„Chaos vezmi nějakou
amnézii, majore!“ vyhrkne Abernant, když se od Amona dozvídá celou pravdu.
„Jestli si nevzpomínáš na všechno ani na tomhle místě-“ utíná svou větu, když
ho napadá jasné řešení téhle nepohodlné situace.
Amon to vidí v jeho výrazu. „Řekněte mi vše, pane. Musím vědět každý detail svého života,“ naléhá se zoufalostí v hlase. „Mám dost vzpomínek, ale spoustu věcí stále nepoznávám. Uvnitř cítím, že mi stále chybí důležitý kus mé minulosti.“
„Je možné, že se něco takového přihodilo zrovna tobě?“ zakroutí nevěřícně hlavou. Amon byl jeho jedinečný voják, kterého vychovával od mala k obrazu svému. Byl na něj právem pyšný. „Ale pořád jsi měl štěstí,“ dodává smířeným hlasem. „Moře pohltilo část vojáků. Zbytek se podařilo vytáhnout včetně kapitána Darkse. Měl jsi štěstí, že tě moře nakonec vyplivlo živého.“
„Měl jsem štěstí, že jsem narazil na Nalu.“
„To jistě,“ odtuší s nechutí v hlase. Je očividné, že se na ni Abernant velmi zlobí. Jestli je důvodem její selhání v SZS nebo něco docela jiného, je Amonovi neznámé a ptát se na to generála rozhodně nechystá. „Pomůžu ti, Amone,“ usměje se a poplácá ho po rameni. „Potřebujeme tě zpátky v armádě co nejdřív. Já tě potřebuju.“
„Nic jiného si v tuhle chvíli nepřeji, pane,“ přikyvuje vděčně major.
„Vím o místě, které ti pomůže vzpomenout si na všechno a zejména na to, kým jsi,“ pokývá vítězně hlavou Abernant. „Tím jsem si jistý.“
„Vezmete mě tam?“
„Jistě. Doprovodím tě tam osobně. Vydáme se na západ od města,“ začne popisovat jejich cestu Abernant, aby uvedl majora do obrazu. Přechází na druhou stranu místnosti ke dveřím, aby si vzal z věšáku svůj plášť, a přehazuje si ho přes ramena. „Až přejdeme přes most, vydáme se na jih do jednoho městečka. Jmenuje se Faithvalley. Tohle místo ti ukáže tvůj život.“
„Faithvalley? Ano, to je to místo z mých vzpomínek, o kterém jsem se bavil s Crystou i Abernantem,“ zamyslí se Amon a překvapeně pozoruje generála, který již bere za kliku. „Vyrazíme hned?“
„Ano, vyrazíme okamžitě. Čím dřív si na všechno vzpomeneš, tím lépe pro tebe i celý Sapphirehall. Potřebuji tě mít zpátky po svém boku.“
Jak řekl, tak udělají. Vychází z města a vydávají se na západ. Amon je velmi nervózní z toho, co ho čeká. Všechno, co doposud zaslechl, se mu zdá povědomé. Cítí, že odpověď visí ve vzduchu přímo před ním, ale on se k ní nedokáže natáhnout. Chtěl by si vzpomenout na celou svou minulost se vším všudy, ale na druhou stranu se nemůže zbavit špatného pocitu, co to vlastně znamená. Vzpomíná si na to, že se o tom městě bavil s Crystou i Abernantem. Mluvil o masakru, který byl s tím místem spojený. Abernant řekl, že mu to pomůže si vzpomenout na to, kým doopravdy je. Tohle spojení nemůže znamenat nic dobrého. Co se mu přesně snaží připomenout? Má strach, že se naplní jeho největší obavy. Ale musí to tak být. Nemůže tomu utéct.
„Má Faithvalley něco společného se SZS?“ zeptá se po chvíli zadumaného ticha.
„Vrací se ti vzpomínky, Amone?“
„Moc jich ohledně toho místa nemám. Ale mám pocit, že tyhle dvě věci spolu nějak souvisí. Nala se zmínila, že se nechala k SZS převelet, ale vlastně jsem se jí pořádně ani nezeptal, co to znamená,“ vydechne. „Jedná se o výzvědnou složku?“
Abernant přikyvuje. „Sapphirehallská zpravodajská služba je spleť agentů, kteří jsou rozmístěni po celém sapphirehallském kontinentu i mimo něj. Pracují pro krále a získávají informace pro bezpečnost naší země,“ vysvětluje. „Máš pravdu i v tom, že má SZS něco společného s Faithvalley. Byli to právě naši agenti, co přinesli velmi důležité informace o tom, co se na tom místě děje, které spustily následné akce.“
„Myslíte ten masakr?“ vyhrkne spěšně bez pořádného rozmyslu. Potřebuje to vědět. Tahle neúplná vzpomínka na to město ho velmi tíží, protože začíná chápat, že je velmi důležitá.
Abernant se na něj otočí s lehce podezíravým pohledem. „Takže si přece jen vzpomínáš, co se tam stalo?“
Amon zakroutí hlavou. „Ne docela, pane. Jak říkám, jsou to jen útržky, které nedávají dohromady žádný obraz.“
„Hm, už brzy to pochopíš.“
Po několika ušlých kilometrech se dostávají k mostu.
„Až přejdeme tenhle most, budeme procházet kolem hory Faith, která se bude tyčit po naší pravé straně. Tam se vydáme na jih horským průsmykem,“ spustí Abernant a už se znovu nevrací k předešlému tématu. „Hned za ním stojí malé městečko Faithvalley nebo spíš to, co z něj zbylo.“
„Zbylo?“ vyhrkne major.
„Uvidíš,“ pokývá hlavou Abernant.
