechuceně odtáhne svou tvář dál. „Ty jsi vážně divná Prázdná.“

„Jsem ta Prázdná, která se snaží pomoci shinigami,“ spustí s tajemným pohledem. „Myslím, že to mě už automaticky řadí mezi ty divné Prázdné.“

„Já vím,“ přikývne Ishida již vážným hlasem. „Mluvil jsem o tobě s Kuchiki-san. Řekla mi, kdo jsi a o co se snažíš. Nevím, jestli bych ti měl věřit, ale myslím, že bude asi v pořádku, když to udělám.“

Naomi se na chvíli odmlčí. Jeho reakce ji možná trochu překvapila. „Znamená to, že jsme teď přátelé?“

Ishida k ní šlehne pohledem. „Ne, ale myslím, že bychom zatím mohli zahodit všechny neshody za hlavu, a pokud je všechno, co jsem o tobě slyšel, pravda, tak bychom na nějaký čas mohli zakopat válečnou sekeru, Hikari-san.“

Naomi se znovu pobaveně ušklíbne a opře svou hlavu o jeho rameno, při tom stále hledí do těch jeho výrazně modrých očí pod černými delšími vlasy. „Proč tak formálně? Můžeš mi říkat jen Naomi.“

(Pokračování příště)