„Nechtěl jsem to
tak, ale Marthovi už nemůžeme věřit,“ vydechne rozhodně bývalý plukovník.
„Získali jsme tuhle pevnost, ale teď nevím, jestli bude bezpečné tu zůstat. Nala
se ještě nevrátila. Nikdy by jí stopování netrvalo tak dlouho. Muselo se něco
stát.“
„Myslíš, že ho ztratila?“
„Nevěřím tomu. Vždyť si toho starce viděl, ale mohlo se něco stát…“ zatíná pěsti nad tou myšlenkou, i když ještě není připraven ji vyslovit nahlas, a tak se vrací zpátky k původnímu tématu: „Sora ví o naší pozici. Pokud utekl, tak se tahle zpráva dostane k Abernantovi. Nakonec měl pravdu. Nemůžeme se rovnat s celou armádou.“
„Myslím, že s tímhle rozhodnutím bychom měli počkat na Nalu,“ namítá Amon. „Určitě se brzy vrátí.“
„Ano, ale řekl bych, že pro Nalu je tohle místo důležité. Pochybuji, že ho bude chtít opustit.“
„Můžeme tu zůstat alespoň na chvíli, než se rozhodneme pro další kroky. Jak sis mohl všimnout, tak Abernant nejedná v poslední době zrovna logicky,“ pokračuje Amon a znovu jeho mysl zapátrá k myšlence na generálův plánovaný útok na Austen. Nenapadá ho, co tím zamýšlí. V žádném kontextu tento krok nedává smysl. „Nakonec nemůžeme předpovídat žádný jeho krok a nemůžeme se spoléhat ani na to, že byla Sorova slova pravdivá. I kdyby informace o naší pozici opustila tenhle kontinent, třeba po nás Abernant vůbec nepůjde, když vede svoje jednotky na jih. Tady máme alespoň útočiště, které se nám teď skutečně hodí.“
Vincent přikyvuje. „Máš pravdu. S tímhle sídlem a s penězi ze správy Narshe konečně můžeme podniknout další kroky k odhalení Abernanta. Myslím, že se shodneme na tom, že to je náš hlavní cíl,“ spustí rozhodně. „Jen se obávám toho Gilberta. Mám z něj divný pocit. Hlavně jsou neustále s Nalou v sobě, a to nebude do budoucna dělat dobrotu.“
„Všiml jsem si toho. Chová se k ní dost hrubě a neuctivě, ale zdá se mi, že to Nala zvládá dobře.“
„Tím si právě nejsem moc jistý. Bojím se, že jestli bude dál pod takovým tlakem, nemusí to dobře dopadnout,“ přiznává Vincent a konečně odhaluje svoje podezření, které již naznačoval na začátku jejich rozhovoru.
„Co tím myslíš?“
„Všiml jsem si, že se Nala začala chovat trochu zvláštně od toho jejího kolapsu za mostem. Možná je to jenom moje představa, ale myslím si, že tehdy nemluvila k nám,“ sdílí svoje obavy.
„Myslíš, že mluvila… k Temnotě?“ zakroutí hlavou Amon. Neví, jak se lépe vyjádřit.
„Nevím, co si mám myslet,“ pokrčí rameny Vincent. „Jen vím, že mám o ni strach.“
Amon se na okamžik odmlčí s pohledem upřeným do Vincentovy ustarané tváře. Možná konečně začíná skutečně chápat, co je to láska. Všiml si něčeho, co Amonovy zůstalo skryté, protože se sobecky soustředil jen na své vlastní city.
„Jestli je to tak, tak jí pomůžeme. Společně,“ přikyvuje Vincentovým směrem, aby mu dal potřebné ujištění.
Bývalý plukovník se krátce usměje namísto díku.
„Měl bych odvést Lennu zpět k Malekovi. Ta dívka si tu musela zažít svoje. Myslím, že bude nejlepší, když se co nejdřív vrátí domů,“ vydechne ustaraně Vincent. „Kromě toho Gilbert už chce svoje peníze. Upřímně se už nemůžu dočkat, až odsud vypadne.“
„Nemyslím si, že Gilbert bude mít nějaký zájem nám dál pomáhat, ale budeme potřebovat nějaké vojsko,“ zamýšlí se bloumavě Amon. „Jsi si jistý, že je to krok správným směrem? Chci říct, že chápu, že se s Nalou nemusí, ale nakonec stejně budeme potřebovat nějakou vojenskou sílu, pokud chceme svrhnout Abernanta. Gilbert a jeho žoldáci jsou momentálně naše nejlepší možnost.“
„Ach, zapomínáš na Ariettu,“ dodává na jeho vyřčenou myšlenku. „Stále ji a její muže drží v hlavní chodbě.“
„Arietta? Sorova žoldačka?“
„Kromě toho Nalina fanynka číslo jedna. Možná by nebyla tak špatná. Jen by všichni potřebovali trochu potrénovat a taky nabrat víc mužů. Udělali jsme tu docela čistku. Nejdřív jí ale musíme pořádně vyzpovídat,“ dodává. „Ale to teď nech být. Se vším bych počkal na Nalu.“
„Máš pravdu,“ přikyvuje Amon.
Uvědomuje si, že Vincent je pravým vůdcem srdcem i duší. Má pro to skvělé předpoklady. Pokud jde o velká rozhodnutí, chce se jich účastnit spolu s ostatními, ale rozhodně vkládá velkou důvěru do rukou svého společníka. Nedokáže si představit, jak by sám spravoval pevnost i vesnici, ale s bývalým plukovníkem po svém boku ví, že to může fungovat.
„Tak já už půjdu,“ dodává Vincent a vychází z pokoje.
Amon ještě naposledy pohlédne na Martha, jehož spící tvář najednou vypadá tak klidně. „Věřil jsem, že své muže znám. Spletl jsem se,“ posteskne si se zkroušeným výrazem.
Nakonec i on vychází na chodbu v pravém křídle hradu. V této části se nachází pokoje pro posádku. Marth leží na jedné z postelí. O jeho rány se již postarali, a teď už je jen na něm, aby vyhrál souboj se smrtí.
„Ty špinavá mrcho!“ ozve se ozvěna odrážející se od kamenných stěn hradu. Gilbertův hluboký hlas se nese chodbami až k Amonovi.
Ten přidává do kroku a vychází na hlavní chodbu, kde Gilbertova jednotka drží služebné a zbytek Sorových žoldáků. Mezi nimi je i Arietta. Gilbert si nebere žádné servítky a pouští se do ní. Jeho ruka vystřeluje proti její tváři plnou silou. Její hlava se pod silným úderem jeho dlaně převrátí na stranu a vlasy jí přelétnou přes obličej. Amon přichází příliš pozdě, aby tomu zabránil. Může jen nečinně přihlížet k té kruté akci.
„Všechno, na co se zmůžeš, je mlátit ženy?“ vysměje se mu do obličeje Arietta a plivne na něj krvavé sliny.
Gilbert znovu zvedá svou ruku s výhružným pohledem.
„Už je konec, Gilberte!“ zastavuje ho Amon přísným hlasem. „Za chvíli dostaneš svoje peníze, tak se laskavě uklidni. Jsem ten, kdo tě najal, takže Arietta je mým vězněm, a ne tvou hračkou.“
Jmenovaná k novému pánovi zvedne překvapený pohled. Uvědomuje si, že nemá jen krásnou tvář, ale i dobré srdce. Sama se cítí trochu zahanbeně. Jednala jako najatá žoldačka, ale i přes to cítí vinu za své předešlé činy. Nebyla vstřícná ani k tomuhle muži, který tu teď stojí a brání ji.
„He, ta mrcha si to zaslouží,“ zašklebí se znechuceně Gilbert a znovu jí do tváře udeří svou velkou dlaní.
„Jak se opovažuješ?!“ zakřičí na něj znovu bývalý major. V jeho očích plápolá oheň. Amon byl klidná povaha, ale byly věci, které ho dokázaly rozpálit do běla. Ubližování bezbranným ženám je jedna z nich.
Gilbert se opět jen pobaveně zašklebí a nechává sraženou dívku za sebou. Pomalým krokem se přemístí k bývalému majorovi.
Ten s vážností ve tváři sleduje hrubého žoldáka, který se tahle z blízka zdá být ještě větší.
