Naruto (9) - Chuninské zkoušky, část 2. (část 3/3)

„Uklidni se, ty hňupe, na rozdíl od vás už mám oba svitky už čtyři dny,“ ohradím se proti Narutovi. Je mi jasné, že nic nemají, a proto se chovají tak zoufale. „Měla jsem se se svými partnery setkat u věže, ale když tak dlouhou dobu nešli, šla jsem je hledat. Na vás jsem narazila úplnou náhodou.“

„Tak proč nás napadli? Nezdálo se, že by jim šlo o náš svitek,“ vměšuje se do debaty konečně Sasuke. Jeho výraz je dost podezíravý.

Chce tím snad říct, že Kin a Zaku je napadli během zkoušky? Nebylo by to nic moc divného, ale když říká, že jim nešlo o svitek… Byl snad tohle jejich speciální úkol, o kterém mi neřekli? Proto také Sasuke vypadá tak vyřízený?

„Cože? Vy jste potkali Zakua a Kin?“

„Jo,“ spouští nanovo Naruto. „A pochybuju, že to stihnou ke věži včas. Oba dva byli dost zřízení, když odcházeli.“

„Vždyť si je pořádně ani neviděl! Celé si to zaspal,“ rozohňuje se Sakura.

 „Něco mi na té trojici pořádně nesedí.“ Sasuke si mě stále měří tím nepříjemným pohledem.

Sakra! Nakonec se budou chtít rvát se mnou. Všechny moje plány na klidný průběh alespoň zbytku téhle zkoušky se pomalu začínají vytrácet.

„Nevím, co se stalo, ale jestli mě kvůli tomu budete křivě obviňovat, tak s vámi odmítám dál ztrácet čas. Děkovat mi nemusíte,“ odfrknu si naštvaně a otáčím se směrem k odchodu.

„Naruto-kun, myslím, že mluví pravdu,“ namítne Kabuto a ostražitě se rozhlíží kolem sebe.

Zastavuji se, abych viděla, co změnilo jeho názor. Ze všech stran začínají vylézat ze stínů podivné klony. Podle jejich čelenek patří nějakému týmu ze Skryté deštné vesnice. Mají na sobě natažené černé neopreny. Kolem kotníků a předloktích mají převázané obvazy. Jejich oči jsou také zakryté obvazem. Jejich ústa jsou skrytá za dýchacími maskami do vody.

Sakra! Vylézají úplně všude. Jsme obklíčeni. Do čeho jsem se to zase nechala uvrtat? Zrovna večer před uzávěrkou testu. Couvám, co nejdále od nich, až se zády zapřu do Sasukeho. Pohledem mihnu do jeho ostražité tváře.

„Omlouvám se, Nalo, ale musíš pochopit, že to bylo trochu podezřelé,“ omlouvá se.

„V pořádku. Myslím, že teď máme mnohem horší problém,“ zachvěje se mi hlas. Libovala jsem si, jaké jsem měla do teď štěstí a takhle se mi to vymstilo. Teď budu muset bojovat, ale zdá se, že to jsou opravdu jen klony, takže žádný přímí boj, kde by mohla být krev.

„Jdeme na to!“ zvolá odhodlaně Sasuke.

„Hm. Takhle je to lepší. Proti přesile,“ libuje si Naruto.

Já jejich prvotní nadšení tedy rozhodně nesdílím. Uvnitř jsem opravdu vzteklá. Jestli zase přijdou ty návaly… Do prkýnka dubového!

„Co jsou zač?“ ptá se Sakura.

„Nejspíš stínové klony a je jich dost,“ dedukuje Kabuto.

Blízko u mě se ozve smích. Patří jednomu z těch klonů. „Ha-ha. Spadli jste přímo do naší pasti.“

Naruto se bezhlavě vrhá do boje. „Mám toho dost! To si pište!“ Udeří jednoho z nich pěstí do břicha.

Na Sakuřině tváři se zračí úsměv. Asi si myslí, že tímhle způsobem to bude jednoduché nebo co. Musí si uvědomit, že tihle chlapíci bojují pomocí genjutsu. Je sice základního rázu, ale když to s ním někdo umí, tak žádné genjustsu není snadné obejít. Jsem jeho uživatel, takže to vím nejlépe.

Struktura klonu se po Narutově nárazu mění, ale nerozplyne se jako kouřové klony nebo se nezmění ve skelný prach jako ty moje, tyhle klony kapalní. Narutova pěst jeho torzem prolétla, jako kdyby nenarazila do ničeho, a on padá obličejem rovnou do země. Všichni kolem mě překvapeně civí. Já se z toho snažím vydedukovat nějaký závěr, ale všechno se děje tak rychle a já se děsím toho, co by se ještě mohlo stát. Z rozpadlého klonu vylézá další klon. Ten tentokrát v ruce drží dvoustranný kunai.