V zámku zarachotí klíč a následně se dveře od plukovníkova pokoje otevřou dokořán. Chmurnou místnost zalije světlo pochodní z chodby. To přiláká pozornost věrného přítele, který na jeho příchod už nedočkavě vyčkával. Vyběhne mu vstříc s rozviklaným ocasem.
„Taky tě rád vidím,“ usměje se Vincent a polaská chlupáče na hlavě. „Jdi na místo,“ vyzve ho po chvíli.
Kůrka pokorně poslechne a lehne si zpátky na místo v rohu místnosti.
Vincent za sebou zavírá dveře. Hned u vchodu cítí, že je něco jinak. Jeho oko dravce rychle pozná, co to je. Přechází k nočnímu stolku a bere do ruky převrácený obrázek. Pohlédne na něj a v očích se mu zrcadlí jeho odraz.
Na obrázku je dvojice lidí – muž a žena – stojící vedle sebe. Muž na něm je Vincent a na sobě má uniformu plukovníka. Ta žena je Nala v uniformě majora. Dobře si pamatuje na ten den, kdy byl tenhle obrázek pořízen. Bylo to ten samý den, kdy byl povýšen na svou stávající pozici. Je to už velmi dávno a to, co se odehrává na tom obrázku, už není pravda.
Bolestně přimyká víčka k sobě při těch vzpomínkách a pokládá ho zpátky na své místo, tak jak patří.
Věrný společník do něj strčí čumákem. Pokouší se mu tak zvednout náladu.
Vincent se na něj znovu usměje, ale vzápětí bolestně vydechne. „Slyšel jsem, že už jste zpátky,“ odtuší do zdi před sebe. Ví, že v místnosti není s Kůrkou sám. „Ještě jste se nenahlásila Abernantovi.“
„Copak se po mě sháněl?“ vydechne nezaujatě Nala a vychází ze stínu se založenýma rukama na hrudi. Hledí zpříma na jeho záda.
Vincent se k ní konečně otáčí s vážným a zároveň odtažitým pohledem. „Ne. Před nějakou dobou vzal majora na malou vycházku do Faithvalley,“ odpovídá s pobaveným úšklebkem, ale jeho oči se ani zdaleka nesmějí.
„Snaží se mu vrátit všechny vzpomínky, řekla bych,“ zamýšlí se sama pro sebe. „Asi mu už všechno řekl.“
„Ano, slyšel jsem to všechno,“ uchechtne se pobaveně Vincent. „Je z vás teď samaritánka.“
Nala k němu zvedá vážný pohled. „Není to trochu pod vaši úroveň, plukovníku, poslouchat za dveřmi?“
„A pod vaši, vloupat se někomu do pokoje, majorko… nebo bych měl spíš říct agentko?“ odsekne zahořkle.
„Jak jste teď právě nepřímo řekl, je to náplň mé práce agentky.“
Zasměje se, ale jeho výraz je spíš stále znechucený než veselý. „Abych řekl pravdu, trochu se mi stýskalo po tom vašem na-všechno-mám-odpověď.“
Nala se zamračí a na chvíli se odmlčí. Odvádí téma na jinou vlnu: „Viděl jste Faithvalley po tom, co ho vypálili?“
„Myslíte to, co z něj zůstalo…“
Amonovy podrážky dopadají na zčernalou zem. Prochází polorozpadlou bránou na místo, které kdysi nazývali městem Faithvalley. S vyděšeným výrazem se rozhlíží kolem sebe. Vidí jen rozbořené a ohořelé domy. V prachu a popelu, který ještě nerozfoukal vítr, se válí lidské ostatky, které nikdo nepochoval.
Abernant kráčí v majorově stínu. Na jeho tváři se zračí klid.
„Jsou tu jen ruiny a… Je to jako pohřebiště,“ vydechne velmi tichým hlasem Amon, jako by nedokázal při tom pohledu popadnout dech. Bál se nejhoršího, ale tohle skutečně nečekal. „Co to má znamenat?“
„To je tvoje práce,“ spustí hrdým hlasem Abernant. „Zvládl si to lépe, než by mohl kdokoliv jiný.“
„Já? Tohle všechno jsem udělal já?“ rozevře děsem obě oči a znovu se rozhlédne kolem sebe. Vrací se ty návaly bolesti do jeho spánků doprovázené třesem v rukách. „Tak tohle je ten masakr, o kterém jsem mluvil?“
Faithvalley se zmítá v plamenech. Všude kolem je slyšet jen křik jeho občanů. Obloha je dnes v noci temnější než obvykle. Stříbrný měsíc i hvězdy zahaluje plášť z černého kouře. Sapphirehallští vojáci pobíhají mezi domy s loučemi ve svých rukách a překračují mrtvoly, které za sebou nechali.
Amon stojí u jednoho z hořících domů a akorát svým lesklým ostřím ukončuje život muže, který kladl odpor. Jeho tvář je zahalená v temnotě, a když ji konečně zvedá vzhůru, děsivě ji ozařuje oranžové světlo plamenů. Není v ní jediný náznak nějaké emoce, když se jeho meč zabarví do rudé barvy. Prudce meč opět vytahuje z mužových útrob a rychlým vojenským krokem se přemisťuje k hloučku svých vojáků z Overkills, který udržuje zbytek přeživších na malém náměstí.
„Vy zatracený svině!“ zakřičí jeden z občanů. „Nic jsme vám neudělali!“ Po svých slovech plných záště popadá ze země klacek a vrhne se s ním na jednoho ze sapphirehallských vojáků.
Ten rychle ukončuje jeho hněv jedním přesně mířeným zásahem svého meče. Tělo muže se složí na zem s hlasitým bouchnutím.
