Rozepře
„Dali ste si na
čas,“ mračí se Gilbert, když čtveřice bývalých vojáků přichází na místo srazu.
Místnost je plná plně vyzbrojených žoldáků, kteří již pouze čekají na další
rozkazy. „Měli ste náročnou noc?“ zašklebí se. „Tři chlapi na jednu ženskou-“
„Byla to větší zábava než tucet chlapů na jednoho zrzouna,“ vrací mu to Nala tvrdým hlasem a zakládá si ruce na prsa.
Gilbert se znovu vztekle zamračí a otáčí se ke trojici mužů. „Seznámil sem všechny svoje chlapy s vaší nabídkou, a nakonec sme se oficiálně rozhodli ji přímout.“
„Dobrá. Teď vás tedy žádám, abyste pod naším velením-“ spustí Amon.
„Pod vašim?“ utíná jeho žádost hrubým tónem Gilbert. „Vo tom nebyla prve řeč. Pomůžu vám, ale svejm chlapům velim já.“
„Máme jinou možnost?“ Amon poraženě vydechne. „Ať je po tvém,“ přikyvuje po krátké odmlce. „Předpokládám, že pevnost dobře znáte.“
„Na to můžeš dát krk,“ přikyvuje sebevědomě Gilbert. „Ale rači než k pevnosti bych teď přešel na votázku platby. Kolik mi nabídnete?“ Jde rovnou k věci a se zamračeným výrazem si zakládá své svalnaté ruce na hruď.
Amon znejistí. Uvědomuje si, že mu prve Malek neřekl, kolik je ochotný žoldákům uhradit. „Nevím kolik,“ přiznává. „Ale jsem si jistý, že částka, kterou je Malek ochoten zaplatit za záchranu jeho dcery a svržení Sory, nebude malá.“
„Jo, to určitě nebude,“ odfrkne si se znechuceným výrazem ve tváři Gilbert. „Ten hajzl Malek si po našem vodchodu nahrabal dost z Talusova bohatství.“
„Neříkej, že ty sis taky něco neodnesl,“ popichuje ho Nala.
Trhne k ní zamračeným pohledem. „Utáhněte tý čubě náhubek. Ty její kecy už mě vážně začínaj srát!“
„No tak!“ okřikne ho s přísným výrazem Vincent. „Proto tu nejsme. Řekněte, kolik si účtujete a pojďme se dohodnout.“
Gilbert se zhluboka nadechne, aby se uklidnil. Najednou se na jeho tváři opět zračí pobavený úšklebek. „Takže řikáš, že náš žold zacáluje Malek,“ zamýšlí se. „V tom případě cena bude padesát zlaťáků na hlavu. Je nás přesně dvacet jedna a k tomu ještě potřebujem nějaký finance na údržbu zbroje. Takže konečná částka je dvanáct set zlaťáků. Sem si jistej, že to bude vyhovující.“
„Zloději,“ odfrkne znechuceným hlasem Nala.
Gilbert se snaží předstírat, že její poznámku neslyšel, ale jeho výraz mluví jinak. Je pokřivený vztekem. Zatíná pěsti, aby se na ní okamžitě nevrhnul. „Peníze převezmu po akci od vás,“ pokračuje. „Pokud mě podrazíte nebo zdrhnete, najdu vás a zabiju.“
Amon k němu trhne překvapeným výrazem.
Gilbert se jen pobaveně uchechtne nad jeho reakcí. „Ale na tom teď nesejde. Udělám to pro vás,“ odtuší. „Kromě toho se mi líbí, že ten dědek Malek potřebuje píchnout a škemrá vo pomoc zrovna u mě.“
„Jak moc tomuhle muži můžeme věřit?“ zamýšlí se znepokojeně Amon. „Nala ho zná a nemá o něm zrovna dobré mínění. Kromě toho jsou pořád v sobě. Možná bych to neměl brát na lehkou váhu.“
„Tak k věci,“ spustí znovu Gilbert. „Hrad má jen jednu bránu, za ní je chodba a naproti hlavnim dveřim je vchod do velícího sálu. Sora bude určitě tam. Chodba se dál láme doleva, kde sou vobytný a skladový prostory. V pravý části sou výcvikový prostory pro vojáky. Co se týče Malekovy holky, tak jí můžou držet kdekoliv, protože hrad nemá žádný vězení. Takže se budem muset rozdělit, abysme jí našli. Znám hrad dobře, takže já a mí chlapi se v centrální chodbě rozdělíme na dva týmy a pudem Lennu… nebo spíš to, co z ní zbylo, hledat.“
„My vtrhneme do velícího sálu a postaráme se o Soru,“ dodává Amon.
„Zdá se, že ti to myslí,“ pokývá uznale hlavou Gilbert. „Když ode mě budete držet tu psici dál, tak si myslim, že během naší spolupráce nebudou žádný potíže.“
„Jsme připraveni vyrazit.“
„V tom případě…“ pokyne Gilbert rukou směrem ke dveřím.
Amon následovaný Vincentem a Marthem vychází ven jako první. Dál pokračují i Gilbertovi žoldáci.
„Nalino, můžu s tebou ještě mluvit?“ zeptá se odměřeným hlasem Gilbert, který stále stojí na svém původním místě.
Nala se k němu obrací se zaraženým pohledem. „O co jde?“ zavrčí strohým hlasem a zakládá si nepřátelsky ruce na prsa.
Gilbert se jen pobaveně zašklebí, a když už jsou všichni muži venku, přichází k ní blíž. Pevně jí svou svalnatou rukou popadá za vlasy a stáhne její hlavu dozadu. Jeho tvář se výhružně přiblíží k té její, která se zmítá v bolestivé křeči. Gilbert je skutečně velmi hrubý a využívá své plné síly. „Ještě jednou se pokusíš mě ponížit před mýma chlapama a přísahám, že se ti stane nějaká hnusná nehoda,“ vyhrožuje. „Nezajímá mě, že se tě lidi bojej, protože si myslej, že si nějaký nadpřirozený monstrum z pekla. Pro mě si jenom malá čubka, která mi leží v žaludku už dost dlouho, a vim, že nepotřebuju sílu Stvořitele, abych z tebe vymlátil ten arogantní výraz.“
„Zabij ho,“ zašeptá hlas v její hlavě.
Při jejích slovech zatáhne žoldák ještě silněji, až se ozve praskání vlasů. „Jo, ale my nepotřebujem vás, takže řekni, jestli rozumíš tomu, co sem ti teď právě řek.“
„Zabij ho!“
„Fajn,“ přikývne a pouští jí.
„Jsi tak slabá…“
„Kde je Nala?“ zeptá se ho Vincent.
„Potřebovala se zhluboka nadechnout,“ zašklebí se pobaveně Gilbert. „Asi neni tak silná, za jakou jí máte.“
Vincent ho s vážným výrazem bere za rameno. „Dávej si pozor. Jestli jí budeš dál provokovat, nedopadne to pro nikoho dobře.“
„Dej svoje pracky pryč,“ zavrčí nevrle Gilbert a shazuje jeho ruku dolů.
Krčí se v nedalekém lesíku, odkud je přímý výhled na hlavní bránu Talusova sídla. Nala zvedá vzhůru svůj luk a zamíří s ním k jednomu ze dvojice mužů, která hlídá bránu. Ještě k muži ani nedoletí první šíp a už zachytává za tětivu druhý, kterým posílá k zemi i toho druhého. Její střely byly přesné. Zasáhly muže v ohybech brnění.
„Dobrá, pojďme si ještě jednou připomenout strategii,“ vyzývá všechny Amon.
Gilbert se jen zasměje. „Seru ti na strategii. Prostě tam vlítnem a rozprášíme ty bastardy!“ zvolá a zvedá své ruce s obouruční sekerou nad hlavu. Bezmyšlenkovitě vybíhá vstříc hlavní bráně. Jeho muži se za ním rozbíhají s vytasenými meči.
