Minulost
Bílé město známější pod svým
celosvětovým názvem Fabulex je mocná říše, která má za sebou také dlouhou
historii stejně jako zbylá tři království. Jeho sněhobílé stěny jsou upomínkou
těžkých časů, od kterých se očistily.
Bratr tehdejšího krále Fabulexu, Roland, obsadil její rodné město Sapphirehall a pokoušel se vyhladit i to, co zbylo z jejího rodu. To se mu téměř podařilo.
Letmo se rukou dotkne bílé stěny jednoho z domů a kráčí vzhůru po dlouhých schodech, kde se na úplném vrcholu tyčí monumentální sídlo krále.
Do včerejšího večera nad svým původem nikdy nepřemýšlela tak intenzivně. Vzdala se vidiny, že by někdy mohla vládnout. Bylo to příliš nebezpečné pro všechny. Ale včera jí Amon vnuknul myšlenku, která sice byla pronesena s vtipem, ale ani tak na ni nedokázala přestat myslet. Třeba by bylo možné, aby spolu vládli bok po boku… alespoň na chvíli, aby zabránili vypuknutí občanské války. A pak…
Bílá omítka se zabarví do ruda. Naliny prsty zavadily o ostrou hranu železného výstupku a poranily se. Z rozšklebené rány se řinou kapičky tmavé tekutiny, které se vsakují do bílého vápna.
Když si vybaví tvář zdejšího vládce, vidí Kaiovy smutné oči, ale také jeho vřelý úsměv, ve kterém není žádná faleš. Elrick mu v tomhle býval podobný. Měl laskavé oči a hřejivý úsměv. Vždy s ní jednal s úctou a nikdy před ní nic netajil, i když se k němu nikdy nechovala stejně. Měla si ho vážit mnohem víc. Mohl být ještě naživu a Sapphirehall by možná nebyl ve válce, kdyby mu byla skutečně věrným vojákem a neztrácela se ve svých temných myšlenkách.
Elrick se chystal pustit Echelon a nechat ho v samosprávě Alucardovi. Mír byl pro něj důležitější než moc. Byl ochotný se pro spravedlnost vzdát i vlády nad Sapphirehallem. Těžko říct, jestli byl dobrý král, ale určitě byl dobrý a úctyhodný člověk.
Nala stáhne zkrvavenou ruku zpátky k tělu a křečovitě ji stiskne v pěst. V její tváři je stín.
Marth na ni překvapeně pohlédne. „Krvácíš…“
„To nic není,“ odbíjí ho a utírá zbytky krve do svých tmavých kalhot.
Uvědomuje si, jak byla celé ty roky zaslepená Temnotou, že neviděla, co ve skutečnosti hnilo v nitru její rodné země. Nedokázala ho ochránit, protože chtěla zachránit jen samu sebe.
Zvedá hlavu vzhůru a pohlédne směrem k hlavní bráně do hradu, kde stojí dva vojáci. Jedním z nich je ta hnědovlasá žena, která byla králi oznámit Nalino zkolabování ve městě. Na druhé straně stojí jeden z řadových vojáků královské gardy.
„Jmenuji se Nala Darks a můj společník je Marth Proud. Přišli jsme za králem v neodkladné záležitosti.“
„Správci Narshe,“ odtuší žena u dveří a pohlédne na Nalu podezíravým pohledem. Její velké hnědé oči si dvojici pečlivě prohlédnou. „Mé jméno je majorka Caliah Badri. Král rozkázal, že vás kdykoliv mám pustit do hradu.“
Nala v jejím hlasu poznává ženu, která volala na plukovníka Crawforda, když se s ním poprvé setkala v Marvecii.
„Můžete vstoupit,“ pronese a ustupuje z cesty, aby udělala dvojici místo. „Dovedu vás ke králi.“
Nala děkovně přikyvuje a následovaná Marthem i majorkou Badri vchází do hradu.
Dlouhou chodbou jsou doprovázeni až do trůnního sálu, kde král o něčem diskutuje s plukovníkem Crawfordem.
„Králi, plukovníku,“ přikývne k oběma mužům majorka. „Přivedla jsem hosty.“
„Pane,“ ukloní se pokorně Nala.
„Slečno Nalo, vítejte zpět,“ pohlédne k ní Kai. Jeho výraz je trochu překvapený, ale stále vlídný jako když ho viděla poprvé. „A tohle musí být…“
„Marth Proud, pane,“ vyhrkne spěšně nervózní muž, který stojí vedle bývalé majorky. Ještě nikdy se s králem Fabulexu nesetkal a budí to v něm rozporuplné pocity. „Je mi ctí se s vámi setkat.“
„Vítejte, pane Marthe. Potěšení je na mé straně,“ dodává panovník s milým úsměvem. „Děkuji, majorko Badri. Můžete jít.“
Caliah na rozloučenou s úctou zasalutuje a odchází.
„Už je vám lépe, slečno Nalo?“ obrátí svou pozornost zpátky ke svým hostům Kai.
„Ano, děkuji za optání, pane,“ odpovídá. Opět se napřímí. „Musím s vámi probrat neodkladnou záležitost. Potřebuji vaši pomoc.“
„Pokud to bude v mých silách…“
„Já a můj společník se chceme vydat na sever prozkoumat tamější chrám za získáním služebníka, který nám pomůže v boji proti sapphirehallské tyranii,“ spustí Nala hbitě. „Potřebovali bychom si vypůjčit vaši loď se skromnou posádkou, abychom se mohli nepozorovaně vydat do vod našich společných nepřátel.“
„Řekl vám pan Amon, že existence severního chrámu je více legendou nežli skutečností?“
„Ano. Já ovšem vím, jak moc skutečný je,“ odtuší sebejistě, i když si v tomhle případě nemohla být jistá ničím, co jí na druhé straně hor skutečně čeká. „Narazila jsem na něj při jedné ze svých misí pro Sapphirehall. Cesta tam by neměla zabrat mnoho dnů. Ovšem budu se muset dostat přes hory a ani nevím, jak velký je chrám uvnitř nebo jaké nebezpečí v něm čeká, takže je možné, že se nestihnu vrátit včas, až to všechno vypukne,“ osvětluje mu situaci. „Amon se již vydal prozkoumat chrám na západním kontinentu se všemi dostupnými dokumenty, takže jsem si jistá, že se brzy vrátí… i se svým služebníkem.“
„Služebnicí,“ opravuje ji král mírně. „Tedy pokud tam stále ještě spí.“
„A pokud je ta správná doba chrám prozkoumávat,“ přidává se Nala se svými pochybnostmi a nijak při tom nereaguje na informaci, že ve zdech západního chrámu dřímá žena stejně jako na jihu. „Neuniklo mi, že komnata, ve které spala Isabel, se otevřela teprve nedávno. Vím to jistě, protože jsem ten chrám prošla do posledního kamínku a nikdy na ni nenarazila.“
„Tak v této starosti vás snad můžu uklidnit,“ namítá na její vyřčené pochyby vládce. „Teď je ta nejlepší doba na to prozkoumat chodby chrámů.“
„Chrám odhaluje svá tajemství jednou za sto let,“ dodává Tear, který vystupuje ze stínu jako přízrak. Jeho rudé oči žhnou jako rozpálené uhlíky. „V následující periodě sta dnů budou komnaty služebníků přístupné, než se opět zavřou na dalších sto let.“
„Vy opravdu víte všechno,“ vydechne užasle Nala. Neví, jestli se má zlobit, že až do teď Kai mlčel, nebo být za informace vděčná.
„Ani zdaleka,“ opravuje ji panovník. „Bohužel nemám ani tušení, jestli jsou chrámy stále obydlené služebníky. Tento svět je plný magie, kterou jsme ještě zdaleka neprozkoumali. Takže pokud tu skutečně chodí další služebník po boku svého pána, může nám to být skryto.“
„Já se s žádným dalším nesetkal, můj pane,“ dodává přízračná bytost. „Jeho přítomnost bych poznal.“
„Svět je příliš velký, abychom se na toto mohli spoléhat,“ namítá na jeho poznámku Kai.
Svůj pohled obrací k Joelovi, který v tichosti stojí za jeho zády a naslouchá konverzaci. „Plukovníku Crawforde, vydejte rozkaz našim mužům, ať okamžitě připraví jednu z lodí na vyplutí do severních vod, a sežeňte posádku.“
„Pane,“ přikyvuje směrem ke králi jeho pravá ruka a vyráží okamžitě ze dveří splnit rozkaz.
„Jste odvážná žena. Vydat se na takovou cestu, a ještě na nepřátelské území…“
„Pokud chceme vyhrát, musíme riskovat. Nejsem jako vy, abych si hřála pozadí na trůnu v relativním bezpečí širokých stěn obklopená vojáky a jen čekala, až za mě někdo vyhraje válku,“ vyhrkne s hořkým podtónem.
„Jak se opovažujete takto hovořit s králem?“ zahřmí přízrak a poprvé se v jeho tváři odráží viditelné emoce.
„To je v pořádku, Teare. Nech ji mluvit,“ utišuje jeho hněv Kai. Pohlédne zpátky na ženu. Jeho oči jsou zaplaveny nikde nekončícím smutkem a jeho jednaní je stále delikátní. „Ke každému svému kroku mám své důvody. Nejsem si ovšem jistý, jestli je chcete slyšet.“
Nala zahanbeně skloní pohled k mramorové podlaze. „Omlouvám se. Překročila jsem svoje pravomoci,“ vydá ze sebe chabou omluvu Nala. Události v Austenu jsou ještě příliš čerstvé na to, aby byla schopná nasadit tu neprostupnou masku chladné vyrovnanosti. Má jediné štěstí, že její ostrý jazyk promlouvá zrovna ke Kaiovi a jeho chápavému srdci.
„Jste následnice sapphirehallského trůnu,“ pronese klidně panovník. Je si jistý tím, že tato informace si již našla cestu do jejích uší skrze Amonova ústa, pokud to nevěděla již dříve. „Můžeme spolu mluvit jako sobě rovní. Bude-li v těch slovech vzájemná úcta.“
Nala se nad jeho slovy zamýšlí. Není si jistá, jestli někdy někoho skutečně chovala v úctě. Možná je teď ten pravý čas s tím začít. Je to ona, kdo přišel žádat o pomoc.
Kývne hlavou na souhlas a odvádí řeč zpátky k původnímu tématu: „Na severu to dobře znám, takže vím kudy plout, abychom se vyhnuli sapphirehallským hlídkám,“ ujišťuje ho. „Kromě toho teď Abernantova pozornost míří na jih. Nebude očekávat, že bychom byli tak drzí a vypluli do severních vod. Pod svícnem je největší tma.“
Kai se pousměje nad jejím přirovnáním. Stejné použil, když Amonovi vyprávěl historii jeho a Nalina rodu.
„Než připraví loď, bude to chvíli trvat, takže pokud chcete, můžete se porozhlédnout po naší knihovně,“ pronese vládce a rukou pokyne k dlouhým policím plných knih po obou stranách trůnního sálu. „Zaslechl jsem, že jste vášnivá čtenářka, takže vám možná něco padne do oka, čím ukrátíte čekání.“
„Děkuji, pane,“ pokloní se žena, „za všechno.“
Kai přikývne.
Nala se společně s Marthem odebere mezi rozsáhlé regály s knihami. Zdá se, že i sám král Fabulexu je milovník knih. Tolik krásných exemplářů pohromadě Nala snad nikdy v životě neviděla. Nestačil by jí ani celý život na to, aby si je všechny přečetla. Prohlíží si police a jemně prstem přejíždí po hřbetu knih.