Amon se nad tím jen zamračí a srovná si černou rukavici. Zaráží ho vědomí, že tihle lidé nechápou, že proti vojákům impéria nemají jedinou šanci. Se svým bezvýrazným obličejem přechází do popředí.
Sestra ze řádu Světla a tmy, která do té chvíle pevně svírala jedno uplakané děvče, k němu přikročí blíže s lítostným výrazem ve tváři. „Pro lásku Stvořitele odejděte!“ semkne ruce k sobě. „Proč tohle děláte?!“
Amon přikročí ještě blíž a bez jediného náznaku lítosti jí probodne břicho. Následně její bezvládné tělo odhodí na práh kostela. „Pro dobro Sapphirehallu!“ vyhrkne a zvedne zakrvácený meč nad hlavu. „Srovnejte to tu celé se zemí! Ať nikdo nepřežije.“
Vytřeštěnýma očima se rozpomíná na tuhle událost. „Už si vzpomínám. Tímhle to celé začalo,“ složí svou zoufalou tvář do dlaní. „Mnoho lidí na tomhle místě zemřelo mojí vlastní rukou. Neměl jsem v sobě ani kousek slitování.“
Abernant k němu šlehne očima. „Amone?“
Ten zvedá svůj nevěřícný pohled za jeho hlasem. Konečně má ve všem jasno. „Pamatuji si vše, co se tady odehrálo,“ zatíná čelist. „SZS ohlásilo blížící se vzpouru. Já a moje jednotka jsme tomu šli zabránit. Vyvraždili jsme společně celé město a srovnali to tu se zemí,“ pokývá hlavou a stále nedokáže uvěřit tomu, co mu jeho mysl právě připomněla. „Potom následovala mise v Echelonu, kdy jsme měli osvobodit naše vojáky, které drželi jako zajatce. To se nám nepodařilo. Popravili je dříve, než jsme se k nim dostali. Následně jsem zabil majora Echelonu.“
„Jsem rád, že si vzpomínáš, Amone,“ přikračuje k němu s mírným úsměvem Abernant a pokládá mu svou dlaň na rameno.
„Snažil jsem se na tuhle událost zapomenout, pane,“ vyhrkne, když se jeho mysl dostává do obrazu. „Teď se všechno znovu obnovilo.“
Abernant jen znuděně vydechne. „Splnil si misi jako každou jinou,“ odtuší nezaujatým tónem a poplácá ho hrdě po rameni. „Nezatěžuj si tím hlavu.“
Generál poodejde několik kroků dál a rozhlíží se zvědavě kolem sebe po ruinách, které již pomalu začíná obrůstat vegetace. Příroda si bere zpátky to, co jí lidé vzali.
„Moje jednotka Overkills…“ nachází opět další slova major a snaží se udržet všechny emoce na uzdě, i když začíná pociťovat, že tenhle boj nemilosrdně prohrává dle Abernantova podrážděného výrazu. „Když jsem byl v Tsubatě, jeden z vojáků mi řekl, že jste je převelel pod plukovníka Lanelliho.“
„Ano, co jsi byl prohlášen za nezvěstného, musel jsem tvoji jednotku někomu svěřit. Jsou to dobře vycvičení vojáci a v bitvě o Tsubatu nám byli velkým přínosem. Nemohl jsem si dovolit je v naší situaci nechat ladem,“ přikyvuje generál. „Sám Vincent se nabídl, že je vezme pod svoje velení. Je to velmi schopný důstojník,“ pokračuje a pečlivě pohlédne do majorovy tváře. „Musím uznat, že mu to s nimi jde dobře, takže se v nejbližší době nechystám na tomhle faktu něco měnit. Doufám, že to chápeš.“
„Overkills byla od začátku moje jednotka! To já jsem ji trénoval,“ vyhrkne podrážděně Amon.
Abernant na něj pohlédne velmi přísným pohledem a zakládá si při tom ruce na bedra. „Pochybuješ snad o mých rozhodnutích, Amone? Zdá se, že jediné, co tě Nala v tvé měsíční absenci naučila, je ta její nikde nekončící drzost a neúcta k vyšší šarži. Vůbec tě nepoznávám.“
„Tyhle věci jdou teď mimo tebe,“ odbíjí ho s podezíravým výrazem ve tváři. „Oplatili jsme Arcadii to, že podporovala aktivity toho starého blázna Henriho. Dobytím jejich pevnosti a městečka jižně od ní jsme zasadili Arcadii značnou ránu. Přišla při tomhle útoku o dost mužů,“ vnáší ho do obrazu s naprosto klidným přednesem, jako by zrovna mluvil o tom, jaké je počasí. „Samozřejmě, že nějaké pokusy o zpětné dobytí ze strany Arcadie byly. My jsme však věděli, že protiútoky jsou nevyhnutelné, a tak jsme byli připraveni hodně dopředu. Posádky v Triscallu a Echelonu sloužící jako předsunuté základny přišly vhod přesně, jak bylo zamýšleno.“
„Když jsem tehdy s brigádním generálem Kleiem ubytovával oddíl v Triscallu…?“ vyhrkne překvapeně.
„Ano. To už byl začátek naší invaze na jih,“ přikyvuje Abernant a potvrzuje tak Amonovu nevyřčenou domněnku. „Nemohl jsem si dovolit únik informací. O dalších plánech jsem věděl jen já, SZS a král. Klei neměl na výběr. Rozkazy byly ubytovat vojenský oddíl i proti protestům občanů. Major Triscallu si začal vyskakovat,“ pokrčí rameny. „Takže to brigádní generál vyřešil tak, jak to v danou chvíli uznal za vhodné. Zachoval se přesně tak, jak by se v jeho situaci zachovala Nala nebo jakýkoliv jiný oddaný voják.“
Amon zatíná čelist. Generálova slova sebou přinášejí akorát další návaly hořkosti. Nedokáže pochopit, jak může tak klidně mluvit o zabíjení nevinných lidí. Major Triscallu nic špatného neudělal. Byl jen zatažen do války, se kterou neměl vůbec nic společného. Zemřel zbytečně jen proto, že Sapphirehall chtěl mít výhodnější pozici oproti Arcadii.