Amon jen nevěřícně zakroutí hlavou.
„Tolik o strategii,“ zašklebí se pobaveně Vincent a vybíhá za hloučkem odhodlaných žoldáků.
„Nemáme asi jinou možnost,“ vydechne poraženě Amon a také je následuje spolu s Marthem a Nalou v zádech.
„Až vejdeme dovnitř, tak každý ví, co má dělat?“ zeptá se pro jistotu ještě Vincent, když před bránou žoldáky v čele s Gilbertem předbíhá a upne na ně svůj pohled.
Všichni sborově přikyvují. Vincent otevírá vstup do hradu a následně se všichni nahrnou do hlavní chodby. Gilbertovi žoldáci vybíjejí jednoho Sorova muže po druhém. Následně polovina z nich mizí v levém křídle na rozkaz svého velitele.
Gilbert se jen pobaveně zasměje a svou nohou obutou v kůži přišlápne hlavu jednoho z mužů, který ztratil svůj život pod jeho sekerou. „To nejsou žoldáci. Je to jen sebranka slabochů ve vyleštěnym brnění!“ zasměje se pobaveně, a aby toho nebylo málo ještě do jeho bezvládného těla kopne. „Ani se nestihli zmobilizovat!“
„Úcta k mrtvým ti asi nic neříká,“ zamračí se na něj Vincent.
„Aby ses nepos-“ utíná svou větu a jen mávne rukou. Opět mu svými slovy zkazil veškerou radost. Podle něj se on a Nala k sobě perfektně hodí. „Ty schody před váma ústěj do velícího sálu. My se deme podívat po tý holce,“ dodává podrážděným tónem a vykračuje se zbytkem svých mužů chodbou vpravo.
Amon s ostatními se obrací směrem, kterým je navedl, a svižným krokem vycházejí schody nahoru. V chodbě před velícím sálem na ně čeká černovlasá žena, která nese jméno Arietta, jak je dříve obeznámil Malek, s pár žoldáky.
„Jak Sora předpokládal,“ zamračí se směrem k nim. „Takže vás platí ten dědek Malek?“
„Jak se o tom dozvěděla?“ odtuší s vráskou na čele Marth.
Žena jeho poznámku pomíjí. „Nenecháme vás projít!“ Dává tak znamení svým mužům k boji.
Nala si strhává kapuci a vrhá se přímo na ni. Její vojáky nechává na starosti trojici mužů za jejími zády.
Arietta překvapeně vzhlédne do její tvrdé tváře. „Ty jsi žena?“
Ignoruje její poznámku a dává jí okusit kousek ze svého bojového umění. Zažene ji až do kouta, ale daří se jí ovládnout tu nutkavou touhu zasadit jí smrtelný úder.
„Ne, ty nejsi obyčejná žena. Jsi Pekelný pes,“ vydechne znovu žoldačka a v očích se jí odráží unešený výraz. „Vždycky jsem si přála s tebou zkřížit svůj meč.“
„Není to nic speciálního,“ odtuší se zasmušilým výrazem ve tváři Nala a znovu proti ní vypálí plnou rychlostí.
Dívka se ani nestihne připravit k obraně a její meč v mžiku okamžiku leží na podlaze daleko z jejího dosahu.
Nala jí okamžitě přikládá své ostří ke krku. „Ani se neopovažuj ho zvednout, pokud chceš žít.“
Arietta uchváceně hledí do její tvrdé tváře. „Úžasné. Neměla jsi se mnou žádnou práci. Tvoje síla a rychlost je nadpozemská… stejně jako tvoje krása.“
Nala se nad její poznámkou zamračí. „Jsi trochu bláznivá, co?“
„Možná,“ usměje se skoro až polichoceně žoldačka. „Ale splnil se mi můj sen! Kdo tohle může říct? Setkala jsem se s Pekelným psem. Pověsti o tobě mi zachránily život, když jsem byla na dně. Díky nim jsem si uvědomila, že i osiřelá dívka na ulici bez vody a jídla se může stát silným bojovníkem a přežít.“
V Nalině tváři se zračí zklamání. Nepřála si být nikomu inspirací nebo vzorem, ale nedokázala přesně říct, jestli je to v tomto případě nutně něco špatného. Stahuje svůj meč k zemi. „Moje jméno je Nala a už dávno nejsem Pekelný pes, o kterém ty pověsti vypráví. Měla by sis najít nový sen.“
V Ariettině tváři se objeví zahanbený výraz. Pokorně sklání svou bradu k hrudi. „Nebudu vám stát v cestě,“ vydechne s poraženým pohledem. „Sora je hned za těmi dveřmi.“
Nala se otáčí ke trojici mužů za jejími zády. S Ariettinými žoldáky neměli vůbec žádné potíže. Všichni teď pokorně sedí na podlaze vyskládání vedle sebe. Od nich jim žádné nebezpečí nehrozí. Kývne hlavou k bývalým sapphirehallským vojákům a všichni společně vchází do velícího sálu. Když se dveře rozrazí, spatří zelenookého starce s dlouhým šedým vousem dosahujícím až na hruď. Stojí na balkóně, ke kterému jsou dveře otevřené dokořán. Když slyší jejich kroky, otočí se čelem k nim.
„Jak je ten svět malý,“ odtuší a založí si ruce na bedra. „Takže vy čtyři jste se probili skrze moje muže.“
Nala podezíravě přimhouří oči, když spatří jeho tvář. Je jí tolik povědomá. Musela ho už někde vidět.
„Nepřekvapuje mě to,“ pokračuje Sora. „Byla to jen sebranka špatně cvičených žoldáků, ale na zastrašení vesničanů a získávání daní stačila.“
„Kdo jsi?“ vyhrkne Nala. Musí zjistit, kdo doopravdy je a kde tuhle tvář už viděla.
Muž se na ni pobaveně ušklíbne. „Ty víš, kdo jsem. A já zase vím, kdo jste vy čtyři,“ odtuší. „Ty jsi majorka Nala Darks, tohle je major Amon Flare, plukovník Vincent Lanelli a ty vojáku Marth…“ zastavuje se a promne si svůj dlouhý vous. „Jak bylo to příjmení? Ach, už si vzpomínám, Marth Proud.“
„Jak to že znáš naše jména?!“ vyhrkne překvapeně Amon.
„Já toho vím mnohem víc, než se může na první pohled zdát, vy dezertéři!“ zašklebí se Sora. „Myslíte si, že mi tohle sídlo vyhovuje? Je tu zima, ale království teď potřebuje peníze. Válka je velmi finančně náročná věc.“
„Takže pracuješ pro Sapphirehall?!“ odtuší znechuceně Amon.
„Je to agent SZS,“ vydechne zastřeným hlasem Nala. „Viděla jsem tě už dřív. Sledoval si Taluse.“
„Ach, vzpomněla sis,“ usměje se uznale muž. „Trochu se stydím, že v mých řadách byl někdo jako ty, ale co naplat.“
„Potom to vybírání velkých daní dává smysl,“ dodává Vincent. Jeho tvář se začíná zbarvovat do ruda. „Jak můžete podporovat toho vraha Abernanta? Zabil krále a pokusil se nás z toho obvinit. Sapphirehall má nyní falešného vladaře, který se skrývá pod královou pečetí.“
Sora se hlasitě zasměje. „Opravdu? Neříkáš mi žádné nové zprávy,“ odtuší. „Věděl jsem od začátku, že Abernant zabil Elricka, stejně tak jako to, že Talus je Alucardův bratr. Proto jsem ho sledoval, když se rozpohybovalo dění v Echelonu. Bylo potřeba se jeho vlivu zbavit, ale nakonec to vyřešil za nás tím, že umřel.“
„Za tohle zaplatíš,“ zatíná vztekle čelist Nala, ale Amon ji bere za ruku, aby ji zastavil v bezmyšlenkovitém výpadu.
