Návrat
Po Amonově návratu
na panství se dozvěděl o Nalině neuposlechnutí jeho žádosti. Horší část pro něj
bylo zjištění, že se od jejího odjezdu ještě nevrátila. Rozhodl se proto ihned
vyrazit do Fabulexu s doufáním, že o ní možná budou něco vědět tam.
Se svojí služebnicí se zjevuje v zapadlé uličce města, aby je nikdo nezahlédl. Amon děkovně přikývne směrem k Velafoře, která se ztrácí v rudozlatém světle a maskuje svoji přítomnost. Uličkami Bílého města se vydávají rovnou k paláci.
U jeho brány opět stojí majorka Badri a další voják. „Přejete si?“
„Jmenuji se Amon Flare. Musím neodkladně hovořit s králem.“
„Ach, ano. Prosím, pane,“ pokyne rukou a nechává netrpělivého Amona projít kolem ní. Následuje ho až do chodby k trůnnímu sálu.
Zde naráží na dvojici jemu známých tváří.
Nala a Marth stojí naproti sobě a zdá se, že něco řeší.
„Řekl ti něco před smrtí?“ ptá se bývalého vojáka s tázavým pohledem Nala.
„Řekl toho docela dost,“ odvětí tvrdým hlasem Marth. „Například to, že věděl, že tam zemře.“
Nala jen smutně sklopí pohled. Tušila to. Vzpomíná na Kaiovu tvář, když plukovníkovo vychladlé tělo přivezli k jeho nohám. Dle toho výrazu usoudila, že on neměl nejmenší tušení, že se Crawford vydal na jistou smrt. Jeho nečekané hrdinství ji stále nepřestává překvapovat, ale dobře ví, pro koho to dělal. Až díky tomu pochopila, jak silné pouto Joela a Kaie pojilo. Konečně porozuměla, proč v něj král na východě měl i přes jeho těžko stravitelnou povahu tak velkou důvěru. Joel byl ochotný položit svůj život za svého krále… za Kaie.
„Udělal to kvůli něčemu, co viděl v budoucnosti?“
Marth neví, jak by měl plukovníkova poslední slova tlumočit. „Řekl mi, že je důležité, abych stál po tvém boku až do konce. Nebyl příliš konkrétní.“
„Hm,“ zamručí zamyšleně Nala. „Myslím, že to nebude problém zařídit a uvidíme, co to s sebou přinese. Zachránil nám život. Splnit jeho poslední přání je to nejmenší, co pro něj můžeme udělat.“
„Ano,“ vydechne Marth, ale jeho tvář je prázdná.
Amon nevnímá, o čem hovoří. Bez delšího rozmýšlení vykročí kupředu. Jeho ruce se okamžitě ovinou kolem Naliných ramen. Oddechuje si, že je živá a na první pohled zdravá.
Nala překvapeně rozevře oči, ale rychle poznává tu známou vůni a objetí mu oplácí. „Amone,“ vydechne do jeho černých vlasů. Teplo jeho těla v ní budí pocity, které tolik postrádala na cestě mrazivým labyrintem. Zavírá oči a naprosto se těm pocitům, které se převrací v jejím břiše, odevzdává. „Ty jsi to dokázal. Vrátil ses.“
„Slíbil jsem to. Já své sliby na rozdíl od někoho plním,“ zamračí se a odtahuje se s vráskou na čele. Ale jeho ruce zůstávají na jejích ramenou. Potřebuje cítit její přítomnost. Myslel na ní každý den, když byl na své cestě. Nemohl se dočkat toho dne, kdy ji opět sevře ve svých dlaních.
Nala se dál usmívá. Nemůže se zbavit toho dokonalého pocitu úlevy, když opět hledí do jeho krásné tváře. Užívá si zrychlený tlukot svého srce. Je opět s ní. Když se dívá do těch hlubokých očí, nedokáže pochopit, jak to bez něj mohla vydržet tak dlouho.
„Omlouvám se, ale nebyl čas ti to vysvětlovat,“ obhajuje se po chvíli a její dlaně berou jeho tvář do kalichu. Natáhne se k němu blíž. „Kdyby si věděl, co plánuji, určitě by ses na své cestě nesoustředil. Mohlo ti to akorát uškodit. Je mi líto, že jsem ti zase lhala, ale nešlo to jinak.“
„Nerada vás ruším,“ narušuje jejich shledání hlas majorky. „Král si žádá vaši přítomnost v trůnním sále,“ pokračuje Caliah. Její ruka ukáže směrem ke dveřím, ve kterých stojí Tear se svou prázdnou tváří a rukama založenýma za zády.
Naliny oči se znovu zvednou k těm Amonovým s jednou dlaní stále přiloženou na jeho tváři. „Pojďme,“ vyzve ho a její prsty jemně promnou jeho líci. „Stojí před námi důležitá rozhodnutí. Tohle ještě není konec.“
Trojice bývalých sapphirehallských vojáků bez dalšího váhání následuje temný stín služebníka do sálu.
Král jako obvykle sedí na svém trůnu. Tear se opět staví po jeho boku. Pod trůnem stojí ještě jedna postava. Je tu i Ridley.
„Pane Amone?“ vydechne mladý panovník a pokouší se o úsměv, ale jeho oči jsou dnes ještě smutnější, než tomu bylo doposud. Tíží je velmi čerstvá ztráta milované osoby. „Takže jste se nakonec také vrátil.“
„Přišel jsem sotva před chvílí,“ vyhrkne jmenovaný plný dojmů. Všechno se seběhlo tak rychle.
„Bohužel nám současná situace nedává času nazbyt. Už jsem se bál, že to nestihnete,“ odtuší Kai. Jeho hlas je plný úlevy ale i starostí. „Slečna Nala a pan Marth dorazili včera v pozdních hodinách a…“ Jeho pohled na chvíli odcestuje někam daleko, na to nejbolestivější místo v jeho nitru. Musí myslet na oběť svého nejspolehlivějšího vojáka, svého nejlepšího přítele a věrného průvodce životem. „Nakonec tu přečkali noc.“
„Děkuji, že jste se o ně postaral, pane,“ přikývne děkovně Amon. Jeho pohled trhne k Nale. Není ani zdaleka tak rozzlobený jako když s ní před několika okamžiky mluvil v chodbě.
Žena se na něj usměje a opět přenese svou pozornost zpátky ke králi. Nenápadně Amona chytá za ruku, aby si ještě jednou připomněla teplo jeho doteku, které jí tolik scházelo, když cítila, že zase stojí na kraji té pomyslné propasti.
Stojí u sebe tak blízko, že své spojené ruce snadno skrývají pod plášti. Bývalý major jí pevné sevření oplácí a také pohlédne ke Kaiovi.
„Máme aktuální informace o pohybu sapphirehallských vojsk na severu,“ pokračuje panovník a změří si dvojici zkoumavým pohledem. „Takže má otázka zní… Našli jste je?“
„Já jsem služebnici získal,“ přikyvuje Amon.
„A já služebníka,“ dodává Nala.
Amon k ní zvídavě trhne pohledem.
Nala mu tentokrát pohled neopětuje a dál se dívá zpříma na Kaie.
„Takže nakonec to je pravda a existují minimálně čtyři služebníci,“ vydechne král. Zdá se, že je tou informací zaskočen, i přes předpoklady, že by čtvrtý chrám mohl skutečně existovat.
Nala přikyvuje s vážným pohledem. Ve své hrudi cítí chlad, který s sebou přinesl tento služebník.
„Já získal Velaforu ze západního kontinentu nedaleko od padlého království Mel-Abah,“ představuje ji Amon. Cítí, že jeho nová služebnice stojí hned vedle něj, ale skrývá svou přítomnost, takže je všem očím ukryta.
„A já našla čtvrtý chrám na severu v pohoří Warland a v něm spícího služebníka jménem Yukiya,“ vydechne zdráhavě Nala. Stále je plná smíšených pocitů z této tajemné bytosti, která také stojí hned po jejím boku skryta v mlze magie.
„Cítím jejich přítomnost,“ vydechne Tear a jeho rudé oči se prostřídají mezi dvěma konkrétními body v místnosti. „Stojí u svých pánů, ale maskují svoji podobu. Můžu vidět jejich magickou energii.“
Nala si uvědomuje, že Tear před nimi nikdy svou přítomnost neskrýval. Kdykoliv byla na tomhle místě, stál po boku krále. Stále byl viditelný. Možná už si za to století zvykl na přítomnost lidí a jejich způsob života a oni si zvykli na něj. Začlenil se.
