Před vánoci jsme navštívili Drážďany a temnější vánoční trhy. Myslím, že to už většina z vás zná... a i kdyby ne, tak nebylo moc, o čem psát, jelikož jsme se zde stavovali jen na jeden den a kromě nákupního střediska a pizzerie jsme toho moc neviděli. Ovšem jídlo v Pizza Hut bylo výborné a Primark také nezklamal.
Nicméně na Silvestra nás čekala cesta do Milána, kde jsme strávili celý víkend (30.12.17 - 1.1.18). Předem jsme měli objednané ubytování v krásném apartmánu. V sobotu odpoledne jsme se vydali na cestu na letiště. Pro mě to bylo po velmi dlouhé době, kdy jsem měla zase letět letadlem. Bylo to vážně skvělé a výhled na Alpy byl nezapomenutelný.
Někdy k večeru jsme přistáli na hlavním milánském letišti Milan Malpensa Airport, které se od samotného Milána nachází pořádný kousek (cca 45 km). Po přistání jsme si šli zařídit lístky na vlak, který nás měl odvést přímo do města přibližně za necelou hodinu. Čekání i cesta ubíhala překvapivě rychle (možná také proto, že jsme nemuseli odbavovat žádná zavazadla). Po příjezdu do města jsme nasedli na zelenou linku metra a vystoupili na zastávce Cadorna. Tramvají 9 jsme dojeli na zastávku P.Za Ventiquattro Maggio, kde nás už čekalo naše ubytování.
Pán, kterému apartmán patří, se jmenuje Giovanni (jako většina Italů, co mi tak přišlo 😃). Byl velmi milý. Udělal nám stručnou prohlídku a následně nám ukázal na mapě i pár míst, která bychom mohli navštívit ve městě včetně obchodů a restaurací.
V sobotu už jsme neměli energii na to nikam chodit, a tak jsme se rozhodli zůstat. Na další den jsme si naplánovali menší prohlídku města.
Na začátku naší cesty nás zaujala brána s nápisem Paci • Populorum • Sospita, což v latině znamená Mír • Populace • Záchrana.
První památkou, na kterou jsme se zaměřili, byla Santa Maria dei Miracoli (celým názvem Santa Maria dei Miracoli presso San Celso) do češtiny překládaná jako Panna Marie Zázračná nebo Panna Marie Zázraků. Je to starobylá svatyně v Milánu, která se nachází v Corso Italia. Je obklopena kostelem San Celso.
Po staletí je tradicí, že milánské nevěsty hned po svatební hostině přinesou kytici květin k Madoně vystavené v tomto kostele.
Dále jsme se vydali k bazilice Sant'Eufemia (basilica di Sant'Eufemia). Je to katolické místo uctívání nacházející se na stejnojmenném náměstí podél Corso Italia.
Další zastávkou byla dle mého názoru nejznámější památka v Milánu - Katedrála Narození Panny Marie (Duomo di Milano - milánský dóm) nacházející se v severoitalské Lombardii. Je to pátá největší katedrála na světě a druhá největší na Apeninském poloostrově. Katedrála se nachází na náměstí Piazza del Duomo.
Na stejném náměstí se nachází Galerie Viktora Emanuela II. (Galleria Vittorio Emanuele II), kterou jsme následně pokračovali ve své cestě. Je to obchodní centrum nazvané po králi-sjednotiteli Itálie. Navrhl ji italský architekt Giuseppe Mengoni. Stavba trvala dvanáct let a byla dokončena v roce 1877.
Uprostřed náměstí Pizza della Scala stojí pomník jednoho z největších italských učenců Leonarda da Vinci. Náměstí se nachází před světoznámým divadlem La Scala. Socha je dílem Pietra Magni. Kolem základny pomníku jsou další sochy čtyř učedníků velkého umělce a vědce a to Cesara da Sesto, Andrea Solari, Marca d'Oggion a Antonia Boltraffia.
Dále jsme se dostali ke kostelu San Marco (chiesa di San Marco). Je místem katolického uctívání v Milánu, které se nachází na stejnojmenném náměstí na rohu Fatebefratelli a San Marco. Nachází se u kanálu Naviglio della Martesana.