„Co je proboha zase tohle?“ lamentuje Naruto z polohy ležmo.

Sasuke okamžitě využívá techniku svého sharinganu, aby obhlídnul situaci a také dokázal vydedukovat nějaké kloudné východisko. Klon, který v ruce drží kunai, se rozmachuje a chce na Naruta zaútočit. Sasuke to včas zpozoruje.

„Naruto!“ zakřičí jeho směrem. Vytahuje z kapsy házecí hvězdice a rozmáchne se. Ty přeseknou klonu jednu ruku a zabrání mu v útoku. Jenže ten samí kunai má klon i ve své druhé ruce a tentokrát se jím rozhoduje zaútočit na Sasukeho. Rozmachuje se a hází ho po něm. Co se to děje? Sasuke stojí na místě jako přimražený. Proč neuskočí? Musí vidět, že útok je mířený na něj. Nemá snad žádné reflexy? Naštěstí do rány skáče Kabuto, který Sasukeho rychle strhává na stranu. Oba padají přímo k zemi, ale Kabuto nelení a okamžitě zase vstává. Huh, myslím, že ho ten kunai zasáhl na levém nadloktí.

„Kabuto-kun, jsi v pořádku?“ špitnu nejistě.

„Hm? Jo, neměj starost. Raději dávej pozor.“

Jen přikývnu.

„Sasuke-kun!“ vykřikne opět vyděšeně Sakura.

Umí ta holka jméno i někoho jiného? Zamračím se. Přistihuju se, že čím delší čas s nimi trávím, tím víc mi leze jejich chování na nervy. Možná je lepší, že nemám kamarády, pravděpodobně si je ani neumím udělat.

Sakura se sklání k Sasukemu, který leží na zemi a pomáhá mu vstát. Ten kluk je úplně vyřízený. Co se mu proboha stalo? Četla jsem o síle Uchihů, ale takovýhle kolaps jsem snad ještě u nikoho nezažila. Moc to jeho klanu tedy neodpovídá. Třeba jsem se v něm spletla a on je nějaká černá ovce rodiny. Kdo ví. Jediné, čím si můžu být jistá, je to, že jeho výraz je teď úplně zkoprnělý, a cosi na jeho krku začíná podivně zářit. Co to je?

Mhouřím zaraženě oči, ale okolní situace mi příliš nedovoluje se na to soustředit. Kabuto si prohlíží ten dvoustranný kunai, který se po útoku zabodl do trávy. Způsobilo mu to opravdové zranění a bolest. To znamená, že se nejedná o žádnou iluzi, ale ty klony jsou falešné, tak co se to tady děje?

„Dejte nám váš svitek,“ začnou chraptit pořád dokola tyhle podivné klony a pomalu se k nám přibližují jako zombie. „Dejte nám váš svitek.

„Viděl jsem, jak zcela určitě zasáhli Kabuta do ruky. Takže to fakt musí být stínové klony. Ale jak je to možné? Jak?“ šílí Naruto. „Stínové klony zničíte jen jediným zásahem, ale to se s tím klonem, na který jsem zaútočil, nestalo. Jsou to teda všechno jen iluze? Tak jak to je?“

Naruto vytahuje svůj kunai a je připraven k dalšímu útoku.

„To je na nic! Nedělej to!“ volá na něj Sasuke.

Naruto tedy ve svém útoku sečkává.

„Jsou to jenom fantomové. Iluze, která tě má ošálit,“ spustí Sasuke.

„Jak to? Jak tedy mohli zasáhnout Kabuta-kun?“ ptá se Sakura.

„Ne. Co Sasuke-kun říká, je pravda,“ přikyvuje Kabuto. „Mám podezření, že se skrývají někde poblíž. Věřím tomu, že synchronizovali svoje útoky s těmi fantomy, které vidíme. Takhle dokázal vytvořit iluzi, že na nás ti fantomové skutečně útočí.“

„Až zjistím, kdo byl ten srab, který hodil ten kunai, tak ho zmlátím. To si pište!“ vyřvává Naruto.

„Počkej chvilku, Naruto-kun,“ zastavuje ho rozvážně Kabuto. „Používá více technik, aby nás donutil hledat na špatných místech, aby se ujistili, že nezjistíme, kde jsou. To ti to nedošlo? Tohle je přesně to, co po nás chtějí. Podle údajů, které jsem doposud získal, je tohle strategie těch, kteří nejsou dobří ve fyzických soubojích. Vsadím se, že se vůbec neukážou, dokud budeme mít alespoň zbytky sil pro skutečný boj. Poslouchejte mě. Nemáme jinou možnost, než se bránit jejich útokům.“

No jasně. Kabuto je ve sběru informací asi dobrý. Jako uživatelka genjutsu musím souhlasit s tím, že pokud jde o fyzické souboje, jsem nahraná a není to jen proto, že bych se bála toho démona ve mně. Je to způsobeno i tím, že nemám v podstatě žádnou sílu a celkově jsem na taijutsu dost levá.