Sora se ušklíbne. „Ale přiznám se, že ani já jsem nevěděl úplně všechno,“ pokračuje. „Nečekal jsem, že Abernant se tak rychle vrhne na Arcadii pod záminkou toho, že podporovala Echelon. Zdá se, že Abernantův cíl byl od začátku jasný a potřeboval jen dobrou výmluvu.“
„Co je tohle za spiknutí?!“ vyhrkne nevěřícně Amon. „Proč tedy Abernant útočí na Arcadii?“
Sora se opět jen pobaveně zasměje.
„Kdy se hodlá Abernant zbavit Scarlet?“ vydechne uvědoměle Nala.
„O čem to mluvíš? Ona a Abernant jsou jako dvě hrdličky. Podváděla Elricka s generálem, když ještě žil,“ zasměje se muž. „Ten trouba si toho ani nevšiml. Scarlet je teď novou královnou Sapphirehallu a Abernant jí ve vládě podporuje. Díky vám všechno perfektně vychází.“
„Ta hloupá husa si myslí, že mu na ní záleží, ale on se jí zbaví, až mu nebude po chuti. Jak dlouho asi bude trvat, než se zbaví i tebe?“ pokračuje důrazně Nala. „Já znám Abernanta lépe než kdokoliv. Nenechá žít nikoho, kdo o jeho plánu zná citlivé informace a mohl by ho potopit.“
„To je to, co si myslíš ty,“ pokrčí rameny Sora. „Nejsi tak chytrá, jak si myslíš. Zatímco tu tlacháme, se naše vojska v Tsubatě mobilizují k přepadení Austenu.“
Nala překvapeně rozevře oči dokořán. „Austen? Ale proč? To přeci nedává smysl.“
„Ano, tvůj drahý bratr je povede. A víte, proč nemám strach vám tohle všechno říct?“ zašklebí se. „Protože s tím nemůžete vůbec nic dělat. Nikdo nepomůže dezertérům, co zabili svého krále, a s těmi pár prašivými žoldáky se nemůžete postavit velmoci jako je Sapphirehall. Můžete se akorát z dálky dívat, jak Austen hoří v plamenech.“
„Moje rodina… moji přátelé… Proč se tohle děje?!“
„Nedovolím, aby bylo ublíženo těm, kteří mi zachránili život! Nedovolím, aby Nala přišla o svou rodinu a musela trpět pro krutost Sapphirehallu!“ vyhrkne Amon.
„Ty jsi vážně naivní, viď?“ zašklebí se pohrdavě Sora.
„Vám už taky nikdo nepomůže,“ zamračí se Vincent. „Arietta se nám vzdala. Vaši žoldáci vám už neslouží. Hrad je v našem držení. Vy jste skutečný zrádce Sapphirehallu a za své činy zaplatíte tím nejvyšším trestem.“
„Zrádce Sapphirehallu? Ne, nezrazuji ho. Dělám pravý opak,“ zvolá se sebevědomě agent SZS. „Co je teď vlastně vaším cílem? Chcete zastavit Abernanta, aby už zbytečně netrpěli další lidé? Když ho porazíte, co si myslíte, že se stane s obsazenými provinciemi? Nastane občanská válka. Každý bude chtít získat moc. Toho bude chtít využít hlavně ekonomicky zničená Arcadie. Celý svět se změní v jedno velké bitevní pole a nevinní lidé budou umírat dál. Možná ještě ve větším množství než doposud. Vesnice se vypálí, města padnou. Nakonec tu nebude nikdo, kdo by mohl vládnout. Nakonec tu nebude nic, čemu by se snad vládnout dalo.“
„Nebudu už poslouchat ani slovo od tohohle zrádce!“ vykřikne Nala a vrhá se jeho směrem.
„Myslím, že je načase odejít.“
„Nikam nepůjdeš! Vyzpovídáš se před Sapphirehallem za své činy!“ vyhrkne Amon.
„Nebude mít možnost na vyzpovídání, až mu vytrhnu jazyk!“ zavrčí vztekle Nala.
„Blázni! Naivní blázni!“ zasměje se Sora a zabouchává čtveřici dveře od balkónu před nosem. Na jeho straně je zatarasí dlouhým prknem, aby je zdržel.
„Nemá kam utéct,“ poznamená Vincent a snaží se dveře vyrazit ramenem. Na jeho tváři se pokřiví bolestná grimasa.
„S dovolením, Vincente,“ odstrkuje ho na stranu Nala. V tu chvíli se podrážka její boty setkává s pevným dubovým dřevem. Dveře hlasitě zavrzají a ze skulinek mezi prkny se zapráší.
Trojice přítomných mužů jen zaraženě hledí do jejích zad. Jsou až příliš oněmělí její silou, která je snad ani po těch letech nepřestane překvapovat, že jí nikdo z nich nenabídne pomoc.
Nala ji ovšem nepotřebuje. Ozývá se druhá rána. Dřevo při ní hlasitě zapraská a jedno z prken se zcela uvolňuje.
„Zatraceně!“ zařve poháněná čistým vztekem.
Kopne znovu. V tu chvíli se závora na druhé straně láme a dveře se rozráží dokořán.
Když se konečně muži budí z údivu, všichni čtyři vyběhnou na balkón. Ten je ovšem prázdný.
„Vy mladí jste všichni hlupáci,“ směje se Sorův hlas kdesi z dálky.
Čtveřice se nakloní přes zábradlí a spatřuje starce pod zdí. Sešplhal po laně, které si tu musel během jejich akce připravit jako únikový plán.
„Abernant bude určitě potěšen, až se dozví, kde se usídlili zrádci, které všude hledá,“ zašklebí se Sora. „Můžete se těšit na brzkou návštěvu.“
„Víš, co musíš udělat,“ hlesne ten chladný hlas v její mysli. „Teď je ten pravý čas vrátit se ke svému skutečnému já.“
„Ach, čas našeho rozhovoru vypršel,“ vydechne Sora a rozbíhá se k blízkému lesíku, ze kterého původně čtveřice vedla útok na sídlo s Gilbertem a jeho žoldáky.
„Chyťte ho, Nalo,“ zavolá za ní Vincent. „Ale buďte na něj mírná. Možná má ještě nějaké potřebné informace.“
„Už jsi byla mírná příliš dlouho.“
„Nechtěl bych teď být v jeho kůži,“ poznamenává při jejím odchodu Vincent. Byl jeden z těch, co znali sílu jejího hněvu a mohli být svědky jeho následků.
„Takže Sora je agent SZS,“ ztrácí se Amon ve svých myšlenkách s pohledem upřeným na les, ve kterém zmizely obě postavy. Jako by byl úplně oddělen od skutečného světa a ocitl se uzamčený ve své hlavě spolu s těmi hroznými myšlenkami.
„Zatracená SZS!“ zavrčí podrážděně Vincent s pohledem mířícím stejným směrem. „Abernant ji má snad úplně všude.“
„Nemám už z ničeho dobrý pocit,“ zoufá si Marth. „Všechno se začíná hroutit od doby, co jsme zradili Sapphirehall!“ Ustupuje několik kroků od zábradlí balkónu.
Vincent se za ním otáčí se zmateným pohledem.
V tu chvíli bývalý člen Overkills tasí svůj meč a zahledí se do Vincentovy tváře tím nejzoufalejším pohledem. „Moji přátelé zařvali kvůli vašim ideologiím! Zatáhli jste mě do toho! Jednal jsem pod tlakem. Nikdy bych na něco takového dobrovolně nepřistoupil.“
„Co to povídáš, Marthe?“ zamračí se Vincent. „Všichni znali rizika, ale i tak do toho šli. Odhalili jsme fakta, která nemůžeme přehlížet! Jedeš v tom s námi, tak nad čím teď přemýšlíš?!“
„Drž hubu!“ zakřičí. Jeho tvář rudne. „Jsi jen zasraný sobec! Všichni jste. Vaše rodiny jsou dávno mrtvé, ale já všechno nechal v Sapphirehallu.“
„Amone?! Řekni mu něco!“ zavolá za jmenovaným Vincent, ale stále nespouští oči z emočně nevyrovnaného vojáka, kterému se v ruce třese meč jako štíhlý strom ve větru.