Kai přikyvuje. „Nechť vaši služebníci slouží stejně jako Tear pro lid, a ne pro sobecké touhy.“
Nala povoluje stisk Amonovy ruky a vykračuje krok dopředu. Kleká si na jedno koleno a zahanbeně sklání hlavu. „Pane, chci se vám znovu omluvit za neštěstí, které jsem vám svou výpravou přinesla. Služebník… Yukiya, chtěl pomoci, ale bylo už příliš pozdě, aby ho mohl zachránit. Neměli jsme čas si o tom promluvit, takže-“
„Služebníci dokážou vyléčit zranění, ale nedokážou křísit mrtvé,“ odtuší Tear tím beztvárným hlasem a utíná tak její slova.
Kai se na pokornou ženu útěšně usměje. Staví se na nohy a schází schody od trůnu. Jeho krémová róba se zlatým vyšíváním se elegantně vlní při každém jeho pohybu. Pokládá své dlaně na její ramena a staví ji zpátky na nohy. „Všichni jsme znali rizika. Plukovník tam byl, aby vás chránil. To také udělal.“
Nalina brada se lehce zatřese při pohledu do těch pomněnkových očí plných smutku. „Řekl vám, co zamýšlí?“
Kai lehce nakloní hlavu na stranu. Nerozumí její otázce. Jeho ruce obtěžkané zlatými prsteny sjíždí z jejích ramen a volně se svěsí podél jeho boků.
„Věděl to. Viděla jsem v jeho tváři, že znal svůj osud ještě dřív, než nastoupil na tu loď. Kdyby mi to došlo dřív-“ zakroutí odmítavě hlavou a svou načatou větu nedokončí. Nemá to smysl. „Marth to může potvrdit.“
Jmenovaný sklání pohled do země. „Je to pravda. Dozvěděl se o své smrti krátce před tím, než jsme vyrazili na cestu, a právě proto se rozhodl také angažovat, ale neřekl o tom nikomu,“ spouští směrem ke králi, který na něj zírá smutnýma očima. „Nechtěl vás tou informací zatěžovat, protože věděl, že byste ho na tu výpravu nikdy nepustil, ať by byla cena jakákoliv, a to mohlo změnit celý slet událostí.“
Král se křečovitě napřímí a stahuje svou tvář dozadu. Jeho ústa se semknou v tvrdou linku. Tohle je poprvé, co v jeho tváři vidí podobný výraz. Je to ovšem jen na zlomek okamžiku a ta tvrdost opět opadá. Mění se na čistou zoufalost odrážející se pouze v jeho bleděmodrém pohledu.
„Řekl mi to před tím, než zemřel,“ pokračuje upřímným tónem bývalý voják. „Původně jsem vám o tom nechtěl říkat, ale uvědomuji si, že je důležité, abyste to věděl. Plukovník Crawford zemřel jako hrdina. Obětoval svůj život, aby v budoucnu zachránil miliony. Kdyby tam s námi nebyl, já i Nala bychom zemřeli. Tím by Amon ztratil všechnu zbývající naději a tohle zaváhání by stálo život vás u Arcadie… a mnoho dalších později. Nakonec bychom nic nezměnili a celý svět by skončil v plamenech.“
Amon překvapeně šlehne pohledem k Marthovi, který stále visí očima v králově oněmělé tváři. Nejenom že se právě dozvěděl, že je Crawford po smrti, ale i to, že obětoval svůj život, aby zachránil Nalu a Martha a tím i budoucnost.
„A když o tom již hovořím, dovolil bych si vynést na světlo, co přineslo jeho poslední nahlédnutí do budoucnosti,“ pokračuje bývalý voják. Jeho pohled shlédne k jeho rukám a na chvíli se odmlčí, jako by se rozmýšlel, jak začít. „Neřekl mi toho mnoho, ale dle jeho slov je velmi důležité, abych nyní doprovázel Nalu na její cestě, ať povede kamkoliv. Musím jí za každou cenu ochránit.“
Nala podezíravě přimhouří oči. Marth se jí o tom zmínil již před tím, ale tón jeho hlasu nebyl prvně tak naléhavý jako tentokrát.
Kai dlouze vydechne. Snaží se udržet si neprostupný výraz. „Děkuji, pane Marthe. Velmi si vážím, že jste ke mně upřímný,“ zatřese se mu hlas a je jasně vidět, že se snaží zadržet slzy. „Hlavně si neberte jeho smrt za vinu. Byla to jeho volba. Kolik lidí tohle může říct?“
Žal se odráží i v pohledu posledního přítomného. Ridleyho mladá tvář je obtěžkaná smutkem.
Najednou si Nala uvědomuje, že lidé, co Joela skutečně znali, si ho vážili, obdivovali a očividně i milovali. Jeho smrt je velmi zasáhla. Skutečně nebyl jen bezcitné monstrum, které se vyžívalo v utrpení jiných. Byla naivní, když si myslela, že může někoho poznat za tak krátkou dobu a udělat si na něj jasný názor. Vždyť ona sama nosila každodenní masku, za kterou se snažila schovávat svoje slabosti a její pomocí odhánět ostatní. Bylo jen velmi málo lidí, kteří dokázali vidět přes tu masku a zůstali po jejím boku.
Její pohled opět trhne k Amonovi.
„Nicméně si musíme uvědomit, že se nacházíme v těžké situaci. Tahle válka za sebou zanechala mnoho mrtvých a bojím se, že jich ještě mnoho přinese. Až tohle všechno skončí, všichni dostanou pohřeb, jaký si zaslouží,“ pokračuje Kai. Jeho tvář se konečně ustálí, i když jeho oči jsou stále plné utrpení. „Ridley přišel s novými informacemi, které bychom s vámi chtěli sdílet,“ pronese vážným hlasem. „Před nějakou dobou Sapphirehall zmobilizoval velkou část své armády a vyslal ji směrem k Tsubatě. Nyní tam připravuje flotilu na vyplutí na jih. Započíná přímí útok na Arcadii.“
„Takže už to začalo,“ vydechne bývalý major.
„Tohle je ta šance, pane Amone, kterou jste chtěl,“ odtuší Kai. „Společnými silami to zastavíme.“
„Já jdu s vámi!“ řekne rozhodným hlasem Nala.
Kai se usměje. „O tom nepochybuji.“
Marth je očividně znepokojený, ale neřekne ani slovo. Ví, že za každou cenu musí dodržet slib, který dal Joelovi. Závisí na tom osud celého Sapphirehallu.
„Je těžké říct, jestli sám armádní generál a jeho služebnice zaútočí na Arcadii. Tím, že rozděluje armádu, se stává Sapphirehall zranitelnějším přímo ve svém srdci. Já svoje kohorty pošlu na pomoc Arcadii,“ pokračuje panovník. „Připojím se k nim společně s Tearem pro případ, že by nakonec došlo ke střetu s Isabel.“
Yukiya vydechne.
Nala jeho hlesnutí zachytí jako bolestivé štípnutí mrazu. Je doprovázené zvláštním zabrněním po celém jejím těle, které ji překvapí. Nakloní hlavu přes své rameno. I když svého služebníka nedokáže vidět, ví, kde se teď nachází. „Děje se něco, Yukiyo?“
„Ne, má paní,“ namítá monotónní hlas v její hlavě. „Zachvátil mě jen takový… pocit.“
Zamýšlí se. Je možné, že Yukiya zná Isabel. Rozhodně to není nepravděpodobné. Všechno by to do sebe zapadalo.
„Žena s vlasy jako zlato… Blesk dokáže prolomit led…“ připomene si sama pro sebe služebníkova slova.
Všichni muži překvapeně pohlédnou k ní.
„Pokud se mnou chcete mluvit stačí, abyste na to myslela. Nemusíte hovořit nahlas,“ ozve se opět Yukiyův hlas v její hlavě.
Nala si odkašle. „Omlouvám se. Jen jsem se zamyslela.“
Amon opět pohlédne na krále. „Potom já, Nala, Marth a naši žoldáci zaútočíme přímo na Sapphirehall. Dobijeme citadelu.“
Kai přikyvuje. „Abernanta s Isabel může potkat kdokoliv z nás. A každý z nás vlastní minimálně jednoho služebníka.“ Jeho pohled spočine na Tearovi, který souhlasně přikyvuje, aby svého pána ujistil o tom, že s ním potáhne třeba na kraj světa, pokud si to bude žádat. „Vraťte se na své panství a zmobilizujte armádu,“ pokračuje ke trojici před jeho trůnem. „Zatímco moje síly budou bránit Arcadii, vaše vojsko vrazí klín do srdce Sapphirehallu. To je naše strategie k vítězství.“
„Podpořím vás oba v tomhle boji,“ přikývne směrem ke dvojici Ridley. „Jen co jsem dostal zprávu o pohybu sapphirehallských vojsk, informoval jsem Gilberta na panství. Touhle dobou by už měl mobilizovat naši armádu a připravovat se k vyplutí. Během vaší nepřítomnosti se nám podařilo nastřádat obstojný počet žoldáků.“
„Co to kurva do prdele je?!“ zahřmí Gilbertův hlas, když vidí šestici osob, která se před ním znenadání objevila ve velícím sále v paprscích rudého a modrého světla. Spatřuje čtveřici sobě již známých tváří Amona, Naly, Martha a Ridleyho ve společnosti dvou zvláštně vypadajících bytostí.