Marth mezitím mizí ve vedlejší řadě.
„Myslím, že tebe by mohla zajímat tahle,“ ozve se známý hlas a z pravé strany se jí před obličejem objeví kniha bez popisku v šedé vazbě.
Nala ostražitě trhne pohledem za hlasem. Stojí tam Crawford se svým samolibým úsměvem a v pravé ruce svírá knihu. Uličky knihovny jsou dost úzké, takže od něj nemůže odstoupit tak daleko jak by jí bylo pohodlné.
„Neměl by si nám teď raději zařizovat loď?“
„Ostrá jako vždycky,“ šklebí se dál plukovník. „Schopní lidé se poznají podle toho, že mají pod sebou další schopné lidi. Své rozkazy jsem již rozdal, takže se nemusíš bát, vaše loď bude připravena na vyplutí brzy.“
„Nech mě být,“ zatvrzuje se s nepřátelským pohledem zaraženým v jeho tváři. Sleduje každý jeho pohyb. Jistě za ní nepřišel s dobrými úmysly.
„Jen klid. Nepřišel jsem dělat rozbroje ani se kamarádit,“ pokrčí rameny a vráží knihu do její náruče, aby neměla na vybranou a musela si ji od něj převzít. „Jenže pro mého krále jsi důležitá, takže jsem chtěl napravit to, co jsem ti před tím řekl.“
„Knížkou?“ zvedne ji tázavě do výše jeho očí s nevěřícným výrazem.
„Ne,“ namítá plukovník a celá jeho tvář zvážní. „Ta kniha je jen takový bonus. Prý máš ráda historii a tahle je jí plná. Ale je schovaná v králově archivu, aby si v ní nemohl číst každý. Co se tebe týče, tak mu to asi vadit nebude, ale neztrať ji. Král ještě neměl čas ji pořádně prostudovat.“
„Přestaň chodit kolem horké kaše a řekni, co tedy chceš,“ procedí mezi zuby žena. Chce být co možná nejdřív pryč z jeho přítomnosti.
„Když si omdlela ve městě a já tě přinesl do hradu – mimochodem nemusíš mi děkovat –,“ zašklebí se úsměšně, „tak mezi mnou a tvým černovlasým rytířem proběhla menší konfrontace.“
„Chceš si mi stěžovat, že tě Amon uhodil?“
Joel se pobaveně zasměje. „To těžko. Chci jen říct, že se mě dotkl.“
Nala náhle zpozorní. „Něco jsi viděl?!“
„Takže jsem si nakonec získal tvou pozornost?“
„Přestaň mlžit!“ vyjede po něm a chytá ho za límec jeho nažehleného pláště. Strká ho k regálu s knihami. Po nárazu jich pár popadá na zem.
Crawford ji bere za její zápěstí a odtahuje ji od sebe. Se sebejistým úšklebkem začne knihy sbírat ze země a ukládat je zpátky do polic.
„Nedělej nám tu nepořádek,“ napomene ji.
Nala zatíná čelist s podrážděným zavrčením. Jestli někdy měla s tímhle mužem nějakou trpělivost, tak právě teď jí došla.
„Dobře, už žádné vtipy,“ vydechne poraženě Joel a zakládá si ruce na hrudi. „Když se mě v té chodbě dotknul, neviděl jsem nic.“
„Co to znamená?“ přimhouří podezíravě oči žena.
„To znamená, že nemá žádnou budoucnost. Je to jako… by už dávno byl mrtvý. Jako by neexistoval. Nikdy dřív jsem se s něčím takovým nesetkal.“
Nala překvapeně hledí do jeho tváře. Zdá se, že to není žádná Crawfordova hra. V jeho očích je jasné znepokojení.
„Ale Amon není mrtvý a… nebude!“ vyjede na něj. Snaží se potlačit ten nekontrolovatelný nával úzkosti, který zaplavuje její hruď. „Je senzitivní,“ vydá ze sebe nalomeným hlasem. „Nefunguje na něj magie. Možná…“
„Jen říkám, co jsem viděl,“ krčí rameny plukovník. „Co si z toho odneseš, je mi už jedno. Jen jsem ti chtěl projevit službu tím, že ti to řeknu.“ Jeho hlas je opět nezaujatý. Otáčí se a chce odejít.
„Poslyš,“ zastavuje ho nejistým hlasem. Informace o Amonovi ji velmi zaskočila, ale to není důvod, proč ho oslovila. „Kai řekl Amonovi o mém původu. Je to minulost, na kterou jsem se snažila zapomenout, ale když to teď zase vytáhl… Souvisí to nějak s budoucností, kterou jsi viděl?“
Joel k ní obrací svou tvář. „Budoucnost je jen pojem. Nikdy není přesně stanovená a záleží jen na tom, kterou cestou se rozhodneš jít. To, co jsem tehdy viděl v pánově budoucnosti, bylo prosté,“ pronese vyrovnaným hlasem. Nemusí ho vybízet k tomu, aby jí svou vidinu odhalil. „Ty a Amon jste rozprášili Sapphirehall bok po boku za pomoci mého pána a Teara. Jedno bez druhého by nefungovalo, a proto je tak důležité, abyste zůstali oba naživu.“
Nala překvapeně rozevře oči dokořán. „Tak proč-“
„Můj pán tuhle budoucnost změnil.“
„Cože?!“
Joel přikývne. „V okamžiku, kdy se s vámi dvěma zkontaktoval a řekl vám informace, ke kterým byste se sami nedostali.“
„Služebníci…“
„Snaží se tím změnit tu část, kde ty a tvoje dítě zemřete rukou sapphirehallského kapitána. Vyhraná válka nakonec nebude znamenat mír. Probíhající občanská válka ve všech sapphirehallských provinciích bude znamenat destrukci celého severního království. Arcadie se utopí ve svých dluzích. Fabulex bude jediné království, které se udrží, ale ne příliš dlouho,“ vydechne a na okamžik se v jeho jinak prázdných očích zableskne starost a… strach? „Bude to následek, kterému se tak můj pán pokouší zabránit. Ta budoucnost se teď změnila, ale jak jsem již několikrát podotknul, tak…“
„Budoucnost je vrtkavá,“ dokončuje jeho větu a nevěřícně hledí před sebe. Stále se snaží zpracovat všechny informace, které jí Joel nabídnul. Zcela pomíjí, že nedokončil svou výpravu odhalením osudu Fabulexu. To teď není důležité.
„Ty a tvoje dítě zemřete rukou sapphirehallského kapitána,“ přemítá si jeho slova stále dokola ve své hlavě. Dochází k uvědomění, že ji Kenta byl skutečně ochotný zabít. Možná ne v budoucnosti, která ji čeká teď, ale v jisté části jejího života určitě. Rukou si sáhne na břicho. „Já nejsem těhotná… Takže změnil i tohle.“
Její oči se mění ve sklo. Jen na malý okamžik pomyslí na to, jaké by to bylo, kdyby jí po Vincentovi zbyl takový odkaz. Možná by to znamenalo, že by už nikdy nemusela propadnou Temnotě, kdyby něco tak cenného nesla blízko svého srdce. To se ovšem už nedozví.
Joel je k jejím slovům chladný. Hledí na ni a nechává ji zpracovávat všechny emoce, které jeho slova vyvolala, svým vlastním tempem.
„A jaká je ta nová budoucnost?“
Nala ustrne pohledem na jeho holé dlani. Pohání ji nutkavá touha se po ní natáhnout a pevně ji stisknout.
Pokud skutečně v Amonově budoucnosti nic neviděl, může to znamenat spoustu věcí. Jedna z nich může být skutečnost, že možná Crawfordova moc je nějaká forma magie, která na Amona nepůsobí stejně jako jiné, o čemž se již přesvědčila na vlastní oči. Ale co když jde o něco úplně jiného? Možná, když se teď dotkne jeho ruky, uvidí v její budoucnosti i to, co se stane s Amonem, pokud se skutečně má něco stát. Jenže, co když se to dozví a ovlivní to její následné rozhodnutí přesně jak řekl Joel. I ten nejmenší krok jiným směrem může změnit zásadní události v katastrofu.
„Nalo, podívej, co jsem…“
Z jejího zamyšlení ji vyrušuje příjemný hlas Martha, který vykoukl z vedlejší uličky a v ruce svírá jakousi knihu v červeném vázání.
Jeho pohled ihned spočine na plukovníkovi a zvláštní pozici, ve které se dvojice nachází. Jsou k sobě obráceni čely. Joel má stáhnutou rukavici a natahuje se směrem k Nale. Ta pomaličku zvedá svou ruku k té jeho.
„Omlouvám se, jestli vás v něčem ruším,“ vydechne nejistě bývalý voják a nervózně přešlápne na místě.
Důstojník se na něj mile usměje a obrací se k němu. „My se ještě neznáme. Jsem plukovník Joel Crawford,“ natáhne k němu ruku na seznámení.
Marth se zamračí a ledabyle mu s ní potřese. „Slyšel jsem o vás. Jsem Marth Proud.“
„Plukovník mi přinesl nějaké zajímavé čtení,“ zalže z části Nala, aby zamaskovala skutečný důvod, proč za ní Crawford přišel. Nemá cenu, aby tím zatěžovala už tak psychicky dost nevyrovnaného Martha.
Usměje se na něj vlídným pohledem a zvedá knihu bez názvu do výše očí. Z jejího srdce padá obrovský kámen. Je vděčná, že se tu tak znenadání objevil, a bere to jako znamení, že by možná ve své budoucnosti našla něco, na co ještě není připravená, a bude lepší, když to prozatím zůstane skryto.
„Skvělé,“ usměje se spokojeně Marth.
„To je vše,“ obrátí se směrem k Joelovi Nala. Svými slovy se snaží naznačit, aby opustil jejich přítomnost, protože jeho nabídku odmítá.
Crawford se jen ušklíbne a přikývne. Bez delších řečí odchází z knihovny.
Naliny kroky vedou do čítárny. Sedá si k jednomu ze stolů a Marth si sedá naproti ní.
„Tak co to je?“ zeptá se zvědavě.
Žena otevírá na pohled velmi starou knihu v polorozpadlých deskách. „Hm, zdá se, že se jedná o dějepravu.“
Marth jen znuděně vydechne. „Myslel jsem, že jsi říkala, že je to něco zajímavého.“
Nala jeho poznámku ignoruje. „Jsou to spíš pověsti.“ Svým bystrým zrakem se do knihy začte. „Páni. Zní to opravdu zajímavě. Je tady všechno. Od pádu Mel-Abahu až po epidemii ve Fabulexu, a ještě mnohem víc.“
„Vážně, Nalo, říkala si, že je to zajímavé?“ zdůrazní znovu. Je očividné, že oba o tom mají zcela jinou představu.
Opět ignoruje jeho dost znuděný hlas a začne s předčítáním: „Za dávných časů, kdy vladaři začali rozvíjet svá ubohá království, po období Divokých králů, kdy byla země ještě neposkvrněná krví a po světě panoval mír, čtyři vládci čtyř hlavních království – severního, jižního, západního a východního – již dávno zapomněli na stará proroctví a legendy, jež se točili kolem jejich území. Každý z těch čtyř vládců chtěl těm ostatním ukázat, jak jeho města rozkvétají a celá jeho země prosperuje. Když konečně těchto cílů každý z nich dosáhl, na jistou dobu zavládl klid. To vedlo k tomu, že znudění vladaři začali blíž prozkoumávat památky, jež jim zanechali jejich předkové, aniž by si uvědomovali, jaký rozkvět nebo naopak zhoubu tyto prastaré monumenty v podobě čtyř chrámů znamenají pro jejich království,“ vydechne užasle. Její hlas je plný nadšení. Její oči září zvídavostí. Nedokáže pochopit, jak takováto studnice informací mohla ležet zaprášená v archivu východního království téměř bez povšimnutí.