Ale mysl bývalého majora je stále moc daleko na to, aby ho mohl slyšet. „Proč chce Abernant útočit na Austen? Co tím získá? Proč nezaútočí rovnou na Arcadii? Snaží se snad odvést jejich pozornost… nebo je jen tolik poháněný pomstou, že chce Nale ublížit? To už je možná příliš šílené i na něj. Ne, bude v tom něco mnohem víc. Něco, co jsme přehlédli.“
„Vy nesete odpovědnost za to, co se ze mě stalo!“ zakřičí znovu Marth. Jeho tvář nese beznadějný výraz. Jeho oči jsou do široka otevřené a ztrácí pojem o realitě. „Jsem špinavý psanec!“
„Amone?! Co u Chaose děláš?!“ volá znovu Vincent. Nemůže ovšem spustit pohled z ozbrojeného Martha. „Budeš jen nečinně přihlížet?!“ Když se ani poté nedočká nějaké odezvy, vytahuje svůj meč.
„I když co já vlastně vím o Abernantově šílenosti? Žil jsem v naprosté iluzi o tom muži dlouhé roky. Chce poslat Kentu, aby vlastníma rukama povraždil nebo zotročil svoji vlastní rodinu. I když je nikdy osobně nepoznal, tak to nic nemění na ohavnosti toho činu,“ cestuje dál ve světě myšlenek bývalý major. „Pak je tu ovšem možnost, že nám Sora lhal, což by nebylo tak překvapivé. Můžeme věřit agentovi SZS? Doufám, že na tuhle otázku nám přinese odpovědi Nala, až se vrátí.“
„Ty ses dočista zbláznil, Marthe!“ vykřikne Vincent.
„Já a zbláznil?“ zasměje se, ale v tom smíchu není žádná radost jen čistá nikde nekončící zoufalost a šílenství, které sebou přinesla. Jde z něj strach. Jeho pomatená mysl se zmítá na hraně reality. „I kdybych se zbláznil, nic už se v mém životě nemůže víc podělat!“
Vincent ustupuje krok dozadu a naráží tak zády do Amona, kterého jejich střet konečně probouzí. S překvapeným výrazem se obrací k ozbrojeným vojákům, kteří proti sobě stojí s meči. „Co to vy dva děláte?!“
„Konečně si se probral, Amone?“ odtuší Vincent a ustupuje mu z výhledu. „Marth proti mně tasil zbraň.“
Amon překvapeně trhne pohledem k bývalému členovi Overkills. „Není důvod, abychom útočili na sebe navzájem,“ spustí starostlivým hlasem směrem k němu. „Stojí proti nám velký společný nepřítel, na kterého se musíme soustředit.“
„Lepší sloužit pro Abernanta a jeho ideje v Sapphirehallu, než pro ty vaše a takhle si zničit život!“ zavzlyká rozrušený Marth. „Vám dvěma to ještě nedošlo, nebo jste tak slepí, že to pro souboj o pozornost majorky nevidíte?!“
„Nerozumím…“ vydechne nejistě Amon.
„Přestaň blbnout a zahoď ten meč,“ žádá ho již mírnějším hlasem Vincent. Vykračuje kupředu.
Marth naproti tomu ustupuje o krok dozadu. „Nepřibližuj se ke mně! Vy jste mi zničili celou kariéru! Vždyť co mi chybělo?! Nechápu, jak jsem mohl být tak hloupý a následovat vás.“ Znovu se z jeho nitra ozve zoufalé zavrčení, které se střídá se vzlyky. „Teď nemám nic! O všechno jste mě připravili! Moje máma si myslí, že jsem zavšivený vlastizrádce a vrah! Jsem hlupák… Jsem takový hlupák, že jsem vám uvěřil!“
„Marthe, odhoď ten meč,“ zavelí vážným hlasem Amon. Ví, že v jeho stavu nemá smysl s ním argumentovat, ale musí ho nejdřív odzbrojit, aby mohl podniknout další kroky a nikdo nepřišel k úhoně.
Jeho slova ovšem odstartují pravý opak. Marth se s tím zoufalým výrazem rozbíhá proti němu. Nicméně pohotový Vincent se se svým mečem staví mezi ně. Jeho ostří si snadno nachází cestu Marthovým břichem. Jednou přesně mířenou ránou posílá dezorientovaného vojáka k zemi. Meč bývalého plukovníka se zabarvuje vojákovou krví. Během několika vteřin ztrácí tolik krve, že upadá do bezvědomí.
Události poslední doby donutily Amona se zamyslet nad tím, kam ho tahle cesta vlastně vede. Věřil v Sapphirehall a krále Elricka celý svůj život. Vykonal jakýkoliv rozkaz bez jediného zaváhání, ať se jednalo o cokoliv. Teprve od události ve Faithvalley začal pochybovat o tom, jestli skutečně stále slouží nejlepším zájmům svojí země nebo je to jen slepá oddanost. Teprve na zčernalé půdě města, které bylo známé jako Údolí naděje, kde nakonec paradoxně vyhasla naděje mnoha životů, začala jeho skutečná cesta. Nikdy ho nepřestaly pronásledovat mučivé myšlenky na to, kolik lidí zemřelo jeho rukou, a kolik jich zemřelo, protože byli zataženi do jejich plánů. Nešlo jenom o lidi ve Faithvalley, Tsubatě, Echelonu nebo Triscallu. Nešlo jenom o vojáky na straně Sapphirehallu nebo Arcadie. Nešlo jenom o Elricka. Nikdy nepřestal pochybovat o tom, jestli jeho rozhodnutí do toho zatáhnout i vojáky z Overkills bylo správné. Pořád přemýšlel o tom, jestli mohl udělat něco jinak, aby ušetřil jejich životy, aby jejich rodiny nemuseli žít v hanbě.
Nicméně všechny tyhle hrozné a strašlivé události se již staly. Jsou pevně sepsané perem minulosti a nelze je změnit. Může ovšem změnit budoucnost a alespoň očistit památku těch mužů.
I když si to uvědomuje, nic to nemění na tom, že ho bolí srdce, když hledí do pobledlé tváře jednoho z těch vojáků, který před ním leží v posteli se smrtelným zraněním a bojuje o svůj život se samotným Chaosem, který sedí na svém trnitém trůnu v podsvětí, protože každý věděl, že žádný voják, který za svého života bral životy jiných, nemůže skončit u bran do nebeského království Stvořitele. I když je jen málo vojáků, kteří skutečně věří v kázání náboženství Světla a tmy, Amon se teď poprvé a také naposledy v životě modlí ke Stvořiteli, aby vojáka vyvedl zpátky na světlo a ušetřil jeho život.
Amon ukončuje svoji neslyšnou modlitbu ve svých myšlenkách a od ležícího muže pohlédne za sebe do Vincentovy zasmušilé tváře. „Neměl si na výběr,“ konejší ho. „Snažil ses mě chránit. Udělal bych to samé v tvojí situaci.“
Amona netěší vidět jediného přeživšího ze své bývalé jednotky v takovém stavu, ale na druhou stranu cítí vděčnost. Díky těm nepřejícím událostem nachází přátelství tam, kde by ho nikdy nečekal. Ví, že Vincent je někdo, na koho se může spolehnout. V jejich situaci není nic cennějšího.