„Ty si tu sám, co?“ spustí Gilbert a mne si obě ruce, když se s pobaveným pohledem dívá na Amonovu zamračenou tvář. Amon byl silný voják, ale pokud by se měl rovnat s Gilbertovými svaly, neměl by v pěstním souboji moc šancí. Tenhle žoldák je hora balvanů pevně poskládaných na sebe. Na vrcholku je velká kulatá hlava s ohnivými vlasy s černou čelenkou, která je teď nasáklá potem po boji. „Tvůj kámoš šel pro naše prachy a tebe a toho kripla tu nechal. A ta čubka Nala se na vás taky pěkně vybodla. Neřikej mi, že tak cvičenýmu vojákovi, jako je vona, by utek jeden starej páprda.“
„Musela ho už dávno dopadnout,“ zamýšlí se Amon nad jeho slovy. „Měla už být zpátky. Co ji mohlo zdržet?“
Gilbert se usměje. „Je mi to u prdele. Vždyť mě znáš. Ale jestli ten parchant zdrhne s našima prachama, tak zabiju tebe i toho raněnýho sráče a sem si může nakráčet zase jinej Sova, kterej dá Malekovi a jeho holce co proto.“
„Vincent i Nala se brzy vrátí,“ ujišťuje ho jistým hlasem Amon. Ani se nepozastaví nad tím, že Gilbert zkomolil Sorovo jméno. „A ty by sis měl dávat pozor na jazyk, žoldáku.“
„Jestli se vrátí, tím líp pro vás.“
„Drž svou pusu na uzdě!“ zavrčí ženský hlas od vchodových dveří.
Všichni žoldáci včetně Gilberta se za tím hlasem otáčí. Amon ho dobře poznává a je mu jasné, že to znamená, že se vrátila Nala. I on obrací svůj pohled směrem ke vchodu. Ovšem, co oči všech spatří, je děsivá podívaná. Žena je celá od krve. Nejvíc jí má na svých rukách, které jsou prakticky po lokty celé rudé. V obličeji má prázdný výraz. Bývalý major ho dobře znal z doby před deseti lety a nenáviděl ho. Pro něj to byl ten nejděsivější výraz, jaký kdy viděl. S tímhle pohledem konečně chápe Vincentovy obavy a zcela si připouští riziko, o kterém mluvil.
Ani Gilbert, který obyčejně nevěděl, kdy je vhodná doba být zticha, se tentokrát neodvažuje vypustit nějakou poznámku. Tenhle pohled je pro něj nový a nemá z toho ani trochu dobrý pocit.
„Nalo, co se stalo? To je Sorova krev?“ odtuší s vyděšeným pohledem Amon.
„Odvedly jsme dobrou práci. To se stalo.“
„Tak se jim pochlub. Řekni jim, že křičel jako podsvinče, když jsme ho stahovaly z kůže.“
Nala pokračuje dál kolem Gilberta, aby vykročila na první schod. To se žoldákovi ovšem nelíbí, a tak se zamračeným výrazem zvedá svou sekeru, kterou měl do teď opřenou o zeď, k jejímu krku a zastavuje ji tak v její cestě. „Kam se jako chystáš?“
Nala se zastavuje, ale pohledem se vyhýbá tomu jeho a drží ho u země. „Jdu se umýt.“
„Nikam tě nepustim,“ zamítá Gilbert. „Dokud tu nebudou moje prachy, tak se nikdo nehne z týhle místnosti.“
„Ten si troufá. Ale upřímně jsem zvědavá, jak asi bude vypadat jeho mozek, až se bude válet na podlaze. I když si nejsem jistá, jestli vůbec nějaký má,“ směje se Temnota. Její hlas je plný touhy po další krvi. Jako by jí dnes už nebylo prolito dost.
„Nádhera! Nádhera! Konečně mu ukaž, s kým si doopravdy zahrává!“
Všechno se odehrálo tak rychle, že překvapení žoldáci teprve teď zpozorní. Ti, co zrovna nehlídají žádné vězně, se okamžitě staví do útočné pozice, ale Gilbert jejich výpad zastavuje zvednutou rukou.
Nala se jen ušklíbne jejich směrem.
„Hlupáci. Tak lehkovážně si zahrávat se smrtí.“
„Bez šance-“
„Jen ať lituje toho, že na tebe někdy vztáhl ruku.“
„Tohle prase si nezaslouží žádné slitování! Podřízni mu ten tlustý krk! A bude klid jednou pro vždy. Nikdo ti to přeci nebude vyčítat. Je to jen lůza.“
„Neslyším tě, Bertíku,“ zavrčí zpříma do jeho tváře a utíná tak jeho načatou větu. „Chtěl si říct, že rozumíš tomu, co ti tu říkám, a necháš mě projít? Tohle je moje poslední nabídka.“
„Jo,“ vyhrkne s odporem Gilbert.
„No tak! Zabij ho! Ty jeho chlapečky spolu rozemeleme na prášek!“
„Ne! Přeci ho tu takhle nenecháš. Dokonči to.“
„Nic sem přeci neřek,“ zamračí se znovu Gilbert.
Nala se rozhlédne po místnosti a sleduje všechny ty vyděšené pohledy, které ji nechápajíc, co se právě děje, pozorují. V tu chvíli zavadí o Amonovu tvář. Ten pohled, který vidí v jeho obličeji, ji překvapí. Zdá se, že nad něčím intenzivně přemýšlí, ale v jeho očích nevidí žádný strach. Je jen zmatený.
Rychle se otáčí ke služebným, které tu zůstaly po Sorovi, a prstem ukáže na jednu z nich. „Ty pojď se mnou,“ poručí a konečně vychází do schodů.
Služebná pokorně sklání hlavu a bez toho, aby na Gilberta alespoň pohlédla, Nalu rychlým krokem následuje.
Ponížený žoldák se se znechuceným výrazem staví zpátky na nohy. Jeden z jeho mužů mu podává sekeru. Gilbert toto gesto ovšem naprosto ignoruje a obchází svého žoldáka, aby zpříma pohlédnul na Amona, který stále jen oněměle stojí na místě. „To si děláte prdel, že s tímhle chcete spolupracovat?!“ vyhrkne jeho směrem a ukáže směrem do schodů. „Ta čubka je úplně šílená. Vy tři asi musíte bejt taky pěkně pošahaný.“
Bývalý major zaraženě hledí před sebe a přemýšlí nad tím, co se právě odehrálo před jeho očima. Všichni ostatní mlčí a skoro ani nedýchají. Ve vzduchu je napjatá atmosféra.
„To sem si myslel, že ty si ten chytřejší,“ zavrčí znovu Gilbert. Rukou si sáhne na temeno hlavy, aby zkontroloval, kolik škody Nala udělala. „Viděl si ty voči? Koukala jak Chaos sám. Žádný city! Je jen otázkou času, kdy vás podřízne ve spánku. Chudáci Alucard i Talus na její pomoc doplatili vlastníma životama.“
Amon jen sklopí pohled do země. „Smrt ani jednoho z nich není její vina. Nedíval ses pořádně, Gilberte,“ namítne mírným hlasem. „Dřív mi z toho pohledu taky tuhla krev v žilách, ale naučil jsem se v něm číst.“
„Řikám ti, že v těch vočích nebylo nic!“
„Viděl si jen to, co je na povrchu. Já v těch očích vidím, že je ztracená. Volá o pomoc. Tohle je těžká doba pro nás pro všechny, ale Nala je ve skutečnosti ta nejzranitelnější z nás.“
„Těžká doba? Fajn,“ rozhodí rukama žoldák. Přistihuje se, že i on začíná věřit tomu, že na těch povídačkách, které se k němu o Nale donesly, je něco pravdy. Dnes pohlédnul zpříma do tváře smrti, a ještě teď nedokáže uvěřit, že přežil. „A tu její sílu mi vysvětlíš jako jak? Žádná ženská nemůže mít takovouhle sílu. Možná ani chlap ne. To ste se nad tim nikdy nezamysleli? Jak, kurva, mohla držet tuhle zasranou sekeru jen v jedný ruce, jako by to byla vidlička…?!“
Amon se ke směti Gilbertových myšlenek již nevyjadřuje. Cítí tíhu na své hrudi, když pomyslí na to, co se teď asi odehrává v Nalině hlavě. Uvědomuje si, jakému nebezpečí čelí, ale jediné, na co dokáže myslet, je, že by jí chtěl pomoci. Nakonec on byl jedním z těch, kdo jí v poslední době akorát přitěžoval svými neopětovanými city. Jak mohl být tak sobecký v situaci jako je tahle?!
„Štve tě, že ti to natřela ženská, a ještě k tomu před zraky tvých mužů,“ zasměje se pobaveně Arietta. „Proti Královně podsvětí nemáš jedinou šanci.“
„Královně podsvětí?“
„Co si to řekla, ty malá mrcho?!“ rozzuří se ještě víc Gilbert a obrací svou pozornost k ní. Jeho ruka se už zvedá do vzduchu, aby jí uštědřil další facku.
„Řekl jsem, že to stačilo!“ zakřičí znovu rozčíleně Amon. „Nech ji už být, Gilberte! Pro dnešek bylo násilí už dost.“
„Fajn, jak pan Amon žádá,“ mávne rukou žoldák. Byl by nerad, kdyby mu to přišla Nala dolů vysvětlit osobně. „Jestli se, mrcho, pokusíš zdrhnout, zabiju já tebe,“ pohrozí jí. Opět se obrací k Amonovi. „Si až moc milosrdnej. Jako voják bys měl vědět, že nepřítel si nezaslouží slitování.“
„Není to můj nepřítel,“ namítá Amon již mírným hlasem. „Je to žoldačka a stejně jako ty dělala svoji práci. Kdysi jsem i já dělal špatné věci pod tlakem rozkazů… a co hůř, věřil jsem, že dělám správně.“ Na jeho tváři se opět roztáhne ten zmučený výraz.
V místnosti se rozezní kroky. Nala se vrací zpět do hlavní chodby. Je umytá a převlečená v bílých šatech, které jí dala služebná. Její vlasy, které byly kostrbaté od čepele díky, teď vypadají rovně zastřižené a volně splývají kolem jejího unaveného obličeje.
Gilbert se na ni zamračí. Stále mu leží v žaludku to, jak ho ponížila před jeho muži… znovu.
Její výraz je stále chladný, ale Amon si všímá, jak se její oči lesknou. Je smutná. Tíží jí vědomí, že Temnota pomalu ale jistě přebírá kontrolu nad její myslí a nemůže tomu nijak zabránit. Zakládá si ruce na prsa a pomalým krokem se přemístí k bývalému majorovi. Ten ji bedlivě pozoruje. Ví, že nemůže nic říct, ale chtěl by, aby na něj pohlédla a on ji mohl alespoň svým pohledem ujistit, že na to není sama, že tu pro ni bude do konce svých dnů. Ale její oči jsou stále sklopené do země. Staví se vedle něj bez toho, aby na něj pohlédla.
„Hm, kde je ten váš Vincent?“ zavrčí nevrle Gilbert. Nehodlá rozpoutávat další rozepře mezi nimi. Pro dnešek toho bylo už opravdu dost. Ani on není takový hlupák, aby si zahrával s ohněm. Vezme si peníze a odejde i se svými muži. Takový je plán.
„Přijde,“ odtuší jistým tónem Amon. Jeho pohled absolutně ignoruje žoldáka stojícího před ním. Prohlíží si Nalu. Ty šaty, které obepínají její tělo, mu připomínají dobu v Austenu. Opět vypadá jako anděl, kterého spatřil, když tam poprvé otevřel oči.
„Kde je Marth?“ zeptá se zkoumavě Nala, když si uvědomuje, že s nimi nestojí ve stejné místnosti.
„Stalo se toho celkem dost, když si… hledala Soru. Marth je zraněný a leží v pravém křídle. Myslím, že bys všechno měla slyšet od Vincenta, až se vrátí.“
„Dobrá,“ přikyvuje a dál se nevyptává. „Půjdu se o něj postarat. Přijď mi říct, až se Vincent vrátí, ano?“
Amon přikývne.
Nala odchází do jižní části hradu.
„Žádný řev ani protesty?“ zeptá se Amon směrem ke Gilbertovi.
Ten se zamračí, ale následně jeho tvrdý výraz změkne. „Možná ti moje chování příde hrubý, ale život mě naučil se s nikým a ničím nesrat.“
„Stalo se něco mezi tebou a Nalou za doby, kdy pracovala s Talusem?“ zeptá se z čisté zvědavosti.
„Ach,“ Gilbert jen podrážděně vydechne. „Vlastně ani ne. Nevim, kdy ta nevraživost mezi náma nabrala na takový intenzitě. Vždycky se ke staroušovi chovala dobře, ale občas z ní vyřazuje taková nepříjemná negativní energie. Asi sme si kvůli tomu nikdy nezačali důvěřovat.“
Amon přikyvuje. Asi dokáže pochopit, o čem to Gilbert mluví.
Po krátké chvíli hlavní bránou konečně přichází Vincent.
„Hej, Pierro, dojdi pro Nalu,“ rozkáže Gilbert směrem k jednomu volnému žoldákovi. Ten spěšně přikývne a vydává se do pravého křídla hradu.
„Tady jsou ty peníze,“ řekne Vincent a zpod svého pláště vytahuje měšec přetékající zlatem.
Během pár vteřin se do místnosti vrací voják se zlatovlasou kráskou po svém boku.
V Ariettině tváři se roztáhne vyděšený výraz. „Co teď bude se mnou a mými muži?“
„Neskákej nám do rozhovoru!“ ohradí se rozzuřeně Gilbert. Následně opět obrací svou pozornost k Vincentovi a měšci peněz.
Amon se pomalým krokem přesouvá vedle bývalého plukovníka.
Vincent žoldákovi předává jeho odměnu, jak bylo domluveno.
„Fajn, fajn,“ pokývá spokojeně hlavou Gilbert a podává měšec jednomu ze svých žoldáků za zády. „Nebudu to zatim přepočítávat a budu věřit, že umíte držet slovo. Vidim, že ste fér, a proto se i já budu držet naší dohody.“
„Chceme se tu na nějakou dobu usadit,“ spustí směrem k němu Vincent. „Jako správci Narshe jsme schopni platit další žold. Je pochopitelné, že budeme potřebovat nějakou vojenskou sílu, takže jsem se chtěl zeptat-“
„Chápu,“ přikyvuje s úsměvem žoldák. „Znám tenhle kraj i tuhle pevnost, takže mám co nabídnout. Jestli si vy tři myslíte, že sem zbytečně tvrdej, pak se mejlíte. Svojí práci dělám poctivě a hlavně efektivně. Mám velkou hubu, to jo,“ zasměje se, „ale držim svoje slovo. Tak jako sem sloužil pro Taluse, tak budu sloužit i pro vás,“ zvedne hrdě hlavu a natahuje před sebe ruku. „Potáhnu pod vašim velenim svoje chlapy třeba do bitvy, pokud bude potřeba. Zajistim ochranu Narshe i tohohle sídla. Takže si můžeme plácnout, pokud se vám to zamlouvá.“
Amon se tázavě podívá na Vincenta. Byl to právě on, kdo o Gilbertovi pochyboval. Ten se zamýšlí. Nala si jen zakládá ruce na prsa. Gilbert k ní šlehne pohledem. Předpokládá, že hlavním odpůrcem jeho návrhu bude právě ona.
Vincent odklání svůj pohled od hrubé tváře žoldáka a pohlédne na černovlasou dívku, která se snaží držet pohled u země. „A co ty? Ty máš, co nabídnout?“
Arietta k němu překvapeně zvedne pohled. „Já… Kdybyste skutečně i po tom všem o moje služby stáli, tak…“ spustí nejistě, ale nakonec sbírá všechnu svou odvahu. „Jako velitelka žoldáků Black Hand je nabízím vám.“
„Cože?!“ vyhrkne nevěřícně Gilbert. „Chceš se srát do mejch kšeftů?“ obrací se jejím směrem. „Tobě přeci nemůžou věřit! Určitě bys je zradila pro pár šupáků.“
„Ne!“ ohrazuje se žoldačka a obrací se k Nale, která na ní hledí uznalým pohledem. Obdivuje její odvahu. „Stejně jako Gilbert bojoval za žold pro vás, já bojovala pro Soru. Poskytnu vám své žoldáky na obranu hradu i vesnice.“
„Ty mrcho jedna!“ Gilbert se k ní opět vrhá s napřaženou pěstí.
Jeho pohled cestou zavadí o chladný pohled Naly, která se v mžiku okamžiku staví mezi ně. Její ruka pevně sevře jeho zápěstí. Ten mrazivý pohled teď hledí zpříma do jeho tváře. Všichni, co stojí v chodbě a celé představení sledují, zmlknou překvapením.
„Ublížíš jí a já ublížím tobě,“ odtuší tlumeným hlasem, aby to tentokrát zůstalo jen mezi nimi. „Nemusíme být přeci nepřátelé, Gilberte.“
„Měla jsi ho zabít, když byla příležitost. Vidíš, kolik škody nadělá slitování? Nemá k tobě žádný respekt.“
Žoldáka to opět nutí k zamyšlení nad tím, jestli ty legendy o démonovi z pekla, který nosil duše k nohám samotného Chaose, jsou pravdivé. Není jen silná a rychlá… Je to ten pohled, co ho děsí. Její oči jsou tak nádherné a vražedné zároveň. Tyhle oči nepatří člověku.
„Gilberte, mám toho už dost!“ okřikne ho Amon a narušuje tak hrobové ticho, které se snáší celou místností.
Zaskočený žoldák poslušně stahuje svou ruku zpátky k tělu a obrací se ke dvojici bývalých důstojníků. „Snad nevěříte jejím lžím!“
Nala se založenýma rukama stojí po boku Arietty jen pro případ, že by jeho neovladatelná zuřivost opět propukla. Žoldačka na ni hledí unešeným pohledem. V jejích očích není démonem, ale bohyní. Někdo tak krásný přeci nemůže být zlý.
„Intrikánka je to!“ pokračuje dál rozzlobený Gilbert. „Budete jim platit žold, a pak vám vrazí kudlu do zad! Nedokázala ochránit ani toho S… kohokoliv, kterej nakonec zhebnul někde v lese,“ dodává. „Teď vám nabízim svoje služby a s tim přichází i jistota.“
„Byli jste příliš silní. Po boku Královny podsvětí je každá armáda neporazitelná. Vždyť ani sám Gilbert, neměl možnost se jí ubránit, a to je tak desetkrát větší a silnější než já,“ spustí znovu Arietta.
Jmenovaný se při jejích slovech podrážděně zamračí.
„Královna podsvětí? Ten titul se mi líbí. Jak se asi bude tvářit Chaos, až ho půjdeme vyštvat z jeho trůnu?“
„Klást další odpor pro mě bylo marné,“ dodává žoldačka. „Vážím si toho, že jste ušetřili můj život a na celou situaci nahlížíte objektivně. To, co jsem dělala lidem z Narshe, bylo pod rozkazy Sory. Přísahám věrnost tomu, pro koho pracuji.“
„Co máme dělat? Gilbert už pro nás bojoval, ale Nala ani Vincent se nezdají být spokojení s jeho blízkou přítomností. Je pravda, že výchovu zrovna nemá a jeho hrubost by potřebovala nastolit jasné meze. Ale zná kraj i pevnost a má silné a cvičené muže. Kromě toho sloužil pro Taluse, který neměl Sapphirehall v lásce. Když Gilberta přesvědčíme, že už nemáme se Sapphirehallem žádné vazby, třeba k nám bude vstřícnější a získáme si jeho důvěru. Jdeme do války, a pokud se máme postavit Abernantovi a jeho mužům, tak potřebujeme silné a věrné vojsko, které bude ochotné za nás položit život. Nevím, jestli jsou tohle jeho žoldáci schopní nabídnout, ale na druhou stranu, kdo by toho v téhle situaci schopný byl? Pro všechny na tomhle kontinentu budeme v tom lepším případě jen cizinci a v tom horším dezertéři a vrazi. Ale Gilbert řekl, že by s námi potáhnul i do bitvy, pokud dobře zaplatíme. To je věc, kterou mu rozhodně věřím. Naproti tomu Arietta také zná pevnost i okolí. Ale je velitelka žoldáků, která sloužila pod Sorou. Lidé ve vesnici si asi budou špatně zvykat na to, že už se jejích mužů nebudou muset bát. Nebude to v nich budit velkou důvěru v nové pány. Její muži by potřebovali pořádný výcvik. Na druhou stranu obdivuje Nalu a zdá se, že by spolu mohly dobře vycházet. Další žena v pevnosti by jistě Nale nabídla velkou oporu. Pro Nalu by byla jistě ochotná udělat hodně. Ale šla by pro ni i do války proti Sapphirehallu?“ Amonův pohled se rozhlédne ve tvářích obou žoldáků. „Nejsem si jistý, komu z nich mohu důvěřovat, ale vlastní armáda je to, co teď potřebujeme ze všeho nejvíce. Potřebujeme žoldáky a jejich velitele.“
„Já s tím souhlasím,“ přikyvuje Nala.
„Dobře,“ souhlasí Amon.
„Pro mě za mě,“ pokrčí rameny Gilbert.
Arietta nejistě přikývne.
„Výborně. Takže já začnu,“ rozhoduje Vincent. „Jsem pro to, aby tu zůstala Arietta.“
Gilbert si jen podrážděně odfrkne. Trochu ho jeho rozhodnutí překvapilo, ale vlastně ne tolik, kolik by čekal.
„Bylo by dobré mít tu další ženu,“ souhlasí Nala a pohlédne směrem k Ariettě. „V přítomnosti tolika mužů se cítím trochu nesvá,“ zakládá si ruce na prsa a tentokrát se ohlédne směrem ke Gilbertovi. Dává mu tak najevo, že jeho osud tady je plně v jejích rukách.
„Dobrá, chápu to,“ pokrčí širokými rameny žoldák. „Nech si další blbý kecy od cesty. Beru svý chlapy a hned se odsud spakujeme.“
„Neskončila jsem, Gilberte,“ zastavuje ho přísným hlasem Nala. „Myslím, že bys to měl slyšet celé. Nechci tady vyvolávat nějaké rozbroje, ale-“
„Ale nemůžeš si to vodpustit, co? No, fajn. Ale nezaručuju, že se udržim, když mě nasereš.“
Nala se jen pobaveně zašklebí. „Jako bys proti mně měl snad šanci.“
Gilbert znovu podrážděně zavrčí.
„Takže… Chtěla jsem dodat, že Arietta se zdá být jako milé děvče, ale naneštěstí její muži nejsou dostatečně kvalifikovaní, aby se mohli postavit síle, proti které stojíme. Kromě toho, čím méně lidí bude vědět o našich plánech, tím lépe pro nás. Nemůžeme jí věřit,“ spustí vážným hlasem. „Naproti tomu Gilberta znám a vím, že je to nevychovaný hulvát, ale je věrný. Ví, kdo jsme my, a přesto je ochotný riskovat válku, když bude pod námi sloužit. Je tu spousta dalších aspektů, které nebudu jmenovat. Ač nerada se přikláním na stranu Gilberta,“ dodává směrem ke všem v místnosti, a nakonec se otáčí ke jmenovanému. „Jak jsem již řekla před tím, nemusíme být nepřátelé, pokud se budeme oba snažit.“
„To je zvrat!“ zasměje se pobaveně žoldák s rudými vlasy. „Ale královno ti teda fakt řikat nebudu!“
„Moc se neraduj,“ zamračí se na něj Nala. „Zbývá ještě poslední hlas, který všechno rozhodne. Amone?“
Ozve se bezradné vydechnutí. „Pokud mi slíbíte, že se s Gilbertem pokusíte shodnout, tak bych také hlasoval pro něj.“
Nala jen nemluvně pokrčí rameny.
„Budu se krotit,“ přikyvuje žoldák.
„Dobrá tedy. Najmeme Gilberta.“
„Fajn!“ zaraduje se. „Budu pro vás makat!“ promne si spokojeně ruce s vidinou stálého přijmu. „Hm, co s tou mrchou?“
V Ariettě to v tu chvíli hrkne.
„Nech ji i její muže jít,“ zavelí Amon mírným hlasem. „Jsi volná.“
„Je to nepřítel!“ rozohní se Gilbert.
„Je to žoldák jako ty,“ namítne Amon. „Nebudu ji soudit za práci, jakou vykonávala ve jménu Sory.“
„Myslel sem, že nestojíte vo to, aby se někdo domák, že si tu hřejete svoje prdele,“ mračí se žoldák.
„Nejsme… vrazi a věznit ji tu také nebudeme,“ odtuší Amon, i když v jeho hlase je jasná nejistota o tom tvrzení. Stal se vrahem ve jménu Sapphirehallu, ale je si jistý tím, že nikdy není pozdě na spásu. „Ničím se vlastně neprovinila. Nezbývá nám než věřit, že nic neřekne.“
„Amon je úctyhodný a milosrdný muž,“ vydechne mírným hlasem Nala. Jmenovaný k ní zmateně zvedne pohled. Její slova i pohled patří Ariettě. „Važ si jeho rozhodnutí a odejdi v míru.“
„Každý z vás je tu milosrdný,“ usměje se úlevně žoldačka. „Kromě Gilberta,“ zamračí se ještě na okamžik jeho směrem. „Je pro mě ctí, že jsem měla tu možnost vás poznat osobně, Královno,“ rozzáří se jí oči. Hledí na Nalu jako na svoji modlu. „Nedokážu uvěřit, že i po tom všem se nade mnou smilujete a necháte mě jít,“ se slzami v očích si kleká na kolena a bere její ruku do svým dlaní.
Nala je její reakcí zaskočená. Popadá děvče za nadloktí a staví jí zpátky na nohy. „Tvůj vděk by měl patřit Amonovi,“ namítá.
„Bude mluvit. Nasměruje Abernanta přímo na váš práh. Měla bys ji zastavit, dokud je čas.“
„Běž a raději se už nikdy nevracej,“ dodává Vincent. „Pro tvé vlastní dobro.“
„Tohle vám nikdy nezapomenu,“ uklání se Arietta směrem k Amonovi a Vincentovi. „Děkuji.“
„Tak už táhni!“ zamračí se znechuceně Gilbert, ale jeho hlas už zdaleka není tak rázný jako před tím.
„Zabij ji hned! To je tvoje poslední příležitost.“
„Zabij ji!“
„Zabij! Zabij! Zabij!“
Konečně se její oči ponoří do těch jeho. Teď je ta chvíle, kdy jí může říct, že je v bezpečí.
Že na to už nikdy nebude sama.
Rozuměla tomu pohledu. Nemusel používat slova, aby přesně věděla, co se jí snaží říct. S tím pohledem ten mrazivý hlas plný smrti utichá a do jejího nitra se vlévá klid. Tak zvláštně hřejivý a měkký klid, který necítila… možná nikdy.
Ticho.
V tu chvíli její uši neslyší nic jen tlukot svého vlastního srdce. Stiskne jeho ruku pevněji. Amon se s tím gestem krátce usměje a přikývne. Následně se obrací k žoldačce a jejím mužům.
Zvláštní, že ta chvíle pro ostatní byla jen zlomkem vteřiny, takže ji nikdo ani nezaregistroval, ale pro Nalu se v tu chvíli změnil svět.
Arietta bez dalšího prodlužování dává svým mužům znamení, že ji mají následovat. Rychlým krokem všichni společně opouští pevnost.
„Myslíš, že ho ztratila?“
„Nevěřím tomu. Vždyť si toho starce viděl, ale mohlo se něco stát…“ zatíná pěsti nad tou myšlenkou, i když ještě není připraven ji vyslovit nahlas, a tak se vrací zpátky k původnímu tématu: „Sora ví o naší pozici. Pokud utekl, tak se tahle zpráva dostane k Abernantovi. Nakonec měl pravdu. Nemůžeme se rovnat s celou armádou.“
„Myslím, že s tímhle rozhodnutím bychom měli počkat na Nalu,“ namítá Amon. „Určitě se brzy vrátí.“
„Ano, ale řekl bych, že pro Nalu je tohle místo důležité. Pochybuji, že ho bude chtít opustit.“
„Můžeme tu zůstat alespoň na chvíli, než se rozhodneme pro další kroky. Jak sis mohl všimnout, tak Abernant nejedná v poslední době zrovna logicky,“ pokračuje Amon a znovu jeho mysl zapátrá k myšlence na generálův plánovaný útok na Austen. Nenapadá ho, co tím zamýšlí. V žádném kontextu tento krok nedává smysl. „Nakonec nemůžeme předpovídat žádný jeho krok a nemůžeme se spoléhat ani na to, že byla Sorova slova pravdivá. I kdyby informace o naší pozici opustila tenhle kontinent, třeba po nás Abernant vůbec nepůjde, když vede svoje jednotky na jih. Tady máme alespoň útočiště, které se nám teď skutečně hodí.“
Vincent přikyvuje. „Máš pravdu. S tímhle sídlem a s penězi ze správy Narshe konečně můžeme podniknout další kroky k odhalení Abernanta. Myslím, že se shodneme na tom, že to je náš hlavní cíl,“ spustí rozhodně. „Jen se obávám toho Gilberta. Mám z něj divný pocit. Hlavně jsou neustále s Nalou v sobě, a to nebude do budoucna dělat dobrotu.“
„Všiml jsem si toho. Chová se k ní dost hrubě a neuctivě, ale zdá se mi, že to Nala zvládá dobře.“
„Tím si právě nejsem moc jistý. Bojím se, že jestli bude dál pod takovým tlakem, nemusí to dobře dopadnout,“ přiznává Vincent a konečně odhaluje svoje podezření, které již naznačoval na začátku jejich rozhovoru.
„Co tím myslíš?“
„Všiml jsem si, že se Nala začala chovat trochu zvláštně od toho jejího kolapsu za mostem. Možná je to jenom moje představa, ale myslím si, že tehdy nemluvila k nám,“ sdílí svoje obavy.
„Myslíš, že mluvila… k Temnotě?“ zakroutí hlavou Amon. Neví, jak se lépe vyjádřit.
„Nevím, co si mám myslet,“ pokrčí rameny Vincent. „Jen vím, že mám o ni strach.“
Amon se na okamžik odmlčí s pohledem upřeným do Vincentovy ustarané tváře. Možná konečně začíná skutečně chápat, co je to láska. Všiml si něčeho, co Amonovy zůstalo skryté, protože se sobecky soustředil jen na své vlastní city.
„Jestli je to tak, tak jí pomůžeme. Společně,“ přikyvuje Vincentovým směrem, aby mu dal potřebné ujištění.
Bývalý plukovník se krátce usměje namísto díku.
„Měl bych odvést Lennu zpět k Malekovi. Ta dívka si tu musela zažít svoje. Myslím, že bude nejlepší, když se co nejdřív vrátí domů,“ vydechne ustaraně Vincent. „Kromě toho Gilbert už chce svoje peníze. Upřímně se už nemůžu dočkat, až odsud vypadne.“
„Nemyslím si, že Gilbert bude mít nějaký zájem nám dál pomáhat, ale budeme potřebovat nějaké vojsko,“ zamýšlí se bloumavě Amon. „Jsi si jistý, že je to krok správným směrem? Chci říct, že chápu, že se s Nalou nemusí, ale nakonec stejně budeme potřebovat nějakou vojenskou sílu, pokud chceme svrhnout Abernanta. Gilbert a jeho žoldáci jsou momentálně naše nejlepší možnost.“
„Ach, zapomínáš na Ariettu,“ dodává na jeho vyřčenou myšlenku. „Stále ji a její muže drží v hlavní chodbě.“
„Arietta? Sorova žoldačka?“
„Kromě toho Nalina fanynka číslo jedna. Možná by nebyla tak špatná. Jen by všichni potřebovali trochu potrénovat a taky nabrat víc mužů. Udělali jsme tu docela čistku. Nejdřív jí ale musíme pořádně vyzpovídat,“ dodává. „Ale to teď nech být. Se vším bych počkal na Nalu.“
„Máš pravdu,“ přikyvuje Amon.
Uvědomuje si, že Vincent je pravým vůdcem srdcem i duší. Má pro to skvělé předpoklady. Pokud jde o velká rozhodnutí, chce se jich účastnit spolu s ostatními, ale rozhodně vkládá velkou důvěru do rukou svého společníka. Nedokáže si představit, jak by sám spravoval pevnost i vesnici, ale s bývalým plukovníkem po svém boku ví, že to může fungovat.
„Tak já už půjdu,“ dodává Vincent a vychází z pokoje.
Amon ještě naposledy pohlédne na Martha, jehož spící tvář najednou vypadá tak klidně. „Věřil jsem, že své muže znám. Spletl jsem se,“ posteskne si se zkroušeným výrazem.
Nakonec i on vychází na chodbu v pravém křídle hradu. V této části se nachází pokoje pro posádku. Marth leží na jedné z postelí. O jeho rány se již postarali, a teď už je jen na něm, aby vyhrál souboj se smrtí.
„Ty špinavá mrcho!“ ozve se ozvěna odrážející se od kamenných stěn hradu. Gilbertův hluboký hlas se nese chodbami až k Amonovi.
Ten přidává do kroku a vychází na hlavní chodbu, kde Gilbertova jednotka drží služebné a zbytek Sorových žoldáků. Mezi nimi je i Arietta. Gilbert si nebere žádné servítky a pouští se do ní. Jeho ruka vystřeluje proti její tváři plnou silou. Její hlava se pod silným úderem jeho dlaně převrátí na stranu a vlasy jí přelétnou přes obličej. Amon přichází příliš pozdě, aby tomu zabránil. Může jen nečinně přihlížet k té kruté akci.
„Všechno, na co se zmůžeš, je mlátit ženy?“ vysměje se mu do obličeje Arietta a plivne na něj krvavé sliny.
Gilbert znovu zvedá svou ruku s výhružným pohledem.
„Už je konec, Gilberte!“ zastavuje ho Amon přísným hlasem. „Za chvíli dostaneš svoje peníze, tak se laskavě uklidni. Jsem ten, kdo tě najal, takže Arietta je mým vězněm, a ne tvou hračkou.“
Jmenovaná k novému pánovi zvedne překvapený pohled. Uvědomuje si, že nemá jen krásnou tvář, ale i dobré srdce. Sama se cítí trochu zahanbeně. Jednala jako najatá žoldačka, ale i přes to cítí vinu za své předešlé činy. Nebyla vstřícná ani k tomuhle muži, který tu teď stojí a brání ji.
„He, ta mrcha si to zaslouží,“ zašklebí se znechuceně Gilbert a znovu jí do tváře udeří svou velkou dlaní.
„Jak se opovažuješ?!“ zakřičí na něj znovu bývalý major. V jeho očích plápolá oheň. Amon byl klidná povaha, ale byly věci, které ho dokázaly rozpálit do běla. Ubližování bezbranným ženám je jedna z nich.
Gilbert se opět jen pobaveně zašklebí a nechává sraženou dívku za sebou. Pomalým krokem se přemístí k bývalému majorovi.
Ten s vážností ve tváři sleduje hrubého žoldáka, který se tahle z blízka zdá být ještě větší.
„Ty si tu sám, co?“ spustí Gilbert a mne si obě ruce, když se s pobaveným pohledem dívá na Amonovu zamračenou tvář. Amon byl silný voják, ale pokud by se měl rovnat s Gilbertovými svaly, neměl by v pěstním souboji moc šancí. Tenhle žoldák je hora balvanů pevně poskládaných na sebe. Na vrcholku je velká kulatá hlava s ohnivými vlasy s černou čelenkou, která je teď nasáklá potem po boji. „Tvůj kámoš šel pro naše prachy a tebe a toho kripla tu nechal. A ta čubka Nala se na vás taky pěkně vybodla. Neřikej mi, že tak cvičenýmu vojákovi, jako je vona, by utek jeden starej páprda.“
„Musela ho už dávno dopadnout,“ zamýšlí se Amon nad jeho slovy. „Měla už být zpátky. Co ji mohlo zdržet?“
Gilbert se usměje. „Je mi to u prdele. Vždyť mě znáš. Ale jestli ten parchant zdrhne s našima prachama, tak zabiju tebe i toho raněnýho sráče a sem si může nakráčet zase jinej Sova, kterej dá Malekovi a jeho holce co proto.“
„Vincent i Nala se brzy vrátí,“ ujišťuje ho jistým hlasem Amon. Ani se nepozastaví nad tím, že Gilbert zkomolil Sorovo jméno. „A ty by sis měl dávat pozor na jazyk, žoldáku.“
„Jestli se vrátí, tím líp pro vás.“
„Drž svou pusu na uzdě!“ zavrčí ženský hlas od vchodových dveří.
Všichni žoldáci včetně Gilberta se za tím hlasem otáčí. Amon ho dobře poznává a je mu jasné, že to znamená, že se vrátila Nala. I on obrací svůj pohled směrem ke vchodu. Ovšem, co oči všech spatří, je děsivá podívaná. Žena je celá od krve. Nejvíc jí má na svých rukách, které jsou prakticky po lokty celé rudé. V obličeji má prázdný výraz. Bývalý major ho dobře znal z doby před deseti lety a nenáviděl ho. Pro něj to byl ten nejděsivější výraz, jaký kdy viděl. S tímhle pohledem konečně chápe Vincentovy obavy a zcela si připouští riziko, o kterém mluvil.
Ani Gilbert, který obyčejně nevěděl, kdy je vhodná doba být zticha, se tentokrát neodvažuje vypustit nějakou poznámku. Tenhle pohled je pro něj nový a nemá z toho ani trochu dobrý pocit.
„Nalo, co se stalo? To je Sorova krev?“ odtuší s vyděšeným pohledem Amon.
„Odvedly jsme dobrou práci. To se stalo.“
„Tak se jim pochlub. Řekni jim, že křičel jako podsvinče, když jsme ho stahovaly z kůže.“
Nala pokračuje dál kolem Gilberta, aby vykročila na první schod. To se žoldákovi ovšem nelíbí, a tak se zamračeným výrazem zvedá svou sekeru, kterou měl do teď opřenou o zeď, k jejímu krku a zastavuje ji tak v její cestě. „Kam se jako chystáš?“
Nala se zastavuje, ale pohledem se vyhýbá tomu jeho a drží ho u země. „Jdu se umýt.“
„Nikam tě nepustim,“ zamítá Gilbert. „Dokud tu nebudou moje prachy, tak se nikdo nehne z týhle místnosti.“
„Ten si troufá. Ale upřímně jsem zvědavá, jak asi bude vypadat jeho mozek, až se bude válet na podlaze. I když si nejsem jistá, jestli vůbec nějaký má,“ směje se Temnota. Její hlas je plný touhy po další krvi. Jako by jí dnes už nebylo prolito dost.
„Nádhera! Nádhera! Konečně mu ukaž, s kým si doopravdy zahrává!“
Všechno se odehrálo tak rychle, že překvapení žoldáci teprve teď zpozorní. Ti, co zrovna nehlídají žádné vězně, se okamžitě staví do útočné pozice, ale Gilbert jejich výpad zastavuje zvednutou rukou.
Nala se jen ušklíbne jejich směrem.
„Hlupáci. Tak lehkovážně si zahrávat se smrtí.“
„Bez šance-“
„Jen ať lituje toho, že na tebe někdy vztáhl ruku.“
„Tohle prase si nezaslouží žádné slitování! Podřízni mu ten tlustý krk! A bude klid jednou pro vždy. Nikdo ti to přeci nebude vyčítat. Je to jen lůza.“
„Neslyším tě, Bertíku,“ zavrčí zpříma do jeho tváře a utíná tak jeho načatou větu. „Chtěl si říct, že rozumíš tomu, co ti tu říkám, a necháš mě projít? Tohle je moje poslední nabídka.“
„Jo,“ vyhrkne s odporem Gilbert.
„No tak! Zabij ho! Ty jeho chlapečky spolu rozemeleme na prášek!“
„Ne! Přeci ho tu takhle nenecháš. Dokonči to.“
„Nic sem přeci neřek,“ zamračí se znovu Gilbert.
Nala se rozhlédne po místnosti a sleduje všechny ty vyděšené pohledy, které ji nechápajíc, co se právě děje, pozorují. V tu chvíli zavadí o Amonovu tvář. Ten pohled, který vidí v jeho obličeji, ji překvapí. Zdá se, že nad něčím intenzivně přemýšlí, ale v jeho očích nevidí žádný strach. Je jen zmatený.
Rychle se otáčí ke služebným, které tu zůstaly po Sorovi, a prstem ukáže na jednu z nich. „Ty pojď se mnou,“ poručí a konečně vychází do schodů.
Služebná pokorně sklání hlavu a bez toho, aby na Gilberta alespoň pohlédla, Nalu rychlým krokem následuje.
Ponížený žoldák se se znechuceným výrazem staví zpátky na nohy. Jeden z jeho mužů mu podává sekeru. Gilbert toto gesto ovšem naprosto ignoruje a obchází svého žoldáka, aby zpříma pohlédnul na Amona, který stále jen oněměle stojí na místě. „To si děláte prdel, že s tímhle chcete spolupracovat?!“ vyhrkne jeho směrem a ukáže směrem do schodů. „Ta čubka je úplně šílená. Vy tři asi musíte bejt taky pěkně pošahaný.“
Bývalý major zaraženě hledí před sebe a přemýšlí nad tím, co se právě odehrálo před jeho očima. Všichni ostatní mlčí a skoro ani nedýchají. Ve vzduchu je napjatá atmosféra.
„To sem si myslel, že ty si ten chytřejší,“ zavrčí znovu Gilbert. Rukou si sáhne na temeno hlavy, aby zkontroloval, kolik škody Nala udělala. „Viděl si ty voči? Koukala jak Chaos sám. Žádný city! Je jen otázkou času, kdy vás podřízne ve spánku. Chudáci Alucard i Talus na její pomoc doplatili vlastníma životama.“
Amon jen sklopí pohled do země. „Smrt ani jednoho z nich není její vina. Nedíval ses pořádně, Gilberte,“ namítne mírným hlasem. „Dřív mi z toho pohledu taky tuhla krev v žilách, ale naučil jsem se v něm číst.“
„Řikám ti, že v těch vočích nebylo nic!“
„Viděl si jen to, co je na povrchu. Já v těch očích vidím, že je ztracená. Volá o pomoc. Tohle je těžká doba pro nás pro všechny, ale Nala je ve skutečnosti ta nejzranitelnější z nás.“
„Těžká doba? Fajn,“ rozhodí rukama žoldák. Přistihuje se, že i on začíná věřit tomu, že na těch povídačkách, které se k němu o Nale donesly, je něco pravdy. Dnes pohlédnul zpříma do tváře smrti, a ještě teď nedokáže uvěřit, že přežil. „A tu její sílu mi vysvětlíš jako jak? Žádná ženská nemůže mít takovouhle sílu. Možná ani chlap ne. To ste se nad tim nikdy nezamysleli? Jak, kurva, mohla držet tuhle zasranou sekeru jen v jedný ruce, jako by to byla vidlička…?!“
Amon se ke směti Gilbertových myšlenek již nevyjadřuje. Cítí tíhu na své hrudi, když pomyslí na to, co se teď asi odehrává v Nalině hlavě. Uvědomuje si, jakému nebezpečí čelí, ale jediné, na co dokáže myslet, je, že by jí chtěl pomoci. Nakonec on byl jedním z těch, kdo jí v poslední době akorát přitěžoval svými neopětovanými city. Jak mohl být tak sobecký v situaci jako je tahle?!
„Štve tě, že ti to natřela ženská, a ještě k tomu před zraky tvých mužů,“ zasměje se pobaveně Arietta. „Proti Královně podsvětí nemáš jedinou šanci.“
„Královně podsvětí?“
„Co si to řekla, ty malá mrcho?!“ rozzuří se ještě víc Gilbert a obrací svou pozornost k ní. Jeho ruka se už zvedá do vzduchu, aby jí uštědřil další facku.
„Řekl jsem, že to stačilo!“ zakřičí znovu rozčíleně Amon. „Nech ji už být, Gilberte! Pro dnešek bylo násilí už dost.“
„Fajn, jak pan Amon žádá,“ mávne rukou žoldák. Byl by nerad, kdyby mu to přišla Nala dolů vysvětlit osobně. „Jestli se, mrcho, pokusíš zdrhnout, zabiju já tebe,“ pohrozí jí. Opět se obrací k Amonovi. „Si až moc milosrdnej. Jako voják bys měl vědět, že nepřítel si nezaslouží slitování.“
„Není to můj nepřítel,“ namítá Amon již mírným hlasem. „Je to žoldačka a stejně jako ty dělala svoji práci. Kdysi jsem i já dělal špatné věci pod tlakem rozkazů… a co hůř, věřil jsem, že dělám správně.“ Na jeho tváři se opět roztáhne ten zmučený výraz.
V místnosti se rozezní kroky. Nala se vrací zpět do hlavní chodby. Je umytá a převlečená v bílých šatech, které jí dala služebná. Její vlasy, které byly kostrbaté od čepele díky, teď vypadají rovně zastřižené a volně splývají kolem jejího unaveného obličeje.
Gilbert se na ni zamračí. Stále mu leží v žaludku to, jak ho ponížila před jeho muži… znovu.
Její výraz je stále chladný, ale Amon si všímá, jak se její oči lesknou. Je smutná. Tíží jí vědomí, že Temnota pomalu ale jistě přebírá kontrolu nad její myslí a nemůže tomu nijak zabránit. Zakládá si ruce na prsa a pomalým krokem se přemístí k bývalému majorovi. Ten ji bedlivě pozoruje. Ví, že nemůže nic říct, ale chtěl by, aby na něj pohlédla a on ji mohl alespoň svým pohledem ujistit, že na to není sama, že tu pro ni bude do konce svých dnů. Ale její oči jsou stále sklopené do země. Staví se vedle něj bez toho, aby na něj pohlédla.
„Hm, kde je ten váš Vincent?“ zavrčí nevrle Gilbert. Nehodlá rozpoutávat další rozepře mezi nimi. Pro dnešek toho bylo už opravdu dost. Ani on není takový hlupák, aby si zahrával s ohněm. Vezme si peníze a odejde i se svými muži. Takový je plán.
„Přijde,“ odtuší jistým tónem Amon. Jeho pohled absolutně ignoruje žoldáka stojícího před ním. Prohlíží si Nalu. Ty šaty, které obepínají její tělo, mu připomínají dobu v Austenu. Opět vypadá jako anděl, kterého spatřil, když tam poprvé otevřel oči.
„Kde je Marth?“ zeptá se zkoumavě Nala, když si uvědomuje, že s nimi nestojí ve stejné místnosti.
„Stalo se toho celkem dost, když si… hledala Soru. Marth je zraněný a leží v pravém křídle. Myslím, že bys všechno měla slyšet od Vincenta, až se vrátí.“
„Dobrá,“ přikyvuje a dál se nevyptává. „Půjdu se o něj postarat. Přijď mi říct, až se Vincent vrátí, ano?“
Amon přikývne.
Nala odchází do jižní části hradu.
„Žádný řev ani protesty?“ zeptá se Amon směrem ke Gilbertovi.
Ten se zamračí, ale následně jeho tvrdý výraz změkne. „Možná ti moje chování příde hrubý, ale život mě naučil se s nikým a ničím nesrat.“
„Stalo se něco mezi tebou a Nalou za doby, kdy pracovala s Talusem?“ zeptá se z čisté zvědavosti.
„Ach,“ Gilbert jen podrážděně vydechne. „Vlastně ani ne. Nevim, kdy ta nevraživost mezi náma nabrala na takový intenzitě. Vždycky se ke staroušovi chovala dobře, ale občas z ní vyřazuje taková nepříjemná negativní energie. Asi sme si kvůli tomu nikdy nezačali důvěřovat.“
Amon přikyvuje. Asi dokáže pochopit, o čem to Gilbert mluví.
Po krátké chvíli hlavní bránou konečně přichází Vincent.
„Hej, Pierro, dojdi pro Nalu,“ rozkáže Gilbert směrem k jednomu volnému žoldákovi. Ten spěšně přikývne a vydává se do pravého křídla hradu.
„Tady jsou ty peníze,“ řekne Vincent a zpod svého pláště vytahuje měšec přetékající zlatem.
Během pár vteřin se do místnosti vrací voják se zlatovlasou kráskou po svém boku.
V Ariettině tváři se roztáhne vyděšený výraz. „Co teď bude se mnou a mými muži?“
„Neskákej nám do rozhovoru!“ ohradí se rozzuřeně Gilbert. Následně opět obrací svou pozornost k Vincentovi a měšci peněz.
Amon se pomalým krokem přesouvá vedle bývalého plukovníka.
Vincent žoldákovi předává jeho odměnu, jak bylo domluveno.
„Fajn, fajn,“ pokývá spokojeně hlavou Gilbert a podává měšec jednomu ze svých žoldáků za zády. „Nebudu to zatim přepočítávat a budu věřit, že umíte držet slovo. Vidim, že ste fér, a proto se i já budu držet naší dohody.“
„Chceme se tu na nějakou dobu usadit,“ spustí směrem k němu Vincent. „Jako správci Narshe jsme schopni platit další žold. Je pochopitelné, že budeme potřebovat nějakou vojenskou sílu, takže jsem se chtěl zeptat-“
„Chápu,“ přikyvuje s úsměvem žoldák. „Znám tenhle kraj i tuhle pevnost, takže mám co nabídnout. Jestli si vy tři myslíte, že sem zbytečně tvrdej, pak se mejlíte. Svojí práci dělám poctivě a hlavně efektivně. Mám velkou hubu, to jo,“ zasměje se, „ale držim svoje slovo. Tak jako sem sloužil pro Taluse, tak budu sloužit i pro vás,“ zvedne hrdě hlavu a natahuje před sebe ruku. „Potáhnu pod vašim velenim svoje chlapy třeba do bitvy, pokud bude potřeba. Zajistim ochranu Narshe i tohohle sídla. Takže si můžeme plácnout, pokud se vám to zamlouvá.“
Amon se tázavě podívá na Vincenta. Byl to právě on, kdo o Gilbertovi pochyboval. Ten se zamýšlí. Nala si jen zakládá ruce na prsa. Gilbert k ní šlehne pohledem. Předpokládá, že hlavním odpůrcem jeho návrhu bude právě ona.
Vincent odklání svůj pohled od hrubé tváře žoldáka a pohlédne na černovlasou dívku, která se snaží držet pohled u země. „A co ty? Ty máš, co nabídnout?“
Arietta k němu překvapeně zvedne pohled. „Já… Kdybyste skutečně i po tom všem o moje služby stáli, tak…“ spustí nejistě, ale nakonec sbírá všechnu svou odvahu. „Jako velitelka žoldáků Black Hand je nabízím vám.“
„Cože?!“ vyhrkne nevěřícně Gilbert. „Chceš se srát do mejch kšeftů?“ obrací se jejím směrem. „Tobě přeci nemůžou věřit! Určitě bys je zradila pro pár šupáků.“
„Ne!“ ohrazuje se žoldačka a obrací se k Nale, která na ní hledí uznalým pohledem. Obdivuje její odvahu. „Stejně jako Gilbert bojoval za žold pro vás, já bojovala pro Soru. Poskytnu vám své žoldáky na obranu hradu i vesnice.“
„Ty mrcho jedna!“ Gilbert se k ní opět vrhá s napřaženou pěstí.
Jeho pohled cestou zavadí o chladný pohled Naly, která se v mžiku okamžiku staví mezi ně. Její ruka pevně sevře jeho zápěstí. Ten mrazivý pohled teď hledí zpříma do jeho tváře. Všichni, co stojí v chodbě a celé představení sledují, zmlknou překvapením.
„Ublížíš jí a já ublížím tobě,“ odtuší tlumeným hlasem, aby to tentokrát zůstalo jen mezi nimi. „Nemusíme být přeci nepřátelé, Gilberte.“
„Měla jsi ho zabít, když byla příležitost. Vidíš, kolik škody nadělá slitování? Nemá k tobě žádný respekt.“
Žoldáka to opět nutí k zamyšlení nad tím, jestli ty legendy o démonovi z pekla, který nosil duše k nohám samotného Chaose, jsou pravdivé. Není jen silná a rychlá… Je to ten pohled, co ho děsí. Její oči jsou tak nádherné a vražedné zároveň. Tyhle oči nepatří člověku.
„Gilberte, mám toho už dost!“ okřikne ho Amon a narušuje tak hrobové ticho, které se snáší celou místností.
Zaskočený žoldák poslušně stahuje svou ruku zpátky k tělu a obrací se ke dvojici bývalých důstojníků. „Snad nevěříte jejím lžím!“
Nala se založenýma rukama stojí po boku Arietty jen pro případ, že by jeho neovladatelná zuřivost opět propukla. Žoldačka na ni hledí unešeným pohledem. V jejích očích není démonem, ale bohyní. Někdo tak krásný přeci nemůže být zlý.
„Intrikánka je to!“ pokračuje dál rozzlobený Gilbert. „Budete jim platit žold, a pak vám vrazí kudlu do zad! Nedokázala ochránit ani toho S… kohokoliv, kterej nakonec zhebnul někde v lese,“ dodává. „Teď vám nabízim svoje služby a s tim přichází i jistota.“
„Byli jste příliš silní. Po boku Královny podsvětí je každá armáda neporazitelná. Vždyť ani sám Gilbert, neměl možnost se jí ubránit, a to je tak desetkrát větší a silnější než já,“ spustí znovu Arietta.
Jmenovaný se při jejích slovech podrážděně zamračí.
„Královna podsvětí? Ten titul se mi líbí. Jak se asi bude tvářit Chaos, až ho půjdeme vyštvat z jeho trůnu?“
„Klást další odpor pro mě bylo marné,“ dodává žoldačka. „Vážím si toho, že jste ušetřili můj život a na celou situaci nahlížíte objektivně. To, co jsem dělala lidem z Narshe, bylo pod rozkazy Sory. Přísahám věrnost tomu, pro koho pracuji.“
„Co máme dělat? Gilbert už pro nás bojoval, ale Nala ani Vincent se nezdají být spokojení s jeho blízkou přítomností. Je pravda, že výchovu zrovna nemá a jeho hrubost by potřebovala nastolit jasné meze. Ale zná kraj i pevnost a má silné a cvičené muže. Kromě toho sloužil pro Taluse, který neměl Sapphirehall v lásce. Když Gilberta přesvědčíme, že už nemáme se Sapphirehallem žádné vazby, třeba k nám bude vstřícnější a získáme si jeho důvěru. Jdeme do války, a pokud se máme postavit Abernantovi a jeho mužům, tak potřebujeme silné a věrné vojsko, které bude ochotné za nás položit život. Nevím, jestli jsou tohle jeho žoldáci schopní nabídnout, ale na druhou stranu, kdo by toho v téhle situaci schopný byl? Pro všechny na tomhle kontinentu budeme v tom lepším případě jen cizinci a v tom horším dezertéři a vrazi. Ale Gilbert řekl, že by s námi potáhnul i do bitvy, pokud dobře zaplatíme. To je věc, kterou mu rozhodně věřím. Naproti tomu Arietta také zná pevnost i okolí. Ale je velitelka žoldáků, která sloužila pod Sorou. Lidé ve vesnici si asi budou špatně zvykat na to, že už se jejích mužů nebudou muset bát. Nebude to v nich budit velkou důvěru v nové pány. Její muži by potřebovali pořádný výcvik. Na druhou stranu obdivuje Nalu a zdá se, že by spolu mohly dobře vycházet. Další žena v pevnosti by jistě Nale nabídla velkou oporu. Pro Nalu by byla jistě ochotná udělat hodně. Ale šla by pro ni i do války proti Sapphirehallu?“ Amonův pohled se rozhlédne ve tvářích obou žoldáků. „Nejsem si jistý, komu z nich mohu důvěřovat, ale vlastní armáda je to, co teď potřebujeme ze všeho nejvíce. Potřebujeme žoldáky a jejich velitele.“
„Já s tím souhlasím,“ přikyvuje Nala.
„Dobře,“ souhlasí Amon.
„Pro mě za mě,“ pokrčí rameny Gilbert.
Arietta nejistě přikývne.
„Výborně. Takže já začnu,“ rozhoduje Vincent. „Jsem pro to, aby tu zůstala Arietta.“
Gilbert si jen podrážděně odfrkne. Trochu ho jeho rozhodnutí překvapilo, ale vlastně ne tolik, kolik by čekal.
„Bylo by dobré mít tu další ženu,“ souhlasí Nala a pohlédne směrem k Ariettě. „V přítomnosti tolika mužů se cítím trochu nesvá,“ zakládá si ruce na prsa a tentokrát se ohlédne směrem ke Gilbertovi. Dává mu tak najevo, že jeho osud tady je plně v jejích rukách.
„Dobrá, chápu to,“ pokrčí širokými rameny žoldák. „Nech si další blbý kecy od cesty. Beru svý chlapy a hned se odsud spakujeme.“
„Neskončila jsem, Gilberte,“ zastavuje ho přísným hlasem Nala. „Myslím, že bys to měl slyšet celé. Nechci tady vyvolávat nějaké rozbroje, ale-“
„Ale nemůžeš si to vodpustit, co? No, fajn. Ale nezaručuju, že se udržim, když mě nasereš.“
Nala se jen pobaveně zašklebí. „Jako bys proti mně měl snad šanci.“
Gilbert znovu podrážděně zavrčí.
„Takže… Chtěla jsem dodat, že Arietta se zdá být jako milé děvče, ale naneštěstí její muži nejsou dostatečně kvalifikovaní, aby se mohli postavit síle, proti které stojíme. Kromě toho, čím méně lidí bude vědět o našich plánech, tím lépe pro nás. Nemůžeme jí věřit,“ spustí vážným hlasem. „Naproti tomu Gilberta znám a vím, že je to nevychovaný hulvát, ale je věrný. Ví, kdo jsme my, a přesto je ochotný riskovat válku, když bude pod námi sloužit. Je tu spousta dalších aspektů, které nebudu jmenovat. Ač nerada se přikláním na stranu Gilberta,“ dodává směrem ke všem v místnosti, a nakonec se otáčí ke jmenovanému. „Jak jsem již řekla před tím, nemusíme být nepřátelé, pokud se budeme oba snažit.“
„To je zvrat!“ zasměje se pobaveně žoldák s rudými vlasy. „Ale královno ti teda fakt řikat nebudu!“
„Moc se neraduj,“ zamračí se na něj Nala. „Zbývá ještě poslední hlas, který všechno rozhodne. Amone?“
Ozve se bezradné vydechnutí. „Pokud mi slíbíte, že se s Gilbertem pokusíte shodnout, tak bych také hlasoval pro něj.“
Nala jen nemluvně pokrčí rameny.
„Budu se krotit,“ přikyvuje žoldák.
„Dobrá tedy. Najmeme Gilberta.“
„Fajn!“ zaraduje se. „Budu pro vás makat!“ promne si spokojeně ruce s vidinou stálého přijmu. „Hm, co s tou mrchou?“
V Ariettě to v tu chvíli hrkne.
„Nech ji i její muže jít,“ zavelí Amon mírným hlasem. „Jsi volná.“
„Je to nepřítel!“ rozohní se Gilbert.
„Je to žoldák jako ty,“ namítne Amon. „Nebudu ji soudit za práci, jakou vykonávala ve jménu Sory.“
„Myslel sem, že nestojíte vo to, aby se někdo domák, že si tu hřejete svoje prdele,“ mračí se žoldák.
„Nejsme… vrazi a věznit ji tu také nebudeme,“ odtuší Amon, i když v jeho hlase je jasná nejistota o tom tvrzení. Stal se vrahem ve jménu Sapphirehallu, ale je si jistý tím, že nikdy není pozdě na spásu. „Ničím se vlastně neprovinila. Nezbývá nám než věřit, že nic neřekne.“
„Amon je úctyhodný a milosrdný muž,“ vydechne mírným hlasem Nala. Jmenovaný k ní zmateně zvedne pohled. Její slova i pohled patří Ariettě. „Važ si jeho rozhodnutí a odejdi v míru.“
„Každý z vás je tu milosrdný,“ usměje se úlevně žoldačka. „Kromě Gilberta,“ zamračí se ještě na okamžik jeho směrem. „Je pro mě ctí, že jsem měla tu možnost vás poznat osobně, Královno,“ rozzáří se jí oči. Hledí na Nalu jako na svoji modlu. „Nedokážu uvěřit, že i po tom všem se nade mnou smilujete a necháte mě jít,“ se slzami v očích si kleká na kolena a bere její ruku do svým dlaní.
Nala je její reakcí zaskočená. Popadá děvče za nadloktí a staví jí zpátky na nohy. „Tvůj vděk by měl patřit Amonovi,“ namítá.
„Bude mluvit. Nasměruje Abernanta přímo na váš práh. Měla bys ji zastavit, dokud je čas.“
„Běž a raději se už nikdy nevracej,“ dodává Vincent. „Pro tvé vlastní dobro.“
„Tohle vám nikdy nezapomenu,“ uklání se Arietta směrem k Amonovi a Vincentovi. „Děkuji.“
„Tak už táhni!“ zamračí se znechuceně Gilbert, ale jeho hlas už zdaleka není tak rázný jako před tím.
„Zabij ji hned! To je tvoje poslední příležitost.“
„Zabij ji!“
„Zabij! Zabij! Zabij!“
Konečně se její oči ponoří do těch jeho. Teď je ta chvíle, kdy jí může říct, že je v bezpečí.
Že na to už nikdy nebude sama.
Rozuměla tomu pohledu. Nemusel používat slova, aby přesně věděla, co se jí snaží říct. S tím pohledem ten mrazivý hlas plný smrti utichá a do jejího nitra se vlévá klid. Tak zvláštně hřejivý a měkký klid, který necítila… možná nikdy.
Ticho.
V tu chvíli její uši neslyší nic jen tlukot svého vlastního srdce. Stiskne jeho ruku pevněji. Amon se s tím gestem krátce usměje a přikývne. Následně se obrací k žoldačce a jejím mužům.
Zvláštní, že ta chvíle pro ostatní byla jen zlomkem vteřiny, takže ji nikdo ani nezaregistroval, ale pro Nalu se v tu chvíli změnil svět.
Arietta bez dalšího prodlužování dává svým mužům znamení, že ji mají následovat. Rychlým krokem všichni společně opouští pevnost.
(Pokračování příště)
0 comments:
Okomentovat