Tomino no Jigoku - Saijō Yaso

Pro dnešek jsem si připravila něco trochu jiného než obvykle. Nebudu dělat recenzi na celou knihu, ale pouze na jednu konkrétní báseň. Její jméno je "Tomino no Jigoku" (v překladu Tominovo (Tominino?) peklo) od autora jménem Saijō Yaso. Na tuhle báseň jsem narazila, když jsem hledala nějaké japonské mýty a legendy. Kolem této básně se totiž vznáší velmi mysteriózní příběh. Konkrétně se mluví o tom, že je to kletba, a kdo ji přečte nahlas, zemře nebo se mu stane něco hrozného. Já osobně na tyto věci nevěřím, takže jsem se na báseň zaměřila spíše po literární stránce.

S japonskou poezií příliš zkušeností nemám. Nikdy jsem nenarazila na žádnou básnickou sbírku (nebo báseň jako takovou), která by mě pořádně upoutala. Je to možná i tím, že se v tomhle odvětví moc neorientuji, takže jsem neměla možnost číst něco skutečně kvalitního. Kvůli přípravám na přijímací zkoušky jsem se ovšem do tohoto tématu ponořila trochu více a musím říct, že díky této nevinné básničce jsem se dost dozvěděla nejen o japonských básních a literatuře, ale i japonském náboženství a buddhismu.

Po nalezení této japonské legendy jsem si tedy báseň ze zvědavosti našla a přečetla. Báseň s velkou pravděpodobností vyprávějící o mladém chlapci (dívce?), který je zatracen pro své hrozné činy, které ovšem nejsou v příběhu zmíněny, Tomino no Jigoku, byl zveřejněn v roce 1919 ve sbírce "Sakin" (nebo "Gold Dust" - Zlatý prach) od autora jménem Saijō Yaso. Tento básník byl univerzitní profesor a žil nějaký čas ve Francii, studoval v Sorbonně. Jeho tvorba byla silně ovlivněna francouzkými básníky, zejména symbolisty jako Arthur Rimbaud, Stéphane Mallarmé a Paul Valéry, (se kterým se spřátelil). Ačkoli Saijōva pozdější práce byla zdánlivě pro děti, byla plná podivných symbolů a slovíčkaření, které by mohli být docela znepokojivé.

Všechny informace jsem tak nějak nashromáždila na internetu, tak doufám, že jsou pravdivé. Je totiž docela těžké nějaké najít v jiném než japonském jazyce. Snažila jsem se vyhledat celou básnickou sbírku, ve které je báseň obsažena, ale bohužel bez úspěchu. Nakonec se mi podařilo najít alespoň anglický překlad dané básně, který se tvářil jako celkem kvalitní na rozdíl od jiných, kterých je internet plný.

Teď rovnou k recenzi. Příběh celé básně je velmi temný a znepokojující, ale svým způsobem úchvatný. Báseň je podle mě skutečně dobrá (a to poezii nijak zvlášť neholduji). S pomocí internetu jsem se nějak dopátrala k významu celého příběhu, takže se vám ho tu pokusím trochu nastínit a ještě dodám svůj vlastní názor na to, jak bych si příběh vysvětlila já. Pravdou je, že jsem báseň nahlas nečetla, takže nemůžu říct jestli je kletba skutečná nebo ne. Rozlousknutí nechávám na vás. 😉

Tomino’s Hell (1)

Elder sister vomits blood,

younger sister’s breathing fire

while sweet little Tomino

just spits up the jewels. (2)

All alone does Tomino

go falling into that hell,

a hell of utter darkness,

without even flowers.

Is Tomino’s big sister

the one who whips him?

The purpose of the scourging

hangs dark in his mind. (3)

Lashing and thrashing him, ah!

But never quite shattering.

One sure path to Avici, (4)

the eternal hell.

Into that blackest of hells

guide him now, I pray—

to the golden sheep,

to the nightingale.

How much did he put

in that leather pouch

to prepare for his trek to

the eternal hell?

Spring is coming

to the valley, to the wood,

to the spiraling chasms

of the blackest hell.

The nightingale in her cage,

the sheep aboard the wagon,

and tears well up in the eyes

of sweet little Tomino. (5)

Sing, o nightingale,

in the vast, misty forest—

he screams he only misses

his little sister.

His wailing desperation

echoes throughout hell—

a fox peony

opens its golden petals.

Down past the seven mountains

and seven rivers of hell—

the solitary journey

of sweet little Tomino.

If in this hell they be found,

may they then come to me, please,

those sharp spikes of punishment

from Needle Mountain. (6)

Not just on some empty whim

Is flesh pierced with blood-red pins:

they serve as hellish signposts

for sweet little Tomino. (7)

Tohle je tedy anglický překlad, který jsem našla na internetu. Odkaz na stránku naleznete zde. Všechny poznámky a překlad náleží autorovi Davidovi Bowlesovi. Já je pro vás jen přeložím, ale ne doslovně, protože třeba část o rozlousknutí celého Tominova případu mi přišla zbytečná. (Celou tu báseň taky vážně překládat nebudu. 😃 Pokud by ale byl velký zájem, tak se možná nechám přemluvit. 😉) Nicméně ve vysvětlivkách se budu držet předpokladu, že Tomino je chlapec, i když oficiálně není pohlaví postavy určeno.