„Nechtěl jsem to tak, ale Marthovi už nemůžeme věřit,“ vydechne rozhodně bývalý plukovník. „Získali jsme tuhle pevnost, ale teď nevím, jestli bude bezpečné tu zůstat. Nala se ještě nevrátila. Nikdy by jí stopování netrvalo tak dlouho. Muselo se něco stát.“
„Byla to větší zábava než tucet chlapů na jednoho zrzouna,“ vrací mu to Nala tvrdým hlasem a zakládá si ruce na prsa.
Gilbert se znovu vztekle zamračí a otáčí se ke trojici mužů. „Seznámil sem všechny svoje chlapy s vaší nabídkou, a nakonec sme se oficiálně rozhodli ji přímout.“
„Dobrá. Teď vás tedy žádám, abyste pod naším velením-“ spustí Amon.
„Pod vašim?“ utíná jeho žádost hrubým tónem Gilbert. „Vo tom nebyla prve řeč. Pomůžu vám, ale svejm chlapům velim já.“
„Máme jinou možnost?“ Amon poraženě vydechne. „Ať je po tvém,“ přikyvuje po krátké odmlce. „Předpokládám, že pevnost dobře znáte.“
„Na to můžeš dát krk,“ přikyvuje sebevědomě Gilbert. „Ale rači než k pevnosti bych teď přešel na votázku platby. Kolik mi nabídnete?“ Jde rovnou k věci a se zamračeným výrazem si zakládá své svalnaté ruce na hruď.
Amon znejistí. Uvědomuje si, že mu prve Malek neřekl, kolik je ochotný žoldákům uhradit. „Nevím kolik,“ přiznává. „Ale jsem si jistý, že částka, kterou je Malek ochoten zaplatit za záchranu jeho dcery a svržení Sory, nebude malá.“
„Jo, to určitě nebude,“ odfrkne si se znechuceným výrazem ve tváři Gilbert. „Ten hajzl Malek si po našem vodchodu nahrabal dost z Talusova bohatství.“
„Neříkej, že ty sis taky něco neodnesl,“ popichuje ho Nala.
Trhne k ní zamračeným pohledem. „Utáhněte tý čubě náhubek. Ty její kecy už mě vážně začínaj srát!“
„No tak!“ okřikne ho s přísným výrazem Vincent. „Proto tu nejsme. Řekněte, kolik si účtujete a pojďme se dohodnout.“
Gilbert se zhluboka nadechne, aby se uklidnil. Najednou se na jeho tváři opět zračí pobavený úšklebek. „Takže řikáš, že náš žold zacáluje Malek,“ zamýšlí se. „V tom případě cena bude padesát zlaťáků na hlavu. Je nás přesně dvacet jedna a k tomu ještě potřebujem nějaký finance na údržbu zbroje. Takže konečná částka je dvanáct set zlaťáků. Sem si jistej, že to bude vyhovující.“
„Zloději,“ odfrkne znechuceným hlasem Nala.
Gilbert se snaží předstírat, že její poznámku neslyšel, ale jeho výraz mluví jinak. Je pokřivený vztekem. Zatíná pěsti, aby se na ní okamžitě nevrhnul. „Peníze převezmu po akci od vás,“ pokračuje. „Pokud mě podrazíte nebo zdrhnete, najdu vás a zabiju.“
Amon k němu trhne překvapeným výrazem.
Gilbert se jen pobaveně uchechtne nad jeho reakcí. „Ale na tom teď nesejde. Udělám to pro vás,“ odtuší. „Kromě toho se mi líbí, že ten dědek Malek potřebuje píchnout a škemrá vo pomoc zrovna u mě.“
„Jak moc tomuhle muži můžeme věřit?“ zamýšlí se znepokojeně Amon. „Nala ho zná a nemá o něm zrovna dobré mínění. Kromě toho jsou pořád v sobě. Možná bych to neměl brát na lehkou váhu.“
„Tak k věci,“ spustí znovu Gilbert. „Hrad má jen jednu bránu, za ní je chodba a naproti hlavnim dveřim je vchod do velícího sálu. Sora bude určitě tam. Chodba se dál láme doleva, kde sou vobytný a skladový prostory. V pravý části sou výcvikový prostory pro vojáky. Co se týče Malekovy holky, tak jí můžou držet kdekoliv, protože hrad nemá žádný vězení. Takže se budem muset rozdělit, abysme jí našli. Znám hrad dobře, takže já a mí chlapi se v centrální chodbě rozdělíme na dva týmy a pudem Lennu… nebo spíš to, co z ní zbylo, hledat.“
„My vtrhneme do velícího sálu a postaráme se o Soru,“ dodává Amon.
„Zdá se, že ti to myslí,“ pokývá uznale hlavou Gilbert. „Když ode mě budete držet tu psici dál, tak si myslim, že během naší spolupráce nebudou žádný potíže.“
„Jsme připraveni vyrazit.“
„V tom případě…“ pokyne Gilbert rukou směrem ke dveřím.
Amon následovaný Vincentem a Marthem vychází ven jako první. Dál pokračují i Gilbertovi žoldáci.
„Nalino, můžu s tebou ještě mluvit?“ zeptá se odměřeným hlasem Gilbert, který stále stojí na svém původním místě.
Nala se k němu obrací se zaraženým pohledem. „O co jde?“ zavrčí strohým hlasem a zakládá si nepřátelsky ruce na prsa.
Gilbert se jen pobaveně zašklebí, a když už jsou všichni muži venku, přichází k ní blíž. Pevně jí svou svalnatou rukou popadá za vlasy a stáhne její hlavu dozadu. Jeho tvář se výhružně přiblíží k té její, která se zmítá v bolestivé křeči. Gilbert je skutečně velmi hrubý a využívá své plné síly. „Ještě jednou se pokusíš mě ponížit před mýma chlapama a přísahám, že se ti stane nějaká hnusná nehoda,“ vyhrožuje. „Nezajímá mě, že se tě lidi bojej, protože si myslej, že si nějaký nadpřirozený monstrum z pekla. Pro mě si jenom malá čubka, která mi leží v žaludku už dost dlouho, a vim, že nepotřebuju sílu Stvořitele, abych z tebe vymlátil ten arogantní výraz.“
„Zabij ho,“ zašeptá hlas v její hlavě.
Při jejích slovech zatáhne žoldák ještě silněji, až se ozve praskání vlasů. „Jo, ale my nepotřebujem vás, takže řekni, jestli rozumíš tomu, co sem ti teď právě řek.“
„Zabij ho!“
„Fajn,“ přikývne a pouští jí.
„Jsi tak slabá…“
„Kde je Nala?“ zeptá se ho Vincent.
„Potřebovala se zhluboka nadechnout,“ zašklebí se pobaveně Gilbert. „Asi neni tak silná, za jakou jí máte.“
Vincent ho s vážným výrazem bere za rameno. „Dávej si pozor. Jestli jí budeš dál provokovat, nedopadne to pro nikoho dobře.“
„Dej svoje pracky pryč,“ zavrčí nevrle Gilbert a shazuje jeho ruku dolů.
❥
Krčí se v nedalekém lesíku, odkud je přímý výhled na hlavní bránu Talusova sídla. Nala zvedá vzhůru svůj luk a zamíří s ním k jednomu ze dvojice mužů, která hlídá bránu. Ještě k muži ani nedoletí první šíp a už zachytává za tětivu druhý, kterým posílá k zemi i toho druhého. Její střely byly přesné. Zasáhly muže v ohybech brnění.
„Dobrá, pojďme si ještě jednou připomenout strategii,“ vyzývá všechny Amon.
Gilbert se jen zasměje. „Seru ti na strategii. Prostě tam vlítnem a rozprášíme ty bastardy!“ zvolá a zvedá své ruce s obouruční sekerou nad hlavu. Bezmyšlenkovitě vybíhá vstříc hlavní bráně. Jeho muži se za ním rozbíhají s vytasenými meči.
Amon jen nevěřícně zakroutí hlavou.
„Tolik o strategii,“ zašklebí se pobaveně Vincent a vybíhá za hloučkem odhodlaných žoldáků.