„Jaké jsou další cíle, pane?“
„Už jsem ti řekl, že tohle jde zatím mimo tebe,“ odbijí ho znovu se zamračeným výrazem. Vidí, že je Amon zmatený. Musí mu připomenout, co je jejich cílem, a bude zase jako dřív. Dlouze vydechne a spustí: „Sapphirehall si váží každého vojáka, který ochraňuje svoji zemi. Ty si přeci vždycky takový voják byl,“ připomíná mu. „Dobytí Tsubaty zajistilo strategickou převahu. Předsunuté základny v Echelonu a Triscallu také. Zabezpečili jsme tak náš domov, Amone. To je přeci to, na čem záleží. Vždycky to tak bylo.“
„A co ti lidé tady? To bylo také pro zajištění ochrany Sapphirehallu?“ vyjede na něj bez pořádného rozmyšlení. „Proč jsem nad tím pořádně neuvažoval už dřív?“
Abernant se na něj podezíravě zamračí. Je tolik zaskočen touhle změnou. Jako by před tím měsícem a půl na lodi odjel úplně jiný muž, než se teď vrátil.
Major si toho nevšímá a zvýší hlas. „Jak daleko hodláte pokračovat?!“
„Nejsi můj nadřízený, Amone!“ okřikne ho hrubým tónem Abernant a usazuje ho zpátky na své místo. Nikdy v minulosti nemusel na Amona zvyšovat hlas. Nikdy se mu nevzpouzel. Vždycky věrně vyplnil každou jeho žádost nebo rozkaz. Nikdy toho mnoho nenamluvil, a když už něco řekl, tak vždy mluvil rozvážně a tiše. Proto ho měl Abernant nejraději. Tímhle chováním mu ovšem připomínal někoho docela jiného. „Dej si pozor na otázky, které mi pokládáš. Já ochráním naše město jakýmikoliv prostředky… Ať už s tebou nebo bez tebe. Ale nebudu lhát, byl bych raději, kdyby si při tom stál po mém boku jako tomu bylo doposud.“
Nastává krátká odmlka. Amon se snaží opět spoutat ty pocity, které uvnitř něj vřou. „Dovolte mi ještě jednu otázku,“ zatíná pěsti a svůj pohled zabodne do země. Jeho hlas je tišší, ale stále je v něm znatelná napruženost. „Byla to Nala, kdo vám dal všechny ty informace o Arcadii?“
Znovu se na něj zamračí, ale také ubírá na hlasitosti. „Ne. Za dobu své služby v SZS nepodala žádné pořádné informace. Někdy mi přišlo, že to brala spíš jako dovolenou. Ta holka se mimo město pěkně zkazila. Až mi přijde na oči, tak jí to vytmavím. Král nebude nadšený jejím selháním. Možná jí to bude stát místo majorky a propadne se až do spodních řad. Pochybuji, že si získá zpátky královu důvěru,“ vycedí mezi zuby se znechuceným výrazem. „Měl by ses od ní držet dál, pokud nechceš, aby tě stáhla sebou. Byl to sotva měsíc a půl, co jste se zase shledali a podívej se, co s tebou udělala. Teď se trochu vzchop. Až tak uděláš, přijď se mi nahlásit,“ dodává Abernant a naštvaně se otáčí k odchodu.
Amon se smutnýma očima rozhlíží kolem sebe.
„Pamatuji si na všechno. Ti lidé, kteří zemřeli mojí rukou, čím se lišili od lidí, kteří žijí v Austenu, Sapphirehallu nebo Arcadii? Byli to obyčejní lidé, které král připletl do svých vojenských aktů. Obyčejní lidé obklopení vojenskými střety, které sami nezačali. Války byly od nepaměti, slepé boje o neobydlená území... Budování pevností, hradů a zámků, opevněných měst, malých vesnic… Jednou jsem Crystě řekl, že mě to zabíjení unavuje. Ve skutečnosti jsem se touhle větou snažil utéct od událostí, které se tu odehrály. Nedokázal jsem se tomu postavit čelem.“
„A stále nedokážu. Nejsme nic jiného než loutky. Koho to vlastně chráníme? Sapphirehall? Lidi v něm? Nebo ochraňujeme jen krále a jeho ambice? Nás, jenž skáčeme podle jeho rozkazů…“
„Zatraceně! Celý život si jen něco nalhávám! Chráním Sapphirehall?! Zatraceně! Aby to všechno Chaos vzal.“
„Král očividně bude postupovat v invazi dál na jih. Proč kvůli tomu muselo tohle město lehnout popelem? Co za tím rozkazem ve skutečnosti stálo?! CO?!“
„Skutečně chráním Sapphirehall? Ano. Ochraňuji svoje přátele a jejich rodiny. Na druhou stranu kvůli tomu beru životy jiným. To je můj život? Učili nás, že abychom něco získali, musíme něco obětovat.“
„Co dokáže změnit někdo jako já? Jeden z mnoha. Nemám jiný domov než tenhle. Teď už o sobě vím vše, co jsem potřeboval. Kdybych mohl-“
„Ne, nejde s tím nic udělat. Moje ruce jsou již špinavé. Je na nich cizí krev. Odpustí mi Stvořitel někdy? Je tam vůbec někdo, kdo sleduje naše činy?“
„Ty myšlenky, které mi kolují hlavou, jsou pochybnosti. Ale… Proč nad tím vůbec přemýšlím? Mám jen jeden cíl, následovat Sapphirehall. Přísahal jsem, že nikdy nezradím. Toho se musím držet.“
Amon to vidí v jeho výrazu. „Řekněte mi vše, pane. Musím vědět každý detail svého života,“ naléhá se zoufalostí v hlase. „Mám dost vzpomínek, ale spoustu věcí stále nepoznávám. Uvnitř cítím, že mi stále chybí důležitý kus mé minulosti.“
„Je možné, že se něco takového přihodilo zrovna tobě?“ zakroutí nevěřícně hlavou. Amon byl jeho jedinečný voják, kterého vychovával od mala k obrazu svému. Byl na něj právem pyšný. „Ale pořád jsi měl štěstí,“ dodává smířeným hlasem. „Moře pohltilo část vojáků. Zbytek se podařilo vytáhnout včetně kapitána Darkse. Měl jsi štěstí, že tě moře nakonec vyplivlo živého.“
„Měl jsem štěstí, že jsem narazil na Nalu.“
„To jistě,“ odtuší s nechutí v hlase. Je očividné, že se na ni Abernant velmi zlobí. Jestli je důvodem její selhání v SZS nebo něco docela jiného, je Amonovi neznámé a ptát se na to generála rozhodně nechystá. „Pomůžu ti, Amone,“ usměje se a poplácá ho po rameni. „Potřebujeme tě zpátky v armádě co nejdřív. Já tě potřebuju.“
„Nic jiného si v tuhle chvíli nepřeji, pane,“ přikyvuje vděčně major.