„Ahoj, Bertíku,“ usměje se na něj Nala posměšně. Užívá si jeho překvapení. „Stýskalo se ti?“
Žoldák jen oněměle zírá na dvojici cizinců, která na okamžik hledí na sebe navzájem, ale rázem mizí stejně rychle jako se tu objevila.
„U Chaose!“ vykřikne znovu žoldák.
„Gilberte, rád tě zase vidím. Na vysvětlování bude čas později,“ vydechne klidným hlasem Amon směrem k rozhozenému muži. „Potřebujeme teď znát aktuální stav naší armády.“
Žoldák vytřeštěnýma očima pohlédne k němu. „To nemyslíš vážně! Vobjevíte se tu po měsíci jako blesk z čistýho nebe s nějakýma divnýma typošema, a řekneš mi, že na vysvětlování bude čas pozdějc? Se z toho pos-“
„Gilberte,“ vyzve ho prosebně Nala.
„No jo, no jo, ale teda budete mít hodně, co vysvětlovat!“ upozorní a svižně se přesouvá ke schodišti do spodního patra hradu.
„Naše kohorty teď skýtaj nad pět set novejch členů, a to hlavně díky financování Fabulexu,“ odtuší svým osobitým nakřáplým hlasem, když kráčí chodbou mezi mobilizující se posádkou. Přesně jak řekl Ridley, všechno se již dalo do pohybu. „Není to sice armáda snů, ale většina z nich už přišla s ucházejícim výcvikem, takže podle mě se s takovou armádou dá vyhrát nějaká ta bitva.“
„Jsi nejlepší, Bertíku!“ usměje se Nala upřímně a pohlédne k Ridleymu, který je v tichosti doprovází. „Oba jste. Nemohli jsme to tu nechat na starost nikomu lepšímu.“
Gilbert se jen zašklebí. Nala v tom úšklebku vidí příslib nepříjemností.
„Přišel se přihlásit taky nějakej maník ze Solinu. Prej tam bude dědit divadlo nebo co. Bylo mi to celkem volný, ale přitáhnul dost dobře cvičenejch chlapů. Hraje si na nějakýho šlechtice nebo co, ale mě příde pěkně ujetej. Má dokonce i vlastní dvoučlennou vochranku.“
Žoldák pokrčí rameny a otevírá dveře do jednoho z pokojů v levém křídle, kde také intenzivně probíhají přípravy žoldáků na vyplutí v plných obrátkách. „Chtěl se s tebou setkat vosobně,“ odtuší Gilbert směrem k Nale. „Tak sem mu slíbil, že když se vrátíš, tak s nim prohodíš slovíčko.“
Žena nejistě přikyvuje a vchází do místnosti. Amon ji následuje a jako poslední za nimi vejde i Gilbert, zatímco Ridley se od skupiny odpojuje, aby zařídil svoji část příprav.
Žoldák se staví před trojici mužů, kteří se akorát oblékají do brnění. „Hej, Eliasi, tak tady jí máš,“ pokyne k Nale rukou.
Muž, kterého oslovil jako Eliase, zvedá svůj pohled k ní. Jeho oči mají výraznou zelenou barvu a hned zazáří nadšením, když spatří Nalu. Kleká si před ní na jedno koleno a bere její ruku do své dlaně, aby jí políbil na její hřbet. Dychtivým pohledem se opět zahledí do její překvapené tváře.
„Zaslechl jsem pouze zvěsti o vaší neskonalé kráse, ale ani z části se nepřibližovali k dech beroucí skutečnosti,“ spustí velmi naškrobeným hlasem. „Mé jméno je Elias Goldstein. Prosím, přijměte mé tělo, které vás bude chránit dnem i nocí, a mého ducha, který vám bude dobrým rádcem a oporou. Budu vám sloužit, dokud si mě sám Stvořitel nevyžádá do svých služeb.“
Nala s překvapeným výrazem zírá do jeho lačného pohledu. Nedokáže uvěřit svým očím ani uším.
„Jak si to dovoluje s vámi takto hovořit? Já jsem váš ochránce. Mám ho zabít, má paní?“ zeptá se Yukiya, který jasně cítí Nalino nepohodlí v této situaci.
„Ne!“ vykřikne hlasitě žena, když se probouzí ze svého překvapení a rychle vymaňuje svou ruku z Eliasova sevření.
Všichni muži v místnosti na ni překvapeně pohlédnou. Nikdo kromě Naly nemůže slyšet Yukiyův hlas, když skrývá svou přítomnost.
„Tedy… Chci říct, že vám děkuji, myslím,“ vydává ze sebe zdráhavým hlasem. Stále je dost překvapená jeho výstupem.
Gilbert se vedle ní jen potutelně pošklebuje.
„Omluvte nás na chviličku.“
Nala popadá žoldáka za límec jeho kožené vesty a táhne ho ven z místnosti. Když se za nimi zavřou dveře, nevěřícně pohlédne do jeho tváře.
„Co přesně si mu slíbil, Gilberte?“ spustí výhružným tónem.
Ten se jen pobaveně směje. „Chtěla‘s žoldáky, tak je máš,“ krčí rameny. „Ale mám pro tebe ještě něco…“ dodává a zamíří pohledem někam za ní.
Nala se obrací. Její oči se rozšíří, když v chodbě spatřuje známou tvář. Stojí tam žena oděná v černé uniformě s rudým znakem na hrudi. Má dlouhé temně černé vlasy a intenzivně černé oči. Vedle ní z každé strany stojí jeden žoldák v podobných uniformách s černými helmami. Je to Arietta a její žoldáci z Black Hand.
Žoldačka se mile usměje a pokládá si ruku na srdce s lehkou úklonou. „Královno, dovolte, abych vám znovu nabídla své služby alespoň pro tentokrát. Potáhnu s vámi do války!“
Nala se šťastně usměje. Ten chlad v její hrudi přebije záplava hřejivých emocí, které už dlouho necítila. Jednu ruku ovíjí kolem ženiných ramen a sevře ji v objetí. „Arietto!“
„Královno…“ usměje se překvapeně žoldačka a pokládá jí své dlaně v černých rukavicích na záda. „Nečekala bych takovou odměnu ještě před bojem.“
„Tak zase dobrý, tohle si můžete říc potom,“ zavrčí Gilbert a své svalnaté ruce natlačí mezi dvojici žen, aby je od sebe oddělil. „Teď se musíme nalodit.“
Arietta ho se svými muži následuje na pláž, kde už se všichni žoldáci hrnou na lodě, které jim poslal Fabulex.
Nala se staví na pobřeží a sleduje všechny přípravy. Doléhá na ní tíha nadcházejících událostí. Celou dobu se tak dychtivě hnala za vidinou pomsty, ale teď, když sleduje, kolik životů leží v jejích rukou, kolik oddaných mužů a žen ještě padne, bolí to. Žádná pomsta není dostatečně sladká, aby dokázala všechny ty ztráty vyvážit.
Amon se k ní přidává. Staví se těsně vedle ní s pohledem na zakotvené lodě. „Zdá se, že po době tvé vlády tady, mě všichni přehlíží,“ utrousí pobaveně.
„A to jsem vládla sotva hodinu,“ zašklebí se Nala, ale její pohled stále patří žoldákům a námořníkům, kteří nakládají lodě potřebnými zásobami.
„Asi to máš v krvi.“
„Tohle na mě nezkoušej,“ zatvrzuje se a její tvář povadne.
„Nemyslel jsem to tak,“ namítá bývalý major. „Ale když jsme u toho, už si přemýšlela o tom, co bude, až svrhneme Abernanta?“
„Tak daleko jsem se ještě nezamyslela,“ zalže. Nedokáže mu přiznat, že začala skutečně zvažovat jeho myšlenku na jejich společnou vládu. Zdálo se to tak absurdní a přeci to vypadalo jako jediná schůdná možnost.
„Nebude nikdo, kdo by převzal vládu. Strhne se občanská válka, která se bude táhnout dlouho, pokud někdo nezakročí.“
Nala dlouze vydechne. „Neměli bychom předbíhat. Nejdřív musíme Sapphirehall osvobodit, a potom…“ Její oči na něj zpříma pohlédnou. „A potom můžeme korunovat třeba Gilberta. Cokoliv bude lepší než tohle.“
Amon se tentokrát neusměje. Pohlédne na ni a uvidí, že ani na její tváři není pobavený úšklebek. Tahle situace je příliš vážná na to, aby mohla dál předstírat radost.