„Nemáme asi jinou možnost,“ vydechne poraženě Amon a také je následuje spolu s Marthem a Nalou v zádech.
„Až vejdeme dovnitř, tak každý ví, co má dělat?“ zeptá se pro jistotu ještě Vincent, když před bránou žoldáky v čele s Gilbertem předbíhá a upne na ně svůj pohled.
Všichni sborově přikyvují. Vincent otevírá vstup do hradu a následně se všichni nahrnou do hlavní chodby. Gilbertovi žoldáci vybíjejí jednoho Sorova muže po druhém. Následně polovina z nich mizí v levém křídle na rozkaz svého velitele.
Gilbert se jen pobaveně zasměje a svou nohou obutou v kůži přišlápne hlavu jednoho z mužů, který ztratil svůj život pod jeho sekerou. „To nejsou žoldáci. Je to jen sebranka slabochů ve vyleštěnym brnění!“ zasměje se pobaveně, a aby toho nebylo málo ještě do jeho bezvládného těla kopne. „Ani se nestihli zmobilizovat!“
„Úcta k mrtvým ti asi nic neříká,“ zamračí se na něj Vincent.
„Aby ses nepos-“ utíná svou větu a jen mávne rukou. Opět mu svými slovy zkazil veškerou radost. Podle něj se on a Nala k sobě perfektně hodí. „Ty schody před váma ústěj do velícího sálu. My se deme podívat po tý holce,“ dodává podrážděným tónem a vykračuje se zbytkem svých mužů chodbou vpravo.
Amon s ostatními se obrací směrem, kterým je navedl, a svižným krokem vycházejí schody nahoru. V chodbě před velícím sálem na ně čeká černovlasá žena, která nese jméno Arietta, jak je dříve obeznámil Malek, s pár žoldáky.
„Jak Sora předpokládal,“ zamračí se směrem k nim. „Takže vás platí ten dědek Malek?“
„Jak se o tom dozvěděla?“ odtuší s vráskou na čele Marth.
Žena jeho poznámku pomíjí. „Nenecháme vás projít!“ Dává tak znamení svým mužům k boji.
Nala si strhává kapuci a vrhá se přímo na ni. Její vojáky nechává na starosti trojici mužů za jejími zády.
Arietta překvapeně vzhlédne do její tvrdé tváře. „Ty jsi žena?“
Ignoruje její poznámku a dává jí okusit kousek ze svého bojového umění. Zažene ji až do kouta, ale daří se jí ovládnout tu nutkavou touhu zasadit jí smrtelný úder.
„Ne, ty nejsi obyčejná žena. Jsi Pekelný pes,“ vydechne znovu žoldačka a v očích se jí odráží unešený výraz. „Vždycky jsem si přála s tebou zkřížit svůj meč.“
„Není to nic speciálního,“ odtuší se zasmušilým výrazem ve tváři Nala a znovu proti ní vypálí plnou rychlostí.
Dívka se ani nestihne připravit k obraně a její meč v mžiku okamžiku leží na podlaze daleko z jejího dosahu.
Nala jí okamžitě přikládá své ostří ke krku. „Ani se neopovažuj ho zvednout, pokud chceš žít.“
Arietta uchváceně hledí do její tvrdé tváře. „Úžasné. Neměla jsi se mnou žádnou práci. Tvoje síla a rychlost je nadpozemská… stejně jako tvoje krása.“
Nala se nad její poznámkou zamračí. „Jsi trochu bláznivá, co?“
„Možná,“ usměje se skoro až polichoceně žoldačka. „Ale splnil se mi můj sen! Kdo tohle může říct? Setkala jsem se s Pekelným psem. Pověsti o tobě mi zachránily život, když jsem byla na dně. Díky nim jsem si uvědomila, že i osiřelá dívka na ulici bez vody a jídla se může stát silným bojovníkem a přežít.“
V Nalině tváři se zračí zklamání. Nepřála si být nikomu inspirací nebo vzorem, ale nedokázala přesně říct, jestli je to v tomto případě nutně něco špatného. Stahuje svůj meč k zemi. „Moje jméno je Nala a už dávno nejsem Pekelný pes, o kterém ty pověsti vypráví. Měla by sis najít nový sen.“
V Ariettině tváři se objeví zahanbený výraz. Pokorně sklání svou bradu k hrudi. „Nebudu vám stát v cestě,“ vydechne s poraženým pohledem. „Sora je hned za těmi dveřmi.“
Nala se otáčí ke trojici mužů za jejími zády. S Ariettinými žoldáky neměli vůbec žádné potíže. Všichni teď pokorně sedí na podlaze vyskládání vedle sebe. Od nich jim žádné nebezpečí nehrozí. Kývne hlavou k bývalým sapphirehallským vojákům a všichni společně vchází do velícího sálu. Když se dveře rozrazí, spatří zelenookého starce s dlouhým šedým vousem dosahujícím až na hruď. Stojí na balkóně, ke kterému jsou dveře otevřené dokořán. Když slyší jejich kroky, otočí se čelem k nim.
„Jak je ten svět malý,“ odtuší a založí si ruce na bedra. „Takže vy čtyři jste se probili skrze moje muže.“
Nala podezíravě přimhouří oči, když spatří jeho tvář. Je jí tolik povědomá. Musela ho už někde vidět.
„Nepřekvapuje mě to,“ pokračuje Sora. „Byla to jen sebranka špatně cvičených žoldáků, ale na zastrašení vesničanů a získávání daní stačila.“
„Kdo jsi?“ vyhrkne Nala. Musí zjistit, kdo doopravdy je a kde tuhle tvář už viděla.
Muž se na ni pobaveně ušklíbne. „Ty víš, kdo jsem. A já zase vím, kdo jste vy čtyři,“ odtuší. „Ty jsi majorka Nala Darks, tohle je major Amon Flare, plukovník Vincent Lanelli a ty vojáku Marth…“ zastavuje se a promne si svůj dlouhý vous. „Jak bylo to příjmení? Ach, už si vzpomínám, Marth Proud.“
„Jak to že znáš naše jména?!“ vyhrkne překvapeně Amon.
„Já toho vím mnohem víc, než se může na první pohled zdát, vy dezertéři!“ zašklebí se Sora. „Myslíte si, že mi tohle sídlo vyhovuje? Je tu zima, ale království teď potřebuje peníze. Válka je velmi finančně náročná věc.“
„Takže pracuješ pro Sapphirehall?!“ odtuší znechuceně Amon.
„Je to agent SZS,“ vydechne zastřeným hlasem Nala. „Viděla jsem tě už dřív. Sledoval si Taluse.“
„Ach, vzpomněla sis,“ usměje se uznale muž. „Trochu se stydím, že v mých řadách byl někdo jako ty, ale co naplat.“
„Potom to vybírání velkých daní dává smysl,“ dodává Vincent. Jeho tvář se začíná zbarvovat do ruda. „Jak můžete podporovat toho vraha Abernanta? Zabil krále a pokusil se nás z toho obvinit. Sapphirehall má nyní falešného vladaře, který se skrývá pod královou pečetí.“
Sora se hlasitě zasměje. „Opravdu? Neříkáš mi žádné nové zprávy,“ odtuší. „Věděl jsem od začátku, že Abernant zabil Elricka, stejně tak jako to, že Talus je Alucardův bratr. Proto jsem ho sledoval, když se rozpohybovalo dění v Echelonu. Bylo potřeba se jeho vlivu zbavit, ale nakonec to vyřešil za nás tím, že umřel.“
„Za tohle zaplatíš,“ zatíná vztekle čelist Nala, ale Amon ji bere za ruku, aby ji zastavil v bezmyšlenkovitém výpadu.
