Jako další knihu pro mou novou recenzi jsem si vybrala pozdní román "Klíč" od nejvýznamnějšího japonského spisovatele 20. století Jun'ichira Tanizakiho. Ke knížce jsem se dostala díky doporučenému seznamu literatury pro přijímací zkoušku na obor Japonská studia na Univerzitě Karlově, na kterou jsem si podala přihlášku.
Seznam doporučené literatury na tento obor je velmi obsáhlý. Vedle odborné literatury tu byly i romány a sbírky básní. Takže k jedné odborné knize o japonském náboženství jsem se rozhodla doslova naslepo vybrat nějaký z románů. Jméno tohoto spisovatele mi padlo do oka, protože bylo v seznamu zmiňováno hned několikrát, tak jsem si řekla, že to bude asi opravdu dobrý spisovatel. Knihu jsem vybrala stejně náhodně. Když jsem si ovšem našla na stránkách knihovny její obsah, poněkud mě to překvapilo. Byla popsána jako psychologický román o sexuálním životě stárnoucího muže a jeho mladší ženy. Ani tohle zjištění mě neodradilo a knihu jsem si šla do knihovny půjčit.
Hned po pár stránkách jsem měla doslova vyražený dech. Je psána formou deníků. Jeden je manžela a druhý manželky, takže příběhem procházíme doprovázeni cítěním obou z dvojice. To jejich neustálé podezírání toho druhého a ospravedlňování sebe samého, i když už od začátku je vám jasné, že se jedná jen o lži a intriky, mi ani tak nevadilo, dokonce jsem přešla i tu hmatatelnou sexuální krizi (o tom to přeci mělo být), ale když jsem se dostala po asi třiceti stránkách do bodu, kde manžel svléká manželku, co je v bezvědomí, prohlíží si ji, později si ji dokonce i fotí, svítí na ni zářivkou, osahává ji a vyspí se s ní, tak už jsem měla opravdu dost.
Nicméně ani potom jsem z nějakého důvodu nemohla přestat číst. Nešlo totiž jen o to. Tanizaki má skutečně kouzelný dar umět psát a vtáhnout člověka do děje, ať píše skutečně o čemkoliv. Bylo mi totiž jasné, že tahle kniha není o pornografii. Tak cudně napsanou knihu o sexu jsem už dlouho nečetla. Pro evropany může být těžké pochopit některé aspekty japonské kultury. Tahle knížka o tom je. Je to japonská knížka psána japonským autorem o japonském páru vychovávaném v Japonsku podle japonských tradic.
Nakonec... Když člověk skutečně zahodí všechny své evropské předsudky a nepochopitelnost, si uvědomí, že ta kniha, ten příběh, má myšlenku. Tanizaki nevytvořil bezduché lechtivé čtení nahlížející do ložnice postaršího páru. On přesně vystihl pokrytectví a faleš, kterou plodí dodržování dávno přežitých a nesmyslných tradic. Nejen na postavách obou manželů, ale zejména na jejich dceři vystihl, že léta potlačované touhy mají za následek pokřivení morálních zásad.
Hodnocení: 3/5
0 comments:
Okomentovat