„Spolu dokážeme cokoliv, Amone,“ vydechne. Její dlaň sevře tu jeho a její intenzivní pohled se ponoří do hloubky jeho nitra. „Stůj při mně a nebude muset být žádná občanská válka a už žádná krutovláda.“
Jeho pohled naproti tomu jejímu znejistí. „Co se tím snažíš říct?“
„Nabízím ti závazek do konce života. Stůj po mém boku jako můj král.“
Amon mlčí. Hledí do její tváře a snaží se najít jakoukoliv skulinku v jistotě, která se odráží v tom nachovém pohledu. „To nemůžeš myslet vážně.“
„Proč ne, Amone?“ pokrčí rameny a otáčí se k němu celým svým torzem. „Proč je ta představa tak nereálná?“
„Jsme dobří přátelé a dobří společníci, ale jsi si jistá, že bychom byli dobří vládci?“
„U sebe si nejsem jistá ničím, ale u tebe jsem si nikdy nebyla jistější. Jsi ten nejlepší člověk, jakého jsem ve svém životě poznala. Jsi přirozený vůdce. Jsi čestný. Dokážeš čelit zlu a nespravedlnosti. Budeš bojovat za práva slabších do konce svých dnů. Při naší společné cestě ses toho tolik naučil.“ Její oči se zalesknou, když se do nich hrnou slzy dojetí. Pevně sevře i jeho druhou ruku. „A pokud to bude moje postavení, co ti pomůže se dostat na trůn Sapphirehallu, bude alespoň k něčemu dobré,“ vydechne roztřeseným hlasem. „Ty jsi ten jediný, kterého si dokážu v takové situaci představit po svém boku. Jsi ten jediný, kdo dokáže držet Temnotu v té černé jámě podvědomí, kam patří, a pokud by se snad někdy opět prodrala napovrch, jsi ten jediný, kdo ji dokáže zastavit… i kdyby to mělo být už napořád.“
Jeho obličej je překvapený. Neví, co by na to mohl říct. Ten vtip, který pronesl, než se vydal na výpravu pro svou služebnici, se rázem změnil v něco mnohem víc.
„Vím, co po tobě teď žádám. Je to velké břemeno, a ještě větší zodpovědnost. Pokud bys s tím souhlasil, znamenalo by to, že bys byl ke mně připoután do konce mého a možná i svého života. Znamenalo by to budit se každý den s myšlenkou, že se může stát něco, co naruší tu rovnováhu, která drží ty temné myšlenky pohřbené hluboko v mém nitru. Ale já v tebe věřím. Věřím, že uděláš správnou věc, když bude potřeba.“
Jeho do teď překvapená tvář se zamračí. Vytahuje svoje dlaně z jejího sevření. „Proč hned musíš myslet na to nejhorší?“ dere ze sebe. „To si vážně myslíš, že mě přesvědčí nabídka toho, že tě jednoho dne možná budu muset zabít?“
Nala zakroutí hlavou. „Ne. Ovšem, že ne,“ zašeptá skoro neslyšně. „Omlouvám se, že tě o to žádám. Jsem… Jsem vyděšená.“
V jeho očích se odrazí uvědomění. Polevuje ve svém odtažitém postavení a jeho výraz změkne. „Já také,“ pokývá hlavou. „A jedna z té dlouhé řady věcí, kterých se teď bojím je, že tě ztratím. Moje city se nikdy nezměnily. Myslel jsem, že dokážu respektovat tvoje přání a potlačit je. Být pouze tvým přítelem, ale při každé takové myšlence, jako je tahle, je tak snadné zapomenout a nechat se oddat těm pocitům. Miluji tě, a to je něco, co se nezmění. Proto nemůžu přijmout tuhle nabídku. Nebylo by to ode mě čestné. Vždycky bych toužil po tom, aby to bylo něco víc. A to by nakonec mohlo zruinovat nás oba a s námi i Sapphirehall. V takovém případě pro něj možná bude lepší nemít žádné vládce a nechat lid, ať sám rozhodne o jeho osudu…“
Na Nalině tváři se k Amonově překvapení objeví náznak úšklebku. „Myslím, že jsi zcela nepochopil všechny aspekty mého návrhu,“ odvětí s očima stále upřenýma do těch jeho. „Chci tě, Amone, ve všech významech té věty. Chci, aby si byl můj král, můj přítel, ale i můj milenec.“
Nedokáže najít žádná slova, kterými by reagoval na její poslední slova. Jeho srdce bije jako o závod.
„Promysli to,“ kývne Nala s tím něžným úsměvem.
„Nalo,“ ozve se chlapecký hlas, který narušuje ticho. „Amone.“
Dvojice současně pohlédne na Ridleyho.
„Přichází náš okamžik,“ spustí chlapec. „Je připraveno dost žoldáků, aby to stačilo na obsazení ulic a středu města. Čeká se jen na vaše rozkazy. Jaké jsou tedy další instrukce?“
„Není na co čekat. Vyrážíme,“ rozhodne Amon a snaží se dál nemyslet na nečekanou nabídku a vyznání, kterými ho Nala zcela vyvedla z míry. Teď je čeká velký úkol a musí mu věnovat plnou pozornost.
„Ridley, ty zůstaň tady a starej se zatím o sídlo a Narsh. Kdyby-“ zaráží se muž. „Kdyby se nám cokoliv stalo, tohle místo je i tvůj domov. Už se nikdy nemusíš vracet na Rovero.“
„Děkuji,“ usměje se polichoceně chlapec. „Ale já jsem si jistý, že vše dopadne podle plánu.“
Amon jen nejistě přikývne.
„Takže je to tady, Amone,“ vydechne Nala s posledním pohledem do jeho očí.
Vydává se směrem k lodi, kde je již naloděná Arietta a Black Hand. Je následována Eliasem a jeho žoldáky. Přidává se k nim i Ridleyho oddíl a Marth, který se zapřísáhl Joelovi, že se od Naly nehne, i když jeho nedávná zranění mu stále způsobují nepohodlí. Úkol této skupiny je obsadit celé město a potlačit vojenský odpor v ulicích hlavního města severního kontinentu.
Amon následuje Gilberta a Crimson Lion. S nimi se na lodi plaví i všichni ostatní žoldáci, kteří za ně přišli bojovat. Společně mají za úkol zaútočit na citadelu a obsadit ji.
Amon vychází na kapitánský můstek a shlédne dolů k připraveným mužům a ženám v plné zbroji. Osvěžuje si tak vzpomínky na minulost.
„Sapphirehall vysílá velkou část svého vojska na jih k Arcadii. Zřejmě nepočítá s tím, že se zapojí do konfliktu i Fabulex. Tím se stává zranitelný v srdci hlavního města. Neočekává náš útok. Tohle překvapení bude naším vítězstvím!“ zvolá povzbudivě.
Všichni žoldáci zvedají své zbraně s bojovým pokřikem.
Následně zahřmí Gilbertův hlas. „Tak, chlapy, jedem do války! Tohle nebude žádná strkanice jako dobývání nějakýho sídla nebo bránění vesnice, tak se připravte!“ upozorní je. „Zvedněte kotvy!“
Loďstvo z Fabulexu se plaví na druhou stranu světa. Král východní země se svým věrným společníkem po svém boku vyráží s celou armádou vstříc na pomoc Arcadii.
„Nakonec jsem musel zmobilizovat kohorty,“ posmutní Kai, když se vyloďují na západním pobřeží jižního kontinentu. Jeho hruď je tížena těmi nejhoršími pocity a výčitkami. „Z vojenských potyček na severu se nakonec stala světová válka. Celé je to tak, jak to plukovník Crawford předpovídal. Nezměnili jsme nic!“
Majorka Badri, která stojí v blízkosti svého panovníka a může tak slyšet jeho slova, při zmínění Joelova jména smutně sklápí pohled do země. Byla další osobou, kterou jeho smrt velmi zasáhla.
„Sapphirehall mi vzal bratra, ale i tak jsem nechtěl vést svůj lid do boje. Situace se však změnila. Nemůžu se dívat na to, jak kvůli ambicím falešného vládce trpí a umírají další a další lidé. Sice dnes zemře mnoho vojáků na obou stranách, ale jsem si jistý, že to už konečně ukončí tohle šílenství jednou pro vždy,“ zatíná pěsti. „Pan Amon a slečna Nala teď vedou své vojsko do centra Sapphirehallu. Ten má rozdělené síly, a to zapříčiní jeho porážku. Musí se postarat o to, aby plukovník… aby Joel nezemřel zbytečně.“
„Naše jednotky rozpráší sapphirehallské legie u Arcadie na počest prince Darshe, plukovníka Crawforda i všech ostatních, kteří promarnili své životy v téhle válce,“ přitakává Tear. „Jsem s vámi, kdybych se měl utkat se služebnicí.“
Kai přikývne a podívá se do dálky. Od hlavního města jižního kontinentu se vzduchem nese hluk doprovázený křikem. „Musíme si pospíšit a podat Arcadii pomocnou ruku.“
Se svojí služebnicí se zjevuje v zapadlé uličce města, aby je nikdo nezahlédl. Amon děkovně přikývne směrem k Velafoře, která se ztrácí v rudozlatém světle a maskuje svoji přítomnost. Uličkami Bílého města se vydávají rovnou k paláci.