„Dobře,“ přikyvuje Naruto, ale stále si drží svůj ostražitý postoj. „Jestli je to tak, budu se tím řídit.“

„Nalo-san, neříkala jsi, že jsi senzibilní typ?“ ptá se mě spěšně Kabuto.

„No, jo,“ polknu. Aby si to hned mohl vyžvanit svým parťákům, kteří mi dali opravdu zabrat.

„Senzibilní typ? Co to jako je?“ zamračí se nechápavě Naruto.

„Naruto, to neznáš ani tuhle základní věc?“ ohradí se po něm Sakura. „Senzibil je ninja, který je schopen detekovat přítomnost dalších osob přímým snímáním jejich chakry.“

„Aha, no jasně,“ dochází mu to. „Takže můžeš najít jejich polohu.“

„To ano, ale asi nebudu mít dost času na to je zaměřit. Používají dobrou techniku, aby se skryli.“

„Máš pravdu,“ přitakává mi Kabuto zpětně. „Pravděpodobně budeš jejich hlavní cíl, ale neboj se. Budeme odklánět jejich útoky, abychom ti tak dali, co nejvíce času.“

„Dobře,“ přikyvuji a hned zakládám svou pečeť. Zavírám oči a začínám se soustředit. Je to mnohem těžší, než když vyhledávám chakru ostatních. Tihle si dali opravdu záležet, aby se skryli. S Nejim jsem měla spíše velké štěstí. Tyhle moje schopnosti ještě nejsou na příliš vysoké úrovni. Sakra! Ještě ke všemu jsem v hrozném stresu. Tomuhle vždycky tak snadno propadnu. Nedokážu se soustředit, když je kolem mě slyšet cinkání kunaiů o sebe a vzdechy při úskocích.

Najednou se ozve hlasité dupnutí a zasténání přímo přede mnou. Vytřeštím vyděšeně oči. Kabuto stojí naproti mně tváří v tvář. Vidím, že má v rameni zabodnutý jeden z nepřátelských kunaiů. Udělal ze sebe živý štít, aby mě zachránil. Je už tak vyčerpaný. Podlamují se mu kolena a jeho čelo se přirazí k tomu mému. Jsem zapřená o strom, takže ho můžu podepřít rukama, aby nespadl na zem. Třeštím na něj oči a stále tomu nedokážu uvěřit.

„Tys nepoužil náhradu?“

Náhrada je technika, při níž místo svého těla do útočníkovi rány vhodíte třeba nějaký vyvřelý kmen, kámen nebo tak podobně. Přenese na něj na chvíli svou podobu a útočník tak do poslední chvíle nepozná, že to nejste vy. Funguje to jenom tehdy, pokud není útočník pozorný, a tak si výměny nevšimne. Byla to jedna ze základních technik, kterou nás učili už na akademii.

„Nemám dost chakry,“ šeptá.

„Děkuji,“ hlesnu skoro neslyšně. Jeho dech se otírá o můj nos.

To je poprvé, co ho vidím, že se na mě usmívá. Zahřeje mě to takovým zvláštním nepopsatelným způsobem u srdce. Jeho chakra má příjemnou konzistenci. Je tolik podobná té mojí. Je na něm něco tolik zvláštního. Co znamená ten povědomý pocit v podbřišku?

„Ne! Tohle nás nikam nedostane!“ lamentuje Sakura. „Nemá dost času na to, aby je vyhledala, a odvracení jejich útoků nám akorát bere spoustu energie.“

Kabuto se ode mě odklání. Okamžitě ho následuji k ostatním.

„No, v tom případě…“ Naruto dělá pečeť pro Stínové klonování. Byla to totožná technika jako moje Skleněné klony. Akorát místo skla používal stín. Těchto klonů je nespočet. Mohou být vodní, kamení a tak podobně. Hodně záleží na živlu chakry, kterým ninja vládne. Podle toho, že Naruto používá Stínové klony, bych řekla, že jeho hlavním živlem bude Fuuton (vzduch).