Naproti tomu se Marth tváří dost nezaujatě. Jednou rukou si podpírá bradu, aby mu hlava nespadla na stůl, kdyby náhodou usnul. „Umíš se nadchnout pro zvláštní věci.“
„Tebe tohle snad nezajímá? Historie chrámů? Právě v téhle situaci to jsou velmi hodnotné informace.“
„Myslel jsem, že jsou to jen pověsti.“
„To ano, ale v každém vymyšleném příběhu je kousek pravdy,“ upozorní a rychle se noří zpátky do černých písmen na zažloutlém papíru: „Jako první pronikl do podivně hřejivých chodeb jednoho z těchto chrámů král Armund, panovník západního království nesoucí název Mel-Abah. Znuděný král se řítil v doprovodu svých věrných vojáků do planoucích hlubin chrámu snad hnán myšlenkou, že by se tam mohl skrývat nějaký zapomenutý poklad. I stalo se, že Armund jeden poklad, jenž mu zanechali předkové, skutečně našel. K jeho překvapení to byla žena ponořená do nekonečného spánku prastarou již zapomenutou magií. Armund, netušíc, že to není obyčejný člověk, narušil bariéru, jenž ochraňovala spící bytost před vlivem času. Zesláblá postava rozpoznala toho, kdo narušil onu bariéru a zapřísáhla mu své služby. Armund vládl dobře a jeho země dál pod jeho rukama vzkvétala s pomocí nadpřirozené bytosti, která zajišťovala, že zimy nebyly nikdy tak dlouhé a kruté, jak tomu bývalo dřív. Nicméně čas ke králi byl neúprosný, až nakonec podlehl tíze stáří. Po jeho smrti oddaná služebnice Velafora nabídla své služby královu jedinému žijícímu potomkovi, Nastrovi. Bohužel pro něj byl král Armund za svého života lepším vládcem nežli otcem, a tak Nastra nebyl připraven získat do svých rukou takovou moc.“
Nala překvapeně rozevře oči dokořán. Tenhle příběh je o králi, který kdysi vládl Mel-Abahu. Dobře ví, že tam teď neleží nic jiného než vypálené trosky západní říše.
Všechno to do sebe začíná zapadat. I tato služebnice zapřísáhla své služby tomu, kdo ji probudil. Stejně jako kdysi Tear a nedávno i Isabel. I ona byla věrná králově pokrevní linii.
„Nastra usedl na trůn po svém otci bez následníka ba i ženy. Jeho sobecké chování mu pokazilo několikáté manželství, i když v jádru svého srdce nebyl zlým člověkem. Nastra obdařen nadpozemskou služebnicí nedokázal kontrolovat svoje ambice a na království, které jeho otec vybudoval vlastníma rukama od základů, dopadla doba temna, která po čase poskvrnila jeho zemi krví, plamenem, zápachem smrti a nekonečnou zkázou, kterou – možná nevědomky – po svém království rozséval.
„Panování Nastry nepadlo do oka mnoha jeho podřízeným. Hrst těch, kterým důvěřoval, za jeho zády utvořila skupinu pro jeho svržení. Počíhali si na něj v temných a úzkých chodbách jeho hradu. Ti, kteří měli vrazit dýku do králových zad se dříve, než tak mohli učinit, proměnili v popel. Na panovníka stále dohlížela jeho mystická služebnice, Velafora, která dokázala zamaskovat svoji přítomnost tak, že pomocí magie učinila své tělo neviditelným.
„Když éterická bytost ochránila panovníka před atentátníky, král – již téměř zbavený zdravého rozumu – nechal zmasakrovat část své důstojnické gardy. Tato událost vyvolala v jeho vlastních řadách ohromnou rebelii. Bytost nadále ochraňovala svého pána a během toho umíral její rukou nespočet vojáků, služebnictva i prostých občanů. Velafora si ovšem nevšimla, že její boj je již zbytečný, a že chrání jen bezvládné tělo krále, které leželo za ní v kaluži vlastní krve. Když si konečně uvědomila, že její pán již delší dobu nedýchá, stejně jako panovník nedokázala udržet svůj hněv na uzdě a seslala na celé království masivní ohnivou vlnu, která pohltila vše hořlavé a živé. Velafora, která se vznášela vysoko nad hořícím královským palácem, se omluvila Nastrovi, že jej nedokázala ochránit a vydala se zpět do chrámu, kde na sebe opět uvalila prastarou kletbu nekonečného spánku.“
„To je nesmysl. Jak mohl ten, co to psal, vědět, že se ten démon vrátil do chrámu?“
„Démon…“ zamýšlí se Nala a zcela ignoruje jeho otázku. Amon přeci říkal, že Tear se bránil tomuto oslovení. Zajímá jí, kým tedy vlastně jsou.
Velafora ovládá oheň. Isabel dokáže seslat blesky a Tear… kdoví co vlastně dokáže. Ale zatím se zdá, že služebníci vládnou různým živlům a očividně každý z nich může mít ve špatných rukách ničivé následky. „Píše se tu, že se vznášela nad městem. Je to stejné jako u Austenu.“
„Nalo?“
„Ach, omlouvám se. Trochu jsem se zamyslela,“ usměje se nejistě Marthovým směrem. „Jak už jsem řekla, tak tohle jsou spíš pověsti. Některé věci můžou být jen doplněné, ale z toho, co jsem zatím četla, je tam velký kus pravdy. To, co jsem viděla na jihu, to potvrzuje.“
Nala se vrací do svých myšlenek. Velafora je žena stejně jako Isabel. Její moc zničila celé království Mel-Abah stejně jako Isabel zničila Austen. Obě ovládají smrtící živly. Při myšlence na podobnosti těchto dvou bytostí se ozve zapraskání jejích kloubů. Cítí se najednou provinile, že poslala Amona na západ, aby získal na svou stranu právě tuhle ženu.
Marth překvapeně šlehne pohledem k její zaťaté pěsti s klouby zabarvenými doběla. „Jsi si jistá, že chceš číst dál?“ zeptá se opatrně. „Je možné, že se dozvíš věci, které nechceš znát.“
„Možná se dozvím něco o Isabel,“ zabodne svůj pohled do jeho starostlivé tváře. „Já vím. Ale právě proto musím číst dál.“
Marth přikyvuje.
Nala sklopí pohled zpátky do knihy: „V té době se vladař severního města Sapphirehallu, Theodor Aerian-“ zaráží se. Dobře podle toho jména poznává svého předka.
„Aerian?“ zamračí se Marth. „Nikdy jsem o takovém rodu neslyšel. Opravdu někdy vládli na severu?“
Nala se zamračí. „Nepřerušuj mě.“
„Omlouvám se,“ vyhrkne bývalý voják. Nikdy by se neodvážil odporovat jejímu přísnému pohledu.
Pokračuje: „V té době se vladař severního města Sapphirehallu, Theodor Aerian, doslechl o ohromném požáru, jenž zachvátil území západního království. Rozkázal svým mužům, aby prozkoumali jeho okolí a pomohli všem, co přežili. Sapphirehallská armáda vyhledala přeživší a král severu jim poskytl domov vybudováním nového města za horským průsmykem. Toto město dostalo název Faithvalley známé také jako Údolí naděje pro svůj účel.
„Theodorovy uši zaslechly zvěsti o mystické bytosti, jež ukončila existenci Mel-Abahu a vyslal tam znovu svůj průzkumný oddíl, tentokrát již za jiným účelem. Theodor se chtěl ujistit, že taková ničivá síla nepadne do rukou nikomu jinému. Jeho vojska prohledala celý chrám od jeho základů, ale nikde nenašla známku toho, o čem se tehdy ve Faithvalley mluvilo. Král severu si oddechl, věříc, že už nikdo nebude disponovat takovou silou.“
„Vidíš. Jak je to tedy možné?“
Nala se zamýšlí. „Možná to bylo způsobené tím, jak se chrám pohybuje. Mohli to přehlédnout. Mě trvalo týdny, než jsem pořádně zmapovala celý chrám na jihu a pochopila, jak funguje,“ odtuší. „Kai… tedy spíš Tear mi řekl, že se komnaty se služebníky otevírají jednou za sto let, takže je možné, že v době toho incidentu byla komnata již zavřená. Nezmiňují se, kolik času uběhlo od toho, kdy Armund probudil Velaforu.“
„Tak snad už uběhlo nějaké to století a Amon bude dávat dobrý pozor, až bude hledat komnaty téhle služebnice,“ zakroutí pusou Marth.
„Tím jsem si jistá. Má oproti nim jednu velkou výhodu a tou jsou informace. Ví, jak chrámy fungují, a hlavně co hledat. Má i mapy toho místa a jméno… Velafora,“ řekne jistým hlasem Nala. „Kromě toho mě Kai ujišťoval o tom, že teď je přesně to období, kdy by měly být komnaty se služebníky přístupné. Abernant jeho tvrzení potvrzuje.“
„Proti tomu nemám žádný argument,“ pronese stále nedůvěřivě bývalý voják. „Tak snad to tak skutečně je.“
„Co si to tak čtu, tak služebníci nejsou úplně bezcitní, jak se na první pohled může zdát,“ dedukuje dál Nala a ignoruje jeho nedůvěru v tajemný přízrak, který vždy stojí po králově levici. „Zdá se, že jsou velmi fixovaní na toho, kdo je probudí. Velmi čistě dokážou vnímat jeho emoce. Bojím se, co ještě za škody může Abernant s Isabel napáchat, pokud je pojí tak silné pouto.“
„Třeba se to dozvíme na dalších řádcích,“ poznamenává Marth a nejistě pokrčí rameny.
Naliny oči opět zapátrají mezi písmena: „V té době osadníci z východu začali na ostrovech jižně pod Sapphirehallem stavět nové město nesoucí název Echelon, které Theodorovi hned padlo do oka. Rozhodl se proto pomoci s jeho výstavbou a získal tím právo na jeho správu. Sapphirehall byl v té obě prohlášen za království a lidé se k němu sjížděli jak z východu, tak z jihu.
„Tato situace nebyla příznivá pro jižní Arcadii, jenž kvůli tomu přicházela o daně. Arcadii tehdy kraloval lety obtěžkaný panovník, Goldar, který se snažil lid udržet co nejvíce pohromadě, ale nemohl se rovnat mladším vladařům z okolních království. I přes jeho snahu davy stále směřovaly na sever, pryč z jeho země. Goldar vyhradil hranice mezi jihem a severem a nechal střežit břehy svého království, aby jeho poddaní neopouštěli zemi. Bylo k tomu potřeba více než pár lodí, a proto král nechal postavit pevnost, která dostala název podle města, které leželo nedaleko od ní, Tsubata.
„To, že Arcadie bránila svému lidu opouštět jeho území se nelíbilo Theodorovi, protože tak přicházel o zisky. Rozhodl se proto s Goldarem vyjednávat o jejich svobodnou vůli. Nejistý Goldar odmítl Theodorovo pozvání na jeho území, a naopak ho přizval k sobě.