U jeho brány opět stojí majorka Badri a další voják. „Přejete si?“
„Jmenuji se Amon Flare. Musím neodkladně hovořit s králem.“
„Ach, ano. Prosím, pane,“ pokyne rukou a nechává netrpělivého Amona projít kolem ní. Následuje ho až do chodby k trůnnímu sálu.
Zde naráží na dvojici jemu známých tváří.
Nala a Marth stojí naproti sobě a zdá se, že něco řeší.
„Řekl ti něco před smrtí?“ ptá se bývalého vojáka s tázavým pohledem Nala.
„Řekl toho docela dost,“ odvětí tvrdým hlasem Marth. „Například to, že věděl, že tam zemře.“
Nala jen smutně sklopí pohled. Tušila to. Vzpomíná na Kaiovu tvář, když plukovníkovo vychladlé tělo přivezli k jeho nohám. Dle toho výrazu usoudila, že on neměl nejmenší tušení, že se Crawford vydal na jistou smrt. Jeho nečekané hrdinství ji stále nepřestává překvapovat, ale dobře ví, pro koho to dělal. Až díky tomu pochopila, jak silné pouto Joela a Kaie pojilo. Konečně porozuměla, proč v něj král na východě měl i přes jeho těžko stravitelnou povahu tak velkou důvěru. Joel byl ochotný položit svůj život za svého krále… za Kaie.
„Udělal to kvůli něčemu, co viděl v budoucnosti?“
Marth neví, jak by měl plukovníkova poslední slova tlumočit. „Řekl mi, že je důležité, abych stál po tvém boku až do konce. Nebyl příliš konkrétní.“
„Hm,“ zamručí zamyšleně Nala. „Myslím, že to nebude problém zařídit a uvidíme, co to s sebou přinese. Zachránil nám život. Splnit jeho poslední přání je to nejmenší, co pro něj můžeme udělat.“
„Ano,“ vydechne Marth, ale jeho tvář je prázdná.
Amon nevnímá, o čem hovoří. Bez delšího rozmýšlení vykročí kupředu. Jeho ruce se okamžitě ovinou kolem Naliných ramen. Oddechuje si, že je živá a na první pohled zdravá.
Nala překvapeně rozevře oči, ale rychle poznává tu známou vůni a objetí mu oplácí. „Amone,“ vydechne do jeho černých vlasů. Teplo jeho těla v ní budí pocity, které tolik postrádala na cestě mrazivým labyrintem. Zavírá oči a naprosto se těm pocitům, které se převrací v jejím břiše, odevzdává. „Ty jsi to dokázal. Vrátil ses.“
„Slíbil jsem to. Já své sliby na rozdíl od někoho plním,“ zamračí se a odtahuje se s vráskou na čele. Ale jeho ruce zůstávají na jejích ramenou. Potřebuje cítit její přítomnost. Myslel na ní každý den, když byl na své cestě. Nemohl se dočkat toho dne, kdy ji opět sevře ve svých dlaních.
Nala se dál usmívá. Nemůže se zbavit toho dokonalého pocitu úlevy, když opět hledí do jeho krásné tváře. Užívá si zrychlený tlukot svého srce. Je opět s ní. Když se dívá do těch hlubokých očí, nedokáže pochopit, jak to bez něj mohla vydržet tak dlouho.
„Omlouvám se, ale nebyl čas ti to vysvětlovat,“ obhajuje se po chvíli a její dlaně berou jeho tvář do kalichu. Natáhne se k němu blíž. „Kdyby si věděl, co plánuji, určitě by ses na své cestě nesoustředil. Mohlo ti to akorát uškodit. Je mi líto, že jsem ti zase lhala, ale nešlo to jinak.“
„Nerada vás ruším,“ narušuje jejich shledání hlas majorky. „Král si žádá vaši přítomnost v trůnním sále,“ pokračuje Caliah. Její ruka ukáže směrem ke dveřím, ve kterých stojí Tear se svou prázdnou tváří a rukama založenýma za zády.
Naliny oči se znovu zvednou k těm Amonovým s jednou dlaní stále přiloženou na jeho tváři. „Pojďme,“ vyzve ho a její prsty jemně promnou jeho líci. „Stojí před námi důležitá rozhodnutí. Tohle ještě není konec.“
Trojice bývalých sapphirehallských vojáků bez dalšího váhání následuje temný stín služebníka do sálu.
Král jako obvykle sedí na svém trůnu. Tear se opět staví po jeho boku. Pod trůnem stojí ještě jedna postava. Je tu i Ridley.
„Pane Amone?“ vydechne mladý panovník a pokouší se o úsměv, ale jeho oči jsou dnes ještě smutnější, než tomu bylo doposud. Tíží je velmi čerstvá ztráta milované osoby. „Takže jste se nakonec také vrátil.“
„Přišel jsem sotva před chvílí,“ vyhrkne jmenovaný plný dojmů. Všechno se seběhlo tak rychle.
„Bohužel nám současná situace nedává času nazbyt. Už jsem se bál, že to nestihnete,“ odtuší Kai. Jeho hlas je plný úlevy ale i starostí. „Slečna Nala a pan Marth dorazili včera v pozdních hodinách a…“ Jeho pohled na chvíli odcestuje někam daleko, na to nejbolestivější místo v jeho nitru. Musí myslet na oběť svého nejspolehlivějšího vojáka, svého nejlepšího přítele a věrného průvodce životem. „Nakonec tu přečkali noc.“
„Děkuji, že jste se o ně postaral, pane,“ přikývne děkovně Amon. Jeho pohled trhne k Nale. Není ani zdaleka tak rozzlobený jako když s ní před několika okamžiky mluvil v chodbě.
Žena se na něj usměje a opět přenese svou pozornost zpátky ke králi. Nenápadně Amona chytá za ruku, aby si ještě jednou připomněla teplo jeho doteku, které jí tolik scházelo, když cítila, že zase stojí na kraji té pomyslné propasti.
Stojí u sebe tak blízko, že své spojené ruce snadno skrývají pod plášti. Bývalý major jí pevné sevření oplácí a také pohlédne ke Kaiovi.
„Máme aktuální informace o pohybu sapphirehallských vojsk na severu,“ pokračuje panovník a změří si dvojici zkoumavým pohledem. „Takže má otázka zní… Našli jste je?“
„Já jsem služebnici získal,“ přikyvuje Amon.
„A já služebníka,“ dodává Nala.
Amon k ní zvídavě trhne pohledem.
Nala mu tentokrát pohled neopětuje a dál se dívá zpříma na Kaie.
„Takže nakonec to je pravda a existují minimálně čtyři služebníci,“ vydechne král. Zdá se, že je tou informací zaskočen, i přes předpoklady, že by čtvrtý chrám mohl skutečně existovat.
Nala přikyvuje s vážným pohledem. Ve své hrudi cítí chlad, který s sebou přinesl tento služebník.
„Já získal Velaforu ze západního kontinentu nedaleko od padlého království Mel-Abah,“ představuje ji Amon. Cítí, že jeho nová služebnice stojí hned vedle něj, ale skrývá svou přítomnost, takže je všem očím ukryta.
„A já našla čtvrtý chrám na severu v pohoří Warland a v něm spícího služebníka jménem Yukiya,“ vydechne zdráhavě Nala. Stále je plná smíšených pocitů z této tajemné bytosti, která také stojí hned po jejím boku skryta v mlze magie.
„Cítím jejich přítomnost,“ vydechne Tear a jeho rudé oči se prostřídají mezi dvěma konkrétními body v místnosti. „Stojí u svých pánů, ale maskují svoji podobu. Můžu vidět jejich magickou energii.“
Nala si uvědomuje, že Tear před nimi nikdy svou přítomnost neskrýval. Kdykoliv byla na tomhle místě, stál po boku krále. Stále byl viditelný. Možná už si za to století zvykl na přítomnost lidí a jejich způsob života a oni si zvykli na něj. Začlenil se.
Kai přikyvuje. „Nechť vaši služebníci slouží stejně jako Tear pro lid, a ne pro sobecké touhy.“
Nala povoluje stisk Amonovy ruky a vykračuje krok dopředu. Kleká si na jedno koleno a zahanbeně sklání hlavu. „Pane, chci se vám znovu omluvit za neštěstí, které jsem vám svou výpravou přinesla. Služebník… Yukiya, chtěl pomoci, ale bylo už příliš pozdě, aby ho mohl zachránit. Neměli jsme čas si o tom promluvit, takže-“
„Služebníci dokážou vyléčit zranění, ale nedokážou křísit mrtvé,“ odtuší Tear tím beztvárným hlasem a utíná tak její slova.