„Nedělej to, Naruto-kun. Jenom plýtváš svojí chakru,“ upozorňuje ho Kabuto. „Nepomůže nám, když napadneš ty fantomy.“

„Když sejmu všechny najednou, tak jim bude chvíli trvat, než se obnoví. Takže nepřítel nebude chvíli schopný útočit. Budeme mít čas zjistit, kde jsou,“ zatvrdí se Naruto. „Stínové klony!“

Všude za ním se objeví spousta stínových klonů. Je jich opravdu hodně. Ten kluk musí mít neskutečné množství chakry. Vzhledem k tomu, že se jedná o skutečné klony uzpůsobené k boji a jeho chakra se tedy zákonitě rozloží mezi ně. Všechny jeho klony okamžitě vybíhají a napadají iluzivní klony z Deštné, které se pokaždé roztečou, ale docela rychle se zase obnovují.

„Sasuke-kun, co budeme dělat?“ ptá se Sakura. Opět má v puse pouze jeho jméno. Musí ho opravdu zbožňovat.

„Ten osel se zase předvádí. Hold mu musíme pomoci,“ povzdechne si Sasuke na odpověď.

„Ale my…“ vydechne Sakura s děsem v očích.

„Sasuke-kun má pravdu. Nemůžeme jen tak stát. Naruto-kun nás bude potřebovat,“ přikyvuje Kabuto.

Sasuke okamžitě vybíhá do boje s klony. „Pojď s námi, Sakuro.“

Kabuto i Sakura se také přidávají. Nemám strach z toho bojovat s obyčejnými iluzemi. Nevyžaduje to přílišnou vášeň a nemá to nic společného se skutečným zabíjením a krví, takže pro mě není žádný problém jim v tom trochu pomoci, i když moje taijutsu je dost chabé.

Moje menší pomoc se protahuje až k úsvitu pátého dne. Všichni jsme už na pokraji svých sil a klonů vůbec neubývá. Všech pět nás postupně odpadává na zem.

„Ještě není konec,“ zatvrzuje se Naruto.

Technika klonů z Deštné se ruší a všechny se postupně vypaří do ztracena. Trojice ninjů vychází ze svého úkrytu na světlo. Vypadají úplně přesně jako jejich klony, akorát místo černého neoprenu na sobě mají bílý.

„Ty tam, nebyl jsi to ty, kdo mě zasáhnul do mého levého ramene?“ začne mluvit ten v popředí. Také má přes oči obvaz, ale má pro ně vystřižené díry. Jeho slova míří směrem k Sasukemu. „Doufal jsem, že se zase jednou setkáme,“ pokračuje a vytahuje kunai. „To, co jsi udělal, mě dost bolelo. Teď mám konečně šanci ti to vrátit.“

Na Narutově tváři se objevuje úšklebek. Spolu s ostatními třemi vycházím ven z úkrytu stromů.

„Padli jste nám rovnou do pasti,“ poznamenává k nim Sasuke.

„Zabralo to opravdu dobře, že jo, Naruto?“ posmívá se Sakura.

Všichni tři z Deštné se za námi otočí s překvapenými výrazy v jejich tvářích. Dostali jsme je… Tedy spíš Naruto. Nikdy bych nevěřila, že to někdy řeknu. S úsměvem k němu shlédnu.

„Co se to tu děje? To není možné. Jak se to stalo?“ ptá se jeden z ninjů z Deštné.

„Blbečci,“ spustí posměšně Naruto stojící před nimi s našimi imitacemi vedle sebe. „Konečně vidíme ty vaše hloupé obličeje.“

Naruto ruší techniku Přeměny a místo nás vedle něj sedí jeho vlastní klony.

„Ten kluk musel… musel…“ promítá si ten hlavní z nich.

„Jen jsem použil svoje stínové klony jako návnadu,“ vysvětluje Naruto. „Nevšimli jste si, že přeměňuji čtyři ze svých klonů na ostatní.“ Je to dost podobné ninjutsu jako Návnada. Místo neživotné věci ovšem proměnil čtyři klony a to do podob cizích lidí, takže to byla o dost složitější technika.

Tyto čtyři klony mizí.

„V okamžiku, kdy použil techniku stínových klonů, nám dal znamení, abychom se skryli ve stínech stromů,“ pokračuje ve vysvětlování Sasuke. „Vidím, že se sami dáte lehce oklamat iluzí.“

Na Naruta už toho je opravdu hodně. Vyčerpaně poklekne na jedno koleno.

„Naruto! Už jsi použil mnoho chakry. Zbytek nech na mě,“ přemlouvá ho Sasuke.

Naruto jim přesto nic nedaruje. Vystartuje proti nim svou pěstí a jednou dobře mířenou ránou je shazuje všechny na jednu hromadu.

„Ani omylem. Nenechám tě, aby si zase získal všechny zásluhy za mě. To si piš!“ zvolá sebevědomě Naruto.

Páni. Jeho množstvím chakry a energie jsem skutečně uchvácená. Je to ten samý hňup, kterého jsem viděla se trápit na testu v první části zkoušek? Nikdy bych ho neodhadovala na tak dobrého bojovníka.