Sora se ušklíbne. „Ale přiznám se, že ani já jsem nevěděl úplně všechno,“ pokračuje. „Nečekal jsem, že Abernant se tak rychle vrhne na Arcadii pod záminkou toho, že podporovala Echelon. Zdá se, že Abernantův cíl byl od začátku jasný a potřeboval jen dobrou výmluvu.“
„Co je tohle za spiknutí?!“ vyhrkne nevěřícně Amon. „Proč tedy Abernant útočí na Arcadii?“
Sora se opět jen pobaveně zasměje.
„Kdy se hodlá Abernant zbavit Scarlet?“ vydechne uvědoměle Nala.
„O čem to mluvíš? Ona a Abernant jsou jako dvě hrdličky. Podváděla Elricka s generálem, když ještě žil,“ zasměje se muž. „Ten trouba si toho ani nevšiml. Scarlet je teď novou královnou Sapphirehallu a Abernant jí ve vládě podporuje. Díky vám všechno perfektně vychází.“
„Ta hloupá husa si myslí, že mu na ní záleží, ale on se jí zbaví, až mu nebude po chuti. Jak dlouho asi bude trvat, než se zbaví i tebe?“ pokračuje důrazně Nala. „Já znám Abernanta lépe než kdokoliv. Nenechá žít nikoho, kdo o jeho plánu zná citlivé informace a mohl by ho potopit.“
„To je to, co si myslíš ty,“ pokrčí rameny Sora. „Nejsi tak chytrá, jak si myslíš. Zatímco tu tlacháme, se naše vojska v Tsubatě mobilizují k přepadení Austenu.“
Nala překvapeně rozevře oči dokořán. „Austen? Ale proč? To přeci nedává smysl.“
„Ano, tvůj drahý bratr je povede. A víte, proč nemám strach vám tohle všechno říct?“ zašklebí se. „Protože s tím nemůžete vůbec nic dělat. Nikdo nepomůže dezertérům, co zabili svého krále, a s těmi pár prašivými žoldáky se nemůžete postavit velmoci jako je Sapphirehall. Můžete se akorát z dálky dívat, jak Austen hoří v plamenech.“
„Moje rodina… moji přátelé… Proč se tohle děje?!“
„Nedovolím, aby bylo ublíženo těm, kteří mi zachránili život! Nedovolím, aby Nala přišla o svou rodinu a musela trpět pro krutost Sapphirehallu!“ vyhrkne Amon.
„Ty jsi vážně naivní, viď?“ zašklebí se pohrdavě Sora.
„Vám už taky nikdo nepomůže,“ zamračí se Vincent. „Arietta se nám vzdala. Vaši žoldáci vám už neslouží. Hrad je v našem držení. Vy jste skutečný zrádce Sapphirehallu a za své činy zaplatíte tím nejvyšším trestem.“
„Zrádce Sapphirehallu? Ne, nezrazuji ho. Dělám pravý opak,“ zvolá se sebevědomě agent SZS. „Co je teď vlastně vaším cílem? Chcete zastavit Abernanta, aby už zbytečně netrpěli další lidé? Když ho porazíte, co si myslíte, že se stane s obsazenými provinciemi? Nastane občanská válka. Každý bude chtít získat moc. Toho bude chtít využít hlavně ekonomicky zničená Arcadie. Celý svět se změní v jedno velké bitevní pole a nevinní lidé budou umírat dál. Možná ještě ve větším množství než doposud. Vesnice se vypálí, města padnou. Nakonec tu nebude nikdo, kdo by mohl vládnout. Nakonec tu nebude nic, čemu by se snad vládnout dalo.“
„Nebudu už poslouchat ani slovo od tohohle zrádce!“ vykřikne Nala a vrhá se jeho směrem.
„Myslím, že je načase odejít.“
„Nikam nepůjdeš! Vyzpovídáš se před Sapphirehallem za své činy!“ vyhrkne Amon.
„Nebude mít možnost na vyzpovídání, až mu vytrhnu jazyk!“ zavrčí vztekle Nala.
„Blázni! Naivní blázni!“ zasměje se Sora a zabouchává čtveřici dveře od balkónu před nosem. Na jeho straně je zatarasí dlouhým prknem, aby je zdržel.
„Nemá kam utéct,“ poznamená Vincent a snaží se dveře vyrazit ramenem. Na jeho tváři se pokřiví bolestná grimasa.
„S dovolením, Vincente,“ odstrkuje ho na stranu Nala. V tu chvíli se podrážka její boty setkává s pevným dubovým dřevem. Dveře hlasitě zavrzají a ze skulinek mezi prkny se zapráší.
Trojice přítomných mužů jen zaraženě hledí do jejích zad. Jsou až příliš oněmělí její silou, která je snad ani po těch letech nepřestane překvapovat, že jí nikdo z nich nenabídne pomoc.
Nala ji ovšem nepotřebuje. Ozývá se druhá rána. Dřevo při ní hlasitě zapraská a jedno z prken se zcela uvolňuje.
„Zatraceně!“ zařve poháněná čistým vztekem.
Kopne znovu. V tu chvíli se závora na druhé straně láme a dveře se rozráží dokořán.
Když se konečně muži budí z údivu, všichni čtyři vyběhnou na balkón. Ten je ovšem prázdný.
„Vy mladí jste všichni hlupáci,“ směje se Sorův hlas kdesi z dálky.
Čtveřice se nakloní přes zábradlí a spatřuje starce pod zdí. Sešplhal po laně, které si tu musel během jejich akce připravit jako únikový plán.
„Abernant bude určitě potěšen, až se dozví, kde se usídlili zrádci, které všude hledá,“ zašklebí se Sora. „Můžete se těšit na brzkou návštěvu.“
„Víš, co musíš udělat,“ hlesne ten chladný hlas v její mysli. „Teď je ten pravý čas vrátit se ke svému skutečnému já.“
„Ach, čas našeho rozhovoru vypršel,“ vydechne Sora a rozbíhá se k blízkému lesíku, ze kterého původně čtveřice vedla útok na sídlo s Gilbertem a jeho žoldáky.
„Chyťte ho, Nalo,“ zavolá za ní Vincent. „Ale buďte na něj mírná. Možná má ještě nějaké potřebné informace.“
„Už jsi byla mírná příliš dlouho.“
„Nechtěl bych teď být v jeho kůži,“ poznamenává při jejím odchodu Vincent. Byl jeden z těch, co znali sílu jejího hněvu a mohli být svědky jeho následků.
„Takže Sora je agent SZS,“ ztrácí se Amon ve svých myšlenkách s pohledem upřeným na les, ve kterém zmizely obě postavy. Jako by byl úplně oddělen od skutečného světa a ocitl se uzamčený ve své hlavě spolu s těmi hroznými myšlenkami.
„Zatracená SZS!“ zavrčí podrážděně Vincent s pohledem mířícím stejným směrem. „Abernant ji má snad úplně všude.“
„Nemám už z ničeho dobrý pocit,“ zoufá si Marth. „Všechno se začíná hroutit od doby, co jsme zradili Sapphirehall!“ Ustupuje několik kroků od zábradlí balkónu.
Vincent se za ním otáčí se zmateným pohledem.
V tu chvíli bývalý člen Overkills tasí svůj meč a zahledí se do Vincentovy tváře tím nejzoufalejším pohledem. „Moji přátelé zařvali kvůli vašim ideologiím! Zatáhli jste mě do toho! Jednal jsem pod tlakem. Nikdy bych na něco takového dobrovolně nepřistoupil.“
„Co to povídáš, Marthe?“ zamračí se Vincent. „Všichni znali rizika, ale i tak do toho šli. Odhalili jsme fakta, která nemůžeme přehlížet! Jedeš v tom s námi, tak nad čím teď přemýšlíš?!“
„Drž hubu!“ zakřičí. Jeho tvář rudne. „Jsi jen zasraný sobec! Všichni jste. Vaše rodiny jsou dávno mrtvé, ale já všechno nechal v Sapphirehallu.“
„Amone?! Řekni mu něco!“ zavolá za jmenovaným Vincent, ale stále nespouští oči z emočně nevyrovnaného vojáka, kterému se v ruce třese meč jako štíhlý strom ve větru.