„Král severu pozvání přijal a se svojí flotilou vyrazil k Arcadii, kde se mělo jednání uskutečnit. Když se již sapphirehallská flotila blížila ke břehům jižního království, jeden z vojáků v mlze rozpoznal stavbu chrámu, která se tyčila na druhé straně hor od Arcadie. Theodor opomněl na jednání. Zatímco jeho vojáci brázdili stavbu druhého chrámu, Goldar na něj čekal v trůnním sále.
„Po dlouhém hledání našel panovník Sapphirehallu něco, v co již přestával věřit. V tajné komnatě chrámu se vznášela dívka. Stejně jako Armund i Theodor nevědomky porušil bariéru, jenž ochraňovala spící bytost od okolního světa. Vyděšená a slabá dívka mu zapřísáhla svoje služby. Theodor, nevěříc svým očím a uším, její nabídku přijal. Zcela zapomněl na krále Arcadie a hnal svou flotilu zpět k hradu na severu i se svou novou služebnicí. Isabel bylo její jméno.“
„Tak tady jí máme,“ pronese Marth.
Nala bez dechu rozevře oči dokořán. Takže Theodor Aerian, její předek, měl tu možnost vlastnit tuhle záhadnou bytost. Není to tedy poprvé, co je Isabel v Sapphirehallu. Pravděpodobně právě od Theodora má Abernant dochované svitky o její existenci.
„V té době se na východě v království Fabulex vyskytl jiný problém. Po zemi se rozšířila epidemie, která zasáhla i královské město. Král Dyne vydal ze své hradní pokladnice tolik prostředků, kolik jen mohl, ale epidemie, která vzešla z vody, se nedala zastavit ani přes všechna přísná opatření, která nakázal. Král, jenž nechtěl nechat svůj lid umírat, požádal o pomoc Arcadii, která však v tu dobu procházela finanční krizí, a tak se Goldar odmítl zaplétat do problémů jiných. Dyne požádal o pomoc i Sapphirehall, ale Theodor – zkoumající svoji novou služebnici – se rovněž odmítl zapojit. Král východu dlouho listoval zaprášenými archivy a pročítal svazky, aby se dozvěděl, jak epidemii zastavit. Bez úspěchu. Žádný ze svitků nepoukazoval na to, jak zastavit zhoubu, která se šířila ulicemi měst a vesnic.
„V jedné velmi staré kronice však dřímalo něco jiného, něco tak prastarého, že už to bylo všemi zapomenuto. Kam až kronika sahala, i na východě ležel jeden ze čtyř prastarých chrámů. Dle všech informací měl ještě trochu času, aby i on mohl otevřít komnatu s pokladem nevyčíslitelné hodnoty. Král vyhledal lokaci chrámu podle vyčtených údajů a objevil ho. Dlouho procházel křížem krážem jeho temné a promočené chodby, až konečně objevil to, co se vydal tak slepě hledat. Stejně jako králové Armund a Theodor před ním i Dyne porušil bariéru, jenž chránila bytost před vlivem času, a on procitl. V krvi krále Fabulexu rozpoznal toho, kdo jej potřebuje a zapřísáhl mu své služby. Tear bylo jméno tohoto na pohled temného služebníka. A tak byl probuzen třetí ze čtyř služebníků. Kudy Tear prošel po boku svého pána, tam se epidemie zastavila a po nějaké době společnými silami obnovili znovu ruch a život v jeho zemi.“
„Páni, tak takovou moc má ten Tear?“ vydechne unešeně Marth. „Zdá se mi to, nebo se to dost liší od toho, co dokážou ty dvě další? Co jsem tě tak poslouchal tak neumí nic jiného než ničit.“
„Myslím si, že to záleží hlavně na tom, kdo je vlastní. Služebníci oplývají neuvěřitelnou mocí a málokdo dokáže s takovým zdrojem síly vydržet při zdravém rozumu. Armund s pomocí Velafory také nechával svou zemi vzkvétat, ale Nastra byl ten, kdo pochybil.“
„Takže se nebojíš, když se Amon vydal hledat tu Velaforu, která srovnala se zemí celé království, protože zešílela?“
„Ne,“ odpovídá jistě a tentokrát je to pravda. Potřebovala chvíli si to nechat rozležet v hlavě, ale teď už nemá strach. „Služebník je věrný svému pánovi. Podle toho, co jsem se dozvěděla z rozhovoru s Isabel, si nic ze své minulosti stejně nepamatují. Amon bude v pořádku.“
Marth přikyvuje.
Nala pokračuje v předčítání: „Goldar nebyl nadšený z toho, že král Sapphirehallu své lodě obrátil před jeho prahem, a tak se dožadoval jasné odpovědi. Jenže Theodorovi byl už osud lidí ukradený od chvíle, co ho snad začarovala krása nadpřirozené služebnice. Přestával se zajímat o svůj lid a trávil svůj veškerý čas s ní. Pověry o démonem posedlém králi opustily jeho komnaty a šířily se světem, až se dostaly i k jižním hranicím.
„Pozdě Goldar prohledával ten samý chrám. Dožadoval se vrácení Isabel do Arcadie pod právem vlastnictví, jelikož to bylo jeho území, kde stály zdi chrámu. Vladař Sapphirehallu odmítl Goldarovi vyjít vstříc. Snad jen blázen by se vzdával takové moci a krásy, kterou Isabel oplývala. Panovník Arcadie, jehož země ekonomicky strádala, rozzuřen tím, jaké bohatství mu bylo odcizeno, vyhlásil válečný stav. Vojska jižního kontinentu se rychle mobilizovala a v Tsubatě probíhala strategická jednání.
„Theodor a ani nikdo ze sapphirehallských důstojníků netušil, že město jižně od Sapphirehallu, Echelon, je právě obsazováno arcadijskými vojsky. Tato událost nemohla dlouho zůstat bez povšimnutí. V ten okamžik se začala na Theodorův rozkaz mobilizovat i sapphirehallská armáda. Obyčejní lidé se tak ocitli v nejistotě, nejen o své domovy, ale také o své blízké. Goldar požadoval jediný cíl, navrácení Isabel do Arcadie. Theodor však o něčem takovém nechtěl ani slyšet. Nakonec se rozhodl, že chce-li Goldar Isabel, bude ji mít, ale ne tak jak si představoval.
„Večer, kdy půdu z jasné oblohy osvěcovaly hvězdy, bez váhání udeřila na první arcadijskou divizi smršť blesků, která však nepřicházela z oblohy, ale tvořila se odnikud přímo před zraky vyděšených vojáků. Prchající pěšáci z první linie začali trhat morálku i zbytku armády. Část mužů ignorovala hlas svého krále a prchala na jih k zakotveným lodím. Další část nechápavě svírala své meče, točíc se kolem svého panovníka. Goldarovi došlo, co se stalo, a rozhodl se, že zvolí svůj život i svých mužů před zkázou a jistou smrtí. Proto rozkázal zbytku své armády, aby se stáhla zpět ke břehům.
„Když arcadijská flotila opouštěla sapphirehallské břehy, vítr lehce zesílil a mezi mraky na horizontu se objevily obrysy ženy, jež se vznášela nad zemí. Všichni věřily, že se jim zjevil sám Rytíř nebes.“
„A tolik ke všem těm rozepřím, které jsou mezi Sapphirehallem a Arcadií do teď,“ odtuší Marth.
Nala přikyvuje. „Vzájemná nevraživost se mezi těmito královstvími drží, i když už všichni zapomněli, kde je její původ,“ vydechne. „Upřímně doufám, že tohle všechno dopadne dobře. Dokážeš si představit, že se proti sobě sejdou všichni služebníci?“
„To by byl konec světa,“ přitaká Marth. „Trochu mi z toho naskakuje husí kůže, ale čti dál.“
A tak i udělá: „Po světě se po všech těchto událostech začala šířit zpráva, že existuje i čtvrtý chrám s posledním služebníkem, jenž spí a čeká na to, až bude probuzen a bude moci složit přísahu. Tyto pověry na sebe nedaly dlouho čekat a začaly se tvořit skupiny dobrodruhů, což později dalo za vznik i Cechu Hrdinů.“
„A to je co za maníky?“ zašklebí se pobaveně Marth.
„Blázni, co po světě hledají poklady. Je tady o tom celá kapitola, ale to pro nás není teď důležité,“ odbíjí jeho poznámku Nala a pokračuje ve čtení: „Kromě Goldara, který jako jediný neměl svého služebníka, hledalo čtvrtý chrám i mnoho dalších lidí. Nikdo z nich však nebyl úspěšný a mnozí na svých cestách propadli cenou nejvyšší. Nakonec se i král Goldar vzdal pátrání, poté co jeho výpravy zubožily ekonomiku Arcadie na úplné dno a jeho vysoký věk dal o sobě vědět chabým zdravím.
„Roky plynuly a žádné ze tří království nevedlo svoji zem do války. Theodor nebyl nakonec šťastný, neboť Isabel neopětovala jeho city. I když se povídá, že celému jeho rodu předala sílu, o které se nikomu jinému ani nezdálo. Ta se odrážela v jejich speciálním vzhledu. Jejich vlasy měly barvu tekutého zlata jako ty její a jejich oči nesly barvu nachové fialové, jelikož se do nich vlila barva démonské krve. Získali tak ohromnou sílu, rychlost a odolnost.“ Nala při svých slovech zatíná čelist.
Marth překvapeně rozevře oči dokořán. Na jeho mysl přichází mnoho otázek, ale nepřerušuje její trhané čtení.
„Theodor nakonec zemřel sám bez dědice. S jeho smrtí zmizela i jeho služebnice Isabel a vznikla pověra, že si ji král vzal s sebou do hrobu. V Sapphirehallu se rozpoutala občanská válka, kterou započali Theodorovi potencionální následovníci. Už tak chabé království jejich šílenstvím ještě více chřadlo.
„V tu dobu stářím umíral i panovník Fabulexu. Ten měl dva zdravé syny, Kiskeho a Rolanda. Tear zapřísáhl své služby i jeho nejstaršímu synovi Kiskemu, a tak Dyne umíral s úsměvem na tváři. Roland byl ovšem se svým postavením nespokojený a nesmířil se s malou usedlostí a částí vojska, kterou mu otec odkázal. Nepřál si nic jiného než vládnout své vlastní zemi. Rozhodl se, že využije situace, kdy Sapphirehall přišel o svého krále a zmocní se uznávaného a svého času mocného severního kontinentu a přivede ho znovu ke slávě. Se sebrankou žoldáků království skutečně dobil a vybil téměř celý zbytek rodu Aerianů, aby nežil ani jediný dědic, který by se později mohl dovolávat práva na trůn.
„Goldar i na smrtelné posteli pořád myslel na to, jak by mystický služebník zvedl ekonomiku jeho země. Jeho výpravy do chrámu, ve kterém Theodor našel Isabel, však byly marné. Nikde po ní nebylo žádné stopy ani po smrti krále severu, a tak ve svém úctyhodném věku umíral s vědomím, že své dluhy předává dalším generacím.
„Roky plynuly a lidé začali tyto události zapomínat. Král Kiske se oženil a jeho manželka mu dala dva syny, Kaie a Darshe. Rolandovi v Sapphirehallu se narodil syn Elrick. Lidé zapomněli a přetvořili událost s démony a šílenými králi na pouhé pohádky k zastrašení dětí před vlastnostmi jako je pýcha a chamtivost.“
„Vzpomínám si,“ dodává Marth. „Pád Mel-Abahu byl svržen na obyčejný požár.“
„Lidé panují světu již dlouhá staletí a mnoho věcí zanikne, jiné naopak vyjde na povrch. Osud lidem vytvořil složitou cestu a je jen na nich, jak naloží se svým světem,“ odtuší Nala. Její výraz je zamyšlený. „I Abernant za své činy zaplatí… tou nejvyšší cenou.“
Bratr tehdejšího krále Fabulexu, Roland, obsadil její rodné město Sapphirehall a pokoušel se vyhladit i to, co zbylo z jejího rodu. To se mu téměř podařilo.