Po chvíli se chlápci z Deštné opět sbírají. „Jak to ten smrkáč dokáže zvládnout?“ ptá se jeden z nich.

Po té, co přivolal stínové klony, použil návaznou techniku při přeměně čtyř klonů na nás. Pak tady vyvolal bouři a ještě má energii bojovat. A to vše pátý den testu. Z toho kluka, pokud se naučí ovládat celé množství své chakry, se stane monstrum. Teď je vhodný čas na mou klasickou frázi: ‚Kdybych mohla, tak bych mu zatleskala.‘

„Váš výkon nebyl vůbec špatný,“ řekne jeden z Deštné trojice. Všichni tři se rozmisťují a společně vytvoří pečeť. „Ale to neznamená, že my jsme ti, co mají smůlu v tomhle souboji. Už moc času nezbývá. Tentokrát poznáte vy drtivost našich ninja technik. Ninja umění: Technika mlžných klonů.“

Jak se dalo očekávat již podle jeho slov, všude se rázem zjeví spousta totožných klonů.

„Stínové klony?“ ptá se Naruto.

„Ne. To jsou jen prosté klony, ale něco mi říká, že bude problém je dostat. Dávejte si bacha,“ upozorňuje Sasuke.

„Prosté klony říkáš? Takže jenom jeden z nich je skutečný a já ho dostanu, i kdybych je měl zmlátit jednoho po druhém.“

„Ty cvoku! Tak vyplýtváš moc energie.“

„Prostě sklapni. Nemáš právo mi do toho mluvit.“

„Naruto-kun!“ okřiknu ho. „Dokážu ho najít svou schopností! Nemusíš se kvůli tomu úplně strhat!“

Jsou to přeci jen obyčejné klony. Stačí se chvíli pořádně soustředit. Jen musím… Zamračeně přimhouřím oči. Naruto mě vůbec neposlouchá a pouští se do nich.

„Naruto, neblázni,“ prosí ho Sakura.

„Kruci,“ lamentuje Kabuto a okamžitě se vydává ho zastavit.

Zakládám si pečeť před obličej a zavírám oči. Musím se soustředit. Nejprve musím nahromadit dost chakry, a pak ho najdu. Tentokrát nemůžu zklamat.

Cítím Sasukeho pohled ve svých zádech. „Sakra, Nalo, trvá ti to moc dlouho. Proč jsi tak nervózní? Hm, nedá se asi nic jiného dělat.“

Najednou se za mnou ozývá Sasukeho nářek. Sakra! Jak se mám soustředit?! Otáčím se po jeho směru. Co to je? Válí se na zemi, ale nezdá se, že by ho zasáhli. Stále si drží ten krk, na kterém jsem viděla tu podivnou značku. Obracím svůj zájem opět ke klonům a Kabutovi s Narutem mezi nimi.

„Naruto-kun, přestaň!“ křičí na něj Kabuto.

„Jsou to všechno klony. Je to další technika iluzí?“ ptá se nechápavě Sakura.

„Nemůžu je najít. Nejsou tam!“ oznamuji.

„To není možné. Hm, použiju svůj sharingan a ujistím se,“ namítá Sasuke.

„Ale…“ znejistím. Zdá se mi, že právě sharingan mu tu bolest způsobuje. Cítím z jeho chakry něco opravdu divného. Něco jako zhoubnou nákazu. Sasuke, co se ti to stalo?

„Sharingan!“

Jak jsem předpokládala, tak hned po tom, co Sasuke spustí svůj sharingan, mu opět začne zářit levá strana krku. Vidím tam tu značku. Co mi to jen připomíná?  Je to černý kruh s paprsky, co vypadá jako slunce. Uprostřed něj jsou tři kapky, které vypadají jako Sasukeho značky v rudém oku jeho sharinganu. Jsem si na sto procent jistá, že jsem to už někde viděla. Sasuke v bolestech odpadá na zem.

„Sasuke-kun, přestaň používat svůj sharingan,“ spustí starostlivě Sakura a sklání se k němu.

Věděla jsem, že to má něco společného s jeho sharinganem.

Na chvíli to odvede Narutovu pozornost od boje. Jeden z klonů toho využívá a s kunaiem v jedné ruce na něj zaútočí. „Nikdy nepřestávej dávat pozor!“

„Naruto-kun, uhni!“ zakřičím z plných plic.

Naštěstí je Kabuto rychlejší než ruka nepřítele. Okamžitě vyskakuje ze své pozice a sráží Naruta na stranu. Přísahala bych, že ho zasáhli do nohy! Ale vždyť jsou to jen obyčejné klony. Nikde necítím jejich chakru. Tak co se to…?