„Vím o místě, které ti pomůže vzpomenout si na všechno a zejména na to, kým jsi,“ pokývá vítězně hlavou Abernant. „Tím jsem si jistý.“
„Vezmete mě tam?“
„Jistě. Doprovodím tě tam osobně. Vydáme se na západ od města,“ začne popisovat jejich cestu Abernant, aby uvedl majora do obrazu. Přechází na druhou stranu místnosti ke dveřím, aby si vzal z věšáku svůj plášť, a přehazuje si ho přes ramena. „Až přejdeme přes most, vydáme se na jih do jednoho městečka. Jmenuje se Faithvalley. Tohle místo ti ukáže tvůj život.“
„Faithvalley? Ano, to je to místo z mých vzpomínek, o kterém jsem se bavil s Crystou i Abernantem,“ zamyslí se Amon a překvapeně pozoruje generála, který již bere za kliku. „Vyrazíme hned?“
„Ano, vyrazíme okamžitě. Čím dřív si na všechno vzpomeneš, tím lépe pro tebe i celý Sapphirehall. Potřebuji tě mít zpátky po svém boku.“
Jak řekl, tak udělají. Vychází z města a vydávají se na západ. Amon je velmi nervózní z toho, co ho čeká. Všechno, co doposud zaslechl, se mu zdá povědomé. Cítí, že odpověď visí ve vzduchu přímo před ním, ale on se k ní nedokáže natáhnout. Chtěl by si vzpomenout na celou svou minulost se vším všudy, ale na druhou stranu se nemůže zbavit špatného pocitu, co to vlastně znamená. Vzpomíná si na to, že se o tom městě bavil s Crystou i Abernantem. Mluvil o masakru, který byl s tím místem spojený. Abernant řekl, že mu to pomůže si vzpomenout na to, kým doopravdy je. Tohle spojení nemůže znamenat nic dobrého. Co se mu přesně snaží připomenout? Má strach, že se naplní jeho největší obavy. Ale musí to tak být. Nemůže tomu utéct.
„Má Faithvalley něco společného se SZS?“ zeptá se po chvíli zadumaného ticha.
„Vrací se ti vzpomínky, Amone?“
„Moc jich ohledně toho místa nemám. Ale mám pocit, že tyhle dvě věci spolu nějak souvisí. Nala se zmínila, že se nechala k SZS převelet, ale vlastně jsem se jí pořádně ani nezeptal, co to znamená,“ vydechne. „Jedná se o výzvědnou složku?“
Abernant přikyvuje. „Sapphirehallská zpravodajská služba je spleť agentů, kteří jsou rozmístěni po celém sapphirehallském kontinentu i mimo něj. Pracují pro krále a získávají informace pro bezpečnost naší země,“ vysvětluje. „Máš pravdu i v tom, že má SZS něco společného s Faithvalley. Byli to právě naši agenti, co přinesli velmi důležité informace o tom, co se na tom místě děje, které spustily následné akce.“
„Myslíte ten masakr?“ vyhrkne spěšně bez pořádného rozmyslu. Potřebuje to vědět. Tahle neúplná vzpomínka na to město ho velmi tíží, protože začíná chápat, že je velmi důležitá.
Abernant se na něj otočí s lehce podezíravým pohledem. „Takže si přece jen vzpomínáš, co se tam stalo?“
Amon zakroutí hlavou. „Ne docela, pane. Jak říkám, jsou to jen útržky, které nedávají dohromady žádný obraz.“
„Hm, už brzy to pochopíš.“
Po několika ušlých kilometrech se dostávají k mostu.
„Až přejdeme tenhle most, budeme procházet kolem hory Faith, která se bude tyčit po naší pravé straně. Tam se vydáme na jih horským průsmykem,“ spustí Abernant a už se znovu nevrací k předešlému tématu. „Hned za ním stojí malé městečko Faithvalley nebo spíš to, co z něj zbylo.“
„Zbylo?“ vyhrkne major.
„Uvidíš,“ pokývá hlavou Abernant.
❥
V zámku zarachotí klíč a následně se dveře od plukovníkova pokoje otevřou dokořán. Chmurnou místnost zalije světlo pochodní z chodby. To přiláká pozornost věrného přítele, který na jeho příchod už nedočkavě vyčkával. Vyběhne mu vstříc s rozviklaným ocasem.