Naše další zastávka byla u hradu Sforzesco (Castello Sforzesco). Stojí na Piazza Castello v severozápadní části historického centra. Stavba hostí několik muzeí, například Museo d'Arte a Museo della Preistoria. Mezi exponáty je i nedokončená socha Pietá Rondanini od Mechelangela.
Park je upraven ve stylu anglické zahrady s květinovými záhony.
Je zde také aréna, vyhlídková věž a neklasicistní vítězný oblouk Arco della Pace z let 1807-1838.
Na konci naší cesty jsme narazili na elfskou vesnici, jejíž součástí byla pouť.
Po procházce jsme se vydali na vytoužený oběd. Volba restaurace nebyla zrovna ideální. Tam, kam jsme měli původně namířeno, bylo plno, a tak jsme se vydali hledat jinou. Do cesty nám přišla pizzerie Luna Rosa, nejhorší možná volba, což jsme později zjistili. Restaurace byla dost plná a personál naprosto neorganizovaný. Jenom na jídelní lístky jsme čekali tak hodinu a následně další, než přišel číšník, abychom si objednali. Když po dalších dekádách konečně přinesli jídlo, což byly moje těstoviny, bylo studené. Po dalších dekádách přinesli i pizzu pro přítele. Jídlo bylo celkem dobré, ale to čekání a to, jak tam číšníci pobíhali s talíři jídla a nikdo nevěděl, komu co má přinést, bylo hrozné. Vedle nás seděly dvě slečny, které tam již byly ještě před tím, než jsme přišli. Když jsme odcházeli, tak ještě ani jedna své jídlo nedostala. Vážně hrozné.
Silvestr zde probíhal v klidném duchu. Kolem půlnoci jsme vyrazili ven, abychom se podívali na ohňostroj a následně jsme se vrátili do našeho apartmánu, abychom se s ním rozloučili.
Ráno jsme vstali dřív, abychom vše uklidili a připravili se na odchod. Odevzdali jsme klíče a vyrazili směrem k moderní části města, které je plné mrakodrapů s moderních budov. Zde jsme se přesunuli rovnou na Hlavní vlakové nádraží v Miláně (Stazione Centrale di Milano), na které jsme narazili pouhou náhodou, protože nás zaujal jeho vzhled.
Let probíhal klidně. Při návratu jme měli krásný výhled na noční Prahu.
Všeho všudy je Miláno v mnoha směrem dost podobné Paříži. Nicméně z něj nemám stejné pocity jako po návštěvě Francie. Město se mi velmi líbilo. Je dost malé, takže dva dny na jeho prohlídku jsou ažaž. Určitě by mi nevadilo se sem někdy vrátit.
Někdy k večeru jsme přistáli na hlavním milánském letišti Milan Malpensa Airport, které se od samotného Milána nachází pořádný kousek (cca 45 km). Po přistání jsme si šli zařídit lístky na vlak, který nás měl odvést přímo do města přibližně za necelou hodinu. Čekání i cesta ubíhala překvapivě rychle (možná také proto, že jsme nemuseli odbavovat žádná zavazadla). Po příjezdu do města jsme nasedli na zelenou linku metra a vystoupili na zastávce Cadorna. Tramvají 9 jsme dojeli na zastávku P.Za Ventiquattro Maggio, kde nás už čekalo naše ubytování.
Pán, kterému apartmán patří, se jmenuje Giovanni (jako většina Italů, co mi tak přišlo 😃). Byl velmi milý. Udělal nám stručnou prohlídku a následně nám ukázal na mapě i pár míst, která bychom mohli navštívit ve městě včetně obchodů a restaurací.
V sobotu už jsme neměli energii na to nikam chodit, a tak jsme se rozhodli zůstat. Na další den jsme si naplánovali menší prohlídku města.
Na začátku naší cesty nás zaujala brána s nápisem Paci • Populorum • Sospita, což v latině znamená Mír • Populace • Záchrana.
První památkou, na kterou jsme se zaměřili, byla Santa Maria dei Miracoli (celým názvem Santa Maria dei Miracoli presso San Celso) do češtiny překládaná jako Panna Marie Zázračná nebo Panna Marie Zázraků. Je to starobylá svatyně v Milánu, která se nachází v Corso Italia. Je obklopena kostelem San Celso.
Po staletí je tradicí, že milánské nevěsty hned po svatební hostině přinesou kytici květin k Madoně vystavené v tomto kostele.