„Kabuto!“ křičí Naruto a okamžitě vstává ze země s velmi rozzuřeným výrazem. „Šmějdi!“

„Přestaň, Naruto. I když je všechny zničíš, tak mezi nimi stejně nenajdeš toho, co hledáš,“ spustí Sasuke. „Tak toho nech.“

„Takže, když tady nejsou, proč mi prostě neřekneš, kde jsou?“ lamentuje Naruto. „Když tohle jsou prosté klony, tak by mě přeci neměli být schopné napadnout.“

„Kdybych věděl, kde jsou, tak bych ti to řekl. Ale vím, že tihle nejsou skuteční,“ pokračuje Sasuke.

Hm. Uraženě si zakládám ruce na prsa. Hlavně, že jsem to říkala! Sasuke je pěkně protivný kluk. Asi je pro něj těžké někomu důvěřovat. Pro mě za mě, ať si třeba škubne nohou. Nemám zapotřebí se jim vnucovat do přízně. Hlavně ať je tohle divadlo už za námi!

„Sasuke-kun má pravdu! Já cítím jejich přítomnost velmi blízko, ale neschovávají se mezi těmi klony,“ dodávám.

Sasuke se na mě podívá takovým zvláštním pohledem. Ignoruji to a napjatě čekám, co se bude dít dál. Sakra! Kdybych byla o něco lepší v taijutsu, mohla jsem jim pomoci.

Naruto si kleká na zem ke zraněnému Kabutovi. Ve chvíli jeho nepozornosti na něj ze zadu znovu jeden z nich zaútočí. Jeho další dva společníci se tam objeví taky. Celou tu dobu byli schovaní pod zemí?! Tak teď je mi to všechno konečně jasné. Útočili ze stínů svých klonů. Jeden z nich se ožene po Kabutovi a pořeže ho na tváři. Ten už je velmi vyčerpaný. To pravděpodobně vycítili i ostatní, a tak se kolem něj seskupí a obklíčí ho. Je pro ně teď snadnou kořistí. Parchanti!

„Technika…“ To ne! Nemám už žádnou chakru. Copak není možnost, jak bych ho mohla zachránit? Opět jsem totálně selhala.

Počkat! Co se to právě děje? Všichni začínají ustupovat s děsem v očích. Co se to…? Hm, Kabutovy oči jsou tak děsivé. Viděla jsem už takové oči. Mohla bych je snadno porovnat s těmi Gaarovými, ale to přeci není možné. Kabuto byl vždycky tak vstřícný a laskavý. Co má tenhle pohled znamenat? Jako by jeho oči žhnuly rudým plamenem lačnícím po krvi. Děsí mě to.

Naruto využívá jejich neopatrnosti a ve chvíli, kdy se trojice stahuje, po nich vyskočí a jedním pěkně mířeným kopancem do hlavy je opět všechny najednou shazuje na jednu hromadu. Technika klonování se tím zcela zruší.

„Neříkal jsi, nikdy nepřestávej dávat pozor?“ nadme se hrdě Naruto.

Kabuto se posadí s úlevným úsměvem na tváři. Okamžitě k němu přibíhám a cestou sbírám ze země jeho opět rozbité brýle. „Kabuto-kun, jsi v pořádku?“ starám se. Nevím proč, ale najednou mě pohání nutkavá touha mu pomoci. Tolik jsem se o něj bála.

„To je dobrý. Teď už je všechno v pohodě,“ ujišťuje mě a bere si z mé dlaně své brýle.

Má ošklivou řeznou ránu přes nos. Okamžitě vytahuji vatový tampónek a začnu ho ošetřovat.

„Ha-ha, Nalo-san, jsi opravdu hodně starostlivá, hm?“ směje se.

Jen se mile usměji a dávám své ruce pryč z jeho obličeje.

„Díky moc, Naruto-kun. Zachránil jsi mě,“ otáčí se směrem ke jmenovanému.

Naruto si vyčerpaně sedne na zadek. Nedivím se mu. Musí být totálně vyšťavený. Nechápu, kde sebral všechnu tu energii. Já přišla o chakru už tak brzy a to jsem v podstatě nedělala vůbec nic. On to všechno oddřel a stále měl dost energie na bojování. Inteligencí zrovna neoplývá, ale jeho výdrž a sílu bych opravdu chtěla mít.

„Musíš být vyčerpaný, ty hrdino,“ zasměji se a přikláním se k němu. „Máš nějaké zranění?“

„Jsem v pořádku, Nalo-san,“ usmívá se na mě. „Spíš by ses asi měla podívat na Sasukeho. Ten vypadá dost vyčerpaně.“

Obracím se jeho směrem. Sasuke stále sedí na zemi v Sakuřině objetí, ale naší debatě vůbec nevěnuje pozornost. Jeho pohled je dost podezíravý a míří směrem ke Kabutovi. Pravděpodobně si také všimnul jeho zvláštního pohledu.