Letmo se rukou dotkne bílé stěny jednoho z domů a kráčí vzhůru po dlouhých schodech, kde se na úplném vrcholu tyčí monumentální sídlo krále.
Do včerejšího večera nad svým původem nikdy nepřemýšlela tak intenzivně. Vzdala se vidiny, že by někdy mohla vládnout. Bylo to příliš nebezpečné pro všechny. Ale včera jí Amon vnuknul myšlenku, která sice byla pronesena s vtipem, ale ani tak na ni nedokázala přestat myslet. Třeba by bylo možné, aby spolu vládli bok po boku… alespoň na chvíli, aby zabránili vypuknutí občanské války. A pak…
Bílá omítka se zabarví do ruda. Naliny prsty zavadily o ostrou hranu železného výstupku a poranily se. Z rozšklebené rány se řinou kapičky tmavé tekutiny, které se vsakují do bílého vápna.
Když si vybaví tvář zdejšího vládce, vidí Kaiovy smutné oči, ale také jeho vřelý úsměv, ve kterém není žádná faleš. Elrick mu v tomhle býval podobný. Měl laskavé oči a hřejivý úsměv. Vždy s ní jednal s úctou a nikdy před ní nic netajil, i když se k němu nikdy nechovala stejně. Měla si ho vážit mnohem víc. Mohl být ještě naživu a Sapphirehall by možná nebyl ve válce, kdyby mu byla skutečně věrným vojákem a neztrácela se ve svých temných myšlenkách.
Elrick se chystal pustit Echelon a nechat ho v samosprávě Alucardovi. Mír byl pro něj důležitější než moc. Byl ochotný se pro spravedlnost vzdát i vlády nad Sapphirehallem. Těžko říct, jestli byl dobrý král, ale určitě byl dobrý a úctyhodný člověk.
Nala stáhne zkrvavenou ruku zpátky k tělu a křečovitě ji stiskne v pěst. V její tváři je stín.
Marth na ni překvapeně pohlédne. „Krvácíš…“
„To nic není,“ odbíjí ho a utírá zbytky krve do svých tmavých kalhot.
Uvědomuje si, jak byla celé ty roky zaslepená Temnotou, že neviděla, co ve skutečnosti hnilo v nitru její rodné země. Nedokázala ho ochránit, protože chtěla zachránit jen samu sebe.
Zvedá hlavu vzhůru a pohlédne směrem k hlavní bráně do hradu, kde stojí dva vojáci. Jedním z nich je ta hnědovlasá žena, která byla králi oznámit Nalino zkolabování ve městě. Na druhé straně stojí jeden z řadových vojáků královské gardy.
„Jmenuji se Nala Darks a můj společník je Marth Proud. Přišli jsme za králem v neodkladné záležitosti.“
„Správci Narshe,“ odtuší žena u dveří a pohlédne na Nalu podezíravým pohledem. Její velké hnědé oči si dvojici pečlivě prohlédnou. „Mé jméno je majorka Caliah Badri. Král rozkázal, že vás kdykoliv mám pustit do hradu.“
Nala v jejím hlasu poznává ženu, která volala na plukovníka Crawforda, když se s ním poprvé setkala v Marvecii.
„Můžete vstoupit,“ pronese a ustupuje z cesty, aby udělala dvojici místo. „Dovedu vás ke králi.“
Nala děkovně přikyvuje a následovaná Marthem i majorkou Badri vchází do hradu.
Dlouhou chodbou jsou doprovázeni až do trůnního sálu, kde král o něčem diskutuje s plukovníkem Crawfordem.
„Králi, plukovníku,“ přikývne k oběma mužům majorka. „Přivedla jsem hosty.“
„Pane,“ ukloní se pokorně Nala.
„Slečno Nalo, vítejte zpět,“ pohlédne k ní Kai. Jeho výraz je trochu překvapený, ale stále vlídný jako když ho viděla poprvé. „A tohle musí být…“
„Marth Proud, pane,“ vyhrkne spěšně nervózní muž, který stojí vedle bývalé majorky. Ještě nikdy se s králem Fabulexu nesetkal a budí to v něm rozporuplné pocity. „Je mi ctí se s vámi setkat.“
„Vítejte, pane Marthe. Potěšení je na mé straně,“ dodává panovník s milým úsměvem. „Děkuji, majorko Badri. Můžete jít.“
Caliah na rozloučenou s úctou zasalutuje a odchází.
„Už je vám lépe, slečno Nalo?“ obrátí svou pozornost zpátky ke svým hostům Kai.
„Ano, děkuji za optání, pane,“ odpovídá. Opět se napřímí. „Musím s vámi probrat neodkladnou záležitost. Potřebuji vaši pomoc.“
„Pokud to bude v mých silách…“
„Já a můj společník se chceme vydat na sever prozkoumat tamější chrám za získáním služebníka, který nám pomůže v boji proti sapphirehallské tyranii,“ spustí Nala hbitě. „Potřebovali bychom si vypůjčit vaši loď se skromnou posádkou, abychom se mohli nepozorovaně vydat do vod našich společných nepřátel.“
„Řekl vám pan Amon, že existence severního chrámu je více legendou nežli skutečností?“
„Ano. Já ovšem vím, jak moc skutečný je,“ odtuší sebejistě, i když si v tomhle případě nemohla být jistá ničím, co jí na druhé straně hor skutečně čeká. „Narazila jsem na něj při jedné ze svých misí pro Sapphirehall. Cesta tam by neměla zabrat mnoho dnů. Ovšem budu se muset dostat přes hory a ani nevím, jak velký je chrám uvnitř nebo jaké nebezpečí v něm čeká, takže je možné, že se nestihnu vrátit včas, až to všechno vypukne,“ osvětluje mu situaci. „Amon se již vydal prozkoumat chrám na západním kontinentu se všemi dostupnými dokumenty, takže jsem si jistá, že se brzy vrátí… i se svým služebníkem.“
„Služebnicí,“ opravuje ji král mírně. „Tedy pokud tam stále ještě spí.“
„A pokud je ta správná doba chrám prozkoumávat,“ přidává se Nala se svými pochybnostmi a nijak při tom nereaguje na informaci, že ve zdech západního chrámu dřímá žena stejně jako na jihu. „Neuniklo mi, že komnata, ve které spala Isabel, se otevřela teprve nedávno. Vím to jistě, protože jsem ten chrám prošla do posledního kamínku a nikdy na ni nenarazila.“
„Tak v této starosti vás snad můžu uklidnit,“ namítá na její vyřčené pochyby vládce. „Teď je ta nejlepší doba na to prozkoumat chodby chrámů.“
„Chrám odhaluje svá tajemství jednou za sto let,“ dodává Tear, který vystupuje ze stínu jako přízrak. Jeho rudé oči žhnou jako rozpálené uhlíky. „V následující periodě sta dnů budou komnaty služebníků přístupné, než se opět zavřou na dalších sto let.“
„Vy opravdu víte všechno,“ vydechne užasle Nala. Neví, jestli se má zlobit, že až do teď Kai mlčel, nebo být za informace vděčná.
„Ani zdaleka,“ opravuje ji panovník. „Bohužel nemám ani tušení, jestli jsou chrámy stále obydlené služebníky. Tento svět je plný magie, kterou jsme ještě zdaleka neprozkoumali. Takže pokud tu skutečně chodí další služebník po boku svého pána, může nám to být skryto.“
„Já se s žádným dalším nesetkal, můj pane,“ dodává přízračná bytost. „Jeho přítomnost bych poznal.“
„Svět je příliš velký, abychom se na toto mohli spoléhat,“ namítá na jeho poznámku Kai.
Svůj pohled obrací k Joelovi, který v tichosti stojí za jeho zády a naslouchá konverzaci. „Plukovníku Crawforde, vydejte rozkaz našim mužům, ať okamžitě připraví jednu z lodí na vyplutí do severních vod, a sežeňte posádku.“
„Pane,“ přikyvuje směrem ke králi jeho pravá ruka a vyráží okamžitě ze dveří splnit rozkaz.
„Jste odvážná žena. Vydat se na takovou cestu, a ještě na nepřátelské území…“
„Pokud chceme vyhrát, musíme riskovat. Nejsem jako vy, abych si hřála pozadí na trůnu v relativním bezpečí širokých stěn obklopená vojáky a jen čekala, až za mě někdo vyhraje válku,“ vyhrkne s hořkým podtónem.
„Jak se opovažujete takto hovořit s králem?“ zahřmí přízrak a poprvé se v jeho tváři odráží viditelné emoce.
„To je v pořádku, Teare. Nech ji mluvit,“ utišuje jeho hněv Kai. Pohlédne zpátky na ženu. Jeho oči jsou zaplaveny nikde nekončícím smutkem a jeho jednaní je stále delikátní. „Ke každému svému kroku mám své důvody. Nejsem si ovšem jistý, jestli je chcete slyšet.“
Nala zahanbeně skloní pohled k mramorové podlaze. „Omlouvám se. Překročila jsem svoje pravomoci,“ vydá ze sebe chabou omluvu Nala. Události v Austenu jsou ještě příliš čerstvé na to, aby byla schopná nasadit tu neprostupnou masku chladné vyrovnanosti. Má jediné štěstí, že její ostrý jazyk promlouvá zrovna ke Kaiovi a jeho chápavému srdci.
„Jste následnice sapphirehallského trůnu,“ pronese klidně panovník. Je si jistý tím, že tato informace si již našla cestu do jejích uší skrze Amonova ústa, pokud to nevěděla již dříve. „Můžeme spolu mluvit jako sobě rovní. Bude-li v těch slovech vzájemná úcta.“
Nala se nad jeho slovy zamýšlí. Není si jistá, jestli někdy někoho skutečně chovala v úctě. Možná je teď ten pravý čas s tím začít. Je to ona, kdo přišel žádat o pomoc.
Kývne hlavou na souhlas a odvádí řeč zpátky k původnímu tématu: „Na severu to dobře znám, takže vím kudy plout, abychom se vyhnuli sapphirehallským hlídkám,“ ujišťuje ho. „Kromě toho teď Abernantova pozornost míří na jih. Nebude očekávat, že bychom byli tak drzí a vypluli do severních vod. Pod svícnem je největší tma.“
Kai se pousměje nad jejím přirovnáním. Stejné použil, když Amonovi vyprávěl historii jeho a Nalina rodu.
„Než připraví loď, bude to chvíli trvat, takže pokud chcete, můžete se porozhlédnout po naší knihovně,“ pronese vládce a rukou pokyne k dlouhým policím plných knih po obou stranách trůnního sálu. „Zaslechl jsem, že jste vášnivá čtenářka, takže vám možná něco padne do oka, čím ukrátíte čekání.“
„Děkuji, pane,“ pokloní se žena, „za všechno.“
Kai přikývne.
Nala se společně s Marthem odebere mezi rozsáhlé regály s knihami. Zdá se, že i sám král Fabulexu je milovník knih. Tolik krásných exemplářů pohromadě Nala snad nikdy v životě neviděla. Nestačil by jí ani celý život na to, aby si je všechny přečetla. Prohlíží si police a jemně prstem přejíždí po hřbetu knih.
Marth mezitím mizí ve vedlejší řadě.
