Dnes obohatím recenze o knihu od Bohumila Hrabala "Postřižiny". Kdo nezná knihu, tak určitě bude znát stejnojmennou filmovou adaptaci. O kolik se film liší od knihy vám asi neřeknu. Hrabal má velmi specifický způsob psaní, takže se mi občas stávalo, že jsem se v textu dlouhých vět a souvětí občas ztrácela.
Jeden z nejznámějších románů Bohumila Hrabala vypráví o krásné ženě správce pivovaru, svérázném strýci Pepinovi i o životě na maloměstě v době, kdy docházelo k velkým průmyslovým objevům, kdy probíhala překotná modernizace, kdy se "zkracovaly vzdálenosti i čas". Zkracovaly se ovšem i dámské sukně a především vlasy.
Kniha humorným stylem vypráví o životě autorových rodičů v nymburském pivovaru. To se mi líbilo. Je to opravdu legrační. Kniha je celkově zábavná a nenudí. Je velice krátká, takže se příběhem doslova prolétne. Je to takové oddechové čtení. Na příběhu se mi zejména líbí úsměvná a jemná kritika maloměšťáckého způsobu života za první republiky.
Asi toho nemám moc co napsat dalšího. Knihu mám ráda, ale nepatřím mezi fanoušky Hrabalova stylu psaní. Je pro něj typické používat dlouhá souvětí (někdy i na stránku či více), aby přiblížil pocit přímé řeči od hlavní postavy ke čtenáři, ale tenhle styl psaní mě příliš neoslovil. Mám raději krátké a jasné věty, ve kterých se člověk neztrácí a během čtení nezapomene na to, co bylo na začátku celé autorovy myšlenky. Z tohoto důvodu si kniha dlouho neudržela mou pozornost a i přes svou zábavu jsem ji četla na několikrát.
Moje hodnocení: 4/5
0 comments:
Okomentovat