„Sasuke-kun, jsi v pořádku?“ skláním se k němu. „Nepotřebuješ ošetřit? Mám tady první pomoc.“

„Ne,“ zakroutí hlavou a snaží se skrýt tu podivnou značku na svém krku. „Děkuji ti, Nalo. Jsi moc hodná.“

„Vedl sis skvěle, Naruto,“ chválí ho Sakura. Očividně si také hodně oddechla. Myslím, že v taijutsu na tom bude dost podobně jako já a ve všech ostatních technikách bude možná horší než já. Jsem zase domýšlivá, ale naplňuje mě to takovým příjemným pocitem. Když ona nemá ráda mě, tak jí oplatím stejnou mincí.

Naruto se taky úlevně směje. Je docela roztomilý s tím obrovských úsměvem od ucha k uchu. Nutí mě to také k úsměvu.

Jen co jsme se všichni alespoň dostali z toho nejhorší, začne Naruto prohledávat odpadlá těla těch tří ninjů z Deštné. Sasuke sedí na zemi a Kabuto stojí nad ním a pozoruje ho.

„Co to máš na krku? Zranili tě? Vypadá to jako ošklivá rána,“ poznamenává Kabuto.

Dělám, že je neposlouchám, ale tohle opravdu mým uším neujde. Takže Kabuto si toho už také všiml. Hm. Jako obvykle Sasuke zpozorní a ránu si rychle zakryje.

„To nic není,“ odsekává.

Naruto konečně nachází jejich svitek. Zdá se, že mají opravdu velké štěstí, protože je to svitek nebe, který hledali. S radostným úsměvem ho zvedá vysoko nad hlavu.

„Mám to! Podívejte se… svitek nebe!“ začne volat.

„To je skvělé,“ raduje se i za něj Kabuto.

„Měli jste to ale štěstí, co Naruto?“ pošťuchuji ho.

Nastal ten nejvyšší čas přemístit se ke věži. Je už pátý den a zatím jsem nikde necítila chakru ani Zakua a ani Kin. Co se s nimi stalo? Má s tím co dočinění to dostaveníčko s Týmem 7, do kterého patřila tahle partička Sasukeho, Naruta a Sakury? Ach jo, budu se modlit, ať už čekají u věže.

Sakura pomáhá vyčerpaného Sasukemu tím, že ho podpírá. U věže už začíná být klid. Konec druhé zkoušky se blíží, takže ten kdo má svitky je už dávno uvnitř. Z lesa vychází i dvě mě již známé postavy. Jsou to Yoroi a Misumi, Kabutovi partneři. Trochu mi zatrne. Pořád je ve mně usazený ten nepříjemný pocit z toho, co se mezi námi stalo.

„Konečně ses rozhodl tady ukázat,“ spustí nabručeně Yoroi. Jen co si mě všimne, pošle ke mně ten nejzlejší pohled z jeho úctyhodné výšky. „Hm. To je ta holka. Doufal jsem, že už ji neuvidím.“

„Máš zpoždění, Kabuto,“ spustí Misumi a raději se na mě ani nepodívá, ale vsadím se, že si mě také všiml. „Zdá se, že tuhle zkoušku přežila.“

Kabuto k nim spěšně přichází s rozpačitým úsměvem. „Tak trochu jsem se dostal do spousty potíží najednou. Omlouvám se.“

„Jenže nebýt jeho, tak bychom nezískali oba svitky, víte?“ přidává se do rozhovoru Naruto.

„Kdepak. Dostali jste se sem vlastními silami. Zvlášť na konci jsi byl skvělý, Naruto-kun,“ pochválí ho uznale Kabuto.

Naruto se hrdě směje.

Kabuto se znovu otočí ke dvojici a změří si je pohledem. „No, dle stavu vašeho oblečení soudím, že jste to také neměli zrovna lehké. Kde jste se to váleli?“

Yoroi i Misumi byli od hlavy až k patě zašpinění zaschlým bahnem.

„Hm,“ zabručí naštvaně Yoroi a šlehne pohledem směrem ke mně.

Je to asi dost nápadné, když všichni tři máme oblečení zablácené. Zdá se, že si to ostatní přes to všechno nespojili.

„No, myslím, že tady se naše cesty rozdělí. Hodně štěstí. Snažte se,“ podpoří nás znovu Kabuto a se svými společníky se otáčí ke dveřím věže.

Ach jo, posmutním. Poraženě svěšuji ramena a sedám si na kamenné schody pod věží. Můj tým tu pořád ještě není.