„Myslím, že tebe by mohla zajímat tahle,“ ozve se známý hlas a z pravé strany se jí před obličejem objeví kniha bez popisku v šedé vazbě.
Nala ostražitě trhne pohledem za hlasem. Stojí tam Crawford se svým samolibým úsměvem a v pravé ruce svírá knihu. Uličky knihovny jsou dost úzké, takže od něj nemůže odstoupit tak daleko jak by jí bylo pohodlné.
„Neměl by si nám teď raději zařizovat loď?“
„Ostrá jako vždycky,“ šklebí se dál plukovník. „Schopní lidé se poznají podle toho, že mají pod sebou další schopné lidi. Své rozkazy jsem již rozdal, takže se nemusíš bát, vaše loď bude připravena na vyplutí brzy.“
„Nech mě být,“ zatvrzuje se s nepřátelským pohledem zaraženým v jeho tváři. Sleduje každý jeho pohyb. Jistě za ní nepřišel s dobrými úmysly.
„Jen klid. Nepřišel jsem dělat rozbroje ani se kamarádit,“ pokrčí rameny a vráží knihu do její náruče, aby neměla na vybranou a musela si ji od něj převzít. „Jenže pro mého krále jsi důležitá, takže jsem chtěl napravit to, co jsem ti před tím řekl.“
„Knížkou?“ zvedne ji tázavě do výše jeho očí s nevěřícným výrazem.
„Ne,“ namítá plukovník a celá jeho tvář zvážní. „Ta kniha je jen takový bonus. Prý máš ráda historii a tahle je jí plná. Ale je schovaná v králově archivu, aby si v ní nemohl číst každý. Co se tebe týče, tak mu to asi vadit nebude, ale neztrať ji. Král ještě neměl čas ji pořádně prostudovat.“
„Přestaň chodit kolem horké kaše a řekni, co tedy chceš,“ procedí mezi zuby žena. Chce být co možná nejdřív pryč z jeho přítomnosti.
„Když si omdlela ve městě a já tě přinesl do hradu – mimochodem nemusíš mi děkovat –,“ zašklebí se úsměšně, „tak mezi mnou a tvým černovlasým rytířem proběhla menší konfrontace.“
„Chceš si mi stěžovat, že tě Amon uhodil?“
Joel se pobaveně zasměje. „To těžko. Chci jen říct, že se mě dotkl.“
Nala náhle zpozorní. „Něco jsi viděl?!“
„Takže jsem si nakonec získal tvou pozornost?“
„Přestaň mlžit!“ vyjede po něm a chytá ho za límec jeho nažehleného pláště. Strká ho k regálu s knihami. Po nárazu jich pár popadá na zem.
Crawford ji bere za její zápěstí a odtahuje ji od sebe. Se sebejistým úšklebkem začne knihy sbírat ze země a ukládat je zpátky do polic.
„Nedělej nám tu nepořádek,“ napomene ji.
Nala zatíná čelist s podrážděným zavrčením. Jestli někdy měla s tímhle mužem nějakou trpělivost, tak právě teď jí došla.
„Dobře, už žádné vtipy,“ vydechne poraženě Joel a zakládá si ruce na hrudi. „Když se mě v té chodbě dotknul, neviděl jsem nic.“
„Co to znamená?“ přimhouří podezíravě oči žena.
„To znamená, že nemá žádnou budoucnost. Je to jako… by už dávno byl mrtvý. Jako by neexistoval. Nikdy dřív jsem se s něčím takovým nesetkal.“
Nala překvapeně hledí do jeho tváře. Zdá se, že to není žádná Crawfordova hra. V jeho očích je jasné znepokojení.
„Ale Amon není mrtvý a… nebude!“ vyjede na něj. Snaží se potlačit ten nekontrolovatelný nával úzkosti, který zaplavuje její hruď. „Je senzitivní,“ vydá ze sebe nalomeným hlasem. „Nefunguje na něj magie. Možná…“
„Jen říkám, co jsem viděl,“ krčí rameny plukovník. „Co si z toho odneseš, je mi už jedno. Jen jsem ti chtěl projevit službu tím, že ti to řeknu.“ Jeho hlas je opět nezaujatý. Otáčí se a chce odejít.
„Poslyš,“ zastavuje ho nejistým hlasem. Informace o Amonovi ji velmi zaskočila, ale to není důvod, proč ho oslovila. „Kai řekl Amonovi o mém původu. Je to minulost, na kterou jsem se snažila zapomenout, ale když to teď zase vytáhl… Souvisí to nějak s budoucností, kterou jsi viděl?“
Joel k ní obrací svou tvář. „Budoucnost je jen pojem. Nikdy není přesně stanovená a záleží jen na tom, kterou cestou se rozhodneš jít. To, co jsem tehdy viděl v pánově budoucnosti, bylo prosté,“ pronese vyrovnaným hlasem. Nemusí ho vybízet k tomu, aby jí svou vidinu odhalil. „Ty a Amon jste rozprášili Sapphirehall bok po boku za pomoci mého pána a Teara. Jedno bez druhého by nefungovalo, a proto je tak důležité, abyste zůstali oba naživu.“
Nala překvapeně rozevře oči dokořán. „Tak proč-“
„Můj pán tuhle budoucnost změnil.“
„Cože?!“
Joel přikývne. „V okamžiku, kdy se s vámi dvěma zkontaktoval a řekl vám informace, ke kterým byste se sami nedostali.“
„Služebníci…“
„Snaží se tím změnit tu část, kde ty a tvoje dítě zemřete rukou sapphirehallského kapitána. Vyhraná válka nakonec nebude znamenat mír. Probíhající občanská válka ve všech sapphirehallských provinciích bude znamenat destrukci celého severního království. Arcadie se utopí ve svých dluzích. Fabulex bude jediné království, které se udrží, ale ne příliš dlouho,“ vydechne a na okamžik se v jeho jinak prázdných očích zableskne starost a… strach? „Bude to následek, kterému se tak můj pán pokouší zabránit. Ta budoucnost se teď změnila, ale jak jsem již několikrát podotknul, tak…“
„Budoucnost je vrtkavá,“ dokončuje jeho větu a nevěřícně hledí před sebe. Stále se snaží zpracovat všechny informace, které jí Joel nabídnul. Zcela pomíjí, že nedokončil svou výpravu odhalením osudu Fabulexu. To teď není důležité.
„Ty a tvoje dítě zemřete rukou sapphirehallského kapitána,“ přemítá si jeho slova stále dokola ve své hlavě. Dochází k uvědomění, že ji Kenta byl skutečně ochotný zabít. Možná ne v budoucnosti, která ji čeká teď, ale v jisté části jejího života určitě. Rukou si sáhne na břicho. „Já nejsem těhotná… Takže změnil i tohle.“
Její oči se mění ve sklo. Jen na malý okamžik pomyslí na to, jaké by to bylo, kdyby jí po Vincentovi zbyl takový odkaz. Možná by to znamenalo, že by už nikdy nemusela propadnou Temnotě, kdyby něco tak cenného nesla blízko svého srdce. To se ovšem už nedozví.
Joel je k jejím slovům chladný. Hledí na ni a nechává ji zpracovávat všechny emoce, které jeho slova vyvolala, svým vlastním tempem.
„A jaká je ta nová budoucnost?“
Nala ustrne pohledem na jeho holé dlani. Pohání ji nutkavá touha se po ní natáhnout a pevně ji stisknout.
Pokud skutečně v Amonově budoucnosti nic neviděl, může to znamenat spoustu věcí. Jedna z nich může být skutečnost, že možná Crawfordova moc je nějaká forma magie, která na Amona nepůsobí stejně jako jiné, o čemž se již přesvědčila na vlastní oči. Ale co když jde o něco úplně jiného? Možná, když se teď dotkne jeho ruky, uvidí v její budoucnosti i to, co se stane s Amonem, pokud se skutečně má něco stát. Jenže, co když se to dozví a ovlivní to její následné rozhodnutí přesně jak řekl Joel. I ten nejmenší krok jiným směrem může změnit zásadní události v katastrofu.
„Nalo, podívej, co jsem…“
Z jejího zamyšlení ji vyrušuje příjemný hlas Martha, který vykoukl z vedlejší uličky a v ruce svírá jakousi knihu v červeném vázání.
Jeho pohled ihned spočine na plukovníkovi a zvláštní pozici, ve které se dvojice nachází. Jsou k sobě obráceni čely. Joel má stáhnutou rukavici a natahuje se směrem k Nale. Ta pomaličku zvedá svou ruku k té jeho.
„Omlouvám se, jestli vás v něčem ruším,“ vydechne nejistě bývalý voják a nervózně přešlápne na místě.
Důstojník se na něj mile usměje a obrací se k němu. „My se ještě neznáme. Jsem plukovník Joel Crawford,“ natáhne k němu ruku na seznámení.
Marth se zamračí a ledabyle mu s ní potřese. „Slyšel jsem o vás. Jsem Marth Proud.“
„Plukovník mi přinesl nějaké zajímavé čtení,“ zalže z části Nala, aby zamaskovala skutečný důvod, proč za ní Crawford přišel. Nemá cenu, aby tím zatěžovala už tak psychicky dost nevyrovnaného Martha.
Usměje se na něj vlídným pohledem a zvedá knihu bez názvu do výše očí. Z jejího srdce padá obrovský kámen. Je vděčná, že se tu tak znenadání objevil, a bere to jako znamení, že by možná ve své budoucnosti našla něco, na co ještě není připravená, a bude lepší, když to prozatím zůstane skryto.
„Skvělé,“ usměje se spokojeně Marth.
„To je vše,“ obrátí se směrem k Joelovi Nala. Svými slovy se snaží naznačit, aby opustil jejich přítomnost, protože jeho nabídku odmítá.
Crawford se jen ušklíbne a přikývne. Bez delších řečí odchází z knihovny.
Naliny kroky vedou do čítárny. Sedá si k jednomu ze stolů a Marth si sedá naproti ní.
„Tak co to je?“ zeptá se zvědavě.
Žena otevírá na pohled velmi starou knihu v polorozpadlých deskách. „Hm, zdá se, že se jedná o dějepravu.“
Marth jen znuděně vydechne. „Myslel jsem, že jsi říkala, že je to něco zajímavého.“
Nala jeho poznámku ignoruje. „Jsou to spíš pověsti.“ Svým bystrým zrakem se do knihy začte. „Páni. Zní to opravdu zajímavě. Je tady všechno. Od pádu Mel-Abahu až po epidemii ve Fabulexu, a ještě mnohem víc.“
„Vážně, Nalo, říkala si, že je to zajímavé?“ zdůrazní znovu. Je očividné, že oba o tom mají zcela jinou představu.
Opět ignoruje jeho dost znuděný hlas a začne s předčítáním: „Za dávných časů, kdy vladaři začali rozvíjet svá ubohá království, po období Divokých králů, kdy byla země ještě neposkvrněná krví a po světě panoval mír, čtyři vládci čtyř hlavních království – severního, jižního, západního a východního – již dávno zapomněli na stará proroctví a legendy, jež se točili kolem jejich území. Každý z těch čtyř vládců chtěl těm ostatním ukázat, jak jeho města rozkvétají a celá jeho země prosperuje. Když konečně těchto cílů každý z nich dosáhl, na jistou dobu zavládl klid. To vedlo k tomu, že znudění vladaři začali blíž prozkoumávat památky, jež jim zanechali jejich předkové, aniž by si uvědomovali, jaký rozkvět nebo naopak zhoubu tyto prastaré monumenty v podobě čtyř chrámů znamenají pro jejich království,“ vydechne užasle. Její hlas je plný nadšení. Její oči září zvídavostí. Nedokáže pochopit, jak takováto studnice informací mohla ležet zaprášená v archivu východního království téměř bez povšimnutí.
