Přidávám pravidelnou dávku recenzí za minulý měsíc. Tenhle měsíc se mi podařilo odbavit dlouhodobé ležáky na mé polici s rozečtenými knihami a taky jsem zdárně pokračovala ve své oblíbené sérii, která ani tentokrát nezklamala. Více najdete v článku.
Tento měsíc jsem konečně dokončila knihu "Prokletí Salemu" od Stephena Kinga. Byl to již několikátý pokus přečíst si knihu od tohoto autora a pravděpodobně poslední. (Spoiler: Lžu, protože mám ještě ve svém TBR "Misery".) Tentokrát jsem se již ujistila, že styl tohoto spisovatele není nic pro mě. Příběh byl zajímavý, ale vztahy postav neměly vůbec žádnou váhu. Nedokázala jsem s nimi cítit a nevěřila jsem jim, což mi dost vadilo. Kniha pro mě ztrácela tu správnou hororovou atmosféru. Moje jediná oblíbená postava byla postava Marka a to je dost málo. Přes některé pasáže bylo těžké se prokousat, jak mě nudily. Na GD jsem knize dala tři hvězdy, protože věřím, že komu tento styl vyhovuje, tak knihu ocení, ale můj šálek kávy to není.
Další knihou, kterou jsem tento měsíc dokončila, je prakticky poslední kniha ze série "The Folk of the Air" od Holly Black, která nese název "The Queen of Nothing". Můžu říct, že po přečtení všech tří hlavních knih (a zatím jedné vedlejší) je to zatím moje nejoblíbenější série, jakou jsem četla. Líbí se mi zvraty, politika i spousta zajímavých postav. Hlavní postavy jsou mi sympatické, což je jedna z věcí, se kterou mám mnohdy problém v jiných knihách/sériích, (což se dozvíte hned v další recenzi.) Ani třetí kniha mě nezklamala a nabídla, co jsem očekávala a můžu ji jedině doporučit. Ještě se chystám na jednu vedlejší knihu ze série "How the King of Elfhame Learned to Hate Stories" a budu s ní hotová.
*RECENZE OBSAHUJE SPOILERY*
Dala jsem si za cíl tento měsíc také konečně dokončit již dlouho rozečtený díl ze série ACOTAR od Sarah J. Maas nesoucí název "Dvůr mlhy a hněvu" (ACOMAF). Tuto sérii jsem začala na konci minulého roku. První kniha se mi v plném součtu líbila, ale nejsem tak velká fanynka jako většina dívek v mém okolí a na TikToku. Mě osobně mnohem více nadchla výše zmiňovaná série "The Folk of the Air" od Holly Black a to hlavně díky tomu, že její příběhy a zvraty fungují přesně tak, jak by měly. Ale tenhle paragraf má být recenze na ACOMAF, tak do toho. Dle všech recenzí ze všech stran měl být tento díl ještě lepší než ten předešlý a bohužel s tím asi nedokážu souhlasit.
Hluboký nádech, hluboký výdech.
Tuto knihu bych asi mohla popsat jedním slovem a to je "trapné". Cítila jsem se takhle většinu knihy. Hlavní plot není ničím zajímavý jako v prvním díle, ale tam to nějak pro mě fungovalo alespoň na konci. Líbilo se mi tam i budování romantické linky mezi hlavními postavami. Ale v druhém díle to bylo tak nepřirozeně překroucené a hrozně rvané na sílu.
Velkou část má na svědomí nesympatická a občas naprosto stupidní hlavní hrdinka, z jejíž pohledu celý příběh prožíváme. Nějak jsem to celou knihu zvládala, ale těsně před koncem jsem měla chuť z knihy udělat DNF... Probíhala velká bitka. Feyre se asi před hodinou vyspala s Rhysem a najednou je to lady Nočního dvora, jehož město Velaris trpí pod pařáty nepřátel. Asi milionkrát musí zmínit, že je to JEJÍ město, JEJÍ lidé, JEJÍ spřízněná duše (což se taky dozvěděla před tou hodinou). Musela jsem vždycky udělat obličej, když to zmínila.