Dále jsme se vydali k bazilice Sant'Eufemia (basilica di Sant'Eufemia). Je to katolické místo uctívání nacházející se na stejnojmenném náměstí podél Corso Italia.
Na stejném náměstí se nachází Galerie Viktora Emanuela II. (Galleria Vittorio Emanuele II), kterou jsme následně pokračovali ve své cestě. Je to obchodní centrum nazvané po králi-sjednotiteli Itálie. Navrhl ji italský architekt Giuseppe Mengoni. Stavba trvala dvanáct let a byla dokončena v roce 1877.
Uvnitř pasáží se nacházejí vyhlášené módní domy jako Prada, Armani, Versage, Gucci nebo Louis Vuitton... Takže nebylo žádným překvapením, že uprostřed pasáže stál stromeček Swarovski.
Uprostřed náměstí Pizza della Scala stojí pomník jednoho z největších italských učenců Leonarda da Vinci. Náměstí se nachází před světoznámým divadlem La Scala. Socha je dílem Pietra Magni. Kolem základny pomníku jsou další sochy čtyř učedníků velkého umělce a vědce a to Cesara da Sesto, Andrea Solari, Marca d'Oggion a Antonia Boltraffia.
Dále jsme se dostali ke kostelu San Marco (chiesa di San Marco). Je místem katolického uctívání v Milánu, které se nachází na stejnojmenném náměstí na rohu Fatebefratelli a San Marco. Nachází se u kanálu Naviglio della Martesana.
Naše další zastávka byla u hradu Sforzesco (Castello Sforzesco). Stojí na Piazza Castello v severozápadní části historického centra. Stavba hostí několik muzeí, například Museo d'Arte a Museo della Preistoria. Mezi exponáty je i nedokončená socha Pietá Rondanini od Mechelangela.
Legrační bylo, že všude v těchto místech se nacházela velké spousta koček, které vypadaly jako dobře živené.
Park je upraven ve stylu anglické zahrady s květinovými záhony.
Je zde také aréna, vyhlídková věž a neklasicistní vítězný oblouk Arco della Pace z let 1807-1838.
Na konci naší cesty jsme narazili na elfskou vesnici, jejíž součástí byla pouť.
Po procházce jsme se vydali na vytoužený oběd. Volba restaurace nebyla zrovna ideální. Tam, kam jsme měli původně namířeno, bylo plno, a tak jsme se vydali hledat jinou. Do cesty nám přišla pizzerie Luna Rosa, nejhorší možná volba, což jsme později zjistili. Restaurace byla dost plná a personál naprosto neorganizovaný. Jenom na jídelní lístky jsme čekali tak hodinu a následně další, než přišel číšník, abychom si objednali. Když po dalších dekádách konečně přinesli jídlo, což byly moje těstoviny, bylo studené. Po dalších dekádách přinesli i pizzu pro přítele. Jídlo bylo celkem dobré, ale to čekání a to, jak tam číšníci pobíhali s talíři jídla a nikdo nevěděl, komu co má přinést, bylo hrozné. Vedle nás seděly dvě slečny, které tam již byly ještě před tím, než jsme přišli. Když jsme odcházeli, tak ještě ani jedna své jídlo nedostala. Vážně hrozné.
Silvestr zde probíhal v klidném duchu. Kolem půlnoci jsme vyrazili ven, abychom se podívali na ohňostroj a následně jsme se vrátili do našeho apartmánu, abychom se s ním rozloučili.
Ráno jsme vstali dřív, abychom vše uklidili a připravili se na odchod. Odevzdali jsme klíče a vyrazili směrem k moderní části města, které je plné mrakodrapů s moderních budov. Zde jsme se přesunuli rovnou na Hlavní vlakové nádraží v Miláně (Stazione Centrale di Milano), na které jsme narazili pouhou náhodou, protože nás zaujal jeho vzhled.
Let probíhal klidně. Při návratu jme měli krásný výhled na noční Prahu.
Všeho všudy je Miláno v mnoha směrem dost podobné Paříži. Nicméně z něj nemám stejné pocity jako po návštěvě Francie. Město se mi velmi líbilo. Je dost malé, takže dva dny na jeho prohlídku jsou ažaž. Určitě by mi nevadilo se sem někdy vrátit.
0 comments:
Okomentovat