„Taky tě rád vidím,“ usměje se Vincent a polaská chlupáče na hlavě. „Jdi na místo,“ vyzve ho po chvíli.
Kůrka pokorně poslechne a lehne si zpátky na místo v rohu místnosti.
Vincent za sebou zavírá dveře. Hned u vchodu cítí, že je něco jinak. Jeho oko dravce rychle pozná, co to je. Přechází k nočnímu stolku a bere do ruky převrácený obrázek. Pohlédne na něj a v očích se mu zrcadlí jeho odraz.
Na obrázku je dvojice lidí – muž a žena – stojící vedle sebe. Muž na něm je Vincent a na sobě má uniformu plukovníka. Ta žena je Nala v uniformě majora. Dobře si pamatuje na ten den, kdy byl tenhle obrázek pořízen. Bylo to ten samý den, kdy byl povýšen na svou stávající pozici. Je to už velmi dávno a to, co se odehrává na tom obrázku, už není pravda.
Bolestně přimyká víčka k sobě při těch vzpomínkách a pokládá ho zpátky na své místo, tak jak patří.
Věrný společník do něj strčí čumákem. Pokouší se mu tak zvednout náladu.
Vincent se na něj znovu usměje, ale vzápětí bolestně vydechne. „Slyšel jsem, že už jste zpátky,“ odtuší do zdi před sebe. Ví, že v místnosti není s Kůrkou sám. „Ještě jste se nenahlásila Abernantovi.“
„Copak se po mě sháněl?“ vydechne nezaujatě Nala a vychází ze stínu se založenýma rukama na hrudi. Hledí zpříma na jeho záda.
Vincent se k ní konečně otáčí s vážným a zároveň odtažitým pohledem. „Ne. Před nějakou dobou vzal majora na malou vycházku do Faithvalley,“ odpovídá s pobaveným úšklebkem, ale jeho oči se ani zdaleka nesmějí.
„Snaží se mu vrátit všechny vzpomínky, řekla bych,“ zamýšlí se sama pro sebe. „Asi mu už všechno řekl.“
„Ano, slyšel jsem to všechno,“ uchechtne se pobaveně Vincent. „Je z vás teď samaritánka.“
Nala k němu zvedá vážný pohled. „Není to trochu pod vaši úroveň, plukovníku, poslouchat za dveřmi?“
„A pod vaši, vloupat se někomu do pokoje, majorko… nebo bych měl spíš říct agentko?“ odsekne zahořkle.
„Jak jste teď právě nepřímo řekl, je to náplň mé práce agentky.“
Zasměje se, ale jeho výraz je spíš stále znechucený než veselý. „Abych řekl pravdu, trochu se mi stýskalo po tom vašem na-všechno-mám-odpověď.“
Nala se zamračí a na chvíli se odmlčí. Odvádí téma na jinou vlnu: „Viděl jste Faithvalley po tom, co ho vypálili?“
„Myslíte to, co z něj zůstalo…“
❥
Amonovy podrážky dopadají na zčernalou zem. Prochází polorozpadlou bránou na místo, které kdysi nazývali městem Faithvalley. S vyděšeným výrazem se rozhlíží kolem sebe. Vidí jen rozbořené a ohořelé domy. V prachu a popelu, který ještě nerozfoukal vítr, se válí lidské ostatky, které nikdo nepochoval.
Abernant kráčí v majorově stínu. Na jeho tváři se zračí klid.
„Jsou tu jen ruiny a… Je to jako pohřebiště,“ vydechne velmi tichým hlasem Amon, jako by nedokázal při tom pohledu popadnout dech. Bál se nejhoršího, ale tohle skutečně nečekal. „Co to má znamenat?“
„To je tvoje práce,“ spustí hrdým hlasem Abernant. „Zvládl si to lépe, než by mohl kdokoliv jiný.“
„Já? Tohle všechno jsem udělal já?“ rozevře děsem obě oči a znovu se rozhlédne kolem sebe. Vrací se ty návaly bolesti do jeho spánků doprovázené třesem v rukách. „Tak tohle je ten masakr, o kterém jsem mluvil?“
***
Faithvalley se zmítá v plamenech. Všude kolem je slyšet jen křik jeho občanů. Obloha je dnes v noci temnější než obvykle. Stříbrný měsíc i hvězdy zahaluje plášť z černého kouře. Sapphirehallští vojáci pobíhají mezi domy s loučemi ve svých rukách a překračují mrtvoly, které za sebou nechali.
Amon stojí u jednoho z hořících domů a akorát svým lesklým ostřím ukončuje život muže, který kladl odpor. Jeho tvář je zahalená v temnotě, a když ji konečně zvedá vzhůru, děsivě ji ozařuje oranžové světlo plamenů. Není v ní jediný náznak nějaké emoce, když se jeho meč zabarví do rudé barvy. Prudce meč opět vytahuje z mužových útrob a rychlým vojenským krokem se přemisťuje k hloučku svých vojáků z Overkills, který udržuje zbytek přeživších na malém náměstí.
„Vy zatracený svině!“ zakřičí jeden z občanů. „Nic jsme vám neudělali!“ Po svých slovech plných záště popadá ze země klacek a vrhne se s ním na jednoho ze sapphirehallských vojáků.
Ten rychle ukončuje jeho hněv jedním přesně mířeným zásahem svého meče. Tělo muže se složí na zem s hlasitým bouchnutím.
Amon se nad tím jen zamračí a srovná si černou rukavici. Zaráží ho vědomí, že tihle lidé nechápou, že proti vojákům impéria nemají jedinou šanci. Se svým bezvýrazným obličejem přechází do popředí.