Kai se na pokornou ženu útěšně usměje. Staví se na nohy a schází schody od trůnu. Jeho krémová róba se zlatým vyšíváním se elegantně vlní při každém jeho pohybu. Pokládá své dlaně na její ramena a staví ji zpátky na nohy. „Všichni jsme znali rizika. Plukovník tam byl, aby vás chránil. To také udělal.“
Nalina brada se lehce zatřese při pohledu do těch pomněnkových očí plných smutku. „Řekl vám, co zamýšlí?“
Kai lehce nakloní hlavu na stranu. Nerozumí její otázce. Jeho ruce obtěžkané zlatými prsteny sjíždí z jejích ramen a volně se svěsí podél jeho boků.
„Věděl to. Viděla jsem v jeho tváři, že znal svůj osud ještě dřív, než nastoupil na tu loď. Kdyby mi to došlo dřív-“ zakroutí odmítavě hlavou a svou načatou větu nedokončí. Nemá to smysl. „Marth to může potvrdit.“
Jmenovaný sklání pohled do země. „Je to pravda. Dozvěděl se o své smrti krátce před tím, než jsme vyrazili na cestu, a právě proto se rozhodl také angažovat, ale neřekl o tom nikomu,“ spouští směrem ke králi, který na něj zírá smutnýma očima. „Nechtěl vás tou informací zatěžovat, protože věděl, že byste ho na tu výpravu nikdy nepustil, ať by byla cena jakákoliv, a to mohlo změnit celý slet událostí.“
Král se křečovitě napřímí a stahuje svou tvář dozadu. Jeho ústa se semknou v tvrdou linku. Tohle je poprvé, co v jeho tváři vidí podobný výraz. Je to ovšem jen na zlomek okamžiku a ta tvrdost opět opadá. Mění se na čistou zoufalost odrážející se pouze v jeho bleděmodrém pohledu.
„Řekl mi to před tím, než zemřel,“ pokračuje upřímným tónem bývalý voják. „Původně jsem vám o tom nechtěl říkat, ale uvědomuji si, že je důležité, abyste to věděl. Plukovník Crawford zemřel jako hrdina. Obětoval svůj život, aby v budoucnu zachránil miliony. Kdyby tam s námi nebyl, já i Nala bychom zemřeli. Tím by Amon ztratil všechnu zbývající naději a tohle zaváhání by stálo život vás u Arcadie… a mnoho dalších později. Nakonec bychom nic nezměnili a celý svět by skončil v plamenech.“
Amon překvapeně šlehne pohledem k Marthovi, který stále visí očima v králově oněmělé tváři. Nejenom že se právě dozvěděl, že je Crawford po smrti, ale i to, že obětoval svůj život, aby zachránil Nalu a Martha a tím i budoucnost.
„A když o tom již hovořím, dovolil bych si vynést na světlo, co přineslo jeho poslední nahlédnutí do budoucnosti,“ pokračuje bývalý voják. Jeho pohled shlédne k jeho rukám a na chvíli se odmlčí, jako by se rozmýšlel, jak začít. „Neřekl mi toho mnoho, ale dle jeho slov je velmi důležité, abych nyní doprovázel Nalu na její cestě, ať povede kamkoliv. Musím jí za každou cenu ochránit.“
Nala podezíravě přimhouří oči. Marth se jí o tom zmínil již před tím, ale tón jeho hlasu nebyl prvně tak naléhavý jako tentokrát.
Kai dlouze vydechne. Snaží se udržet si neprostupný výraz. „Děkuji, pane Marthe. Velmi si vážím, že jste ke mně upřímný,“ zatřese se mu hlas a je jasně vidět, že se snaží zadržet slzy. „Hlavně si neberte jeho smrt za vinu. Byla to jeho volba. Kolik lidí tohle může říct?“
Žal se odráží i v pohledu posledního přítomného. Ridleyho mladá tvář je obtěžkaná smutkem.
Najednou si Nala uvědomuje, že lidé, co Joela skutečně znali, si ho vážili, obdivovali a očividně i milovali. Jeho smrt je velmi zasáhla. Skutečně nebyl jen bezcitné monstrum, které se vyžívalo v utrpení jiných. Byla naivní, když si myslela, že může někoho poznat za tak krátkou dobu a udělat si na něj jasný názor. Vždyť ona sama nosila každodenní masku, za kterou se snažila schovávat svoje slabosti a její pomocí odhánět ostatní. Bylo jen velmi málo lidí, kteří dokázali vidět přes tu masku a zůstali po jejím boku.
Její pohled opět trhne k Amonovi.
„Nicméně si musíme uvědomit, že se nacházíme v těžké situaci. Tahle válka za sebou zanechala mnoho mrtvých a bojím se, že jich ještě mnoho přinese. Až tohle všechno skončí, všichni dostanou pohřeb, jaký si zaslouží,“ pokračuje Kai. Jeho tvář se konečně ustálí, i když jeho oči jsou stále plné utrpení. „Ridley přišel s novými informacemi, které bychom s vámi chtěli sdílet,“ pronese vážným hlasem. „Před nějakou dobou Sapphirehall zmobilizoval velkou část své armády a vyslal ji směrem k Tsubatě. Nyní tam připravuje flotilu na vyplutí na jih. Započíná přímí útok na Arcadii.“
„Takže už to začalo,“ vydechne bývalý major.
„Tohle je ta šance, pane Amone, kterou jste chtěl,“ odtuší Kai. „Společnými silami to zastavíme.“
„Já jdu s vámi!“ řekne rozhodným hlasem Nala.
Kai se usměje. „O tom nepochybuji.“
Marth je očividně znepokojený, ale neřekne ani slovo. Ví, že za každou cenu musí dodržet slib, který dal Joelovi. Závisí na tom osud celého Sapphirehallu.
„Je těžké říct, jestli sám armádní generál a jeho služebnice zaútočí na Arcadii. Tím, že rozděluje armádu, se stává Sapphirehall zranitelnějším přímo ve svém srdci. Já svoje kohorty pošlu na pomoc Arcadii,“ pokračuje panovník. „Připojím se k nim společně s Tearem pro případ, že by nakonec došlo ke střetu s Isabel.“
Yukiya vydechne.
Nala jeho hlesnutí zachytí jako bolestivé štípnutí mrazu. Je doprovázené zvláštním zabrněním po celém jejím těle, které ji překvapí. Nakloní hlavu přes své rameno. I když svého služebníka nedokáže vidět, ví, kde se teď nachází. „Děje se něco, Yukiyo?“
„Ne, má paní,“ namítá monotónní hlas v její hlavě. „Zachvátil mě jen takový… pocit.“
Zamýšlí se. Je možné, že Yukiya zná Isabel. Rozhodně to není nepravděpodobné. Všechno by to do sebe zapadalo.
„Žena s vlasy jako zlato… Blesk dokáže prolomit led…“ připomene si sama pro sebe služebníkova slova.
Všichni muži překvapeně pohlédnou k ní.
„Pokud se mnou chcete mluvit stačí, abyste na to myslela. Nemusíte hovořit nahlas,“ ozve se opět Yukiyův hlas v její hlavě.
Nala si odkašle. „Omlouvám se. Jen jsem se zamyslela.“
Amon opět pohlédne na krále. „Potom já, Nala, Marth a naši žoldáci zaútočíme přímo na Sapphirehall. Dobijeme citadelu.“
Kai přikyvuje. „Abernanta s Isabel může potkat kdokoliv z nás. A každý z nás vlastní minimálně jednoho služebníka.“ Jeho pohled spočine na Tearovi, který souhlasně přikyvuje, aby svého pána ujistil o tom, že s ním potáhne třeba na kraj světa, pokud si to bude žádat. „Vraťte se na své panství a zmobilizujte armádu,“ pokračuje ke trojici před jeho trůnem. „Zatímco moje síly budou bránit Arcadii, vaše vojsko vrazí klín do srdce Sapphirehallu. To je naše strategie k vítězství.“
„Podpořím vás oba v tomhle boji,“ přikývne směrem ke dvojici Ridley. „Jen co jsem dostal zprávu o pohybu sapphirehallských vojsk, informoval jsem Gilberta na panství. Touhle dobou by už měl mobilizovat naši armádu a připravovat se k vyplutí. Během vaší nepřítomnosti se nám podařilo nastřádat obstojný počet žoldáků.“
❥
„Co to kurva do prdele je?!“ zahřmí Gilbertův hlas, když vidí šestici osob, která se před ním znenadání objevila ve velícím sále v paprscích rudého a modrého světla. Spatřuje čtveřici sobě již známých tváří Amona, Naly, Martha a Ridleyho ve společnosti dvou zvláštně vypadajících bytostí.