Příběh se stejně jako hrdinka nijak moc nezlepšil. Kromě toho, co jsem již psala, tak tomu chybělo to, co si pod pojmem "high fantasy" představuji. Nebylo v tom nic nového a nic překvapivého a už vůbec ne něco EPICKÉHO! (Chudák Tolkien se musí obracet v hrobě.) A to je nejspíš to, co mi vadí na téhle sérii nejvíc. Hraje si na něco, co rozhodně není. Já bych to zařadila do škatulky "romantasy", protože hlavním jádrem je ta romantická linie a to je ve finále všechno, co si čtenář z těchto knížek nakonec odnese. Takže kdyby se takto kniha prodávala a byla o 300 zbytečných stránek navíc kratší, tak by to dávalo větší smysl. Ale asi i tady by trochu pokulhávala, protože kniha slibuje "enemies to lovers", ale ani s tím nemůžu souhlasit. Už v první knize se na konci ukázalo, že Rhys není skutečně nepřítelem, i když stále má být nepřítelem Jarního dvora. Chápu. Ale stejně si "enemies to lovers" představuji jinak. To, jak se Feyre chová na začátku druhé knihy v postavení k Rhysovi, je neskutečně otravné a stupidní. A je mi jedno kolik, že jí má být let! Určitě by o takovou holku neměl vladař, kterému je já nevím kolik stovek let, zájem a ještě aby byl uchvácen jejím dětinským chováním. Rozhodně pro mě ten jejich vztah nefungoval, jak by měl. Možná kdyby tu lásku budovali pomalu (a Feyre skutečně měla nějaký vývoj svého charakteru, který se pravděpodobně ztratil někde po cestě) a nebo prostě přiznali, že to je tím, že jsou spřízněné duše, ale ne skutečná láska skoro na první pohled (ze strany Rhyse). Ale samozřejmě uznávám, že jsem si všimla, jak se Sarah pokoušela Rhyse vybarvit a to jako dokonalého chlapa, což je za mě asi v pohodě. Mám mnohem radši postavy s chybami, ale u něj mi to nějak nevadilo a celkem to i fungovalo. Ale ty sexuální scény... Trapný, trapný, trapný. Vůbec to na mě nepůsobilo jako v první knize, kde to bylo velmi jemné, a tak to fungovalo mnohem líp s mojí fantazií. Na popisování mužských genitálií a všemožných poloh mám jiné knihy, které se rozhodně nevydávají za "high fantasy".
A teď asi přijde na řadu ten nejvíc neoblíbený názor, jaký můžu mít. Popravdě nevidím, jak se Rhys v některých věcech, liší od všemi nenáviděného Tamlina, ale popojedem. Když už ho Feyre chtěla ohodnotit za to, jak dobře se k ní chová, tak si Rhys akorát stěžoval, že ho porovnává s TamTamem. Tak sakra buď rád, že jsi lepší něž on a ona to vidí a nedržkuj!
Abych nemluvila jen o těch špatných věcech, tak se mi moc líbí svět, do kterého je příběh zasazený a systém různých dvorů. Některé postavy jsou také fajn. Ve druhém díle jsem si celkem oblíbila Mor a hlavně Amren. Nové mužské postavy (Azriel a Cassian) byli také fajn, i když možná charakterově trochu ploché.
Ale jak jsem již zmínila výše, další velké mínus, které jsem našla u druhého dílu ACOMAF (a dle velikosti ostatních knih v sérii to najdu i u nich) je, že ta kniha byla zbytečně dlouhá. Nepřišlo mi, že bych nabyla nějaké užitečné informace k příběhu a naopak to na mě působilo tak, že jsem začala ztrácet pozornost. Sérii dokončím, ale předpokládám, že se to stále bude držet tempa jedné knihy ročně. Za sebe hodnotím tak 3/5.
0 comments:
Okomentovat