(1) Pod pojmem "hell" čili "peklo" (v originále "jigoku") se skrývá buddhistický komplex, do kterého mohou být reinkarnování velmi hříšní lidé. Všimněte si také, že báseň následuje 7-7-7-5 slabičné vzory evokující nejtradičnější japonské verše.

(2) Co se tady děje, není na první pohled jasné, ale je zřejmé, že Tominovy sestry trpí, zatímco on ne.

(3) Pravděpodobně jsou rány bičem, které Tomino dostává při své cestě do pekla, zasloužené (ačkoliv další možný překlad z japonštiny "účel bičování mu dělá starosti" naznačuje, že možná neví, proč je potrestán. Mě se ovšem zdá, že ví.

(4) Báseň ukazuje, že Tomino směřuje do "mugen jigoku", japonský překlad pro sanskrt "Avīci", nebo "bez vln". Avīci je nejnižší z pekel v buddhismu. Hříšníkova muka trvají tak dlouho (věky a věky), že se zdá, že je tam jeho duše uvězněna věčnost.

Je zde pět hrozných hříchů, díky kterým můžete skončit na tomhle místě: vytvoření rozkol uvnitř komunity buddhistických mnichů a mnišek, prolévání krve Buddhy, zabití osvíceného člověka, nebo úmyslné zavraždění otce nebo matky (ne nutně svých!). Právě tento bod může být skutečným důvodem cesty Tomina do pekla. Samozřejmě se jedná o doslovný překlad (poznámka v bodě #7).

(5) Připadá mi, že ovce (sheep) a slavík (nightingale) jsou symbolem Tominových sester.

(6) Jehlová hora (Needle Mountain) v originále "Hari no Yama" je další krásnou připomínkou buddhistického pekla. Je to místo, kde mučitelé zatracených získávají své bodce.

(7) Další možný překlad by byl:

Not just on some empty whim

Will I pierce with blood-red pins

the marks upon a body

of sweet little Tomino.

Ať tak či tak je závěr skutečně mrazivý! Nicméně vzhledem k tomu, že básním měl zálibu v symbolismu, je dost možné, že všechny ty řeči o Tominovi sestupujícím do pekla je pouhá metonymie a jedná se o jiný druh pozemského pekla mezilidských vztahů, které je výše popsáno. Japonský článek o Saijōvi na Wikipedii naznačuje, že báseň autor napsal na smrt své sestry nebo otce; vzhledem k cílům symbolické poezie (zabránit popisování věcí samotných a místo toho popsat jejich následky). Připadá mi, že báseň má ukázat Saijōvo emocionální rozrušení z něčí smrti; přirovnává vinu z přežití k cestě do pekla.

Tak to by byl tedy hrubý překlad. Teď bude na řadě můj náhled na celý příběh. I když s Davidem souhlasím, že tato báseň vnikla jako odraz autorových vnitřních pocitů, tak jsem si i jistým způsobem domyslela Tominův příběh. Řekla bych, že příběh se dá vysvětlit dvěma způsoby. Pokud je Tomino doslovně v pekle, tak jsou tam jeho sestry s ním (protože je pravděpodobně zabil) a oni pomáhají s jeho věčným trestem (bičování atd.). Ovšem pokud se na báseň podíváme symbolicky, jeho sestry trpěly způsobem, který se ho nedotkl, a bez ohledu na tragédii, která postihla rodinu a ponořila ho do psychologického pekla s sebou přináší vzpomínku na jeho špatné vztahy s dívkami, což mu způsobuje emocionální rozrušení.

Jako jedno z dalších vysvětlení jsem našla, že se může jednat o příběh "oblíbeného syna", který vždy tiše sedí, když jsou jeho sestry týrány rodiči. Jeho pozice jakožto "oblíbeného syna" mu jistým způsobem brání v tom pomáhat jeho sestrám a to sužuje jeho duši. Z pocitu viny se zavazuje k cestě do pekla kvůli tomu, že dostatečně neprosazoval práva svých sester, které zřejmě miluje, a následuje jednu z nich, která byla ubita k smrti a trestá ho při jeho cestě, zatímco druhá je stále "vězněná" jejich rodiči a týraná.

Ať je to jak chce, tak tahle báseň je skutečně jistým způsobem děsivá a okouzlující zároveň. rozhodně mě přesvědčila v tom, že si ještě nějaké japonské básně přečtu. Kromě toho jsem se rozhodla i na toto téma napsat svůj další příběh, protože hororové příběhy s nádechem mystiky mě vždycky bavily. Příběh se bude samozřejmě jmenovat "Tominovo peklo".

A na závěr ještě dávám originál básně: