Rozhodnutí
„Amone!“ zamává
vesele jeho směrem. Spěšně se obrací k jednomu z mužů. „Maisy, vezmi
to za mě,“ pobídne ho a následně se rozbíhá k Amonovi. Na její tváři se
roztahuje šťastný úsměv. „Jak si se vyspal?“
„Dobře,“ vydechne překvapeně. Nečekal od ní tak vroucí přivítání. Od toho večera, kdy proběhla oslava na uvítanou nových pánů, se všechno vrátilo do starých kolejí. Očekával by, že si od něj bude zase držet ten profesionální odstup, aby ho tak utvrdila ve svém rozhodnutí zůstat jen přáteli, ale zdá se, že všechno nechává plynout jako by se nic nestalo. Amon se snažil dělat to samé, ale pro něj se toho večera změnila spousta věcí, i když si to prve nechtěl připustit. Když teď vidí její zářiví úsměv, tlačí ho nepříjemný pocit na hrudi. Kdyby rozuměl těm pocitům, možná by dokázal přiznat, že je to bolest zlomeného srdce. „Co ty?“
„Moc jsem toho nenaspala. Teď jsem ve svém živlu. Tihle žoldáci sice nejsou jako Hellraiser nebo Overkills, ale učí se rychle,“ chrlí ze sebe, ale po chvíli si uvědomuje, co vlastně řekla. „Omlouvám se. Vím, že si stále vyčítáš, co se jim stalo. Nemám právo se o nich zmiňovat…“
„Ne, jsem rád, že jsi šťastná,“ přikyvuje a byla to pravda. Přesně jak slíbil, tak bude stát po jejím boku až do samotného konce a bude ji podporovat v čemkoliv, co ji činí šťastnou. Toho se držel. To ho drželo při smyslech. „Jak si sama řekla, litování jim život nevrátí. Zaslouží si, aby na ně bylo vzpomínáno v tom dobrém.“
„Očistíme jejich jména, Amone,“ ujišťuje ho, i když jsou její ramena stále skleslá při vzpomínce na ně. Po krátké odmlce se snaží řeč odvést jiným směrem: „Byl už si za Vincentem? Myslím, že tě chce vidět.“
„Právě tam mířím, ale chtěl jsem tě nejdřív pozdravit.“ Spíš než pozdravit ji přišel zkontrolovat, a i když ho srdce bolelo, byl upřímně rád, že vidí úsměv na její sluncem opálené tváři a naději v jejích očích. „Co Marth? Jak na tom je?“
„Dobře. Je to silný chlap. Zdá se, že jeho zranění se už skoro zahojilo,“ usměje se povzbudivě.
„Myslel jsem spíš po té psychické stránce.“
„Nevím. Moc toho nenamluví, a když už něco říká, tak se zdá být úplně mimo,“ pokrčí nejistě rameny. „Potřebuje ještě nějaký čas.“
„Doufám, že se brzy dá dohromady.“
Nala souhlasně přikyvuje. „Vincent je teď ve výcvikové místnosti. Půjdu tě tam doprovodit.“
Amon ji následuje zpátky do hradu.
Výcviková místnost se rozléhá v pravém křídle. Je tam spousta vybavení k tomu, aby žoldáci mohli cvičit své bojové dovednosti.
Když vchází dovnitř, spatřují bývalého plukovníka, jak do nových rekrutů vštěpuje základy boje na blízko.
„Výměna!“ zavolá za ním ženský hlas do ringu.
Vincent shlédne ke dvojici u dveří. Musí opět spolknout tu hořkost, která se mu nahromadila v ústech. Cítí se svým způsobem provinilý, že žárlí na svého dobrého přítele, ale je už prostě takový.
„Jste si jistá?“ zeptá se po chvíli s pohledem mířeným do Naliny tváře. „Ještě před chvílí jste cvičila s lučištníky.“
„Položit pár chlapů na záda mi nijak nepřitíží,“ mrkne jeho směrem a dál si ho už nevšímá.
I když ve svém srdci cítila lítost nad tím, jak Vincentovi ublížila, nedokázala přijít na nic lepšího než předstírat, že je všechno jako dřív, i když z jeho strany pociťovala jistou odměřenost po jejím opětovném odmítnutí. Nicméně to tak bylo lepší. Svým rozhodnutím si byla jistá. A také se byla jistá tím, že pokud se přes to dokáže někdo přenést, tak to bude právě ženami obdivovaný Vincent. Možná to bude chtít několik měsíců, možná i let, ale ještě nebylo pozdě.
Vincent slézá na podlahu a staví se vedle Amona, ke kterému obrací svou pozornost. „Už si mluvil s tím novým?“
„Ano, Ridley mi řekl o jeho zvědech,“ přikyvuje. „Sice to nevypadá jako SZS, ale sledování okolí je pro nás velkým přínosem. Právě se vydal za jedním ze svých informátorů, tak doufám, že se vrátí s nějakou zprávou o dalších krocích Sapphirehallu,“ pokračuje. Po chvíli se zamýšlí. „Abernant určitě zaútočí na Arcadii co nevidět. Tím jsem si jistý. Sora nám lhal. Nedává smysl, proč by nám prozrazoval jeho skutečné plány.“
„Ano, tohle je více pravděpodobné, ale nechce se mi pořád věřit, že by Nale dokázal někdo lhát. V získávání informací pomocí mučení se jí nikdo nevyrovná,“ zakroutí pusou. Amonovi tuhne krev v žilách při vzpomínce na to, jak Nala vypadala, když se po Sorově výslechu vrátila na hrad. „A on jí osobně potvrdil, že všechny informace, které nám podal, byly pravdivé.“
„Možná věděl, že nemá co ztratit,“ pokrčí rameny bývalý major. „Bylo mu jasné, že ho tak jako tak zabije. Kromě toho to byl agent SZS. Věděl, jak to chodí a měl svůj výcvik, jak držet jazyk za zuby.“
Vincent přikyvuje. „Dávalo by to smysl,“ pokračuje k tématu. „Dobytím nějaké vesnice by Abernant nic proti Arcadii nezískal. Jeho cíl je samotný kapitál už od začátku tohohle tažení. Nicméně si sám říkal, že v poslední době nejedná nijak logicky. Možná opravdu jen zešílel a pohání ho touha vraždit.“
„Ať to bude tak či tak, s armádou, kterou teď máme, neuděláme žádné zázraky, ale dokážeme tím pomoci Arcadii a jejímu vojsku, ať u Austenu nebo u samotného kapitálu.“
„Podle toho, jak rychle Sapphirehall postupoval, měl už dávno udeřit. Sám nerozumím tomu, co Abernant a Scarlet vlastně zamýšlí. Na co teď vyčkávají?“
„Ani já nemám tušení. Možná je to kvůli smrti krále. Třeba se snaží alespoň na oko před lidmi vypadat jako že oplakávají jeho památku a že je jeho smrt skutečně zasáhla, a tak s tím tažením vyčkávají, než přejde ta pomyslná doba truchlení,“ pokrčí rameny Amon. Bez řádných informací jsou to všechno jenom spekulace. Pevně doufá, že se Ridley brzy vrátí s odpověďmi.
„Ale v jednom máme snad všichni jasno, Abernant je zločinec a zrádce Sapphirehallu. Stejně tak i králova manželka. Zřejmě se jí teď dobře vládne,“ zamyslí se Vincent a jeho hlas začíná nabírat na vážnosti. „Tohle všechno byl nejspíš její záměr už od začátku. Abernant-“
Nala při zaslechnutí toho jména, obrací svou pozornost na chvíli ke dvojici mužů. Její oči jsou zaplavené bolestí, ale chtěla by být součástí toho rozhovoru.
Vincent jen sklopí pohled do země a opět se trochu ztiší. „Znal jsem ho. Ne, myslel jsem si, že ho znám. To, co udělal, bych do něj neřekl.“
„Možná to dělá pro lásku, kterou cítí ke Scarlet,“ přihazuje do debaty Amon. Jeho pohled zamyšleně zapátrá do Naliny tváře, která se od dvojice opět odvrací a pokračuje v tréninku. „Láska dokáže člověka změnit. Dokáže se pak dopustit činů, které by jinak neudělal.“
Vincent se jen zamračí a šlehne do jeho tváře vážným pohledem. „Přestaň o tomhle přemýšlet.“
Amon se na něj zaraženě podívá. Vidí v jeho očích, že ho prokoukl. Všiml si toho, že je zamilovaný do Naly, a že jeho slova mají skrytý význam. Chtěl by na to něco říct, ale nenapadají ho vhodná slova. S pohledem do Vincentovy podrážděné tváře si uvědomuje, jak sobecký byl. Bývalý plukovník se nikdy netajil tím, že je do Naly zamilovaný už od doby kam Amonova paměť sahá. Dříve by na to ani nepomyslel, ale není to tak dávno, kdy se z nich stali přátelé, skuteční přátelé, přátelé, kteří si vzájemně kryli svá záda. Při tom byl Amon tolik zaslepen svými city, že ho ani jednou nenapadlo, jak se asi musí Vincent cítit. Tančil na velmi tenkém ledě, kdy mohl o tak těžce vybudované přátelství přijít lusknutím prstů… A proč vlastně? Pro neopětovanou lásku?
„Myslím si, že je to přesně naopak,“ pokračuje Vincent a opět se odvrací pohledem k ringu. „Myslím si, že Abernant využívá ji prostřednictvím citů, které k němu chová.“
Amon si znatelně oddechuje. Zdá se, že Vincent o jeho citech k Nale neví, anebo je hodlá ignorovat.
„Ať je to jakkoliv, vinni jsou oba,“ dokončuje Vincent. „A ponesou stejný trest.“
Bývalý major s uvědomělým výrazem přikyvuje. „Až posílíme naše řady, budeme schopni postoupit blíž k Sapphirehallu.“
„Pokud do té doby Sapphirehall nepostoupí k nám. Nemůžeme si být jisti tím, jestli už Abernant dávno neví o našich pozicích,“ vydechne poraženě Vincent. „Nikdo by nám tu nepomohl. Sice už máme malou armádu, ale to je pořád jen základ. Pokud se máme sami postavit vojskům Sapphirehallu, budeme potřebovat mnohem větší sílu.“
Amon se zamýšlí. „Sílu…“ vydechne. „To je to, co Abernant celou tu dobu hledá.“
„Sílu?“ zaráží se Vincent. „Zničením ochablého království moc síly nezíská,“ odtuší. „Měli bychom být připraveni na kroky, které Sapphirehall podnikne v nejbližší době, ať už budou jakékoliv.“
„Já budu,“ řekne rozhodným hlasem Amon. „Ochráním Sapphirehall. Je to přeci náš domov. Očistím ho od těch, kteří mu vládnou neprávem. Očistím naši pověst a pověst Overkills v sapphirehallských řadách i v celém světě.“
Jejich rozhovor přeruší rušno ve výcvikovém ringu. Jeden z najatých rekrutů se pouští ostrými slovy do Naly. Ta na něj hledí s naprostým klidem ve tváři a s rukama založenýma na prsou. Nezdá se, že by ji mohlo něco tak snadno rozhodit. Vincent i Amon k nim obrací svou pozornost.
„Co se děje?!“ zavolá ke dvojici vážným tónem Vincent.
Žoldák je rudý ve tváři. Na jeho pleši pumpuje naběhlá žíla. Je znatelně rozčílený. „Nehodlám se nechat cvičit nějakou babou!“ ohradí se. „Postavte proti mně pořádnýho protivníka a já vám ukážu, co dokážu!“
Nala jen pobaveně pokrčí rameny a pohlédne na Vincenta. Ten si značně oddechuje a konečně se také usměje.
„No tak, určitě se dohodneme,“ vydechne směrem k rozpolcenému muži a následně se obrací k Nale. „Prosím, můžete mi slíbit, že se do něj pustíte plnou silou? Pro jeho dobrý pocit?“
„Vincente, to není-“ Amon se starostivým výrazem hodlá něco na jeho návrh namítnout. Věděl, že nechat Nale v tomhle ohledu volné ruce není dobrý nápad. Jeho důvěra v ní neměla hranice, ale nemohl opomenout to, že Nalina plná síla předčí sílu i takové hory svalů jako je Gilbert.
Vincent jeho námitku rychle utíná. Jen zvedne dlaň naproti jeho obličeji a tímto netaktním gestem ho umlčí.
Amon tedy pokorně otáčí svou hlavu do ringu bez dalších námitek.
„S radostí,“ usměje se Nala. Není v tom žádná zlomyslnost. Byla mužovou poznámkou spíše pobavená než znechucená.
To v Amonovi budí alespoň malý náznak klidu. Jistě by se nedopustila něčeho krutého za hranicemi lidskosti. Dobře věděl, že ona si už nikdy víc nepřála být v očích lidí tím Pekelným psem, kterým pro ně byla pod nadvládou Temnoty. Kdyby teď zašla příliš daleko, sklouzla by na to pomyslné dno, ze kterého by se těžko hrabala zase zpátky.
„Dobrá tedy,“ zvolá radostně Vincent a podívá se zpátky na rekruta. „Můžeš to alespoň zkusit? Když bude slabá, budeš mít právo trénovat, s kýmkoliv si zamaneš.“
„Fajn,“ přikývne nevrle žoldák.
Vincent si dává ruku před pusu a pobaveně se zašklebí. Pohledem zapátrá ke ztuhlému Amonovi. „Sebevrah,“ zašeptá jeho směrem.
Jeho poznámka bývalému majorovi příliš klidu na duši nepřidává. Cítí se poněkud podrážděný tím, že o tom Vincent tak netaktně vtipkuje. Uvědomuje si ovšem jednu důležitou věc. Vincent na hradě nebyl, když se Nala vrátila celá od krve po výslechu Sory. Vincent nebyl svědkem toho, jak bez jediného mrknutí oka přemohla Gilberta. Vincent neviděl ten chladný výraz v jejích očích, když propustili Ariettu. I když věděl alespoň okrajově, s čím se Nala potýká, možná nikdy skutečně neměl představu o tom, jaké nebezpečí sebou její temnota skutečně nese.
Trhne ustaraným pohledem do její tváře. Ta se zdá být stejně nad věcí a překvapivě klidná jako ta Vincentova. Amon by očekával, že po jejích zkušenostech bude více obezřetnější. Balancovala na velmi tenkém ledě. Vždyť ona nejlépe věděla, jak málo stačí, aby zase sklouzla na to temné místo v jejím nitru. Sama mu to řekla.
Nala do výšky svého pasu zvedá v jedné ruce nůž a pohlédne směrem k rekrutovi. „Odzbroj mě.“
Plešatý hromotluk se na ni bez dalšího vyzvání vrhá. Pouští se do toho po hlavě a vůbec se nebojí vůči ženě použít hrubou sílu.
Ta se krčí v koleni a druhou nohou mu svižně podkopává ty jeho. Než si toho muž stačí všimnout, doráží ho kopancem do zad a přiklekne ho za krkem. Nůž zabodává do podlahy mezi jeho roztažené prsty.
Celá ceremonie trvala sotva pár sekund. I když to byl jen zlomek okamžiku, neuběhla ani jediná vteřina, aby Amon netrnul hrůzou z toho, v co se může tahle šaráda zvrhnout. Zhluboka si oddechuje, když celé to představení končí právě v tomto bodě.
Vincent se opět pobaveně zasměje. „Omlouvám se. Nala mě nikdy moc neposlouchala. Řekl jsem jí, ať do toho jde vší silou, ale zdá se, že se rozhodla tvůj život nakonec ušetřit.“
„Omlouvám se,“ vydechne překvapeně muž směrem k zlatovlasé bojovnici. Zlomila jeho ego jedním výpadem. Třese se a po čele mu stéká pot.
Amon bedlivě sleduje její tvář. Všímá si, že se tam objevilo zklamání, když muž vypustil z úst slova omluvy. Možná doufala, že konečně přišel někdo, kdo se nebude bát její ohromné síle ducha i těla znovu postavit. Naneštěstí pro ni to byl opět jen další slaboch, který se bude plazit u jejích nohou s hrůzou v očích. Možná je to i smutek, co v jejích očích vidí. Protože tyhle pohledy lidí už znala. Takhle se na ni dívali ti, kteří jí tak snadno oslovovali její nechvalnou přezdívkou. Temnoty se sice zbavila, ale teď si na tomhle místě uvědomuje, že to nebyla jediná věc, ze které lidem běhal mráz po zádech.
Uvolňuje své sevření a odklání se od poraženého muže pryč. Všechen klid a spokojenost v jejím pohledu jsou tatam. To zklamání skličuje její srdce. Nikdo ji nedokáže brát jako sobě rovnou. Možná to je ten pravý důvod, proč se jí tolik stýská po zdech Sapphirehallu. Mezi vojáky tam měla své obdivovatele ale i rivaly. To byla část jejího života, kterou milovala.
„Tak to jste vy… Ta žena, kterou nazývají démonem z Chaosova chrámu,“ vydechne po chvíli muž a staví se zpátky na nohy. Jeho prvotní překvapení z tváře již vyprchalo. Snaží se srovnat všechny obratle zpátky do jedné řady.
Její raněný pohled trhne do země. Klepe se. Zatíná pěsti i čelist. Snaží se nemyslet na ty temné myšlenky.
Už ani Vincentova tvář není tak klidná jako před tím. Úsměv z jeho obličeje padá a zpozorní.
Amon lituje toho, že před tím nic neřekl. Zároveň je i naštvaný, že to celé Nala brala tak na lehkou váhu. Nechápe, kde se v ní vzala taková nezodpovědnost. Na druhou stranu je rád, že je u toho, aby mohl rychle zasáhnout, pokud bude potřeba.
„Já na démony nevěřím,“ ušklíbne se muž a přikračuje k Nale blíž. Pokládá jí ruku na rameno. „Vím, kolik úsilí a tvrdého tréninku za takovým výkonem stojí. Dokážu si představit kolik potu a krve jste musela obětovat. Patří vám můj obdiv, a ještě jednou se omlouvám za to, že jsem se nechal složit tak snadno. Příště vás už porazím.“
Její oči se rozevřou překvapením. Než stačí nějak zareagovat, rozrazí se dveře do místnosti a v nich stojí Gilbert.
„Tak tady ste,“ odtuší hrdelním hlasem. „Potřebuju vás všechny tři hned ve velící místnosti.“
Trojice zanechává všechnu rozdělanou práci za sebou a vydává se za ním. V místnosti stojí u roztažené mapy Ridley, který se sotva před chvílí vrátil z Narshe.
„Přinesl jsem nové informace, jak jsem slíbil,“ vydechne a prohlédne si trojici napjatých tváří.
„Co jsi zjistil?“ zeptá se spěšně Amon a jako první přikračuje ke stolu s mapou.
„Sapphirehall mobilizuje svou armádu a lodě, aby vyrazili k vesnici Austen, která leží severně od Arcadie,“ poklepe na místo na mapě Ridley a bere mezi dva prsty vyřezanou postavičku vlka, kterou posune směrem od Tsubaty k Austenu.
Naliny oči se rozevřou hrůzou a nevěřícně zalapá po dechu. Potvrzují se tak slova, která jim Sora řekl před svou smrtí. Přichází chvíle, které se ona i Amon nejvíce obávali.
Ridley pomíjí její reakci a dál pokračuje: „Arcadie vyslala menší oddíl vedený jejich armádním generálem směrem od hlavního města k vesnici.“ Tentokrát bere do ruky dřevěnou figurku lva, která znázorňovala právě Arcadii, a posune ji od kapitálu jižního kontinentu k malé vesnici na severu.
Amon stále nedokáže Abernantovy kroky pochopit. Nejde mu na mysl, proč se rozhodl útočit na Austen, a ne na Arcadii. Krev mu s tou myšlenkou vře v žilách. Ví, co to znamená pro Nalu. Ale s tím si uvědomuje, že pro něj to není o nic lehčí. V té vesnici žijí lidé, kteří mu zachránili život a starali se o něj. Dávali mu najevo svou lásku, i když pro ně byl jen cizí člověk bez minulosti. I když mnohým pocitům stále nerozumí, tohle je nepopiratelná jistota. Dluží jim svou pomoc.
„Máme dost mužů, abysme jim pomohli,“ navazuje Gilbert nezaujatým hlasem. „Mě vosobně sou tam všichni ukradený, ale platíte mi dobře a já se budu držet naší dohody. Jestli chcete táhnout proti Sapphirehallu, já i moji chlapy budeme bojovat po vašem boku.“
Nala zatíná pěsti do stolu. Abernant zašel už velmi daleko. Tohle mu nikdy neodpustí. Ví, že dobytí Austenu pro něj nemá žádný hlubší význam. Nijak víc tím již téměř zdemolovanou Arcadii neoslabí. Je to kvůli ní. Chce ji potrestat za její neposlušnost. Za to, že se mu odvážila vzepřít a stáhnout sebou jeho do té doby nejposlušnějšího vojáka. Amona.
„Dobrá. Máš ještě nějaké informace, Ridley?“ odtuší bývalý major. Je připraven bránit to místo a lidi v něm třeba vlastním životem.
„Je jasné, že útok na Austen ze strany Sapphirehallu je nevyhnutelný. Povedou útok z Tsubaty. Nevím přesně proč, ale musí jim na tom hodně záležet. Prý se do boje vydal i sám armádní generál.“
Nala praští pěstí do stolu, až všichni kolem nadskočí překvapením. Teď se její domněnky jenom potvrzují. Je tolik poháněn pomstou, že hodlá zasadit smrtelné rány její rodině a přátelům svojí vlastní rukou. Jako by nestačilo, že tam posílá Kentu, aby se té špinavé práce účastnil… Aby jeho ruce potřísnila krev jeho vlastní krve.
„Abernant?! Přidává se k tažení na Austen?!“ vyhrkne překvapeně Amon.
Ridley přikývne. „Část armády, kterou Arcadie zmobilizovala, nyní překračuje hory,“ – ukáže na severní stranu hory Austen na mapě, – „aby u Austenu založila předsunutý tábor,“ dodává. „Naše armáda je sice připravená vydat se do boje, ale máme málo mužů a budou potřeba lodě…“
„Talus byl obchodník. Vlastnil několik velkých obchodních lodí, které jsou stále zakotvené u východních pláží,“ spustí Nala. „Během hodiny budou připravené na vyplutí jako lodě pro vojenskou posádku.“
„Jaké jsou tedy instrukce?“ zeptá se Ridley.
Amon si pečlivě prohlíží mapu. Sapphirehall k jižním ostrovům připluje od Tsubaty na severu. Pokud vyrazí hned, měli by ke břehům přirazit během necelého dne. Arcadie, která k Austenu míří od jihu přes hory, je pravděpodobně předběhne. Když by teď Amon a ostatní důstojníci zmobilizovali cvičené žoldáky, mohli by se přes moře dostat k jižním ostrovům z východu. Bude jim to pravděpodobně trvat mnohem déle než vojsku z Tsubaty, ale pokud bude přízniví vítr, stále by mohli dorazit dostatečně brzy na to, aby mohli zasáhnout a podpořit Arcadii. Riziko je ovšem velmi vysoké. Mají málo vytrénovaných mužů a čas je nezadržitelně tlačí.
„Jdeme do boje!“ řekne sebevědomě Nala. „Pokud je to pravda a je s nimi i Abernant, tak to nemůžeme brát na lehkou váhu.“
„Souhlasím,“ přikyvuje uvědoměle Vincent.
„Společně jsme ty muže vytrénovali,“ řekne přesvědčivě Nala s pohledem zabodnutým do Amonovy nejisté tváře. „Dokážou se postavit oddílu z Tsubaty po boku Arcadie.“
Amon nakonec přikyvuje. Otáčí svou pozornost zpátky k Ridleymu a pokládá postavičku svou svinutých hadů, která znázorňuje jejich armádu, k vlkovi a lvovi u Austenu. „Ať se připraví všichni bojeschopní žoldáci! A připravte lodě na vyplutí! Vyrážíme na jih.“
„Jak si přeješ,“ přikyvuje Ridley.
Společně s Gilbertem rychle opouští místnost a jdou svolat všechny žoldáky do velkého sálu v pravém křídle sídla.
Během hodiny je vše připraveno na vyplutí a žoldáci jsou připraveni do boje. Schází se ve velkém sálu. Trojici bývalých důstojníků to připomíná staré časy akorát s tím rozdílem, že jejich pozice se změnily. Už nestojí dole pod pódiem s ostatními vojáky, ale jsou nahoře jako hlavní velitelé, kteří rozdávají rozhodující rozkazy. Gilbert a Ridley stojí těsně pod nimi se skupinou vyzbrojených žoldáků za svými zády a všichni netrpělivě vyčkávají na další krok.
Amon nervózně vydechne. Konečně se vydávají do střetu se Sapphirehallem. Tolikrát o tom mluvili, ale není si jistý, jestli jsou na to dostatečně připraveni. Pohledem mihne ke své levici. Nala stojí vedle něj s hlavou hrdě zdviženou vzhůru. V jejím pohledu je touha po pomstě. Nepřeje si ji takhle vidět. Až se dostane na bojiště, tak ji už pravděpodobně nebude mít možnost ovládat… nikdo nemůže. Přísahal, že ji ochrání vlastním životem, pokud bude moci, ale takhle ji vydává na milost osudu… a možná i Temnotě. Možná by bylo lepší, kdyby zůstala v sídle s Marthem a služebnictvem. Ne, nemůže jí to udělat. Austen je pro ni skutečným domovem, ne Sapphirehall. Nepřeje si nic jiného než chránit ho a s ním i lidi v něm. Chtěl by to samé, kdyby se jednalo o jeho domov. Nechává jí proto volné ruce, a i když mu to není po chuti, bude se držet plánů a strategií, na kterých se před tím domluvili.
„Vždycky si uměl zvednout morálku svých mužů,“ spustí s úsměvem Vincent jeho směrem. Všímá si jeho zamyšleného výrazu. Proto mu pokládá ruku na rameno, aby si nenuceně získal jeho pozornost. „Proslov nechávám na tobě, Amone.“
Obrací se k němu s nejistým výrazem.
Vincent v něm dokáže číst a jen pozitivně přikývne, aniž by ten úsměv z jeho úst zmizel. „Je v pořádku mít obavy. Zbrojíme se proti vlastním lidem. Riskujeme velmi mnoho, ale je to pro dobrou věc,“ ujišťuje ho.
Amon je překvapený tím, jak se za tak krátký čas s bývalým plukovníkem vzájemně poznali. Dokázal rozeznat pravou chvíli na to, kdy on sám potřeboval slova, která by ho povzbudila.
Zatne čelist a vystupuje do popředí. Pohledem zapátrá ve tvářích žoldáků, ke kterým si ještě nevybudoval dostatečnou důvěru, aby jim do rukou svěřil svůj život a životy všech, za které budou bojovat. Ale teď již není cesty zpět.
Vincent spatřuje oheň v Naliných očích. Sám dokáže vidět to, na co před chvílí hleděl bývalý major. Přikračuje k ní blíž a pevně sevře její roztřesenou ruku. Je celá v křeči. Abernantovo rozhodnutí osobně zaútočit na Austen v ní rozpálilo oheň hněvu.
Překvapeně trhne pohledem do Vincentových očí.
Usměje se na ni útěšným pohledem. Stisk jeho ruky je pevný. Ať mezi nimi v poslední době proběhlo cokoliv, je to pryč. Musí jí ukázat, že jsou na stejné straně. Že až budou bojovat bok po boku, mohou se na sebe spolehnout. Bude jí oporou v každé situaci. Ať si zvolí cestu pomsty nebo odpuštění, vždy bude stát po jejím boku. Stejně jako nikdy nevzdá boj o její srdce.
Nala mlčky přikývne a stiskne jeho ruku stejně pevně. Následně odvrací svůj pohled zpátky na řady žoldáků před nimi.
„Někteří z vás mi pomohli dobít toto panství. Další se připojili, aby za nás bojovali ve jménu spravedlnosti a zajistili tak bezpečnost svým rodinám a své zemi,“ spustí Amon směrem k nim. „Brzy se utkáme s mocným nepřítelem. Já vás žádám, abyste tasili své meče a pomohli tak ochránit rodiny jiných a jejich domov!“
Počasí jim přálo a do plachet se jim opřel příznivý vítr. Nakonec se Amonovy propočty potvrdily, a dokonce přirazili ke břehům Austenu s předstihem.
„Spusťte kotvy! Pohyb, pohyb! Brzy se střetnete tváří v tvář s nepřítelem!“ zakřičí kapitán lodi.
Všichni se spěšně vyloďují na pevninu u východních břehů jižního kontinentu. Na dohled je hora Austen. Bude to ještě pár dlouhých hodin chůze. Ale naděje, že to stihnout včas, je tyčí na obzoru.
„Pane, od východu se sem žene další armáda!“ zakřičí jeden voják z arcadijského oddílu a pohlédne na generála Akabaneho.
Genji se ohlédne směrem, kterým voják ukazuje. Spatřuje menší oddíl kolem stovky mužů, jak se rychlostí blesku řítí k bojišti. Ze severu na ně tlačí sapphirehallská vojska v čele s kapitánem Darksem a za jejich zády přichází neznámá armáda. Jsou obklíčeni.
„Pane, jaké jsou rozkazy?!“
Genji nedokáže uvěřit tomu, že Sapphirehallu tolik záleží na dobytí bezvýznamné vesnice, že byl ochotný najmout ještě žoldáky. I tak je už drží v kleštích.
Znechuceně se zamračí. Drtí ho představa toho, co teď musí udělat, ale jako armádní generál královského vojska nesmí být ovlivněn city. Tuhle bitvu Arcadie prohrála. Austen je zatracen.
„Stáhněte se! Nedokážeme Austen ubránit. Naší prioritou je ochránit kapitál!“
„Zadrž!“ zakřičí ženský hlas, který přichází z velké dálky. Doprovází ho řehtání koní.
„Už jsou tu! Museli vyslat menší oddíl na koních, který dorazil před nimi,“ běduje s děsem v očích voják. „Jdu informovat vojáky o vašich rozkazech.“
„Počkej chvíli,“ zastavuje ho generál, když v ženě na koni poznává Nalu.
„Ale, pane…“
„Je to jen jedna žena a čtyři muži. Ti naši armádu nerozpráší,“ namítá Genji. „Poslouchej rozkazy, vojáku,“ zatvrdí se vážným hlasem. Vyskakuje na svého koně a přijíždí skupince na koních vstříc.
Nalin a Genjiho pohled se po dlouhé době odloučení opět střetává.
Generál se jen znechuceně zamračí. „Nalo.“
Po jejím boku na koni rozeznává další známou tvář. Je to ten černovlasý major Sapphirehallu, kterému dával do těla během jeho věznění v Arcadii. Už jen pohled do jeho tváře ho irituje k nepříčetnosti.
„Genji, jsme tu, abychom pomohli,“ vydechne Nala spěšně. Zahledí se na něj tím nejupřímnějším pohledem. „Vím, že věci se neposunuly směrem, jakým jsem ti slíbila, ale stalo se toho tolik…“
„Dorazili jsme před chvílí z Narshe. Už nesloužíme pro Sapphirehall,“ doplňuje ji Amon. „Chceme ochránit Austen a zastavit sapphirehallskou agresi.“
„My dva jsme se už potkali,“ konstatuje Genji s napětím ve své tváři, „i když za jiných okolností. Kde mám brát jistotu, že nevrazíte meče do zad mých mužů?!“
„Máš mé slovo, Genji! A v Austenu je celá moje rodina a přátelé,“ spustí zoufalým tónem Nala. „Nedovolím, aby jim bylo ublíženo!“
„Tvoje slovo?“ zasměje se výsměšně. „Kdo si myslíš, že jsi? Tvoje slovo na téhle půdě nemá žádnou cenu. Kromě toho na straně Sapphirehallu je také tvoje rodina a přátelé, ne?“
Mečem zamíří směrem k velitelskému můstku oponentní strany, kde stojí Slaine a několik lučištníků po boku Kenty. Smutně se zahledí tím směrem. Za poslední dobu si nepřála nic víc než vidět znovu svého milovaného bratra. Ovšem okolnosti jejich střetu jsou bolestivé. Stojí proti sobě na bitevním poli.
Na druhé straně také nezahálí. I oni si všimli menšího oddílu žoldáků, jak se přibližuje od východního moře.
„Aby to Chaos vzal! Byl ohlášen menší oddíl arcadijských vojáků,“ začne zuřit Kenta. „Co má být tohle? Arcadie zavolala posily?“
„Podívejte se pořádně, kapitáne,“ upozorní Slaine se vší slušností, která se ke svému nadřízenému před jeho muži sluší a patří. V jeho tváři se zrcadlí překvapený výraz.
Kenta se zahledí na horizont k přibližující se armádě. Vpředu na koni sedí muž s vážným výrazem plným zkušeností z mnoha bitev.
„Vincent Lanelli?!“ vyhrkne překvapeně.
„Pane!“ polkne znovu Slaine a nasměruje jeho pohled k velitelskému můstku arcadijského vojska.
„Amon a moje sestra jsou tu taky.“ Jeho oči se rozevřou překvapením. Nevěřil, že by ji mohl spatřit na tomhle místě. Nevěřil, že by ji ještě vůbec někdy mohl spatřit. Doufal v to. Protože jejich střet znamenal jediné. „Přitáhli sem s najatou armádou?“
„Navrhuji, abychom ustoupili, kapitáne,“ řekne nejistě Slaine.
Kenta pevně sevře pěsti. Jeho oči jsou plné utrpení a pocitu zrady. „Zbláznil ses?! Musíme držet pozice, dokud generál neopustí pevninu!“ zavrčí. Rozkazy jsou pro něj na prvním místě. „Kromě toho musíme zajmout ty tři zrádce.“
„Pane! Sapphirehallská vojska začínají panikařit!“ zvolá voják na straně Arcadie směrem k armádnímu generálovi.
„Hm,“ zamýšlí se Genji. „Vyřiď vojákům, ať nepovolují a drží obranu. Budeme bojovat!“
„Pane?“
„Tihle nám přišli na pomoc,“ zavrčí se znechucením v hlase. Těžko se mu taková informace přiznává, ale zatím tomu všechno nasvědčuje. Kromě toho se i k němu dostala informace o Nalině zradě a usmrcení krále Elricka. Sice neměl ani tušení, co tímhle krokem zamýšlela, ale nebylo na něm, aby ji soudil. Sám ji propustil vstříc jejímu plánu a nevyptával se na to, jak ho uskuteční.
Voják přikyvuje a rychle seběhne k ostatním, aby jim vyřídil generálovy rozkazy. Mezitím se oddíl z Narshe připojuje k arcadijské armádě.
„Zdá se, že mluvíte pravdu. Sice nevím, co jste zamýšleli vraždou krále, ale já tu nejsem od toho, abych vás zpochybňoval. Je více než jasné, že nejste na straně Sapphirehallu,“ odtuší směrem ke čtveřici na koních. „Pak mi tedy pomozte odrazit jejich armádu.“
Nala se úlevně usměje a směle přikývne. Není čas na to Genjimu cokoliv vysvětlovat a obhajovat se. Důležité teď je, že přijal jejich pomoc.
„Připojím se teď k Vincentovi a jeho oddílu,“ odtuší směrem k Amonovi. Bez delších okolků se odpojuje.
„Jaké jsou stavy armád?“ zeptá se spěšně bývalý major, aby byl v obraze.
„Moji jednotku tvoří sto dvacet mužů, ale než jste dorazili, tak už trochu prořídla,“ spustí generál chladným tónem. „Podle mého odhadu je tu kolem dvě stě padesáti bojeschopných sapphirehallských vojáků.“
„Stále jsou v početní převaze.“
Amon smutně shlédne k Nale a její divizi. Vincent si s ní mění místo a na koni zamíří k Amonovi a Genjimu na velící můstek. Jeho úkolem bylo jen přivést muže na bitevní pole. Další rozkazy jim dole dává Nala, která si přála zapojit se do boje, a pokud možno zcela odstínit Vincenta. Na Amonovu prosbu souhlasila s tím, že to udělá jedině v případě, že to bude nutné. Podle stavu armád Amon pochopil, že ta chvíle nastala.
„Taste své meče za Arcadii!“ zakřičí Genji.
Vojáci arcadijské milice se vrhají do křtánu sapphirehallských jednotek. Ridley s Gilbertem již se svými oddíly také vyrazili do boje. Nala zvedá tázavý pohled k Amonovi. Umí si spočítat odhadovaný počet vojáků na obou stranách a dobře ví, že teď nadešel její čas, ale bez jeho svolení se z místa nehne. Amon jen poraženě vydechne a přikývne jejím směrem. Na nic již nečeká a vyráží kupředu s bojovým pokřikem následovaná svými muži.
„Taste své meče za Arcadii!“ povzbuzuje své muže dál Genji. „Rozprášíme jejich vojska!“
Amon s pochybovačným pohledem hledí na jatka, která se rozpoutala ve chvíli, kdy se všechny tři armády střetly uprostřed bojiště. Trhá mu to srdce. K tomu všemu ho na hrudi tíží vědomí, že Nala je někde mezi nimi.
Vincent se naproti tomu zdá být klidný. „Nezdá se, že by Abernant byl někde tady,“ odtuší s očima běhajícíma po bitevním poli. „Musí se schovávat někde poblíž. V první řadě by mě zajímalo, proč sem přijížděl, když ne kvůli boji.“
„Nevím, proč se na bojišti neukázal, ale zjistíme, jaké jsou skutečné důvody jeho přítomnosti na tomhle kontinentu,“ dodává jistě Amon.
„Netvař se tak sklíčeně. Válka je špatná věc, ale bylo to nevyhnutelné.“
Amon konečně nachází Nalin oddíl. Vede své lučištníky kupředu. Když se nepřátelská vojska převalila přes oddíl Arcadie, vytahují své meče a vrhají se do boje v plné síle.
„Neměli jsme ji tam pouštět.“
„Proč ne? Je nejlepší voják, kterého tu máme,“ spustí na jeho poznámku Vincent. Svým uvědomělým pohledem trhne do jeho tváře. „Neměj o ní strach. Nic se jí nestane.“
„Jsi si tím jistý?“ zaváhá. „Nepochybuji o síle její paže. Jen nechci, aby znovu spadla do té temnoty její mysli.“
Vincent jen poraženě vydechne. „V jádru se nikdy nezmění, Amone. Tak proč by nemohla dělat to, co je jí tolik přirozené? Viděl si ji s těmi vojáky. Miluje tuhle práci. Nemůže se neustále schovávat.“
„Ať se připraví obě divize!“ zavelí Kenta na druhé straně bitevního pole.
V tu chvíli se Nala spolu s pár svými vojáky probojuje až k velitelskému můstku Sapphirehallu.
„Pane!“ upozorní ho Slaine.
Oddíl lučištníků, kteří jsou za kapitánovými zády, okamžitě natahuje svoje tětivy a připravují se k výstřelu.
Kenta zvedá ruku. „Nestřílejte!“
Nala udýchaně kleká na koleno a pokorně sklání hlavu. „Prosím, přestaň s tímhle šílenstvím! Proč tohle děláš?! Copak si neuvědomuješ, že v té vesnici je tvoje rodina?!“
Kentova tvář ztvrdne a zapomíná na počáteční překvapení z její přítomnosti na tohle místě. „Moje rodina byla v Niflheimu a teď je v Sapphirehallu,“ oponuje jí. „Ty lidi, o kterým mluvíš, ani neznám. Nicméně nemám zapotřebí něco vysvětlovat vlastizrádci a královrahovi jako jsi ty.“
„Keny,“ vydechne překvapeně Slaine. Už nekontroluje svoji výchovu. Tahle situace na něj působí velmi emocionálně. Nala a Kenta tu stojí proti sobě jako nepřátelé. Ani v těch nejhorších nočních můrách by si něco takového nedokázal představit.
Nala vstává ze země s hlavou stále sklopenou. Nedokáže se podívat do té hrubé tváře s tím temným pohledem. Cítí horkost ve svých tvářích a následně, jak jí slané slzy stékají k bradě a cestou se mísí s prachem a krví, které ulpěli na její tváři během boje.
„Je to Pekelný pes! Zabijte ji!“ zakřičí jeden z lučištníků za kapitánovými zády, a než si ostatní stačí uvědomit situaci, pouští svou tětivu a vystřeluje jeden z šípů přímo proti ní.
Nala překvapeně rozevře oči dokořán, když jí šíp prolétává skrz rameno a zavaluje ji při tom krutá bolest vystřelující až do mozku.
Slaine zareaguje jako první. Vystartuje proti neposlušnému vojákovi a přiráží ho k zemi s vážným pohledem a zaťatou čelistí. Nala nebyla jen sestrou jeho nejlepšího přítele, ale byla i jeho přítelkyní. Nedokáže tomuhle chování jen nečinně přihlížet.
„Poslouchej rozkazy!“
„Slaine, pusť ho!“ zavelí Kenta, když se probouzí z prvotního překvapení. Jeho tvář je stále kamenná, ale jeho skleněný pohled nemůže lhát. Rve mu to srdce, ale nemůže podporovat bezpráví. „Teď patří na stranu nepřítele. Sama si zvolila svůj osud.“
„Ale stále je to tvoje sestra!“
Slaine k němu šlehne nevěřícným pohledem. Takovou reakci by od svého přítele nečekal.
Nala k němu zvedá zaražený pohled. Pevně si svírá krvácející rameno se zabodnutým šípem.
„Pane, máme střílet?“ zeptá se jeden z lučištníků.
Kenta mlčí. Jeho zvednutá ruka se začíná klepat. Stačí jediné gesto a může být všemu konec. Už nebude žádný Pekelný pes. Armádní generál se mu jistě bohatě odmění.
Hledí do její zmučené tváře, po které stékají slzy zoufalství. Nikdy ji neviděl plakat, ani když byli ještě děti. Tolik miloval její smích.
„Pane! Jsme přečísleni. Jejich vojsko je příliš silné! Další útok už neodrazíme!“ zvolá voják, který k velícímu můstku přibíhá přímo z bojiště.
„U Chaose! Doufám, že je generál už pryč!“ zatíná čelist Kenta. „Nechte ji jít. Musíme se okamžitě stáhnout! Ústup!“
„Dokázali jsme to!“ oddechne si Genji. Pohledem mihne ke dvojici Amona a Vincenta stojící za ním. „Nečekejte ode mě poděkování.“
„Jak bychom vůbec mohli,“ ušklíbne se Vincent.
„Mimochodem jsem zaslechl, že váš generál běhá někde po okolí. Zajímalo by mě, co má v úmyslu, ale po tom všem nepředpokládám, že o tom něco víte, hm?“ zvedne tázavě obočí Genji.
Amon jen zakroutí hlavou. Uvědomuje si, že Abernanta neviděl. Celý útok vedl Kenta a po generálovi nebyla nikde ani památka.
„Víš, kde je?“
„Kdybych to věděl, osobně bych si tam pro něj došel a ukončil bych tuhle frašku jednou pro vždy. To, že Sapphirehall chtěl obsadit tuhle vesnici, nedává smysl. Nelíbí se mi to,“ odpovídá generál Arcadie. „Nicméně vám teď už věřím. Zjistěte, jestli jsou všichni v Austenu v pořádku. Já se musím okamžitě se svými muži vrátit do Arcadie a podat hlášení králi. Jestli se tam někomu něco stane, tak si to vezmu osobně, rozumíte?“
Amon mlčky přikyvuje.
„Dobře,“ vydechne překvapeně. Nečekal od ní tak vroucí přivítání. Od toho večera, kdy proběhla oslava na uvítanou nových pánů, se všechno vrátilo do starých kolejí. Očekával by, že si od něj bude zase držet ten profesionální odstup, aby ho tak utvrdila ve svém rozhodnutí zůstat jen přáteli, ale zdá se, že všechno nechává plynout jako by se nic nestalo. Amon se snažil dělat to samé, ale pro něj se toho večera změnila spousta věcí, i když si to prve nechtěl připustit. Když teď vidí její zářiví úsměv, tlačí ho nepříjemný pocit na hrudi. Kdyby rozuměl těm pocitům, možná by dokázal přiznat, že je to bolest zlomeného srdce. „Co ty?“
„Moc jsem toho nenaspala. Teď jsem ve svém živlu. Tihle žoldáci sice nejsou jako Hellraiser nebo Overkills, ale učí se rychle,“ chrlí ze sebe, ale po chvíli si uvědomuje, co vlastně řekla. „Omlouvám se. Vím, že si stále vyčítáš, co se jim stalo. Nemám právo se o nich zmiňovat…“
„Ne, jsem rád, že jsi šťastná,“ přikyvuje a byla to pravda. Přesně jak slíbil, tak bude stát po jejím boku až do samotného konce a bude ji podporovat v čemkoliv, co ji činí šťastnou. Toho se držel. To ho drželo při smyslech. „Jak si sama řekla, litování jim život nevrátí. Zaslouží si, aby na ně bylo vzpomínáno v tom dobrém.“
„Očistíme jejich jména, Amone,“ ujišťuje ho, i když jsou její ramena stále skleslá při vzpomínce na ně. Po krátké odmlce se snaží řeč odvést jiným směrem: „Byl už si za Vincentem? Myslím, že tě chce vidět.“
„Právě tam mířím, ale chtěl jsem tě nejdřív pozdravit.“ Spíš než pozdravit ji přišel zkontrolovat, a i když ho srdce bolelo, byl upřímně rád, že vidí úsměv na její sluncem opálené tváři a naději v jejích očích. „Co Marth? Jak na tom je?“
„Dobře. Je to silný chlap. Zdá se, že jeho zranění se už skoro zahojilo,“ usměje se povzbudivě.
„Myslel jsem spíš po té psychické stránce.“
„Nevím. Moc toho nenamluví, a když už něco říká, tak se zdá být úplně mimo,“ pokrčí nejistě rameny. „Potřebuje ještě nějaký čas.“
„Doufám, že se brzy dá dohromady.“
Nala souhlasně přikyvuje. „Vincent je teď ve výcvikové místnosti. Půjdu tě tam doprovodit.“
Amon ji následuje zpátky do hradu.
Výcviková místnost se rozléhá v pravém křídle. Je tam spousta vybavení k tomu, aby žoldáci mohli cvičit své bojové dovednosti.
Když vchází dovnitř, spatřují bývalého plukovníka, jak do nových rekrutů vštěpuje základy boje na blízko.
„Výměna!“ zavolá za ním ženský hlas do ringu.
Vincent shlédne ke dvojici u dveří. Musí opět spolknout tu hořkost, která se mu nahromadila v ústech. Cítí se svým způsobem provinilý, že žárlí na svého dobrého přítele, ale je už prostě takový.
„Jste si jistá?“ zeptá se po chvíli s pohledem mířeným do Naliny tváře. „Ještě před chvílí jste cvičila s lučištníky.“
„Položit pár chlapů na záda mi nijak nepřitíží,“ mrkne jeho směrem a dál si ho už nevšímá.
I když ve svém srdci cítila lítost nad tím, jak Vincentovi ublížila, nedokázala přijít na nic lepšího než předstírat, že je všechno jako dřív, i když z jeho strany pociťovala jistou odměřenost po jejím opětovném odmítnutí. Nicméně to tak bylo lepší. Svým rozhodnutím si byla jistá. A také se byla jistá tím, že pokud se přes to dokáže někdo přenést, tak to bude právě ženami obdivovaný Vincent. Možná to bude chtít několik měsíců, možná i let, ale ještě nebylo pozdě.
Vincent slézá na podlahu a staví se vedle Amona, ke kterému obrací svou pozornost. „Už si mluvil s tím novým?“
„Ano, Ridley mi řekl o jeho zvědech,“ přikyvuje. „Sice to nevypadá jako SZS, ale sledování okolí je pro nás velkým přínosem. Právě se vydal za jedním ze svých informátorů, tak doufám, že se vrátí s nějakou zprávou o dalších krocích Sapphirehallu,“ pokračuje. Po chvíli se zamýšlí. „Abernant určitě zaútočí na Arcadii co nevidět. Tím jsem si jistý. Sora nám lhal. Nedává smysl, proč by nám prozrazoval jeho skutečné plány.“
„Ano, tohle je více pravděpodobné, ale nechce se mi pořád věřit, že by Nale dokázal někdo lhát. V získávání informací pomocí mučení se jí nikdo nevyrovná,“ zakroutí pusou. Amonovi tuhne krev v žilách při vzpomínce na to, jak Nala vypadala, když se po Sorově výslechu vrátila na hrad. „A on jí osobně potvrdil, že všechny informace, které nám podal, byly pravdivé.“
„Možná věděl, že nemá co ztratit,“ pokrčí rameny bývalý major. „Bylo mu jasné, že ho tak jako tak zabije. Kromě toho to byl agent SZS. Věděl, jak to chodí a měl svůj výcvik, jak držet jazyk za zuby.“
Vincent přikyvuje. „Dávalo by to smysl,“ pokračuje k tématu. „Dobytím nějaké vesnice by Abernant nic proti Arcadii nezískal. Jeho cíl je samotný kapitál už od začátku tohohle tažení. Nicméně si sám říkal, že v poslední době nejedná nijak logicky. Možná opravdu jen zešílel a pohání ho touha vraždit.“
„Ať to bude tak či tak, s armádou, kterou teď máme, neuděláme žádné zázraky, ale dokážeme tím pomoci Arcadii a jejímu vojsku, ať u Austenu nebo u samotného kapitálu.“
„Podle toho, jak rychle Sapphirehall postupoval, měl už dávno udeřit. Sám nerozumím tomu, co Abernant a Scarlet vlastně zamýšlí. Na co teď vyčkávají?“
„Ani já nemám tušení. Možná je to kvůli smrti krále. Třeba se snaží alespoň na oko před lidmi vypadat jako že oplakávají jeho památku a že je jeho smrt skutečně zasáhla, a tak s tím tažením vyčkávají, než přejde ta pomyslná doba truchlení,“ pokrčí rameny Amon. Bez řádných informací jsou to všechno jenom spekulace. Pevně doufá, že se Ridley brzy vrátí s odpověďmi.
„Ale v jednom máme snad všichni jasno, Abernant je zločinec a zrádce Sapphirehallu. Stejně tak i králova manželka. Zřejmě se jí teď dobře vládne,“ zamyslí se Vincent a jeho hlas začíná nabírat na vážnosti. „Tohle všechno byl nejspíš její záměr už od začátku. Abernant-“
Nala při zaslechnutí toho jména, obrací svou pozornost na chvíli ke dvojici mužů. Její oči jsou zaplavené bolestí, ale chtěla by být součástí toho rozhovoru.
Vincent jen sklopí pohled do země a opět se trochu ztiší. „Znal jsem ho. Ne, myslel jsem si, že ho znám. To, co udělal, bych do něj neřekl.“
„Možná to dělá pro lásku, kterou cítí ke Scarlet,“ přihazuje do debaty Amon. Jeho pohled zamyšleně zapátrá do Naliny tváře, která se od dvojice opět odvrací a pokračuje v tréninku. „Láska dokáže člověka změnit. Dokáže se pak dopustit činů, které by jinak neudělal.“
Vincent se jen zamračí a šlehne do jeho tváře vážným pohledem. „Přestaň o tomhle přemýšlet.“
Amon se na něj zaraženě podívá. Vidí v jeho očích, že ho prokoukl. Všiml si toho, že je zamilovaný do Naly, a že jeho slova mají skrytý význam. Chtěl by na to něco říct, ale nenapadají ho vhodná slova. S pohledem do Vincentovy podrážděné tváře si uvědomuje, jak sobecký byl. Bývalý plukovník se nikdy netajil tím, že je do Naly zamilovaný už od doby kam Amonova paměť sahá. Dříve by na to ani nepomyslel, ale není to tak dávno, kdy se z nich stali přátelé, skuteční přátelé, přátelé, kteří si vzájemně kryli svá záda. Při tom byl Amon tolik zaslepen svými city, že ho ani jednou nenapadlo, jak se asi musí Vincent cítit. Tančil na velmi tenkém ledě, kdy mohl o tak těžce vybudované přátelství přijít lusknutím prstů… A proč vlastně? Pro neopětovanou lásku?
„Myslím si, že je to přesně naopak,“ pokračuje Vincent a opět se odvrací pohledem k ringu. „Myslím si, že Abernant využívá ji prostřednictvím citů, které k němu chová.“
Amon si znatelně oddechuje. Zdá se, že Vincent o jeho citech k Nale neví, anebo je hodlá ignorovat.
„Ať je to jakkoliv, vinni jsou oba,“ dokončuje Vincent. „A ponesou stejný trest.“
Bývalý major s uvědomělým výrazem přikyvuje. „Až posílíme naše řady, budeme schopni postoupit blíž k Sapphirehallu.“
„Pokud do té doby Sapphirehall nepostoupí k nám. Nemůžeme si být jisti tím, jestli už Abernant dávno neví o našich pozicích,“ vydechne poraženě Vincent. „Nikdo by nám tu nepomohl. Sice už máme malou armádu, ale to je pořád jen základ. Pokud se máme sami postavit vojskům Sapphirehallu, budeme potřebovat mnohem větší sílu.“
Amon se zamýšlí. „Sílu…“ vydechne. „To je to, co Abernant celou tu dobu hledá.“
„Sílu?“ zaráží se Vincent. „Zničením ochablého království moc síly nezíská,“ odtuší. „Měli bychom být připraveni na kroky, které Sapphirehall podnikne v nejbližší době, ať už budou jakékoliv.“
„Já budu,“ řekne rozhodným hlasem Amon. „Ochráním Sapphirehall. Je to přeci náš domov. Očistím ho od těch, kteří mu vládnou neprávem. Očistím naši pověst a pověst Overkills v sapphirehallských řadách i v celém světě.“
Jejich rozhovor přeruší rušno ve výcvikovém ringu. Jeden z najatých rekrutů se pouští ostrými slovy do Naly. Ta na něj hledí s naprostým klidem ve tváři a s rukama založenýma na prsou. Nezdá se, že by ji mohlo něco tak snadno rozhodit. Vincent i Amon k nim obrací svou pozornost.
„Co se děje?!“ zavolá ke dvojici vážným tónem Vincent.
Žoldák je rudý ve tváři. Na jeho pleši pumpuje naběhlá žíla. Je znatelně rozčílený. „Nehodlám se nechat cvičit nějakou babou!“ ohradí se. „Postavte proti mně pořádnýho protivníka a já vám ukážu, co dokážu!“
Nala jen pobaveně pokrčí rameny a pohlédne na Vincenta. Ten si značně oddechuje a konečně se také usměje.
„No tak, určitě se dohodneme,“ vydechne směrem k rozpolcenému muži a následně se obrací k Nale. „Prosím, můžete mi slíbit, že se do něj pustíte plnou silou? Pro jeho dobrý pocit?“
„Vincente, to není-“ Amon se starostivým výrazem hodlá něco na jeho návrh namítnout. Věděl, že nechat Nale v tomhle ohledu volné ruce není dobrý nápad. Jeho důvěra v ní neměla hranice, ale nemohl opomenout to, že Nalina plná síla předčí sílu i takové hory svalů jako je Gilbert.
Vincent jeho námitku rychle utíná. Jen zvedne dlaň naproti jeho obličeji a tímto netaktním gestem ho umlčí.
Amon tedy pokorně otáčí svou hlavu do ringu bez dalších námitek.
„S radostí,“ usměje se Nala. Není v tom žádná zlomyslnost. Byla mužovou poznámkou spíše pobavená než znechucená.
To v Amonovi budí alespoň malý náznak klidu. Jistě by se nedopustila něčeho krutého za hranicemi lidskosti. Dobře věděl, že ona si už nikdy víc nepřála být v očích lidí tím Pekelným psem, kterým pro ně byla pod nadvládou Temnoty. Kdyby teď zašla příliš daleko, sklouzla by na to pomyslné dno, ze kterého by se těžko hrabala zase zpátky.
„Dobrá tedy,“ zvolá radostně Vincent a podívá se zpátky na rekruta. „Můžeš to alespoň zkusit? Když bude slabá, budeš mít právo trénovat, s kýmkoliv si zamaneš.“
„Fajn,“ přikývne nevrle žoldák.
Vincent si dává ruku před pusu a pobaveně se zašklebí. Pohledem zapátrá ke ztuhlému Amonovi. „Sebevrah,“ zašeptá jeho směrem.
Jeho poznámka bývalému majorovi příliš klidu na duši nepřidává. Cítí se poněkud podrážděný tím, že o tom Vincent tak netaktně vtipkuje. Uvědomuje si ovšem jednu důležitou věc. Vincent na hradě nebyl, když se Nala vrátila celá od krve po výslechu Sory. Vincent nebyl svědkem toho, jak bez jediného mrknutí oka přemohla Gilberta. Vincent neviděl ten chladný výraz v jejích očích, když propustili Ariettu. I když věděl alespoň okrajově, s čím se Nala potýká, možná nikdy skutečně neměl představu o tom, jaké nebezpečí sebou její temnota skutečně nese.
Trhne ustaraným pohledem do její tváře. Ta se zdá být stejně nad věcí a překvapivě klidná jako ta Vincentova. Amon by očekával, že po jejích zkušenostech bude více obezřetnější. Balancovala na velmi tenkém ledě. Vždyť ona nejlépe věděla, jak málo stačí, aby zase sklouzla na to temné místo v jejím nitru. Sama mu to řekla.
Nala do výšky svého pasu zvedá v jedné ruce nůž a pohlédne směrem k rekrutovi. „Odzbroj mě.“
Plešatý hromotluk se na ni bez dalšího vyzvání vrhá. Pouští se do toho po hlavě a vůbec se nebojí vůči ženě použít hrubou sílu.
Ta se krčí v koleni a druhou nohou mu svižně podkopává ty jeho. Než si toho muž stačí všimnout, doráží ho kopancem do zad a přiklekne ho za krkem. Nůž zabodává do podlahy mezi jeho roztažené prsty.
Celá ceremonie trvala sotva pár sekund. I když to byl jen zlomek okamžiku, neuběhla ani jediná vteřina, aby Amon netrnul hrůzou z toho, v co se může tahle šaráda zvrhnout. Zhluboka si oddechuje, když celé to představení končí právě v tomto bodě.
Vincent se opět pobaveně zasměje. „Omlouvám se. Nala mě nikdy moc neposlouchala. Řekl jsem jí, ať do toho jde vší silou, ale zdá se, že se rozhodla tvůj život nakonec ušetřit.“
„Omlouvám se,“ vydechne překvapeně muž směrem k zlatovlasé bojovnici. Zlomila jeho ego jedním výpadem. Třese se a po čele mu stéká pot.
Amon bedlivě sleduje její tvář. Všímá si, že se tam objevilo zklamání, když muž vypustil z úst slova omluvy. Možná doufala, že konečně přišel někdo, kdo se nebude bát její ohromné síle ducha i těla znovu postavit. Naneštěstí pro ni to byl opět jen další slaboch, který se bude plazit u jejích nohou s hrůzou v očích. Možná je to i smutek, co v jejích očích vidí. Protože tyhle pohledy lidí už znala. Takhle se na ni dívali ti, kteří jí tak snadno oslovovali její nechvalnou přezdívkou. Temnoty se sice zbavila, ale teď si na tomhle místě uvědomuje, že to nebyla jediná věc, ze které lidem běhal mráz po zádech.
Uvolňuje své sevření a odklání se od poraženého muže pryč. Všechen klid a spokojenost v jejím pohledu jsou tatam. To zklamání skličuje její srdce. Nikdo ji nedokáže brát jako sobě rovnou. Možná to je ten pravý důvod, proč se jí tolik stýská po zdech Sapphirehallu. Mezi vojáky tam měla své obdivovatele ale i rivaly. To byla část jejího života, kterou milovala.
„Tak to jste vy… Ta žena, kterou nazývají démonem z Chaosova chrámu,“ vydechne po chvíli muž a staví se zpátky na nohy. Jeho prvotní překvapení z tváře již vyprchalo. Snaží se srovnat všechny obratle zpátky do jedné řady.
Její raněný pohled trhne do země. Klepe se. Zatíná pěsti i čelist. Snaží se nemyslet na ty temné myšlenky.
Už ani Vincentova tvář není tak klidná jako před tím. Úsměv z jeho obličeje padá a zpozorní.
Amon lituje toho, že před tím nic neřekl. Zároveň je i naštvaný, že to celé Nala brala tak na lehkou váhu. Nechápe, kde se v ní vzala taková nezodpovědnost. Na druhou stranu je rád, že je u toho, aby mohl rychle zasáhnout, pokud bude potřeba.
„Já na démony nevěřím,“ ušklíbne se muž a přikračuje k Nale blíž. Pokládá jí ruku na rameno. „Vím, kolik úsilí a tvrdého tréninku za takovým výkonem stojí. Dokážu si představit kolik potu a krve jste musela obětovat. Patří vám můj obdiv, a ještě jednou se omlouvám za to, že jsem se nechal složit tak snadno. Příště vás už porazím.“
Její oči se rozevřou překvapením. Než stačí nějak zareagovat, rozrazí se dveře do místnosti a v nich stojí Gilbert.
„Tak tady ste,“ odtuší hrdelním hlasem. „Potřebuju vás všechny tři hned ve velící místnosti.“
Trojice zanechává všechnu rozdělanou práci za sebou a vydává se za ním. V místnosti stojí u roztažené mapy Ridley, který se sotva před chvílí vrátil z Narshe.
„Přinesl jsem nové informace, jak jsem slíbil,“ vydechne a prohlédne si trojici napjatých tváří.
„Co jsi zjistil?“ zeptá se spěšně Amon a jako první přikračuje ke stolu s mapou.
„Sapphirehall mobilizuje svou armádu a lodě, aby vyrazili k vesnici Austen, která leží severně od Arcadie,“ poklepe na místo na mapě Ridley a bere mezi dva prsty vyřezanou postavičku vlka, kterou posune směrem od Tsubaty k Austenu.
Naliny oči se rozevřou hrůzou a nevěřícně zalapá po dechu. Potvrzují se tak slova, která jim Sora řekl před svou smrtí. Přichází chvíle, které se ona i Amon nejvíce obávali.
Ridley pomíjí její reakci a dál pokračuje: „Arcadie vyslala menší oddíl vedený jejich armádním generálem směrem od hlavního města k vesnici.“ Tentokrát bere do ruky dřevěnou figurku lva, která znázorňovala právě Arcadii, a posune ji od kapitálu jižního kontinentu k malé vesnici na severu.
Amon stále nedokáže Abernantovy kroky pochopit. Nejde mu na mysl, proč se rozhodl útočit na Austen, a ne na Arcadii. Krev mu s tou myšlenkou vře v žilách. Ví, co to znamená pro Nalu. Ale s tím si uvědomuje, že pro něj to není o nic lehčí. V té vesnici žijí lidé, kteří mu zachránili život a starali se o něj. Dávali mu najevo svou lásku, i když pro ně byl jen cizí člověk bez minulosti. I když mnohým pocitům stále nerozumí, tohle je nepopiratelná jistota. Dluží jim svou pomoc.
„Máme dost mužů, abysme jim pomohli,“ navazuje Gilbert nezaujatým hlasem. „Mě vosobně sou tam všichni ukradený, ale platíte mi dobře a já se budu držet naší dohody. Jestli chcete táhnout proti Sapphirehallu, já i moji chlapy budeme bojovat po vašem boku.“
Nala zatíná pěsti do stolu. Abernant zašel už velmi daleko. Tohle mu nikdy neodpustí. Ví, že dobytí Austenu pro něj nemá žádný hlubší význam. Nijak víc tím již téměř zdemolovanou Arcadii neoslabí. Je to kvůli ní. Chce ji potrestat za její neposlušnost. Za to, že se mu odvážila vzepřít a stáhnout sebou jeho do té doby nejposlušnějšího vojáka. Amona.
„Dobrá. Máš ještě nějaké informace, Ridley?“ odtuší bývalý major. Je připraven bránit to místo a lidi v něm třeba vlastním životem.
„Je jasné, že útok na Austen ze strany Sapphirehallu je nevyhnutelný. Povedou útok z Tsubaty. Nevím přesně proč, ale musí jim na tom hodně záležet. Prý se do boje vydal i sám armádní generál.“
Nala praští pěstí do stolu, až všichni kolem nadskočí překvapením. Teď se její domněnky jenom potvrzují. Je tolik poháněn pomstou, že hodlá zasadit smrtelné rány její rodině a přátelům svojí vlastní rukou. Jako by nestačilo, že tam posílá Kentu, aby se té špinavé práce účastnil… Aby jeho ruce potřísnila krev jeho vlastní krve.
„Abernant?! Přidává se k tažení na Austen?!“ vyhrkne překvapeně Amon.
Ridley přikývne. „Část armády, kterou Arcadie zmobilizovala, nyní překračuje hory,“ – ukáže na severní stranu hory Austen na mapě, – „aby u Austenu založila předsunutý tábor,“ dodává. „Naše armáda je sice připravená vydat se do boje, ale máme málo mužů a budou potřeba lodě…“
„Talus byl obchodník. Vlastnil několik velkých obchodních lodí, které jsou stále zakotvené u východních pláží,“ spustí Nala. „Během hodiny budou připravené na vyplutí jako lodě pro vojenskou posádku.“
„Jaké jsou tedy instrukce?“ zeptá se Ridley.
Amon si pečlivě prohlíží mapu. Sapphirehall k jižním ostrovům připluje od Tsubaty na severu. Pokud vyrazí hned, měli by ke břehům přirazit během necelého dne. Arcadie, která k Austenu míří od jihu přes hory, je pravděpodobně předběhne. Když by teď Amon a ostatní důstojníci zmobilizovali cvičené žoldáky, mohli by se přes moře dostat k jižním ostrovům z východu. Bude jim to pravděpodobně trvat mnohem déle než vojsku z Tsubaty, ale pokud bude přízniví vítr, stále by mohli dorazit dostatečně brzy na to, aby mohli zasáhnout a podpořit Arcadii. Riziko je ovšem velmi vysoké. Mají málo vytrénovaných mužů a čas je nezadržitelně tlačí.
„Jdeme do boje!“ řekne sebevědomě Nala. „Pokud je to pravda a je s nimi i Abernant, tak to nemůžeme brát na lehkou váhu.“
„Souhlasím,“ přikyvuje uvědoměle Vincent.
„Společně jsme ty muže vytrénovali,“ řekne přesvědčivě Nala s pohledem zabodnutým do Amonovy nejisté tváře. „Dokážou se postavit oddílu z Tsubaty po boku Arcadie.“
Amon nakonec přikyvuje. Otáčí svou pozornost zpátky k Ridleymu a pokládá postavičku svou svinutých hadů, která znázorňuje jejich armádu, k vlkovi a lvovi u Austenu. „Ať se připraví všichni bojeschopní žoldáci! A připravte lodě na vyplutí! Vyrážíme na jih.“
„Jak si přeješ,“ přikyvuje Ridley.
Společně s Gilbertem rychle opouští místnost a jdou svolat všechny žoldáky do velkého sálu v pravém křídle sídla.
❥
Během hodiny je vše připraveno na vyplutí a žoldáci jsou připraveni do boje. Schází se ve velkém sálu. Trojici bývalých důstojníků to připomíná staré časy akorát s tím rozdílem, že jejich pozice se změnily. Už nestojí dole pod pódiem s ostatními vojáky, ale jsou nahoře jako hlavní velitelé, kteří rozdávají rozhodující rozkazy. Gilbert a Ridley stojí těsně pod nimi se skupinou vyzbrojených žoldáků za svými zády a všichni netrpělivě vyčkávají na další krok.
Amon nervózně vydechne. Konečně se vydávají do střetu se Sapphirehallem. Tolikrát o tom mluvili, ale není si jistý, jestli jsou na to dostatečně připraveni. Pohledem mihne ke své levici. Nala stojí vedle něj s hlavou hrdě zdviženou vzhůru. V jejím pohledu je touha po pomstě. Nepřeje si ji takhle vidět. Až se dostane na bojiště, tak ji už pravděpodobně nebude mít možnost ovládat… nikdo nemůže. Přísahal, že ji ochrání vlastním životem, pokud bude moci, ale takhle ji vydává na milost osudu… a možná i Temnotě. Možná by bylo lepší, kdyby zůstala v sídle s Marthem a služebnictvem. Ne, nemůže jí to udělat. Austen je pro ni skutečným domovem, ne Sapphirehall. Nepřeje si nic jiného než chránit ho a s ním i lidi v něm. Chtěl by to samé, kdyby se jednalo o jeho domov. Nechává jí proto volné ruce, a i když mu to není po chuti, bude se držet plánů a strategií, na kterých se před tím domluvili.
„Vždycky si uměl zvednout morálku svých mužů,“ spustí s úsměvem Vincent jeho směrem. Všímá si jeho zamyšleného výrazu. Proto mu pokládá ruku na rameno, aby si nenuceně získal jeho pozornost. „Proslov nechávám na tobě, Amone.“
Obrací se k němu s nejistým výrazem.
Vincent v něm dokáže číst a jen pozitivně přikývne, aniž by ten úsměv z jeho úst zmizel. „Je v pořádku mít obavy. Zbrojíme se proti vlastním lidem. Riskujeme velmi mnoho, ale je to pro dobrou věc,“ ujišťuje ho.
Amon je překvapený tím, jak se za tak krátký čas s bývalým plukovníkem vzájemně poznali. Dokázal rozeznat pravou chvíli na to, kdy on sám potřeboval slova, která by ho povzbudila.
Zatne čelist a vystupuje do popředí. Pohledem zapátrá ve tvářích žoldáků, ke kterým si ještě nevybudoval dostatečnou důvěru, aby jim do rukou svěřil svůj život a životy všech, za které budou bojovat. Ale teď již není cesty zpět.
Vincent spatřuje oheň v Naliných očích. Sám dokáže vidět to, na co před chvílí hleděl bývalý major. Přikračuje k ní blíž a pevně sevře její roztřesenou ruku. Je celá v křeči. Abernantovo rozhodnutí osobně zaútočit na Austen v ní rozpálilo oheň hněvu.
Překvapeně trhne pohledem do Vincentových očí.
Usměje se na ni útěšným pohledem. Stisk jeho ruky je pevný. Ať mezi nimi v poslední době proběhlo cokoliv, je to pryč. Musí jí ukázat, že jsou na stejné straně. Že až budou bojovat bok po boku, mohou se na sebe spolehnout. Bude jí oporou v každé situaci. Ať si zvolí cestu pomsty nebo odpuštění, vždy bude stát po jejím boku. Stejně jako nikdy nevzdá boj o její srdce.
Nala mlčky přikývne a stiskne jeho ruku stejně pevně. Následně odvrací svůj pohled zpátky na řady žoldáků před nimi.
„Někteří z vás mi pomohli dobít toto panství. Další se připojili, aby za nás bojovali ve jménu spravedlnosti a zajistili tak bezpečnost svým rodinám a své zemi,“ spustí Amon směrem k nim. „Brzy se utkáme s mocným nepřítelem. Já vás žádám, abyste tasili své meče a pomohli tak ochránit rodiny jiných a jejich domov!“
❥
Počasí jim přálo a do plachet se jim opřel příznivý vítr. Nakonec se Amonovy propočty potvrdily, a dokonce přirazili ke břehům Austenu s předstihem.
„Spusťte kotvy! Pohyb, pohyb! Brzy se střetnete tváří v tvář s nepřítelem!“ zakřičí kapitán lodi.
Všichni se spěšně vyloďují na pevninu u východních břehů jižního kontinentu. Na dohled je hora Austen. Bude to ještě pár dlouhých hodin chůze. Ale naděje, že to stihnout včas, je tyčí na obzoru.
❥
„Pane, od východu se sem žene další armáda!“ zakřičí jeden voják z arcadijského oddílu a pohlédne na generála Akabaneho.
Genji se ohlédne směrem, kterým voják ukazuje. Spatřuje menší oddíl kolem stovky mužů, jak se rychlostí blesku řítí k bojišti. Ze severu na ně tlačí sapphirehallská vojska v čele s kapitánem Darksem a za jejich zády přichází neznámá armáda. Jsou obklíčeni.
„Pane, jaké jsou rozkazy?!“
Genji nedokáže uvěřit tomu, že Sapphirehallu tolik záleží na dobytí bezvýznamné vesnice, že byl ochotný najmout ještě žoldáky. I tak je už drží v kleštích.
Znechuceně se zamračí. Drtí ho představa toho, co teď musí udělat, ale jako armádní generál královského vojska nesmí být ovlivněn city. Tuhle bitvu Arcadie prohrála. Austen je zatracen.
„Stáhněte se! Nedokážeme Austen ubránit. Naší prioritou je ochránit kapitál!“
„Zadrž!“ zakřičí ženský hlas, který přichází z velké dálky. Doprovází ho řehtání koní.
„Už jsou tu! Museli vyslat menší oddíl na koních, který dorazil před nimi,“ běduje s děsem v očích voják. „Jdu informovat vojáky o vašich rozkazech.“
„Počkej chvíli,“ zastavuje ho generál, když v ženě na koni poznává Nalu.
„Ale, pane…“
„Je to jen jedna žena a čtyři muži. Ti naši armádu nerozpráší,“ namítá Genji. „Poslouchej rozkazy, vojáku,“ zatvrdí se vážným hlasem. Vyskakuje na svého koně a přijíždí skupince na koních vstříc.
Nalin a Genjiho pohled se po dlouhé době odloučení opět střetává.
Generál se jen znechuceně zamračí. „Nalo.“
Po jejím boku na koni rozeznává další známou tvář. Je to ten černovlasý major Sapphirehallu, kterému dával do těla během jeho věznění v Arcadii. Už jen pohled do jeho tváře ho irituje k nepříčetnosti.
„Genji, jsme tu, abychom pomohli,“ vydechne Nala spěšně. Zahledí se na něj tím nejupřímnějším pohledem. „Vím, že věci se neposunuly směrem, jakým jsem ti slíbila, ale stalo se toho tolik…“
„Dorazili jsme před chvílí z Narshe. Už nesloužíme pro Sapphirehall,“ doplňuje ji Amon. „Chceme ochránit Austen a zastavit sapphirehallskou agresi.“
„My dva jsme se už potkali,“ konstatuje Genji s napětím ve své tváři, „i když za jiných okolností. Kde mám brát jistotu, že nevrazíte meče do zad mých mužů?!“
„Máš mé slovo, Genji! A v Austenu je celá moje rodina a přátelé,“ spustí zoufalým tónem Nala. „Nedovolím, aby jim bylo ublíženo!“
„Tvoje slovo?“ zasměje se výsměšně. „Kdo si myslíš, že jsi? Tvoje slovo na téhle půdě nemá žádnou cenu. Kromě toho na straně Sapphirehallu je také tvoje rodina a přátelé, ne?“
Mečem zamíří směrem k velitelskému můstku oponentní strany, kde stojí Slaine a několik lučištníků po boku Kenty. Smutně se zahledí tím směrem. Za poslední dobu si nepřála nic víc než vidět znovu svého milovaného bratra. Ovšem okolnosti jejich střetu jsou bolestivé. Stojí proti sobě na bitevním poli.
❥
Na druhé straně také nezahálí. I oni si všimli menšího oddílu žoldáků, jak se přibližuje od východního moře.
„Aby to Chaos vzal! Byl ohlášen menší oddíl arcadijských vojáků,“ začne zuřit Kenta. „Co má být tohle? Arcadie zavolala posily?“
„Podívejte se pořádně, kapitáne,“ upozorní Slaine se vší slušností, která se ke svému nadřízenému před jeho muži sluší a patří. V jeho tváři se zrcadlí překvapený výraz.
Kenta se zahledí na horizont k přibližující se armádě. Vpředu na koni sedí muž s vážným výrazem plným zkušeností z mnoha bitev.
„Vincent Lanelli?!“ vyhrkne překvapeně.
„Pane!“ polkne znovu Slaine a nasměruje jeho pohled k velitelskému můstku arcadijského vojska.
„Amon a moje sestra jsou tu taky.“ Jeho oči se rozevřou překvapením. Nevěřil, že by ji mohl spatřit na tomhle místě. Nevěřil, že by ji ještě vůbec někdy mohl spatřit. Doufal v to. Protože jejich střet znamenal jediné. „Přitáhli sem s najatou armádou?“
„Navrhuji, abychom ustoupili, kapitáne,“ řekne nejistě Slaine.
Kenta pevně sevře pěsti. Jeho oči jsou plné utrpení a pocitu zrady. „Zbláznil ses?! Musíme držet pozice, dokud generál neopustí pevninu!“ zavrčí. Rozkazy jsou pro něj na prvním místě. „Kromě toho musíme zajmout ty tři zrádce.“
❥
„Pane! Sapphirehallská vojska začínají panikařit!“ zvolá voják na straně Arcadie směrem k armádnímu generálovi.
„Hm,“ zamýšlí se Genji. „Vyřiď vojákům, ať nepovolují a drží obranu. Budeme bojovat!“
„Pane?“
„Tihle nám přišli na pomoc,“ zavrčí se znechucením v hlase. Těžko se mu taková informace přiznává, ale zatím tomu všechno nasvědčuje. Kromě toho se i k němu dostala informace o Nalině zradě a usmrcení krále Elricka. Sice neměl ani tušení, co tímhle krokem zamýšlela, ale nebylo na něm, aby ji soudil. Sám ji propustil vstříc jejímu plánu a nevyptával se na to, jak ho uskuteční.
Voják přikyvuje a rychle seběhne k ostatním, aby jim vyřídil generálovy rozkazy. Mezitím se oddíl z Narshe připojuje k arcadijské armádě.
„Zdá se, že mluvíte pravdu. Sice nevím, co jste zamýšleli vraždou krále, ale já tu nejsem od toho, abych vás zpochybňoval. Je více než jasné, že nejste na straně Sapphirehallu,“ odtuší směrem ke čtveřici na koních. „Pak mi tedy pomozte odrazit jejich armádu.“
Nala se úlevně usměje a směle přikývne. Není čas na to Genjimu cokoliv vysvětlovat a obhajovat se. Důležité teď je, že přijal jejich pomoc.
„Připojím se teď k Vincentovi a jeho oddílu,“ odtuší směrem k Amonovi. Bez delších okolků se odpojuje.
„Jaké jsou stavy armád?“ zeptá se spěšně bývalý major, aby byl v obraze.
„Moji jednotku tvoří sto dvacet mužů, ale než jste dorazili, tak už trochu prořídla,“ spustí generál chladným tónem. „Podle mého odhadu je tu kolem dvě stě padesáti bojeschopných sapphirehallských vojáků.“
„Stále jsou v početní převaze.“
Amon smutně shlédne k Nale a její divizi. Vincent si s ní mění místo a na koni zamíří k Amonovi a Genjimu na velící můstek. Jeho úkolem bylo jen přivést muže na bitevní pole. Další rozkazy jim dole dává Nala, která si přála zapojit se do boje, a pokud možno zcela odstínit Vincenta. Na Amonovu prosbu souhlasila s tím, že to udělá jedině v případě, že to bude nutné. Podle stavu armád Amon pochopil, že ta chvíle nastala.
„Taste své meče za Arcadii!“ zakřičí Genji.
Vojáci arcadijské milice se vrhají do křtánu sapphirehallských jednotek. Ridley s Gilbertem již se svými oddíly také vyrazili do boje. Nala zvedá tázavý pohled k Amonovi. Umí si spočítat odhadovaný počet vojáků na obou stranách a dobře ví, že teď nadešel její čas, ale bez jeho svolení se z místa nehne. Amon jen poraženě vydechne a přikývne jejím směrem. Na nic již nečeká a vyráží kupředu s bojovým pokřikem následovaná svými muži.
„Taste své meče za Arcadii!“ povzbuzuje své muže dál Genji. „Rozprášíme jejich vojska!“
Amon s pochybovačným pohledem hledí na jatka, která se rozpoutala ve chvíli, kdy se všechny tři armády střetly uprostřed bojiště. Trhá mu to srdce. K tomu všemu ho na hrudi tíží vědomí, že Nala je někde mezi nimi.
Vincent se naproti tomu zdá být klidný. „Nezdá se, že by Abernant byl někde tady,“ odtuší s očima běhajícíma po bitevním poli. „Musí se schovávat někde poblíž. V první řadě by mě zajímalo, proč sem přijížděl, když ne kvůli boji.“
„Nevím, proč se na bojišti neukázal, ale zjistíme, jaké jsou skutečné důvody jeho přítomnosti na tomhle kontinentu,“ dodává jistě Amon.
„Netvař se tak sklíčeně. Válka je špatná věc, ale bylo to nevyhnutelné.“
Amon konečně nachází Nalin oddíl. Vede své lučištníky kupředu. Když se nepřátelská vojska převalila přes oddíl Arcadie, vytahují své meče a vrhají se do boje v plné síle.
„Neměli jsme ji tam pouštět.“
„Proč ne? Je nejlepší voják, kterého tu máme,“ spustí na jeho poznámku Vincent. Svým uvědomělým pohledem trhne do jeho tváře. „Neměj o ní strach. Nic se jí nestane.“
„Jsi si tím jistý?“ zaváhá. „Nepochybuji o síle její paže. Jen nechci, aby znovu spadla do té temnoty její mysli.“
Vincent jen poraženě vydechne. „V jádru se nikdy nezmění, Amone. Tak proč by nemohla dělat to, co je jí tolik přirozené? Viděl si ji s těmi vojáky. Miluje tuhle práci. Nemůže se neustále schovávat.“
❥
„Ať se připraví obě divize!“ zavelí Kenta na druhé straně bitevního pole.
V tu chvíli se Nala spolu s pár svými vojáky probojuje až k velitelskému můstku Sapphirehallu.
„Pane!“ upozorní ho Slaine.
Oddíl lučištníků, kteří jsou za kapitánovými zády, okamžitě natahuje svoje tětivy a připravují se k výstřelu.
Kenta zvedá ruku. „Nestřílejte!“
Nala udýchaně kleká na koleno a pokorně sklání hlavu. „Prosím, přestaň s tímhle šílenstvím! Proč tohle děláš?! Copak si neuvědomuješ, že v té vesnici je tvoje rodina?!“
Kentova tvář ztvrdne a zapomíná na počáteční překvapení z její přítomnosti na tohle místě. „Moje rodina byla v Niflheimu a teď je v Sapphirehallu,“ oponuje jí. „Ty lidi, o kterým mluvíš, ani neznám. Nicméně nemám zapotřebí něco vysvětlovat vlastizrádci a královrahovi jako jsi ty.“
„Keny,“ vydechne překvapeně Slaine. Už nekontroluje svoji výchovu. Tahle situace na něj působí velmi emocionálně. Nala a Kenta tu stojí proti sobě jako nepřátelé. Ani v těch nejhorších nočních můrách by si něco takového nedokázal představit.
Nala vstává ze země s hlavou stále sklopenou. Nedokáže se podívat do té hrubé tváře s tím temným pohledem. Cítí horkost ve svých tvářích a následně, jak jí slané slzy stékají k bradě a cestou se mísí s prachem a krví, které ulpěli na její tváři během boje.
„Je to Pekelný pes! Zabijte ji!“ zakřičí jeden z lučištníků za kapitánovými zády, a než si ostatní stačí uvědomit situaci, pouští svou tětivu a vystřeluje jeden z šípů přímo proti ní.
Nala překvapeně rozevře oči dokořán, když jí šíp prolétává skrz rameno a zavaluje ji při tom krutá bolest vystřelující až do mozku.
Slaine zareaguje jako první. Vystartuje proti neposlušnému vojákovi a přiráží ho k zemi s vážným pohledem a zaťatou čelistí. Nala nebyla jen sestrou jeho nejlepšího přítele, ale byla i jeho přítelkyní. Nedokáže tomuhle chování jen nečinně přihlížet.
„Poslouchej rozkazy!“
„Slaine, pusť ho!“ zavelí Kenta, když se probouzí z prvotního překvapení. Jeho tvář je stále kamenná, ale jeho skleněný pohled nemůže lhát. Rve mu to srdce, ale nemůže podporovat bezpráví. „Teď patří na stranu nepřítele. Sama si zvolila svůj osud.“
„Ale stále je to tvoje sestra!“
Slaine k němu šlehne nevěřícným pohledem. Takovou reakci by od svého přítele nečekal.
Nala k němu zvedá zaražený pohled. Pevně si svírá krvácející rameno se zabodnutým šípem.
„Pane, máme střílet?“ zeptá se jeden z lučištníků.
Kenta mlčí. Jeho zvednutá ruka se začíná klepat. Stačí jediné gesto a může být všemu konec. Už nebude žádný Pekelný pes. Armádní generál se mu jistě bohatě odmění.
Hledí do její zmučené tváře, po které stékají slzy zoufalství. Nikdy ji neviděl plakat, ani když byli ještě děti. Tolik miloval její smích.
„Pane! Jsme přečísleni. Jejich vojsko je příliš silné! Další útok už neodrazíme!“ zvolá voják, který k velícímu můstku přibíhá přímo z bojiště.
„U Chaose! Doufám, že je generál už pryč!“ zatíná čelist Kenta. „Nechte ji jít. Musíme se okamžitě stáhnout! Ústup!“
❥
„Dokázali jsme to!“ oddechne si Genji. Pohledem mihne ke dvojici Amona a Vincenta stojící za ním. „Nečekejte ode mě poděkování.“
„Jak bychom vůbec mohli,“ ušklíbne se Vincent.
„Mimochodem jsem zaslechl, že váš generál běhá někde po okolí. Zajímalo by mě, co má v úmyslu, ale po tom všem nepředpokládám, že o tom něco víte, hm?“ zvedne tázavě obočí Genji.
Amon jen zakroutí hlavou. Uvědomuje si, že Abernanta neviděl. Celý útok vedl Kenta a po generálovi nebyla nikde ani památka.
„Víš, kde je?“
„Kdybych to věděl, osobně bych si tam pro něj došel a ukončil bych tuhle frašku jednou pro vždy. To, že Sapphirehall chtěl obsadit tuhle vesnici, nedává smysl. Nelíbí se mi to,“ odpovídá generál Arcadie. „Nicméně vám teď už věřím. Zjistěte, jestli jsou všichni v Austenu v pořádku. Já se musím okamžitě se svými muži vrátit do Arcadie a podat hlášení králi. Jestli se tam někomu něco stane, tak si to vezmu osobně, rozumíte?“
Amon mlčky přikyvuje.
(Pokračování příště)
0 comments:
Okomentovat