Sestra ze řádu Světla a tmy, která do té chvíle pevně svírala jedno uplakané děvče, k němu přikročí blíže s lítostným výrazem ve tváři. „Pro lásku Stvořitele odejděte!“ semkne ruce k sobě. „Proč tohle děláte?!“
Amon přikročí ještě blíž a bez jediného náznaku lítosti jí probodne břicho. Následně její bezvládné tělo odhodí na práh kostela. „Pro dobro Sapphirehallu!“ vyhrkne a zvedne zakrvácený meč nad hlavu. „Srovnejte to tu celé se zemí! Ať nikdo nepřežije.“
***
Vytřeštěnýma očima se rozpomíná na tuhle událost. „Už si vzpomínám. Tímhle to celé začalo,“ složí svou zoufalou tvář do dlaní. „Mnoho lidí na tomhle místě zemřelo mojí vlastní rukou. Neměl jsem v sobě ani kousek slitování.“
Abernant k němu šlehne očima. „Amone?“
Ten zvedá svůj nevěřícný pohled za jeho hlasem. Konečně má ve všem jasno. „Pamatuji si vše, co se tady odehrálo,“ zatíná čelist. „SZS ohlásilo blížící se vzpouru. Já a moje jednotka jsme tomu šli zabránit. Vyvraždili jsme společně celé město a srovnali to tu se zemí,“ pokývá hlavou a stále nedokáže uvěřit tomu, co mu jeho mysl právě připomněla. „Potom následovala mise v Echelonu, kdy jsme měli osvobodit naše vojáky, které drželi jako zajatce. To se nám nepodařilo. Popravili je dříve, než jsme se k nim dostali. Následně jsem zabil majora Echelonu.“
„Jsem rád, že si vzpomínáš, Amone,“ přikračuje k němu s mírným úsměvem Abernant a pokládá mu svou dlaň na rameno.
„Snažil jsem se na tuhle událost zapomenout, pane,“ vyhrkne, když se jeho mysl dostává do obrazu. „Teď se všechno znovu obnovilo.“
Abernant jen znuděně vydechne. „Splnil si misi jako každou jinou,“ odtuší nezaujatým tónem a poplácá ho hrdě po rameni. „Nezatěžuj si tím hlavu.“
Generál poodejde několik kroků dál a rozhlíží se zvědavě kolem sebe po ruinách, které již pomalu začíná obrůstat vegetace. Příroda si bere zpátky to, co jí lidé vzali.
„Moje jednotka Overkills…“ nachází opět další slova major a snaží se udržet všechny emoce na uzdě, i když začíná pociťovat, že tenhle boj nemilosrdně prohrává dle Abernantova podrážděného výrazu. „Když jsem byl v Tsubatě, jeden z vojáků mi řekl, že jste je převelel pod plukovníka Lanelliho.“
„Ano, co jsi byl prohlášen za nezvěstného, musel jsem tvoji jednotku někomu svěřit. Jsou to dobře vycvičení vojáci a v bitvě o Tsubatu nám byli velkým přínosem. Nemohl jsem si dovolit je v naší situaci nechat ladem,“ přikyvuje generál. „Sám Vincent se nabídl, že je vezme pod svoje velení. Je to velmi schopný důstojník,“ pokračuje a pečlivě pohlédne do majorovy tváře. „Musím uznat, že mu to s nimi jde dobře, takže se v nejbližší době nechystám na tomhle faktu něco měnit. Doufám, že to chápeš.“
„Overkills byla od začátku moje jednotka! To já jsem ji trénoval,“ vyhrkne podrážděně Amon.
Abernant na něj pohlédne velmi přísným pohledem a zakládá si při tom ruce na bedra. „Pochybuješ snad o mých rozhodnutích, Amone? Zdá se, že jediné, co tě Nala v tvé měsíční absenci naučila, je ta její nikde nekončící drzost a neúcta k vyšší šarži. Vůbec tě nepoznávám.“
„Tyhle věci jdou teď mimo tebe,“ odbíjí ho s podezíravým výrazem ve tváři. „Oplatili jsme Arcadii to, že podporovala aktivity toho starého blázna Henriho. Dobytím jejich pevnosti a městečka jižně od ní jsme zasadili Arcadii značnou ránu. Přišla při tomhle útoku o dost mužů,“ vnáší ho do obrazu s naprosto klidným přednesem, jako by zrovna mluvil o tom, jaké je počasí. „Samozřejmě, že nějaké pokusy o zpětné dobytí ze strany Arcadie byly. My jsme však věděli, že protiútoky jsou nevyhnutelné, a tak jsme byli připraveni hodně dopředu. Posádky v Triscallu a Echelonu sloužící jako předsunuté základny přišly vhod přesně, jak bylo zamýšleno.“
„Když jsem tehdy s brigádním generálem Kleiem ubytovával oddíl v Triscallu…?“ vyhrkne překvapeně.
„Ano. To už byl začátek naší invaze na jih,“ přikyvuje Abernant a potvrzuje tak Amonovu nevyřčenou domněnku. „Nemohl jsem si dovolit únik informací. O dalších plánech jsem věděl jen já, SZS a král. Klei neměl na výběr. Rozkazy byly ubytovat vojenský oddíl i proti protestům občanů. Major Triscallu si začal vyskakovat,“ pokrčí rameny. „Takže to brigádní generál vyřešil tak, jak to v danou chvíli uznal za vhodné. Zachoval se přesně tak, jak by se v jeho situaci zachovala Nala nebo jakýkoliv jiný oddaný voják.“
Amon zatíná čelist. Generálova slova sebou přinášejí akorát další návaly hořkosti. Nedokáže pochopit, jak může tak klidně mluvit o zabíjení nevinných lidí. Major Triscallu nic špatného neudělal. Byl jen zatažen do války, se kterou neměl vůbec nic společného. Zemřel zbytečně jen proto, že Sapphirehall chtěl mít výhodnější pozici oproti Arcadii.