Naproti tomu se Marth tváří dost nezaujatě. Jednou rukou si podpírá bradu, aby mu hlava nespadla na stůl, kdyby náhodou usnul. „Umíš se nadchnout pro zvláštní věci.“
„Tebe tohle snad nezajímá? Historie chrámů? Právě v téhle situaci to jsou velmi hodnotné informace.“
„Myslel jsem, že jsou to jen pověsti.“
„To ano, ale v každém vymyšleném příběhu je kousek pravdy,“ upozorní a rychle se noří zpátky do černých písmen na zažloutlém papíru: „Jako první pronikl do podivně hřejivých chodeb jednoho z těchto chrámů král Armund, panovník západního království nesoucí název Mel-Abah. Znuděný král se řítil v doprovodu svých věrných vojáků do planoucích hlubin chrámu snad hnán myšlenkou, že by se tam mohl skrývat nějaký zapomenutý poklad. I stalo se, že Armund jeden poklad, jenž mu zanechali předkové, skutečně našel. K jeho překvapení to byla žena ponořená do nekonečného spánku prastarou již zapomenutou magií. Armund, netušíc, že to není obyčejný člověk, narušil bariéru, jenž ochraňovala spící bytost před vlivem času. Zesláblá postava rozpoznala toho, kdo narušil onu bariéru a zapřísáhla mu své služby. Armund vládl dobře a jeho země dál pod jeho rukama vzkvétala s pomocí nadpřirozené bytosti, která zajišťovala, že zimy nebyly nikdy tak dlouhé a kruté, jak tomu bývalo dřív. Nicméně čas ke králi byl neúprosný, až nakonec podlehl tíze stáří. Po jeho smrti oddaná služebnice Velafora nabídla své služby královu jedinému žijícímu potomkovi, Nastrovi. Bohužel pro něj byl král Armund za svého života lepším vládcem nežli otcem, a tak Nastra nebyl připraven získat do svých rukou takovou moc.“
Nala překvapeně rozevře oči dokořán. Tenhle příběh je o králi, který kdysi vládl Mel-Abahu. Dobře ví, že tam teď neleží nic jiného než vypálené trosky západní říše.
Všechno to do sebe začíná zapadat. I tato služebnice zapřísáhla své služby tomu, kdo ji probudil. Stejně jako kdysi Tear a nedávno i Isabel. I ona byla věrná králově pokrevní linii.
„Nastra usedl na trůn po svém otci bez následníka ba i ženy. Jeho sobecké chování mu pokazilo několikáté manželství, i když v jádru svého srdce nebyl zlým člověkem. Nastra obdařen nadpozemskou služebnicí nedokázal kontrolovat svoje ambice a na království, které jeho otec vybudoval vlastníma rukama od základů, dopadla doba temna, která po čase poskvrnila jeho zemi krví, plamenem, zápachem smrti a nekonečnou zkázou, kterou – možná nevědomky – po svém království rozséval.
„Panování Nastry nepadlo do oka mnoha jeho podřízeným. Hrst těch, kterým důvěřoval, za jeho zády utvořila skupinu pro jeho svržení. Počíhali si na něj v temných a úzkých chodbách jeho hradu. Ti, kteří měli vrazit dýku do králových zad se dříve, než tak mohli učinit, proměnili v popel. Na panovníka stále dohlížela jeho mystická služebnice, Velafora, která dokázala zamaskovat svoji přítomnost tak, že pomocí magie učinila své tělo neviditelným.
„Když éterická bytost ochránila panovníka před atentátníky, král – již téměř zbavený zdravého rozumu – nechal zmasakrovat část své důstojnické gardy. Tato událost vyvolala v jeho vlastních řadách ohromnou rebelii. Bytost nadále ochraňovala svého pána a během toho umíral její rukou nespočet vojáků, služebnictva i prostých občanů. Velafora si ovšem nevšimla, že její boj je již zbytečný, a že chrání jen bezvládné tělo krále, které leželo za ní v kaluži vlastní krve. Když si konečně uvědomila, že její pán již delší dobu nedýchá, stejně jako panovník nedokázala udržet svůj hněv na uzdě a seslala na celé království masivní ohnivou vlnu, která pohltila vše hořlavé a živé. Velafora, která se vznášela vysoko nad hořícím královským palácem, se omluvila Nastrovi, že jej nedokázala ochránit a vydala se zpět do chrámu, kde na sebe opět uvalila prastarou kletbu nekonečného spánku.“
„To je nesmysl. Jak mohl ten, co to psal, vědět, že se ten démon vrátil do chrámu?“
„Démon…“ zamýšlí se Nala a zcela ignoruje jeho otázku. Amon přeci říkal, že Tear se bránil tomuto oslovení. Zajímá jí, kým tedy vlastně jsou.
Velafora ovládá oheň. Isabel dokáže seslat blesky a Tear… kdoví co vlastně dokáže. Ale zatím se zdá, že služebníci vládnou různým živlům a očividně každý z nich může mít ve špatných rukách ničivé následky. „Píše se tu, že se vznášela nad městem. Je to stejné jako u Austenu.“
„Nalo?“
„Ach, omlouvám se. Trochu jsem se zamyslela,“ usměje se nejistě Marthovým směrem. „Jak už jsem řekla, tak tohle jsou spíš pověsti. Některé věci můžou být jen doplněné, ale z toho, co jsem zatím četla, je tam velký kus pravdy. To, co jsem viděla na jihu, to potvrzuje.“
Nala se vrací do svých myšlenek. Velafora je žena stejně jako Isabel. Její moc zničila celé království Mel-Abah stejně jako Isabel zničila Austen. Obě ovládají smrtící živly. Při myšlence na podobnosti těchto dvou bytostí se ozve zapraskání jejích kloubů. Cítí se najednou provinile, že poslala Amona na západ, aby získal na svou stranu právě tuhle ženu.
Marth překvapeně šlehne pohledem k její zaťaté pěsti s klouby zabarvenými doběla. „Jsi si jistá, že chceš číst dál?“ zeptá se opatrně. „Je možné, že se dozvíš věci, které nechceš znát.“
„Možná se dozvím něco o Isabel,“ zabodne svůj pohled do jeho starostlivé tváře. „Já vím. Ale právě proto musím číst dál.“
Marth přikyvuje.
Nala sklopí pohled zpátky do knihy: „V té době se vladař severního města Sapphirehallu, Theodor Aerian-“ zaráží se. Dobře podle toho jména poznává svého předka.
„Aerian?“ zamračí se Marth. „Nikdy jsem o takovém rodu neslyšel. Opravdu někdy vládli na severu?“
Nala se zamračí. „Nepřerušuj mě.“
„Omlouvám se,“ vyhrkne bývalý voják. Nikdy by se neodvážil odporovat jejímu přísnému pohledu.
Pokračuje: „V té době se vladař severního města Sapphirehallu, Theodor Aerian, doslechl o ohromném požáru, jenž zachvátil území západního království. Rozkázal svým mužům, aby prozkoumali jeho okolí a pomohli všem, co přežili. Sapphirehallská armáda vyhledala přeživší a král severu jim poskytl domov vybudováním nového města za horským průsmykem. Toto město dostalo název Faithvalley známé také jako Údolí naděje pro svůj účel.
„Theodorovy uši zaslechly zvěsti o mystické bytosti, jež ukončila existenci Mel-Abahu a vyslal tam znovu svůj průzkumný oddíl, tentokrát již za jiným účelem. Theodor se chtěl ujistit, že taková ničivá síla nepadne do rukou nikomu jinému. Jeho vojska prohledala celý chrám od jeho základů, ale nikde nenašla známku toho, o čem se tehdy ve Faithvalley mluvilo. Král severu si oddechl, věříc, že už nikdo nebude disponovat takovou silou.“
„Vidíš. Jak je to tedy možné?“
Nala se zamýšlí. „Možná to bylo způsobené tím, jak se chrám pohybuje. Mohli to přehlédnout. Mě trvalo týdny, než jsem pořádně zmapovala celý chrám na jihu a pochopila, jak funguje,“ odtuší. „Kai… tedy spíš Tear mi řekl, že se komnaty se služebníky otevírají jednou za sto let, takže je možné, že v době toho incidentu byla komnata již zavřená. Nezmiňují se, kolik času uběhlo od toho, kdy Armund probudil Velaforu.“
„Tak snad už uběhlo nějaké to století a Amon bude dávat dobrý pozor, až bude hledat komnaty téhle služebnice,“ zakroutí pusou Marth.
„Tím jsem si jistá. Má oproti nim jednu velkou výhodu a tou jsou informace. Ví, jak chrámy fungují, a hlavně co hledat. Má i mapy toho místa a jméno… Velafora,“ řekne jistým hlasem Nala. „Kromě toho mě Kai ujišťoval o tom, že teď je přesně to období, kdy by měly být komnaty se služebníky přístupné. Abernant jeho tvrzení potvrzuje.“
„Proti tomu nemám žádný argument,“ pronese stále nedůvěřivě bývalý voják. „Tak snad to tak skutečně je.“
„Co si to tak čtu, tak služebníci nejsou úplně bezcitní, jak se na první pohled může zdát,“ dedukuje dál Nala a ignoruje jeho nedůvěru v tajemný přízrak, který vždy stojí po králově levici. „Zdá se, že jsou velmi fixovaní na toho, kdo je probudí. Velmi čistě dokážou vnímat jeho emoce. Bojím se, co ještě za škody může Abernant s Isabel napáchat, pokud je pojí tak silné pouto.“
„Třeba se to dozvíme na dalších řádcích,“ poznamenává Marth a nejistě pokrčí rameny.
Naliny oči opět zapátrají mezi písmena: „V té době osadníci z východu začali na ostrovech jižně pod Sapphirehallem stavět nové město nesoucí název Echelon, které Theodorovi hned padlo do oka. Rozhodl se proto pomoci s jeho výstavbou a získal tím právo na jeho správu. Sapphirehall byl v té obě prohlášen za království a lidé se k němu sjížděli jak z východu, tak z jihu.
„Tato situace nebyla příznivá pro jižní Arcadii, jenž kvůli tomu přicházela o daně. Arcadii tehdy kraloval lety obtěžkaný panovník, Goldar, který se snažil lid udržet co nejvíce pohromadě, ale nemohl se rovnat mladším vladařům z okolních království. I přes jeho snahu davy stále směřovaly na sever, pryč z jeho země. Goldar vyhradil hranice mezi jihem a severem a nechal střežit břehy svého království, aby jeho poddaní neopouštěli zemi. Bylo k tomu potřeba více než pár lodí, a proto král nechal postavit pevnost, která dostala název podle města, které leželo nedaleko od ní, Tsubata.
„To, že Arcadie bránila svému lidu opouštět jeho území se nelíbilo Theodorovi, protože tak přicházel o zisky. Rozhodl se proto s Goldarem vyjednávat o jejich svobodnou vůli. Nejistý Goldar odmítl Theodorovo pozvání na jeho území, a naopak ho přizval k sobě.
„Král severu pozvání přijal a se svojí flotilou vyrazil k Arcadii, kde se mělo jednání uskutečnit. Když se již sapphirehallská flotila blížila ke břehům jižního království, jeden z vojáků v mlze rozpoznal stavbu chrámu, která se tyčila na druhé straně hor od Arcadie. Theodor opomněl na jednání. Zatímco jeho vojáci brázdili stavbu druhého chrámu, Goldar na něj čekal v trůnním sále.