„Ahoj, Bertíku,“ usměje se na něj Nala posměšně. Užívá si jeho překvapení. „Stýskalo se ti?“
Žoldák jen oněměle zírá na dvojici cizinců, která na okamžik hledí na sebe navzájem, ale rázem mizí stejně rychle jako se tu objevila.
„U Chaose!“ vykřikne znovu žoldák.
„Gilberte, rád tě zase vidím. Na vysvětlování bude čas později,“ vydechne klidným hlasem Amon směrem k rozhozenému muži. „Potřebujeme teď znát aktuální stav naší armády.“
Žoldák vytřeštěnýma očima pohlédne k němu. „To nemyslíš vážně! Vobjevíte se tu po měsíci jako blesk z čistýho nebe s nějakýma divnýma typošema, a řekneš mi, že na vysvětlování bude čas pozdějc? Se z toho pos-“
„Gilberte,“ vyzve ho prosebně Nala.
„No jo, no jo, ale teda budete mít hodně, co vysvětlovat!“ upozorní a svižně se přesouvá ke schodišti do spodního patra hradu.
„Naše kohorty teď skýtaj nad pět set novejch členů, a to hlavně díky financování Fabulexu,“ odtuší svým osobitým nakřáplým hlasem, když kráčí chodbou mezi mobilizující se posádkou. Přesně jak řekl Ridley, všechno se již dalo do pohybu. „Není to sice armáda snů, ale většina z nich už přišla s ucházejícim výcvikem, takže podle mě se s takovou armádou dá vyhrát nějaká ta bitva.“
„Jsi nejlepší, Bertíku!“ usměje se Nala upřímně a pohlédne k Ridleymu, který je v tichosti doprovází. „Oba jste. Nemohli jsme to tu nechat na starost nikomu lepšímu.“
Gilbert se jen zašklebí. Nala v tom úšklebku vidí příslib nepříjemností.
„Přišel se přihlásit taky nějakej maník ze Solinu. Prej tam bude dědit divadlo nebo co. Bylo mi to celkem volný, ale přitáhnul dost dobře cvičenejch chlapů. Hraje si na nějakýho šlechtice nebo co, ale mě příde pěkně ujetej. Má dokonce i vlastní dvoučlennou vochranku.“
Žoldák pokrčí rameny a otevírá dveře do jednoho z pokojů v levém křídle, kde také intenzivně probíhají přípravy žoldáků na vyplutí v plných obrátkách. „Chtěl se s tebou setkat vosobně,“ odtuší Gilbert směrem k Nale. „Tak sem mu slíbil, že když se vrátíš, tak s nim prohodíš slovíčko.“
Žena nejistě přikyvuje a vchází do místnosti. Amon ji následuje a jako poslední za nimi vejde i Gilbert, zatímco Ridley se od skupiny odpojuje, aby zařídil svoji část příprav.
Žoldák se staví před trojici mužů, kteří se akorát oblékají do brnění. „Hej, Eliasi, tak tady jí máš,“ pokyne k Nale rukou.
Muž, kterého oslovil jako Eliase, zvedá svůj pohled k ní. Jeho oči mají výraznou zelenou barvu a hned zazáří nadšením, když spatří Nalu. Kleká si před ní na jedno koleno a bere její ruku do své dlaně, aby jí políbil na její hřbet. Dychtivým pohledem se opět zahledí do její překvapené tváře.
„Zaslechl jsem pouze zvěsti o vaší neskonalé kráse, ale ani z části se nepřibližovali k dech beroucí skutečnosti,“ spustí velmi naškrobeným hlasem. „Mé jméno je Elias Goldstein. Prosím, přijměte mé tělo, které vás bude chránit dnem i nocí, a mého ducha, který vám bude dobrým rádcem a oporou. Budu vám sloužit, dokud si mě sám Stvořitel nevyžádá do svých služeb.“
Nala s překvapeným výrazem zírá do jeho lačného pohledu. Nedokáže uvěřit svým očím ani uším.
„Jak si to dovoluje s vámi takto hovořit? Já jsem váš ochránce. Mám ho zabít, má paní?“ zeptá se Yukiya, který jasně cítí Nalino nepohodlí v této situaci.
„Ne!“ vykřikne hlasitě žena, když se probouzí ze svého překvapení a rychle vymaňuje svou ruku z Eliasova sevření.
Všichni muži v místnosti na ni překvapeně pohlédnou. Nikdo kromě Naly nemůže slyšet Yukiyův hlas, když skrývá svou přítomnost.
„Tedy… Chci říct, že vám děkuji, myslím,“ vydává ze sebe zdráhavým hlasem. Stále je dost překvapená jeho výstupem.
Gilbert se vedle ní jen potutelně pošklebuje.
„Omluvte nás na chviličku.“
Nala popadá žoldáka za límec jeho kožené vesty a táhne ho ven z místnosti. Když se za nimi zavřou dveře, nevěřícně pohlédne do jeho tváře.
„Co přesně si mu slíbil, Gilberte?“ spustí výhružným tónem.
Ten se jen pobaveně směje. „Chtěla‘s žoldáky, tak je máš,“ krčí rameny. „Ale mám pro tebe ještě něco…“ dodává a zamíří pohledem někam za ní.
Nala se obrací. Její oči se rozšíří, když v chodbě spatřuje známou tvář. Stojí tam žena oděná v černé uniformě s rudým znakem na hrudi. Má dlouhé temně černé vlasy a intenzivně černé oči. Vedle ní z každé strany stojí jeden žoldák v podobných uniformách s černými helmami. Je to Arietta a její žoldáci z Black Hand.
Žoldačka se mile usměje a pokládá si ruku na srdce s lehkou úklonou. „Královno, dovolte, abych vám znovu nabídla své služby alespoň pro tentokrát. Potáhnu s vámi do války!“
Nala se šťastně usměje. Ten chlad v její hrudi přebije záplava hřejivých emocí, které už dlouho necítila. Jednu ruku ovíjí kolem ženiných ramen a sevře ji v objetí. „Arietto!“
„Královno…“ usměje se překvapeně žoldačka a pokládá jí své dlaně v černých rukavicích na záda. „Nečekala bych takovou odměnu ještě před bojem.“
„Tak zase dobrý, tohle si můžete říc potom,“ zavrčí Gilbert a své svalnaté ruce natlačí mezi dvojici žen, aby je od sebe oddělil. „Teď se musíme nalodit.“
Arietta ho se svými muži následuje na pláž, kde už se všichni žoldáci hrnou na lodě, které jim poslal Fabulex.
Nala se staví na pobřeží a sleduje všechny přípravy. Doléhá na ní tíha nadcházejících událostí. Celou dobu se tak dychtivě hnala za vidinou pomsty, ale teď, když sleduje, kolik životů leží v jejích rukou, kolik oddaných mužů a žen ještě padne, bolí to. Žádná pomsta není dostatečně sladká, aby dokázala všechny ty ztráty vyvážit.
Amon se k ní přidává. Staví se těsně vedle ní s pohledem na zakotvené lodě. „Zdá se, že po době tvé vlády tady, mě všichni přehlíží,“ utrousí pobaveně.
„A to jsem vládla sotva hodinu,“ zašklebí se Nala, ale její pohled stále patří žoldákům a námořníkům, kteří nakládají lodě potřebnými zásobami.
„Asi to máš v krvi.“
„Tohle na mě nezkoušej,“ zatvrzuje se a její tvář povadne.
„Nemyslel jsem to tak,“ namítá bývalý major. „Ale když jsme u toho, už si přemýšlela o tom, co bude, až svrhneme Abernanta?“
„Tak daleko jsem se ještě nezamyslela,“ zalže. Nedokáže mu přiznat, že začala skutečně zvažovat jeho myšlenku na jejich společnou vládu. Zdálo se to tak absurdní a přeci to vypadalo jako jediná schůdná možnost.
„Nebude nikdo, kdo by převzal vládu. Strhne se občanská válka, která se bude táhnout dlouho, pokud někdo nezakročí.“
Nala dlouze vydechne. „Neměli bychom předbíhat. Nejdřív musíme Sapphirehall osvobodit, a potom…“ Její oči na něj zpříma pohlédnou. „A potom můžeme korunovat třeba Gilberta. Cokoliv bude lepší než tohle.“
Amon se tentokrát neusměje. Pohlédne na ni a uvidí, že ani na její tváři není pobavený úšklebek. Tahle situace je příliš vážná na to, aby mohla dál předstírat radost.