„Myslím, že ti už nepřijdou,“ zakroutí hlavou Sasuke.

Zvednu k němu pohled a roztomile se uculím. „Hm, jsem trpělivá. A i kdyby nepřišli, tak mi to zase tolik nevadí. Já na tyhle zkoušky šla stejně jenom kvůli nim, a protože si to přál můj mistr.“

„Ty máš svého mistra opravdu ráda, že ano?“ usměje se na mě Naruto.

Ta představa spouští ještě veselejší úsměv na mé tváři. „No jasně, je to můj zachránce a životní vzor.“

„Tak hodně štěstí a ať to dopadne jakkoliv, určitě na tebe musí být mistr hrdý,“ podporuje mě Naruto. „Zvládla si zkouškou projít úplně sama a získat při tom i oba svitky. Nebýt nás, ušetřila by sis spoustu problémů.“

„Ale tak to přeci vůbec není,“ mávnu nad tím rukou. „Hodně štěstí i tobě, Naruto-kun… a děkuji.“

Znovu se ke mně radostně usměje.

„Naruto, tak jdeš už?!“ začne ječet Sakura.

Naruto se rozeběhne jejím směrem ke věži. Smutně vydechnu a chytnu si svá poraněná kolena. V zorném poli mám Kabutova záda. Ještě nevešli do věže? Hm. Okamžitě vyskakuji ze studeného kamene a přibíhám k němu.

„Kabuto-kun!“ zavolám za ním.

Všichni tři se za mnou otáčí. Misumi i Yoroi mají opravdu vážné výrazy, ale Kabuto celý září.

„Ano, Nalo-san?“

„Hm, chceš odvetu?“ vmísí se do toho nabručený hlas Yoroie.

Zatrne mi, ale nedávám nic znát a posílám k němu ten nejzlejší pohled, jaký umím já. „S tebou jsem nemluvila. Odvetu můžeš chtít maximálně ty, protože já jsem vyhrála. Nebo ti to mám připomenout?“

„Ty malá…“ Yoroi se po mě už zase natahuje, ale Kabuto ho rychle zastavuje svojí napřaženou rukou. Jeho výraz je velmi zlý. Všechnu tu zlobu míří přímo do Yorovi tváře.

Ve zlomku okamžiku jeho ruku pouští a jeho tvář povoluje. „Ha-ha,“ začne se nervózně smát. Dle jeho výrazu bych soudila, že už si nepřeje další zbytečné problémy. „Tak se uklidněte oba dva. Nevím, co se mezi vámi stalo, ale co kdybyste to nechali na někdy jindy? Je důležité, že jsme u cíle a už nemáme čas na další zbytečné boje.“

Přikývnu, ale stále nepolevuji na svém zlém pohledu směřovaném k Yoroiovi.

„Chtěla jsem ti za všechno poděkovat,“ otáčím se ke Kabutovi a opanuji ho milým úsměvem. Rychle se natahuji k jeho tváři a letmo ho políbím na líci.

Vypadá, že je mým gestem trochu zaražený, a tak nic neříká. V tu chvíli ale něco ucítím. Je to… Ano! Není pochyb. Je to Zaku a Kin! Otáčím se tím směrem. Ani se nestihnu rozloučit s Kabutem a uháním za nimi. Sakra! Vypadají dost vysíleně a Zaku dost nepříjemně krvácí.

„Nalo, zvládla jsi to?“ ptá se mě udýchaná Kin, která se snaží Zakuovi pomoci v rychlejší chůzi.

„No jistě… ale… ale… co se stalo?“ zděsím se, když vidím, v jakém stavu oba dva jsou. Rychle k nim přibíhám a podepřu Zakua z druhé strany.

„Všechno ti to vysvětlím později, ale teď pojď. Nemáme už dost času,“ popohání mě Kin.

Otevírám jim dveře, aby mohli pohodlněji vstoupit. Ukážu směrem na protější zeď. „Na té tabuli je nějaký citát. Myslím si, že to znamená, abychom otevřeli oba svitky najednou,“ poznamenávám.

„Tak to uděláme,“ přikyvuje souhlasně Kin a opírá při tom Zakua o zeď, aby nespadl. „Teď už není čas na nějaké další spekulace.“

Otáčím se k Zakuovi. Ten také jen nemluvně přikývne. Spolu s Kin rozevíráme oba svitky. Je na nich znak: člověk. Podle ostatních znaků v kruhu kolem něj bych řekla, že je to nějaký druh přivolávací techniky. Po krátké chvíli se objevuje kouř a v něm mužská postava. Hned co spatřím jeho obličej, rozzáří se mi oči štěstím.

„Izumo-san!“

(Pokračování příště)