„Jaké jsou další cíle, pane?“
„Už jsem ti řekl, že tohle jde zatím mimo tebe,“ odbijí ho znovu se zamračeným výrazem. Vidí, že je Amon zmatený. Musí mu připomenout, co je jejich cílem, a bude zase jako dřív. Dlouze vydechne a spustí: „Sapphirehall si váží každého vojáka, který ochraňuje svoji zemi. Ty si přeci vždycky takový voják byl,“ připomíná mu. „Dobytí Tsubaty zajistilo strategickou převahu. Předsunuté základny v Echelonu a Triscallu také. Zabezpečili jsme tak náš domov, Amone. To je přeci to, na čem záleží. Vždycky to tak bylo.“
„A co ti lidé tady? To bylo také pro zajištění ochrany Sapphirehallu?“ vyjede na něj bez pořádného rozmyšlení. „Proč jsem nad tím pořádně neuvažoval už dřív?“
Abernant se na něj podezíravě zamračí. Je tolik zaskočen touhle změnou. Jako by před tím měsícem a půl na lodi odjel úplně jiný muž, než se teď vrátil.
Major si toho nevšímá a zvýší hlas. „Jak daleko hodláte pokračovat?!“
„Nejsi můj nadřízený, Amone!“ okřikne ho hrubým tónem Abernant a usazuje ho zpátky na své místo. Nikdy v minulosti nemusel na Amona zvyšovat hlas. Nikdy se mu nevzpouzel. Vždycky věrně vyplnil každou jeho žádost nebo rozkaz. Nikdy toho mnoho nenamluvil, a když už něco řekl, tak vždy mluvil rozvážně a tiše. Proto ho měl Abernant nejraději. Tímhle chováním mu ovšem připomínal někoho docela jiného. „Dej si pozor na otázky, které mi pokládáš. Já ochráním naše město jakýmikoliv prostředky… Ať už s tebou nebo bez tebe. Ale nebudu lhát, byl bych raději, kdyby si při tom stál po mém boku jako tomu bylo doposud.“
Nastává krátká odmlka. Amon se snaží opět spoutat ty pocity, které uvnitř něj vřou. „Dovolte mi ještě jednu otázku,“ zatíná pěsti a svůj pohled zabodne do země. Jeho hlas je tišší, ale stále je v něm znatelná napruženost. „Byla to Nala, kdo vám dal všechny ty informace o Arcadii?“
Znovu se na něj zamračí, ale také ubírá na hlasitosti. „Ne. Za dobu své služby v SZS nepodala žádné pořádné informace. Někdy mi přišlo, že to brala spíš jako dovolenou. Ta holka se mimo město pěkně zkazila. Až mi přijde na oči, tak jí to vytmavím. Král nebude nadšený jejím selháním. Možná jí to bude stát místo majorky a propadne se až do spodních řad. Pochybuji, že si získá zpátky královu důvěru,“ vycedí mezi zuby se znechuceným výrazem. „Měl by ses od ní držet dál, pokud nechceš, aby tě stáhla sebou. Byl to sotva měsíc a půl, co jste se zase shledali a podívej se, co s tebou udělala. Teď se trochu vzchop. Až tak uděláš, přijď se mi nahlásit,“ dodává Abernant a naštvaně se otáčí k odchodu.
Amon se smutnýma očima rozhlíží kolem sebe.
„Pamatuji si na všechno. Ti lidé, kteří zemřeli mojí rukou, čím se lišili od lidí, kteří žijí v Austenu, Sapphirehallu nebo Arcadii? Byli to obyčejní lidé, které král připletl do svých vojenských aktů. Obyčejní lidé obklopení vojenskými střety, které sami nezačali. Války byly od nepaměti, slepé boje o neobydlená území... Budování pevností, hradů a zámků, opevněných měst, malých vesnic… Jednou jsem Crystě řekl, že mě to zabíjení unavuje. Ve skutečnosti jsem se touhle větou snažil utéct od událostí, které se tu odehrály. Nedokázal jsem se tomu postavit čelem.“
„A stále nedokážu. Nejsme nic jiného než loutky. Koho to vlastně chráníme? Sapphirehall? Lidi v něm? Nebo ochraňujeme jen krále a jeho ambice? Nás, jenž skáčeme podle jeho rozkazů…“
„Zatraceně! Celý život si jen něco nalhávám! Chráním Sapphirehall?! Zatraceně! Aby to všechno Chaos vzal.“
„Král očividně bude postupovat v invazi dál na jih. Proč kvůli tomu muselo tohle město lehnout popelem? Co za tím rozkazem ve skutečnosti stálo?! CO?!“
„Skutečně chráním Sapphirehall? Ano. Ochraňuji svoje přátele a jejich rodiny. Na druhou stranu kvůli tomu beru životy jiným. To je můj život? Učili nás, že abychom něco získali, musíme něco obětovat.“
„Co dokáže změnit někdo jako já? Jeden z mnoha. Nemám jiný domov než tenhle. Teď už o sobě vím vše, co jsem potřeboval. Kdybych mohl-“
„Ne, nejde s tím nic udělat. Moje ruce jsou již špinavé. Je na nich cizí krev. Odpustí mi Stvořitel někdy? Je tam vůbec někdo, kdo sleduje naše činy?“
„Ty myšlenky, které mi kolují hlavou, jsou pochybnosti. Ale… Proč nad tím vůbec přemýšlím? Mám jen jeden cíl, následovat Sapphirehall. Přísahal jsem, že nikdy nezradím. Toho se musím držet.“
(Pokračování příště)
0 comments:
Okomentovat