„Spolu dokážeme cokoliv, Amone,“ vydechne. Její dlaň sevře tu jeho a její intenzivní pohled se ponoří do hloubky jeho nitra. „Stůj při mně a nebude muset být žádná občanská válka a už žádná krutovláda.“
Jeho pohled naproti tomu jejímu znejistí. „Co se tím snažíš říct?“
„Nabízím ti závazek do konce života. Stůj po mém boku jako můj král.“
Amon mlčí. Hledí do její tváře a snaží se najít jakoukoliv skulinku v jistotě, která se odráží v tom nachovém pohledu. „To nemůžeš myslet vážně.“
„Proč ne, Amone?“ pokrčí rameny a otáčí se k němu celým svým torzem. „Proč je ta představa tak nereálná?“
„Jsme dobří přátelé a dobří společníci, ale jsi si jistá, že bychom byli dobří vládci?“
„U sebe si nejsem jistá ničím, ale u tebe jsem si nikdy nebyla jistější. Jsi ten nejlepší člověk, jakého jsem ve svém životě poznala. Jsi přirozený vůdce. Jsi čestný. Dokážeš čelit zlu a nespravedlnosti. Budeš bojovat za práva slabších do konce svých dnů. Při naší společné cestě ses toho tolik naučil.“ Její oči se zalesknou, když se do nich hrnou slzy dojetí. Pevně sevře i jeho druhou ruku. „A pokud to bude moje postavení, co ti pomůže se dostat na trůn Sapphirehallu, bude alespoň k něčemu dobré,“ vydechne roztřeseným hlasem. „Ty jsi ten jediný, kterého si dokážu v takové situaci představit po svém boku. Jsi ten jediný, kdo dokáže držet Temnotu v té černé jámě podvědomí, kam patří, a pokud by se snad někdy opět prodrala napovrch, jsi ten jediný, kdo ji dokáže zastavit… i kdyby to mělo být už napořád.“
Jeho obličej je překvapený. Neví, co by na to mohl říct. Ten vtip, který pronesl, než se vydal na výpravu pro svou služebnici, se rázem změnil v něco mnohem víc.
„Vím, co po tobě teď žádám. Je to velké břemeno, a ještě větší zodpovědnost. Pokud bys s tím souhlasil, znamenalo by to, že bys byl ke mně připoután do konce mého a možná i svého života. Znamenalo by to budit se každý den s myšlenkou, že se může stát něco, co naruší tu rovnováhu, která drží ty temné myšlenky pohřbené hluboko v mém nitru. Ale já v tebe věřím. Věřím, že uděláš správnou věc, když bude potřeba.“
Jeho do teď překvapená tvář se zamračí. Vytahuje svoje dlaně z jejího sevření. „Proč hned musíš myslet na to nejhorší?“ dere ze sebe. „To si vážně myslíš, že mě přesvědčí nabídka toho, že tě jednoho dne možná budu muset zabít?“
Nala zakroutí hlavou. „Ne. Ovšem, že ne,“ zašeptá skoro neslyšně. „Omlouvám se, že tě o to žádám. Jsem… Jsem vyděšená.“
V jeho očích se odrazí uvědomění. Polevuje ve svém odtažitém postavení a jeho výraz změkne. „Já také,“ pokývá hlavou. „A jedna z té dlouhé řady věcí, kterých se teď bojím je, že tě ztratím. Moje city se nikdy nezměnily. Myslel jsem, že dokážu respektovat tvoje přání a potlačit je. Být pouze tvým přítelem, ale při každé takové myšlence, jako je tahle, je tak snadné zapomenout a nechat se oddat těm pocitům. Miluji tě, a to je něco, co se nezmění. Proto nemůžu přijmout tuhle nabídku. Nebylo by to ode mě čestné. Vždycky bych toužil po tom, aby to bylo něco víc. A to by nakonec mohlo zruinovat nás oba a s námi i Sapphirehall. V takovém případě pro něj možná bude lepší nemít žádné vládce a nechat lid, ať sám rozhodne o jeho osudu…“
Na Nalině tváři se k Amonově překvapení objeví náznak úšklebku. „Myslím, že jsi zcela nepochopil všechny aspekty mého návrhu,“ odvětí s očima stále upřenýma do těch jeho. „Chci tě, Amone, ve všech významech té věty. Chci, aby si byl můj král, můj přítel, ale i můj milenec.“
Nedokáže najít žádná slova, kterými by reagoval na její poslední slova. Jeho srdce bije jako o závod.
„Promysli to,“ kývne Nala s tím něžným úsměvem.
„Nalo,“ ozve se chlapecký hlas, který narušuje ticho. „Amone.“
Dvojice současně pohlédne na Ridleyho.
„Přichází náš okamžik,“ spustí chlapec. „Je připraveno dost žoldáků, aby to stačilo na obsazení ulic a středu města. Čeká se jen na vaše rozkazy. Jaké jsou tedy další instrukce?“
„Není na co čekat. Vyrážíme,“ rozhodne Amon a snaží se dál nemyslet na nečekanou nabídku a vyznání, kterými ho Nala zcela vyvedla z míry. Teď je čeká velký úkol a musí mu věnovat plnou pozornost.
„Ridley, ty zůstaň tady a starej se zatím o sídlo a Narsh. Kdyby-“ zaráží se muž. „Kdyby se nám cokoliv stalo, tohle místo je i tvůj domov. Už se nikdy nemusíš vracet na Rovero.“
„Děkuji,“ usměje se polichoceně chlapec. „Ale já jsem si jistý, že vše dopadne podle plánu.“
Amon jen nejistě přikývne.
„Takže je to tady, Amone,“ vydechne Nala s posledním pohledem do jeho očí.
Vydává se směrem k lodi, kde je již naloděná Arietta a Black Hand. Je následována Eliasem a jeho žoldáky. Přidává se k nim i Ridleyho oddíl a Marth, který se zapřísáhl Joelovi, že se od Naly nehne, i když jeho nedávná zranění mu stále způsobují nepohodlí. Úkol této skupiny je obsadit celé město a potlačit vojenský odpor v ulicích hlavního města severního kontinentu.
Amon následuje Gilberta a Crimson Lion. S nimi se na lodi plaví i všichni ostatní žoldáci, kteří za ně přišli bojovat. Společně mají za úkol zaútočit na citadelu a obsadit ji.
Amon vychází na kapitánský můstek a shlédne dolů k připraveným mužům a ženám v plné zbroji. Osvěžuje si tak vzpomínky na minulost.
„Sapphirehall vysílá velkou část svého vojska na jih k Arcadii. Zřejmě nepočítá s tím, že se zapojí do konfliktu i Fabulex. Tím se stává zranitelný v srdci hlavního města. Neočekává náš útok. Tohle překvapení bude naším vítězstvím!“ zvolá povzbudivě.
Všichni žoldáci zvedají své zbraně s bojovým pokřikem.
Následně zahřmí Gilbertův hlas. „Tak, chlapy, jedem do války! Tohle nebude žádná strkanice jako dobývání nějakýho sídla nebo bránění vesnice, tak se připravte!“ upozorní je. „Zvedněte kotvy!“
❥
Loďstvo z Fabulexu se plaví na druhou stranu světa. Král východní země se svým věrným společníkem po svém boku vyráží s celou armádou vstříc na pomoc Arcadii.
„Nakonec jsem musel zmobilizovat kohorty,“ posmutní Kai, když se vyloďují na západním pobřeží jižního kontinentu. Jeho hruď je tížena těmi nejhoršími pocity a výčitkami. „Z vojenských potyček na severu se nakonec stala světová válka. Celé je to tak, jak to plukovník Crawford předpovídal. Nezměnili jsme nic!“
Majorka Badri, která stojí v blízkosti svého panovníka a může tak slyšet jeho slova, při zmínění Joelova jména smutně sklápí pohled do země. Byla další osobou, kterou jeho smrt velmi zasáhla.
„Sapphirehall mi vzal bratra, ale i tak jsem nechtěl vést svůj lid do boje. Situace se však změnila. Nemůžu se dívat na to, jak kvůli ambicím falešného vládce trpí a umírají další a další lidé. Sice dnes zemře mnoho vojáků na obou stranách, ale jsem si jistý, že to už konečně ukončí tohle šílenství jednou pro vždy,“ zatíná pěsti. „Pan Amon a slečna Nala teď vedou své vojsko do centra Sapphirehallu. Ten má rozdělené síly, a to zapříčiní jeho porážku. Musí se postarat o to, aby plukovník… aby Joel nezemřel zbytečně.“
„Naše jednotky rozpráší sapphirehallské legie u Arcadie na počest prince Darshe, plukovníka Crawforda i všech ostatních, kteří promarnili své životy v téhle válce,“ přitakává Tear. „Jsem s vámi, kdybych se měl utkat se služebnicí.“
Kai přikývne a podívá se do dálky. Od hlavního města jižního kontinentu se vzduchem nese hluk doprovázený křikem. „Musíme si pospíšit a podat Arcadii pomocnou ruku.“
(Pokračování příště)
0 comments:
Okomentovat