„Po dlouhém hledání našel panovník Sapphirehallu něco, v co již přestával věřit. V tajné komnatě chrámu se vznášela dívka. Stejně jako Armund i Theodor nevědomky porušil bariéru, jenž ochraňovala spící bytost od okolního světa. Vyděšená a slabá dívka mu zapřísáhla svoje služby. Theodor, nevěříc svým očím a uším, její nabídku přijal. Zcela zapomněl na krále Arcadie a hnal svou flotilu zpět k hradu na severu i se svou novou služebnicí. Isabel bylo její jméno.“
„Tak tady jí máme,“ pronese Marth.
Nala bez dechu rozevře oči dokořán. Takže Theodor Aerian, její předek, měl tu možnost vlastnit tuhle záhadnou bytost. Není to tedy poprvé, co je Isabel v Sapphirehallu. Pravděpodobně právě od Theodora má Abernant dochované svitky o její existenci.
„V té době se na východě v království Fabulex vyskytl jiný problém. Po zemi se rozšířila epidemie, která zasáhla i královské město. Král Dyne vydal ze své hradní pokladnice tolik prostředků, kolik jen mohl, ale epidemie, která vzešla z vody, se nedala zastavit ani přes všechna přísná opatření, která nakázal. Král, jenž nechtěl nechat svůj lid umírat, požádal o pomoc Arcadii, která však v tu dobu procházela finanční krizí, a tak se Goldar odmítl zaplétat do problémů jiných. Dyne požádal o pomoc i Sapphirehall, ale Theodor – zkoumající svoji novou služebnici – se rovněž odmítl zapojit. Král východu dlouho listoval zaprášenými archivy a pročítal svazky, aby se dozvěděl, jak epidemii zastavit. Bez úspěchu. Žádný ze svitků nepoukazoval na to, jak zastavit zhoubu, která se šířila ulicemi měst a vesnic.
„V jedné velmi staré kronice však dřímalo něco jiného, něco tak prastarého, že už to bylo všemi zapomenuto. Kam až kronika sahala, i na východě ležel jeden ze čtyř prastarých chrámů. Dle všech informací měl ještě trochu času, aby i on mohl otevřít komnatu s pokladem nevyčíslitelné hodnoty. Král vyhledal lokaci chrámu podle vyčtených údajů a objevil ho. Dlouho procházel křížem krážem jeho temné a promočené chodby, až konečně objevil to, co se vydal tak slepě hledat. Stejně jako králové Armund a Theodor před ním i Dyne porušil bariéru, jenž chránila bytost před vlivem času, a on procitl. V krvi krále Fabulexu rozpoznal toho, kdo jej potřebuje a zapřísáhl mu své služby. Tear bylo jméno tohoto na pohled temného služebníka. A tak byl probuzen třetí ze čtyř služebníků. Kudy Tear prošel po boku svého pána, tam se epidemie zastavila a po nějaké době společnými silami obnovili znovu ruch a život v jeho zemi.“
„Páni, tak takovou moc má ten Tear?“ vydechne unešeně Marth. „Zdá se mi to, nebo se to dost liší od toho, co dokážou ty dvě další? Co jsem tě tak poslouchal tak neumí nic jiného než ničit.“
„Myslím si, že to záleží hlavně na tom, kdo je vlastní. Služebníci oplývají neuvěřitelnou mocí a málokdo dokáže s takovým zdrojem síly vydržet při zdravém rozumu. Armund s pomocí Velafory také nechával svou zemi vzkvétat, ale Nastra byl ten, kdo pochybil.“
„Takže se nebojíš, když se Amon vydal hledat tu Velaforu, která srovnala se zemí celé království, protože zešílela?“
„Ne,“ odpovídá jistě a tentokrát je to pravda. Potřebovala chvíli si to nechat rozležet v hlavě, ale teď už nemá strach. „Služebník je věrný svému pánovi. Podle toho, co jsem se dozvěděla z rozhovoru s Isabel, si nic ze své minulosti stejně nepamatují. Amon bude v pořádku.“
Marth přikyvuje.
Nala pokračuje v předčítání: „Goldar nebyl nadšený z toho, že král Sapphirehallu své lodě obrátil před jeho prahem, a tak se dožadoval jasné odpovědi. Jenže Theodorovi byl už osud lidí ukradený od chvíle, co ho snad začarovala krása nadpřirozené služebnice. Přestával se zajímat o svůj lid a trávil svůj veškerý čas s ní. Pověry o démonem posedlém králi opustily jeho komnaty a šířily se světem, až se dostaly i k jižním hranicím.
„Pozdě Goldar prohledával ten samý chrám. Dožadoval se vrácení Isabel do Arcadie pod právem vlastnictví, jelikož to bylo jeho území, kde stály zdi chrámu. Vladař Sapphirehallu odmítl Goldarovi vyjít vstříc. Snad jen blázen by se vzdával takové moci a krásy, kterou Isabel oplývala. Panovník Arcadie, jehož země ekonomicky strádala, rozzuřen tím, jaké bohatství mu bylo odcizeno, vyhlásil válečný stav. Vojska jižního kontinentu se rychle mobilizovala a v Tsubatě probíhala strategická jednání.
„Theodor a ani nikdo ze sapphirehallských důstojníků netušil, že město jižně od Sapphirehallu, Echelon, je právě obsazováno arcadijskými vojsky. Tato událost nemohla dlouho zůstat bez povšimnutí. V ten okamžik se začala na Theodorův rozkaz mobilizovat i sapphirehallská armáda. Obyčejní lidé se tak ocitli v nejistotě, nejen o své domovy, ale také o své blízké. Goldar požadoval jediný cíl, navrácení Isabel do Arcadie. Theodor však o něčem takovém nechtěl ani slyšet. Nakonec se rozhodl, že chce-li Goldar Isabel, bude ji mít, ale ne tak jak si představoval.
„Večer, kdy půdu z jasné oblohy osvěcovaly hvězdy, bez váhání udeřila na první arcadijskou divizi smršť blesků, která však nepřicházela z oblohy, ale tvořila se odnikud přímo před zraky vyděšených vojáků. Prchající pěšáci z první linie začali trhat morálku i zbytku armády. Část mužů ignorovala hlas svého krále a prchala na jih k zakotveným lodím. Další část nechápavě svírala své meče, točíc se kolem svého panovníka. Goldarovi došlo, co se stalo, a rozhodl se, že zvolí svůj život i svých mužů před zkázou a jistou smrtí. Proto rozkázal zbytku své armády, aby se stáhla zpět ke břehům.
„Když arcadijská flotila opouštěla sapphirehallské břehy, vítr lehce zesílil a mezi mraky na horizontu se objevily obrysy ženy, jež se vznášela nad zemí. Všichni věřily, že se jim zjevil sám Rytíř nebes.“
„A tolik ke všem těm rozepřím, které jsou mezi Sapphirehallem a Arcadií do teď,“ odtuší Marth.
Nala přikyvuje. „Vzájemná nevraživost se mezi těmito královstvími drží, i když už všichni zapomněli, kde je její původ,“ vydechne. „Upřímně doufám, že tohle všechno dopadne dobře. Dokážeš si představit, že se proti sobě sejdou všichni služebníci?“
„To by byl konec světa,“ přitaká Marth. „Trochu mi z toho naskakuje husí kůže, ale čti dál.“
A tak i udělá: „Po světě se po všech těchto událostech začala šířit zpráva, že existuje i čtvrtý chrám s posledním služebníkem, jenž spí a čeká na to, až bude probuzen a bude moci složit přísahu. Tyto pověry na sebe nedaly dlouho čekat a začaly se tvořit skupiny dobrodruhů, což později dalo za vznik i Cechu Hrdinů.“
„A to je co za maníky?“ zašklebí se pobaveně Marth.
„Blázni, co po světě hledají poklady. Je tady o tom celá kapitola, ale to pro nás není teď důležité,“ odbíjí jeho poznámku Nala a pokračuje ve čtení: „Kromě Goldara, který jako jediný neměl svého služebníka, hledalo čtvrtý chrám i mnoho dalších lidí. Nikdo z nich však nebyl úspěšný a mnozí na svých cestách propadli cenou nejvyšší. Nakonec se i král Goldar vzdal pátrání, poté co jeho výpravy zubožily ekonomiku Arcadie na úplné dno a jeho vysoký věk dal o sobě vědět chabým zdravím.
„Roky plynuly a žádné ze tří království nevedlo svoji zem do války. Theodor nebyl nakonec šťastný, neboť Isabel neopětovala jeho city. I když se povídá, že celému jeho rodu předala sílu, o které se nikomu jinému ani nezdálo. Ta se odrážela v jejich speciálním vzhledu. Jejich vlasy měly barvu tekutého zlata jako ty její a jejich oči nesly barvu nachové fialové, jelikož se do nich vlila barva démonské krve. Získali tak ohromnou sílu, rychlost a odolnost.“ Nala při svých slovech zatíná čelist.
Marth překvapeně rozevře oči dokořán. Na jeho mysl přichází mnoho otázek, ale nepřerušuje její trhané čtení.
„Theodor nakonec zemřel sám bez dědice. S jeho smrtí zmizela i jeho služebnice Isabel a vznikla pověra, že si ji král vzal s sebou do hrobu. V Sapphirehallu se rozpoutala občanská válka, kterou započali Theodorovi potencionální následovníci. Už tak chabé království jejich šílenstvím ještě více chřadlo.
„V tu dobu stářím umíral i panovník Fabulexu. Ten měl dva zdravé syny, Kiskeho a Rolanda. Tear zapřísáhl své služby i jeho nejstaršímu synovi Kiskemu, a tak Dyne umíral s úsměvem na tváři. Roland byl ovšem se svým postavením nespokojený a nesmířil se s malou usedlostí a částí vojska, kterou mu otec odkázal. Nepřál si nic jiného než vládnout své vlastní zemi. Rozhodl se, že využije situace, kdy Sapphirehall přišel o svého krále a zmocní se uznávaného a svého času mocného severního kontinentu a přivede ho znovu ke slávě. Se sebrankou žoldáků království skutečně dobil a vybil téměř celý zbytek rodu Aerianů, aby nežil ani jediný dědic, který by se později mohl dovolávat práva na trůn.
„Goldar i na smrtelné posteli pořád myslel na to, jak by mystický služebník zvedl ekonomiku jeho země. Jeho výpravy do chrámu, ve kterém Theodor našel Isabel, však byly marné. Nikde po ní nebylo žádné stopy ani po smrti krále severu, a tak ve svém úctyhodném věku umíral s vědomím, že své dluhy předává dalším generacím.
„Roky plynuly a lidé začali tyto události zapomínat. Král Kiske se oženil a jeho manželka mu dala dva syny, Kaie a Darshe. Rolandovi v Sapphirehallu se narodil syn Elrick. Lidé zapomněli a přetvořili událost s démony a šílenými králi na pouhé pohádky k zastrašení dětí před vlastnostmi jako je pýcha a chamtivost.“
„Vzpomínám si,“ dodává Marth. „Pád Mel-Abahu byl svržen na obyčejný požár.“
„Lidé panují světu již dlouhá staletí a mnoho věcí zanikne, jiné naopak vyjde na povrch. Osud lidem vytvořil složitou cestu a je jen na nich, jak naloží se svým světem,“ odtuší Nala. Její výraz je zamyšlený. „I Abernant za své činy zaplatí… tou nejvyšší cenou.“
(Pokračování příště)
0 comments:
Okomentovat