Ale mysl bývalého majora je stále moc daleko na to, aby ho mohl slyšet. „Proč chce Abernant útočit na Austen? Co tím získá? Proč nezaútočí rovnou na Arcadii? Snaží se snad odvést jejich pozornost… nebo je jen tolik poháněný pomstou, že chce Nale ublížit? To už je možná příliš šílené i na něj. Ne, bude v tom něco mnohem víc. Něco, co jsme přehlédli.“
„Vy nesete odpovědnost za to, co se ze mě stalo!“ zakřičí znovu Marth. Jeho tvář nese beznadějný výraz. Jeho oči jsou do široka otevřené a ztrácí pojem o realitě. „Jsem špinavý psanec!“
„Amone?! Co u Chaose děláš?!“ volá znovu Vincent. Nemůže ovšem spustit pohled z ozbrojeného Martha. „Budeš jen nečinně přihlížet?!“ Když se ani poté nedočká nějaké odezvy, vytahuje svůj meč.
„I když co já vlastně vím o Abernantově šílenosti? Žil jsem v naprosté iluzi o tom muži dlouhé roky. Chce poslat Kentu, aby vlastníma rukama povraždil nebo zotročil svoji vlastní rodinu. I když je nikdy osobně nepoznal, tak to nic nemění na ohavnosti toho činu,“ cestuje dál ve světě myšlenek bývalý major. „Pak je tu ovšem možnost, že nám Sora lhal, což by nebylo tak překvapivé. Můžeme věřit agentovi SZS? Doufám, že na tuhle otázku nám přinese odpovědi Nala, až se vrátí.“
„Ty ses dočista zbláznil, Marthe!“ vykřikne Vincent.
„Já a zbláznil?“ zasměje se, ale v tom smíchu není žádná radost jen čistá nikde nekončící zoufalost a šílenství, které sebou přinesla. Jde z něj strach. Jeho pomatená mysl se zmítá na hraně reality. „I kdybych se zbláznil, nic už se v mém životě nemůže víc podělat!“
Vincent ustupuje krok dozadu a naráží tak zády do Amona, kterého jejich střet konečně probouzí. S překvapeným výrazem se obrací k ozbrojeným vojákům, kteří proti sobě stojí s meči. „Co to vy dva děláte?!“
„Konečně si se probral, Amone?“ odtuší Vincent a ustupuje mu z výhledu. „Marth proti mně tasil zbraň.“
Amon překvapeně trhne pohledem k bývalému členovi Overkills. „Není důvod, abychom útočili na sebe navzájem,“ spustí starostlivým hlasem směrem k němu. „Stojí proti nám velký společný nepřítel, na kterého se musíme soustředit.“
„Lepší sloužit pro Abernanta a jeho ideje v Sapphirehallu, než pro ty vaše a takhle si zničit život!“ zavzlyká rozrušený Marth. „Vám dvěma to ještě nedošlo, nebo jste tak slepí, že to pro souboj o pozornost majorky nevidíte?!“
„Nerozumím…“ vydechne nejistě Amon.
„Přestaň blbnout a zahoď ten meč,“ žádá ho již mírnějším hlasem Vincent. Vykračuje kupředu.
Marth naproti tomu ustupuje o krok dozadu. „Nepřibližuj se ke mně! Vy jste mi zničili celou kariéru! Vždyť co mi chybělo?! Nechápu, jak jsem mohl být tak hloupý a následovat vás.“ Znovu se z jeho nitra ozve zoufalé zavrčení, které se střídá se vzlyky. „Teď nemám nic! O všechno jste mě připravili! Moje máma si myslí, že jsem zavšivený vlastizrádce a vrah! Jsem hlupák… Jsem takový hlupák, že jsem vám uvěřil!“
„Marthe, odhoď ten meč,“ zavelí vážným hlasem Amon. Ví, že v jeho stavu nemá smysl s ním argumentovat, ale musí ho nejdřív odzbrojit, aby mohl podniknout další kroky a nikdo nepřišel k úhoně.
Jeho slova ovšem odstartují pravý opak. Marth se s tím zoufalým výrazem rozbíhá proti němu. Nicméně pohotový Vincent se se svým mečem staví mezi ně. Jeho ostří si snadno nachází cestu Marthovým břichem. Jednou přesně mířenou ránou posílá dezorientovaného vojáka k zemi. Meč bývalého plukovníka se zabarvuje vojákovou krví. Během několika vteřin ztrácí tolik krve, že upadá do bezvědomí.
❥
Události poslední doby donutily Amona se zamyslet nad tím, kam ho tahle cesta vlastně vede. Věřil v Sapphirehall a krále Elricka celý svůj život. Vykonal jakýkoliv rozkaz bez jediného zaváhání, ať se jednalo o cokoliv. Teprve od události ve Faithvalley začal pochybovat o tom, jestli skutečně stále slouží nejlepším zájmům svojí země nebo je to jen slepá oddanost. Teprve na zčernalé půdě města, které bylo známé jako Údolí naděje, kde nakonec paradoxně vyhasla naděje mnoha životů, začala jeho skutečná cesta. Nikdy ho nepřestaly pronásledovat mučivé myšlenky na to, kolik lidí zemřelo jeho rukou, a kolik jich zemřelo, protože byli zataženi do jejich plánů. Nešlo jenom o lidi ve Faithvalley, Tsubatě, Echelonu nebo Triscallu. Nešlo jenom o vojáky na straně Sapphirehallu nebo Arcadie. Nešlo jenom o Elricka. Nikdy nepřestal pochybovat o tom, jestli jeho rozhodnutí do toho zatáhnout i vojáky z Overkills bylo správné. Pořád přemýšlel o tom, jestli mohl udělat něco jinak, aby ušetřil jejich životy, aby jejich rodiny nemuseli žít v hanbě.
Nicméně všechny tyhle hrozné a strašlivé události se již staly. Jsou pevně sepsané perem minulosti a nelze je změnit. Může ovšem změnit budoucnost a alespoň očistit památku těch mužů.
I když si to uvědomuje, nic to nemění na tom, že ho bolí srdce, když hledí do pobledlé tváře jednoho z těch vojáků, který před ním leží v posteli se smrtelným zraněním a bojuje o svůj život se samotným Chaosem, který sedí na svém trnitém trůnu v podsvětí, protože každý věděl, že žádný voják, který za svého života bral životy jiných, nemůže skončit u bran do nebeského království Stvořitele. I když je jen málo vojáků, kteří skutečně věří v kázání náboženství Světla a tmy, Amon se teď poprvé a také naposledy v životě modlí ke Stvořiteli, aby vojáka vyvedl zpátky na světlo a ušetřil jeho život.
Amon ukončuje svoji neslyšnou modlitbu ve svých myšlenkách a od ležícího muže pohlédne za sebe do Vincentovy zasmušilé tváře. „Neměl si na výběr,“ konejší ho. „Snažil ses mě chránit. Udělal bych to samé v tvojí situaci.“
Amona netěší vidět jediného přeživšího ze své bývalé jednotky v takovém stavu, ale na druhou stranu cítí vděčnost. Díky těm nepřejícím událostem nachází přátelství tam, kde by ho nikdy nečekal. Ví, že Vincent je někdo, na koho se může spolehnout. V jejich situaci není nic cennějšího.
„Nechtěl jsem to tak, ale Marthovi už nemůžeme věřit,“ vydechne rozhodně bývalý plukovník. „Získali jsme tuhle pevnost, ale teď nevím, jestli bude bezpečné tu zůstat. Nala se ještě nevrátila. Nikdy by jí stopování netrvalo tak dlouho. Muselo se něco stát.“
(Pokračování příště)
0 comments:
Okomentovat